Jak zvládnout péči o těžce nemocného

Dobrý den,
mohu poprosit o...Na šibenici nad postel se zkuste zeptat v nemocnici na rehabilitačním oddělení, nebo v nemocniční lékárně. Popřípadě pokud máte v blízkosti charitní ošetřovatelskou službu, tak by měli zapůjčovat za menší poplatek podobné pomůcky. Jinak se zkuste obrátit na praktického lékaře, ten by také měl vědět, kde sehnat pomůcky potřebné pro péči o nemocné v domácím prostředí.

Dobrý den,
mohu poprosit o...Nejsem si jistý, jestli sem pisatelka chodí 10 let po zveřejnění svého příspěvku.

Když jsem před čtvrt...Dobrý den,
mohu poprosit o informaci kde se Vám povedlo koupit tu "šibenici nad postel" ?

Děkuji

Milý Tome, pokud prý...Jo, něco podobného jsem slyšel od posudkářky v případě mé matky - dokud si sama dojde na záchod a "udrží to", tak je v podstatě naprosto v pořádku.

Magdo, za prvé,zasloužíš...Milý Tome, pokud prý babička ještě chodí, tak je soběstačná. A že jí to nejde, když je jí špatně, tak to se prý stává. Až prý bude jen ležet, tak v tom případě by už šla zařídit LDNka nebo Hospic. A prognóza její nemoci je velmi špatná a zdravotní stav má vážný, který nevyžaduje pobyt v nemocnici.Ale má mít domácí péči na lůžku. A jelikož při poslední hospitalizaci chtěla domů, tak jí lékaři vyhověli. Nevidí důvod, proč by měla s touto diagnózou zůstávat v nemocnici. Doktor při poslední hospitalizaci před 3 měsíci říkal, že podle krevních výsledků tomu dává tak půl roku.

Starám se o 83letou babičku...Magdo, za prvé,zasloužíš si titul Svatozář roku. Je smutné, že ostatní dělají mrtvé brouky. Tohle nemůžeš dlouho vydržet. Trošku mě zaráží, že to není na LDN, když potřebuje pomoc 24 hodin denně. Otázka je, jaká je prognóza nemoci a to by Vám lékaři měli říct.
Zní to sice blbě, ale s rakovinou slinivky to na dlouho nevypadá, myslím, že to bude otázka pár měsíců. .

Starám se o 83letou babičku s rakovinou slinivky břišní.Na tuto nemoc jí přišli v dubnu tohoto roku. Je to péče 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Někdy má světlý den a z toho je jí třeba 5 dnů špatně.Takže potřebuje péči, jako třeba převléct, dovést na WC, 3x-5x za noc jí dát napít atd. Když má bolesti, třes a horečku, tak se mi kolikrát ani sama nezvedne a neudělá ani krok. Na to, že má 3 děti a žádné se o ni nemá chuť starat, tak v tom plavu jako vnučka sama. A už mě to docela fyzicky a psychicky zmáhá. Na LDNku a Hospic je to prý ještě brzy, podle doktorů, ale jak z toho ven? Je mi 31 let, s partnerem, který je od rána do večera v práci plánujeme miminko, ale pokud se nevyřeší tato situace, tak to nemá cenu....

To bylo kdysi ...
Víš,...Tome, já chtěla jen Janu pochválit a potěšit. Samozřejmě moc dobře vím, že to vždycky nejde!Věřím ti a dokonce mám i zkušenost, sestra mi zemřela v LDN..Nešlo se starat, jsem sama a jí neunesli ani dvě sestry.Mentálně postiženého syna mají moji známí a já jim dokonce i zazlívám, že ho mají doma-kvůli nebezpečnosti vůči sourozencům. Je to těžké a složité, do toho zaměstnání a proto je potěšující, pokud to někdo zvládne jako Jana.
Tome, přeji hodně síly a štěstí.

Janičko, je to sice...To bylo kdysi ...
Víš, Heleno, on se taky svět změnil a nároky zaměstnavatelů jsou dnes neskutečné. Takže starat se o vážně nemocného doma není pro každého. A hlavně, v okamžiku, kdy ten člověk provádí to co prováděla ona babička, tak nesmí zůstat ani na vteřinu sám.
Vím o čem píši, mám mentálně postiženou dceru a nechtěj ani vědět, co dkáže v nestřeženém okamžiiku, třeba v noci vyvést.

Staraly jsme se s mámou o...Janičko, je to sice smutné,ale pro babičku vysvobození. O vás ani nemluvím.Jste s maminkou moc hodné, dříve se také děti postaraly,ale to bylo kdysi a dětí bývalo v rodině mnohem víc. Přeji v životě hodně štěstí, tací si ho zaslouží..

mam manzela po otrave CO...Staraly jsme se s mámou o babičku s Alzheimerovou chorobou a během posledního půlroku, kdy se jí nemoc neskutečně zhoršila (inkontinence, pokakávala se), polívku lila do umyvadla, zalévala peřiny, protože na nich byly cíchy s kytkama, čekala na dvorku na autobus, aby jí odvezl domů - fakt jsme byly psychicky i fyzicky na dně. Každá nehoda (inkontinence a kadění) byla záležitost na víc jak hodinu - mytí, kompletní převlékání (protože i když měla pleny, tak to měla všude), desinfekce celé koupelny, vytírání, máchání pokaděného prádla, praní, věšení a za hodinu-dvě to bylo zas a takhle i pětkrát denně. Do toho babičce vařit a starat se jinak o svoji domácnost + velkou zahradu. Střídaly jsme se s mámou tak, že já jsem obstarávala babičku po hygienické stránce (mytí, česání, praní, úklid po nehodě v koupelně) a maminka vařila a prala. Někdy byly dny, že jsme obě už fakt nemohly. Babička byla víceméně spokojená, té nic jakoby nechybělo, ale my padaly na ústa. Fakt, kdo se v životě nestaral o takto postiženého, neví, o čem to je a myslí si, že je to brnkačka. Babičku bychom do ústavu nedaly, ale pak přišla mrtvička a babička byla totální ležák, už jsme vyřizovaly LDN-ku, protože tohle bychom už vážně nezvládly (maminka s vyhřezlými ploténkami a já těhotná) - zvedat ji na posteli a být v pohotovosti 24 hod., tak jsme byly rozhodnuti ji do té LDN dát a denně tam za ní dojíždět. Měly bychom to bývaly asi 5 km. Jenomže osud zamíchal karty a babička v nemocnici zemřela. Dostala tam nemocniční bacil MRSA, ten ji napadl nejdříve močové cesty, pak jí selhaly ledviny, plíce, srdce a babička chudinka zemřela na infekčním pokoji. Jezdily jsme za ní denně do MOtola do nemocnice, to bylo taky šílený vidět tam babičku, jak leží a nikoho nevnímá, nikomu bych to nepřála. Bylo nám jí tak líto a přitom jí člověk nemůže pomoci. Smrt pro ni byla opravdu vysvobozením. Vystrojili jsme jí moc hezký pohřeb, důstojně se s ní rozloučili a vzpomínáme na ni jenom ve veselých vzpomínkách. Kéž by tu s námi naše milovaná a nejhodnější babička na světě ještě pár let mohla být. Milovala svoje vnoučata, nás se ségrou, mámu - pořád na ni myslíme.

mam manzela po otrave CO fyzicky je v poriadku,iba hlava je na tom zle je dezorientovany musi mat plienky a lekari su opatrni v tom ci bude v poriadku a ja neviem kde sa mam este obratit,stretli ste sa s niecim takym,neviete poradit.Ma 43 rokov,snad tym jeho zivot nekonci?

Máte někdo zkušenosti s Gerontocentrem v Hostinném?Zajímalo by mne, jaká je tam péče o pacienty, kteří jsou ochrnuti po CMP?

Mila Michaelo, pro takto nemocne je zarizeni Gerocentrum nebo Gerontocentrum, Praha 8, Simunkova ul. je to primo specializovane na Alzheimer.chorobu.

Vy kteří jste se nikdy nestarali o tak moc nemocného tak nevíte o čem mluvíte. Až to zažijete a budete se starat 10roků, tak si můžeme popovídat. Jinak ty rady, že mi tatínek vyměňoval plena 1 rok a já mu to musím odvést, jsou rady jen od toho kdo to nezažil!

..jsem maminka 30 lete dcery..rodice uz nemam ..a stale je postradam..to tak bude cely zivot..ale naucis se "s tim zit"..dej tvemu smutku cas..mysli na to, ze uz nema bolest...veskera slova jsou ted marna ..ja vim..a presto bych ti chtela rici, ze rozumim...citime s tebou..a se vsemi slusnimi lidmi v nouzi..nechceme nikoho verbovat do kostela..ale mne modleni vzdy pomohlo...nekdy v kostele nekdy proste venku..sama..nebo s nekym...uprimnou soustrast...god bless..a ..hlavu vzhuru...

..ty musis byt take tezce nemocen..kdyz vypostis takove perversity..udelej se sebou sam to co zde navrhujes..

mila pani/slecno? jitko.nahodou jsem narazila na tentochat..a musim rici, ze jsem velice mila prekvapena, ze v cechach stale jeste ziji taci slusnia dobri lide jako jste vy.jsem sama maminkou dospele dcery ktera se ke mne nikdy moc dobre nechovala..pred 3 roky se ji stal tezky uraza byla 21/2 roku mezi zivotem a ...ani vterinu jsem nevahala..a nestratila..vysledek je vydet..presto,ze byla 8 mnesicu ochernuta na celem tele a lekari mi nedavali zadnou nadeji..chodi dnes nekdy 7 km.profesori a dr. hovori o miracel = zazraku.vase babicka a dedecek..vas urcute vidi a jsou s vami..:))a jsou na vas hrdi..ja jsem hrda na to ze v cechach stale jeste ziji/prezili slusni lide, kteri se chovaji jak se to slusi a patri.dekuji za vas prispjevek.zdravi..eva = jolien;))

Doporucuji utratit, nebo jeste lepe prodat na pokusy.kontakt:dr. Josef MendeleOsvetim

Není horší pocit než ten stav bezmocnosti, když musíte přihlížet tomu hroznému koloběhu života, vedle náhodně zaslechnete, že se někomu právě narodilo dítě a vy zrovna ztrácíte jednoho člověka-vlastní mámu. Moje maminka, ktero jsem nikdy neřekla jinak než mamka a ke které jsem se mohla chovat stokrát lépe než jsem se chovala, měla minulý týden náhlou mozkovou příhodu. (aneurysma). Nyní leží v brněnské neurochirurgii na JIPce a její život je na tenkém vlásku a nikdo neví, jak to dopadne. Pořád věřím v zázrak, že se z toho dostane. Bože můj, modlím se, ať se z toho dostane. Lékaři moc nadějí nedávají. Kde mám brát tolik sil na to ostatní kolem-vlatní rodina, práce? Jak to všichni dokážete?Kde nacházíte oporu? Lituju všeho, co jsem řekla špatně a všeho, co jsem neudělala. Cítím všechno dohromady: bolest, zoufalství, beznaděj, doufání, stesk, smutek, výčitky, slabost, sílu...