Iveta Bartošová

„Ty vztahy jsou tak složité i proto, že má manželka udělala spoustu zásadních chyb. Kdyby jí záleželo na mně a naší rodině, měla Ivetu tehdy nechat u nás doma a ne ji vyhodit. Vždyť byla doma, mohla mít všechno pod kontrolou. Máme dva baráky, tak se to mohlo lehce vyřešit. Jenže ona trvala na tom, že Iveta musí pryč,“ popisuje první neshody ve vztahu manželů Rychtář.

Iveta a v popředí zřejmě...z Dariny je vidět jen ruka a v popředí je to podle hlavy Josef Rychtář mladší..ten přitom pak popíral,že by se s Ivetou vídal,ale tady je důkaz,že lhal !

Kde tam má gramatickou chybu?skutečnýmY !!!!!!

Iveta a v popředí zřejmě Josef Rychtář mladší a vpravo vzadu v zákrytu Darina http://img.ahaonline.cz/img/18/full/998549_.jpg

Mamute,ty si raději...Kde tam má gramatickou chybu?

Mamute,ty si raději přelouskni pravidla pravopisu-máš tam chyb jako máku.

Vaše starosti a Onassisovy...Tak proč vůbec otvíráš diskusi na toto téma,když tě to nezajímá :-) ?

Vaše starosti a Onassisovy prachy bych chtěl mít. Soukromý život různých "celebrit" je mi ukradený - aniž bych se jich nějak zastával - je to pouze a jedině jejich věc, do které nikomu nic není. Je děs, jak si lidé nechávají vyplachovat lebeční dutiny bulvárními médii, namísto toho, aby se zabývali skutečnýmy problémy. Proto to tu také tak vypadá.

Ano a dokonce se v těch sračkách ještě vyžívají!

Jděte už do prdele s vašema názorama. Je vám po všem hovno a vaše názory nikoho nezajímají.Připadá mě to, že ji ještě dokonce závidíte! Slepice jedny bláznivý!!!

Josef Rychtář se kvůli majetku nerozvede,a tak si Iveta vezme jeho syna Jana ! Jiná možnost není ! Zůstane to v rodině a Ivet bude moct prostřednictvím manžela dědit !

Tak co vy bláznivý škatule? Už jste si pořádně aspoň utřely prdel? Že máte takový starosti o druhý! Rejpáte se v cizích hovnech a raději se podívejte na sebe! Krůty pitomý !!!

A zatímco Darina celý den nezvedala telefon, k celé věci se chtěla vyjádřit Iveta Bartošová, Rychtářova milenka. „Ona (Darina) nedokáže snést to, že Josef žije se mnou, a tak dělá takové věci. Poškozuje sama sebe. Já jsem dokonce před několika měsíci byla svědkem případu, kdy si takhle záměrně ubližovala. Teď to zase hodila na Josefa. To je tak něžný člověk, pro něj je to obvinění strašné, já to teď s ním prožívám a vím, jaká je pravda. Je to pro nás hrozně těžké. Já totiž vím, že to ona jeho vždy mlátila. Nikdy jí to nevrátil, on se jenom bránil,“ hájí svého muže zpěvačka.

Dnes je zase krásně teplo a kluci spravují auto. Nedělní pohoda a já píšu deník. Přijedou asi kamarádi hasiči, takže zase budeme blbnout s hadicí, abychom se trochu zchladili. Možná bude i grilování. Vylezu na chvíli na sluníčko, i když do plavek asi nepůjdu.

Je to tady opravdu trochu výkrmna. Ale to je dobře, protože jsem přibrala a neřeším to. Tělo si samo řekne co potřebuje a mělo by se poslouchat.

Prý má být v září ještě teplo, to letošní se nám letos opravdu zbláznilo. Indiánské léto má ovšem také svoje kouzlo.

Vždy si říkám, proč často lidi nadávají na to, že je zima, a když je teplo, tak zase nadávají. Hm, zvláštní! Já si užívám každé změny, všechno hezké i to špatné, jsem velmi pozitivní. Všechno má svůj smysl, všechno je tak, jak má být... Proto je život tak krásný... I když někdy hodně bolí...

Dnes byl takový zvláštní den nabitý pozitivními událostmi. Nádhera! A do toho sluníčko a teplo. Konečně mám zaplacený mobil, takže mi ho nevypnou. Nemám auto, takže jsem nemohla jet ho zaplatit sama. Josefův syn jel s přítelkyní na výlet, zaplatil mi účet, a koupil něco k jídlu.

Po obědě přijel Arťa. Dostal krásný batoh, ukazoval mi vysněný nový notebook, ve kterém může hrát svoje nové oblíbené hry. Tolik štěstí... Moc jsme se nasmáli, tři hodiny smíchu a radosti.

Snažím se vyznat ve zmatku v sobě. Těším se té změně a zároveň se jí trochu bojím. Asi si řeknete, že je to zmatené. Já vím, že to tak působí, ale dnešní svět na zmatku přece stojí.

Darinka přijela. Bolí ji hlava, ale je v pořádku. Uf...

Říkám si, že bych ty problémy přivolávala já? Možná jsem takový člověk, co když jde, tak se pod ním prolamují tektonické desky kdesi hluboko v podzemí. Nechci a nechtěla jsem nikdy nikomu dělat problémy!

Vždycky jsem se snažila pomáhat, ale ne pokaždé to mělo ten správný efekt. Chci opravdu dál dělat radost lidem kolem sebe!

Dnes jsem udělala krok k vyřešení péče o Artura. Nechci žádný soud a žádný nebude. Jsem ráda, že to nechce ani Láďa. Všechno proběhne v klidu. Právě ten klid je pro mne a hlavně pro našeho syna velmi důležitý...

Přemýšlím, jaká jsem. Určitě ustrašená a ztracená. Vím, že takových žen je spousta. Sedíte v prázdném pokoji a s obavou prohlížíte mobil, máte strach ze zvonění, strach ze SMS a přitom chcete s někým mluvit. Prolistujete telefonní seznam a najednou zjistíte, že není nikdo, komu se můžete s důvěrou svěřit.

Důvěra je hodně důležité slovo. Důvěra a samota... Kolikrát jsem plakala do polštáře nemocná samotou a ti, kterým jsem dávala důvěru, byli pryč. To pak začnete mít strach a hledáte důvěru zase jinde. Dnes jsem měla několik pracovních jednání a přijela redaktorka z Blesku s fotografem. Nebyla to ale úplně vhodná chvíle. Moje nejlepší kamarádka, manželka Josefa Darina, upadla v práci a zranila se. Odvezli ji do nemocnice. Snad to bude jen otřes mozku. Jsme tady všichni nervózní a máme strach.

Včera jsem se dozvěděla, že rodiče mého bývalého přítele mě volají zpátky do Itálie. Milé, moc milé, děkuju, ale copak si neuvědomují, že bez mého expřítele to pro mě nemá smysl? I když je mám moc ráda a vím, že mi chtějí pomoci. To si tam mám najít dalšího ulhaného Itala? A co je nejvíc, mám tady syna! Přece ho neopustím!!! Je to u nich nádherné, moře, krásné starodávné městečko, zámek, luxus s nádechem aristokracie a šlechty. Ale pozor, všechno je nějak jinak, než to vypadá.

Žila jsem tam mnohem skromněji než tady, a to nemám ani korunu. Podnebí mi tam svědčilo, ale hlavně kvůli lásce, kterou jsem cítila. Bohužel jsem záhy prohlídla. Domenico si to asi představoval jinak. Chtěl nejspíš získat v Česku popularitu, ale zjistil, že ani Bartošová mu v tom nepomůže. Tak mě jednoduše odkopl.

Přetvářka? Nebo mě má opavdu rád? Nejsem přece blázen, nikam nepojedu, patřím sem, mám tady syna, rodinu, popularitu. Alespoň táta byl na mě pyšný, ale zemřel.

Věřím, že se rodinné vztahy jednou napraví. Přála bych si to. Moc.

Jéje! Modrá obloha! Od rána mám úsměv na tváři. Že by přicházely hormony radosti? Vím, že všechno chce čas a není potřeba vždy léky. Myslím k vytváření těch hormonů. Jak už jsem psala, když něco opravdu a s čistým srdcem chcete, splní se to.

Vracím se sama k sobě. Do svého nitra. Na začátku mého deníku jsem byla ve stavu »opouštění se«. To už je hodně špatně. Apatie, že už se nemůže nic napravit. Že se mi všechno, úplně všechno zbortilo tak, že není odkud se odrazit.

Tuhle pauzu, kterou teď mám, beru něco jako dovolenou nebo spíš jako invalidní důchod na čas. Nevím, na jak dlouho, ale už se těším, až budu moci něco zase pořádně dělat. Bez práce bych »umřela«. Možná zase začnu psát texty, možná budu pokračovat v malování velkých abstraktních obrazů... nevím... A možná úplně něco jiného.

Dala jsem za těch třicet let do své práce úplně všechno, až moc... Rozdala jsem se. Teď se musím zachránit.

Dnes se mi opravdu nechtělo vstávat. Prší, ale já déšť i přesto miluju. Čistí se vzduch.

Přemýšlím, jak poděkovat Blesku za to, že mi dal možnost psát svoje myšlenky a pocity. Tak jak jsem to napsala! Tohle jsem prostě já a dobře vím, jak moc málo lidí mě doopravdy zná. Znají jen produkt »Iveta Bartošová«, ale to JÁ nejsem. Díky za novou zkušenost a spolupráci – to se mi ještě v bulváru nestalo.

Všude s sebou nosím notes a zapisuju a zapisuju. Už se mi tady všichni smějí. Je docela zima, tak dnes výjimečně sedím v pokoji. Rameno konečně přestává bolet. Jaká úleva! Bolí, ale je to snesitelné. Dnes jsem se dozvěděla, že Jarek Šimek už je v pořádku z nemocnice doma, byla to jen únava a totální vyčerpání. Nejedl a nespal. To samé, co já. Akorát ze mě média neprávem udělala alkoholičku a blázna...