jak zjistit co chci od života?

je to strašně těžké, když má člověk v životě smůlu, těžkosti, trápení nadmíru a ještě navíc si to bere... Znám... Pomáhá více si všímat dobrého, zaměřit se na to, co může být pozitivní... i když v danou chvíli nám to třeba příjde "slabé" je to cesta... není to zadarmo ani hned, chce to energii, které se mnohdy nedostává..

Ahojte,Jak mam mit sam sebe rad, kdyz vzdy dostavam od zivota rany, neumim se uz radovat. Vzdy jen pocitma s tou nejhorsi variantou.Ch jo

chlapů je to zase jiné,ti...je už mi přes čtyřicet tak něco taky bych mněla vědět, nehrabat se v nesmyslných zbytečnostech, rozdělit věci na důležité a to ostatní jednoduše přejít, u žen je hodně důležitý sebevědomí, opravdu, pak se chovaj i ti ostatní k vám jinak, nic zvláštního nehledat, žít tak jako by každej den byl ten poslední, dámy vc práci a s přáteli zvednout sebevědomí, v soukromí být svůdnou milenkou a ten život není tak zlej

Dosáhnout cíle? Musí být tak velký a prakticky nemožný, K.

A co když toho cíle...Každý z nás je malinko někdy nespokojený,ale musíme to všechno brát,tak,jak to je,i když to někdy stojí za prd.

A co když toho cíle dosáhneš, co pak? Konec života? Myslím, že je jednodušší mít radost ze života takového, jaký je. Najít krásu v existenci samotné. Chce to odpoutat se od závislostí a "musů", prostě dělat, co zrovna dělám naplno, poctivě a mít radost, že mým přičiněním něco vzniká nebo jde dopředu. Poraženecké nálady máme tehdy, když jsme nespokojeni, že např. nevlastníme to, co má někdo jiný nebo něco neumíme nebo nejsme stejně zruční. V ten moment si neuvědomujeme, že jsme originální zase v něčem jiném. Pořád jsme vtahováni do nějakých trendů, vzorů a -in- a sami sebe neumíme ocenit, protože chceme být oceňováni druhými lidmi. Naučme se oceňovat, zkoušejme nové věci, hledejme své uspokojení v maličkostech. Tohle uvědomění vede k osvobození a lehkosti

Vážení, důležité je vědět co od života chci a pak zatím jít. Každý má jiný priority. Já už to vím a za svým jsi jdu. Otázka smyslu života ale fakt není jednoduchá. Hlavu vzhůru a dumejte. K.

Jsem na tom podobně - jen s...chlapů je to zase jiné,ti si podle mě snadněji najdou práci.Jako chlap nezaměstnaný,to by mi vadilo hodně,vem cokoli a vždycky můžeš odejít,pokud by si našel něco lepšího.Jinak,výhodu má ten,kdo má dobré známé,to udělá hodně.Můj chlap třeba jezdí za prací pryč,také už moc nechtěl,ale nic jiného mu nezbývalo,tady kolik měl dřív práce,tak ted už je to jiné.Pravda je,že to vzal i kvůli penězům,tam to má aspon lépe placené,ale není doma.Všechno má své pro a proti.

Můj problém je ten, že mě...Jsem na tom podobně - jen s tím rozdílem, že práci nemám a zatím nemůžu sehnat - už skoro rok(popravdě - zas až tak moc se nesnažím protože vidím, že žádná "slušná" práce v okolí není-žiji u rodičů). Ambiciozní taky nejsem - nevidím v tom "smysl" se za něčím "honit". Taky mám ten pocit (a není to jen pocit), že všichni (velká většina) jsou posedlí prací, kariérou, mít co nejvyšší postavení-je to dnes tak nastaveno-a to se mi nelíbí. Z toho vzniká často závist (kdo kolik má peněz, kdo má lepší auto, hadry, kolik vydělá atp.). Nikdy jsem nemohl v životě dojít na to, co bych chtěl dělat (aby mě to alespoň bavilo a částečně "uspokojovalo"). Zkoušel jsem přijímačky na psychologii, ale nedostal jsem se. Přítelkyni mám a ta už je z toho, že nemám skoro rok práci, naštvaná a každý jí to předhazuje.Pohovory-se mi zdá-jsou často předem jasné,kdo vyhraje a že je to "jen na oko". Vzhledem k tomu, že nejsem nijak ambiciozní, tak asi nejsem dost snaživý a "podlézavý" při těchto pohovorech a tím pádem asi nemám šanci. Jenže to už je má povaha - flegmatik, který se nenechá skoro ničím vytočit. Začíná mě to štvát a uvažuju, že se začnu chovat jinak - že začnu být víc cool tzn. víc takový, jaký se dnes požaduje být - průbojný, nesmlouvavý a tak nějak "agresivní" ve svém prosazování, protože jinak se nikam nedostanu. Proč musí být dnešní společnost tak materiální, nepřející, závistivá a ne zrovna moc přátelská?

Můj problém je ten, že mě...chodit do práce je běžná,samozřejmá věc.Jasně,každá práce by měla především bavit,ale dnes si už nemůžeme vybírat.Já jsem o práci přišla,ted pracuji doma,tak času mám víc,to je pravda,ale kolikrát jsem víc zmordovaná,než,když jsem byla v té práci.Tam jsi 8 hodin a máš padla,já kolikrát doma dělám až do půlnoci.Penězama mi to ted vyjde skoro na stejno,všechno má své výhody,nevýhody.Jinak tu píšeš,že všichni okolo jsou posedlí kariérou,chtějí se vzdělávat,tak já zase nikoho takového neznám.Ale co mě překvapuje,že tě nebaví se ani starat o rodinu,vaření,úklid,děti,tak co by si vlastně chtěla dělat? Kdybych našla dobré místo,tak bych raději šla do práce,než pracovat doma,kámoška mi to závidí,věčně na svou práci nadává-stejně jako jsem nadávala dřív já,smích,ale ona už nevidí,kolik toho musím udělat,abych si vydělala,jak mi bolí záda atd.,každá mince má dvě strany.

Můj problém je ten, že mě nebaví chodit do práce. Nejsem vůbec ambiciózní, nechci ničeho dosáhnout. Kdyby mi dal někdo 15 000 měsíčně, tak tam s radostí nebudu chodit. Mně se líbilo chodit do školy, strašně ráda jsem se dozvídala něco nového ve všech oblastech (no kromě matiky a deskriptivy), na VŠ už to bylo horší, to už jsme se moc specializovali a moc to zavánělo budoucí prací. Všichni kolem mě jsou jako posedlí kariérou, všichni chtějí něčeho dosáhnout a já to tak vůbec necítím. Zároveň ale nejsem ani rodinný typ, že bych se jako realizovala vařením, úklidem nebo starostí o děti a manžela. Ráda čtu, chodím do přírody, cestuju. Ale to nejsou žádné životní cíle. Mám pocit, že se plácám od ničeho k ničemu a život mi protéká mezi prsty.

No, smysl života vidím v...psala spíš sama o sobě,to,co baví mě.Tebe třeba baví něco jiného.Můžeš se tedy učit jazyky,udělat si nějaký kurz atd.Já třeba bez činnosti bych nevydržela,stále něco musím dělat a to třeba i v létě při opalování,tak si musím číst,luštit,jen tak prostě nevydržím,nic nedělat.Ty chceš asi něčeho dosáhnout,pak musíš sama vědět,co je pro tebe to pravé ořechové.Já zase nebudu dělat něco,na co vím,že nemám,musí mě to především bavit.

přece něco baví,at už...No, smysl života vidím v seberealizaci. Když dělám jakoukoli činnost, tak za nějakým účelem, jinak mě to nebaví. Co mi dá když vyluštím křížovku nebo když budu koukat na TV? Vůbec nic. ..:-( a najít tu správnou seberealizaci se mi také nedaří..

Dominika. Ahoj, mám uplně...přece něco baví,at už sport,křížovky,četba,vyšívání,televize atd.

Dobrý den je to asi blbý...Dominika. Ahoj, mám uplně stejný problém. Mám pocit že mě nic nebaví a že nemá nic smysl. Nemám ani chuť se do ničeho pouštět, protože jaký by to mělo smysl? Už to trvá něco přes rok, ráda bych ti poradila, sama se v tom plácám. Jenom že nejsi sama....

..važ si sama sebe a měj se ráda.

meditace :)

...a přitom vím, že ať to bude jakkoli, musím najít sama svou cestu, to co chci.

jak mám zjistit co chci od...Kami, přestaň se srovnávat s ostatníma. Na ostatních nezáleží. Záleží na tom jak se cítíš. Rozhodně víš co nechceš, to ti poůže zjistit co chceš :) zeptej se sama sebe co chceš a uvidíš, že to přijde samo. Následuj svoje štěstí, to co ti dělá dobře. Nemusíš na to přijít hned teď, přijdeš na to postupně. Žij v přítomnosti, mysli, mluv a dělej to co ti přináší radost.

Milane,myslím, že jsi jasně popsal cestu. Přestávám přemýšlet a jdu se řídit Tvým návodem. Jen si ho zdrobním na každou hodinu.Díky