jak zjistit co chci od života?

Ahojky, vis, kdyz prijdes domu a vybavnou tam na tebe 4 prazdne steny? Navic kamaradi ti s nekteryma vecma nemohou pomoci, to nejde.

Nekdo blizky, kamaradi ti vse nemuzou dat. Vis, kdyz prijdes a vybavnou na tebe 4 prazdne steny, je to des.

Nekdo blizky, kamaradi ti vse nemuzou dat. Vis, kdyz prijdes a vybavnou na tebe 4 prazdne steny, je to des.

Takže přátele máš?Tobě vlastně chybí,, pouze'' žena?

Nevim, mne neprijde, ze jim pomaham, i kdyz oni to rikaj. Ja neumim milovat.

To je jasné.Ted se ti nic nedaří,ale potom to bude bomba,uvidíš.O to víc si potom budeš vážit i obyčejných věcí,které ostatním nic neříkají.Je dobře,že pomáháš druhým,posiluje tě to i když někdy vyčerpává.Je vidět,že tvá pomoc je upřímná.Vážím si takových lidí a za ně ti děkuji.Jsi mladý muž a věř že štěstí přijde,budeš ho mít spousty,jen vydrž.

Nejlepší je nic nechtít.Nebudeš potřebovat peníze,nebudeš muset těžce dřít.To ovšem kapitalimus nepotřebuje.Potřebuje závisláky všeho druhu,aby mohl parazitovat na nich.

Ahojk Kami,NO citim sam sebe. Mne pridava stesti pomahat jinym, ale nekdy citim, ze pomoc jinym nekdy me vycerpa, kdyz si ji jini nevazi.Rad bych tez jednou rodinu, rad cestuji, sportuji. Je mi 22. Ale proste hrouti se mi vse.

Ja vim, co od zivota chci, ale nedari se mi toho dosahnout.

ME je 30 let,jsem vdana,mam deti a dodnes nevim,co chci od zivota,akorat vim,ze mam vetsinu toho,co jsem nikdy nechtela.

spytaj sa sama seba. Odpoved sa nachadza v tebe. Kto hlada, ten najde. Kto klope na dvere, tomu budu raz otvorene.

odpoved na to nemam myslim stejne jako ty nechci se po nekom opicit a chci mit svuj zivot ale porad nemuzu najit to proc tu vlasne jsem......to asi pozname oba casem nebo se zblaznime.Jednou jsem tady tak na me ceka urcite neco jako na ostatni a urcite to prijde.

to já vím, že samo se nic nezmění. a že rozhodnutí musím vždy udělat já. jenže já právě nevím jak ho udělat a jak se rozhodnout k tomu, jaké by mělo být. zájmy? miluji hory, takže turistika. mám psici. mým koníčkem byla má práce. knihy, sport, divadlo, kino atd. partnera nemám. byla jsem šest let s mužem a před dvěmi lety jsme se rozešli.

Kami: chapu tu nerozhodnost, ale take vim ze dalat vsechno kvalitne nejde. Zkus se zamerit na neco, v cem jsem dobra. Samo se ale nic nezmeni. Vzdy rozhodnuti musis udelat ty. Nemas pravdu, pomahat pro vlastni dobry pocit je OK. Protoze pokud opravdu pomahas, oceni to i Tve okoli a tak i Tvuj zivot ma smysl. A kdyz budes pochybovat, jiste Te ti, kterym jsi pomohla podpori a ujisti ve smysluplnosti.Pro zajimavost, jake mas zajmy, konicky atd.? Mas partnera?Myslim, ze cesta vede pres sebepoznani a sebeuspokojeni. zjisti co se libi tobe, jake mas sny a touhy. Potom se snaz vybrat z nich ty, ktere budou alespon trochu prospesne i jinym nebo alespon nikomu neublizi. Snaz se potom realizovat v techto smerech. Radost a pocit naplneni potom budes mit jednak z vlastniho dobreho picitu a v druhe rade i z uspokojeni ostatnich. A cim budes ve svem oboru lepsi, tim lepsi pocity budes mit. Tyto Te pozenou dal a Ty potom muzes byt vzorem pro jine.Ta prospesnost i jinym je z meho pohledu dulezita. Pokud neco delas jen pro sebe, casem se ta cinost omrzi a nebude dalsi motiv, proc dal pokracovat. Budes tak tam, kde jsi ted. Kdezto kdyz neco delas i v zajmu jinych, prekonas snaze i tezke prekazky, ktere bys jinak vzdala.

já nevím. pořád doufám, že se to nějak změní. že najdu to jakou cestou jít, jaká jsem, co dělat. pomáhat ostatním je fajn. jen si říkám, že to člověk dělá možná jen pro svůj dobrý pocit a ne aby opravdu pomohl. což mi příjde trošku smutné. se svou psicí dělám canisterapii - pomáháme takhle alespoň trošičku postiženým dětěm. teda, pomáhaly jsme. teď jsme byly rok v UK, v září se vracíme, tak zase pak. tady o to moc nestáli. já mám asi problém, že bych chtěla všechno. a netuším co si z toho vybrat. :o(jo a je mi 27.

Kami: Z meho pohledu je uvazovani o smyslu zivota znamkou vyspelosti mysli. Uvedom si, co je v zivote dulezite. Urcite zjistis, ze jsou to veci, ktere muzes udelat a rozhodnout jen ty. Kopirovani cizich "uspesnych" rozhonuti ale neni dobrou cestou uz jen proto, ze se jedna casto o povrchni nebo pomijive uspechy nedulezite z pohledu celkoveho zivotniho ukolu (cest vyjimkam).Pro porovnani uvedu sve idealy. Jako maly (cca 15 let) jsem chcet byt lepsi nez ostatni, byt nejlepsi ve svem oboru (spickovy vedec nebo neco takoveho). Postupne (cca 20 let) jsem zjistoval, ze nejsem tak vyjimecne nadany, abych neceho taoveho dosahl. Snazim se proto delat nejlepe jak je mozne vse co umim. Zni to divne, ale vlastne delam vse pro to, aby se spolecnost jako celek posunula tim spravnym smerem. Setrim prirodu, energii, delam "normalni" ale prospesnou praci, buduji zazemi pro budouci deti, planuji potomky, rad bych prenesl sve geny na potomky a umoznil tak vlastne sve pokracovani (jak charakteristicke pro muze :)). Mimo geneticke informace bych rad detem poredal i sve nazory, zkusenosti, vedomosti a vychoval z nich "dobre" lidi. Neskodim jinym, naopak se snazim pomahat a stejne tak nepovysuji sve zajmy nad zajmy jinych. Rad bych tedy byl jednim z dobre fungujicich "kolecek" v celem stroji zvanem zivot (Svet). Dnes jiz vim, ze po me toho na svete za par generaci mnoho nezbude, ale rad bych pomohl spolecnosti alespon malo. Promarneny zivot z pohledu zajmu spolecnosti je tedy vlastne zbytecny zivot. Porad ale lepsi promarneny zivot, nez za sebou nachavat spoust. Takze rada: najdi si nejakou cinnost, kde budes uzitecna ostatnim. Ti to jiste oceni a snad prijdes na to, ze to je to, proc se vyplati zit. To, co ma smysl, co Te naplnuje... Netusim co umis, kolik Ti je atd ale zkus treba pomahat v krouzku pro deti, pomahat v nemocnicich, jit vyvencit pejsky do utulku nebo jen delat dobre skutky. Obcas staci jenom slusne pozdravit a uvidis, ze svet je hned hezci kdyz jiny slusne odpovi a jeste se prijemne usmeje.Mej se hezky i v teto uspechane dobe plne pomijivych "idealu".

Ahojky kami mě trápí uplně to samé a také nevím jak najít.... samu sebe. Jsem ráda,že má někdo stejné pocity jako já. Někdy na mě přijdou takové nálady jako,že mě nic nebaví a přijde mi jako by život neměl smysl ale to už asi trochu odbočuju.

Rád bych ti nějak poradil, ale obávám se, že to nejde jednoduše říct, co dělat. Sám jenom hledám:) Kolik ti je let, že řešíš takovéhle existenční otázky? Mě to chytlo, když mi bylo cca.24. Zajímalo by mě, když takhle různě přemýšlíš, docházíš k nějakým podobným výsledkům? Třeba, že ti ta představa dodává určitý pocit, nebo emoci?

díky davide. vím, že máš pravdu. není to o tom něco najít, ale hledat. ale u toho hledání by měla být taková cesta jakou člověk alespoň trochu chce a jakou si ji přeje. ale když nevím? když přemýšlím pořád nad tím co by bylo kdybych byla jiná? jinak se chovala? byla tam a ne onde? jak o sobě nepochybovat? myslím v tom špatném. a knížky jsem četla obě.

Ahoj Kami, máš můj obdiv za tenhle názor. Na jedné straně si umět připustit svoje špatné stránky a na druhé straně mít chuť s tím něco dělat. Každý se v tom nějak plácá, ale málokdo to v sobě umí takto pojmenovat. To už podle mě svědčí o určité vyzrálosti a myslím, že jsi na dobré cestě :) Bohužel neexistuje univerzální návod, i když je na světě plno skupin(většinou náboženských), které je nabízejí. Já osobně si myslím, že každý si to může najít v sobě samém a že smyslem není ani tak něco najít a mít jasné odpovědi, ale spíš ten samotný proces hledání a poznávání se, kdo vlastně jsem. Přijít na to "jak", je už těžší. Já to dělám tak, že čtu knížky, potkávám lidi a podle citu a dojmů se z nich učím a beru si co cítím, že mi sedí. Četla jsi třeba knížku Alchymista (Paulo Coelho), nebo Čtyři dohody?