Jaký je život s Vodnářem

Pro Pavla-taky Ti vmoc...Držím se už taky 25 let, snažím se na něm vidět hlavně to pěkné a dobré, pro rodinu to on je...ale kdyby někdy opustil ten svůj krunýř, ve kterém je pořád zalezlý...

Tak to sedí. Já jsem Vodnář. Měla jsem dohromady dva Raky-partnery. A už bych Raka fakt nikdy nechtěla!! Ani za nic. Nejsem typický Vodnář, ale když by někdo říká, co mám dělat, kdy to mám dělat, jak to mám dělat, co nemám dělat, jak se mám chovat, jak se nemám chovat- hrůza, brrrrrrr. Jenom si na to vzpomenu, tak mi běhá mráz po zádech. Nejhorší co jsem na Racích vysledovala je to, že si často vůbec neumí přiznat svoji chybu. Oni ji nejsou ani ochotni vidět, protože dokonalost je pro mě velice důležitá. No akorát že pro mého bývalého bylo bohužel důležitější, co si o nás myslí lidé a to, že on je dokonalý, než to, že já jsem nešťastná. Jsou velice chytří, a dokonalí manipulátoři, jsem moc ráda, že jsem se dokázala z toho vztahu vyvázat. Ale ani po dvou letech jsem z toho ještě úplně neotřepala.

Pro Pavla-taky Ti vmoc díky...hodně mi Tvé příspěvky daly, více, než si myslíš...děkuji...Pro Ivu-taky mám Raka a potvrzuji-někdy děs běs...náladový, neproniknutelný, jak se dostat pod jeho krunýř...ale radím vydrž ...oni jsou pro rodinu-jsem s ním dvacet pět let a to jsem ten rozporuplný, rozevlátý, rozervaný, svobodomyslný, věčně se vznášející mezi realitou a svými sny Vodnář...

Ta moje je pořád uražená...A ty se jí divíš???? Já ani ne...ono je někdy lepší se vypnout a nemluvit, vím dle sebe...a ne věřím, že se k ní chováš jenom pěkně...zamysli se nad tím trochu..

ahoj,nevim co vám na...Taky to nějak nechápu, já mám doma třeba raka a to je fakt někdy s ním děs...na zabití!!!!

Moc krásně řečeno...díky...:-)

Já žiju s vodnářem 10 let. Jsem býk, takže jsme dost odlišná znamení. Moje matka i babička byli také vodnáři a přesto obě úplně odlišné povahy a víc jsem si vždycky rozuměla s babičkou (i když s mamkou mám krásný vztah). Možná mě fascinovalo moudro, které babička měla a maminka ještě mít nemohla, protože to se získá věkěm a životními zkušenostmi. Takže: Alespoň ten můj vodnář "chlap" potřebuje mít pcit svobody a já jako býk zase pocit jistoty. Docela se nám to dobře doplňuje. Musíme svoji individualitu ale tolerovat. I přes potřebu svobody je to tvoreček věrný a spolehlivý. A někdy je legrační, jak se má neustále potřebu vznášet v oblacích a to moje býčí znamení ho nutí zdržovat se na pevné zemi, kde se býk cítí bezpečně.. Víme o sobě jací jsme a bereme to s humorem. Takže pokud hledáte chyby na svém partnerovi vodnáři, zkuste se také zamyslet nad sebou a zkuste mu porozumět. Bude vám pak spolu dobře.:-)

Zdravím všechny, kteří měli tu trpělivost s námi sdílet v psaném projevu naše subjektivní pocity získané na základě nějakých zkušeností a věřím,že někomu to pootevřelo dveře a je jedno, zda je ve vztahu,v nějakých problémech s partnerem nebo si nerozumí s někým v okolí - tato diskuse není žádným manuálem, jak vycházet s vodnářem.Mohli bychom diskutovat rok, dva a objevovali bychom tolik mnohotvárností z příběhů, které nám tady díky anonymitě mohou různí lidé psát.To, co je absolutní prioritou, je pracovat na vztahu aktivně, když máte pocit, že ten člověk za to stojí.Není totiž nic jednoduššího než začínat znovu a znovu s nadějí,že jinde to bude určitě lepší.Mnozí z nás jsou ve vztahu z pohodlnosti, strachu a mnohdy jen zvyku.Je na každém z nás, zda zůstane s partnerem nebo ne. Nemusíte se pro druhého měnit,není totiž nic horšího než nebýt pánem ve svém domě.Můžete jen pracovat na svých nedostatcích, komunikovat a pokud i ta druhá strana bude mít zájem upevnit vztah, tak jen společně je možné dosáhnout štěstí a harmonii.Nesmí však vyhasnout ten plamen lásky, jinak se zhroutí i ten poslední pilíř na kterém vše stálo.Poděkování patří i "Vodnářce" s kterou jsme si vyměnili mnoho cenných informací a možná i změnili náhled na individualitu vztahu.

ahoj,nevim co vám na...Ta moje je pořád uražená když něco řešíme a nemluví třeba i tři dny a docela to sedí,co zde ti lidé popisují jen v opačním smyslu, když se k ní chovám pěkně, tak je to horší.

ahoj,nevim co vám na vodnářích vadí,sme svý no..a rozhodně nejsme jen ti špatní!!!nevim jestli mluvim jen za sebe,ale vodnář se chová k lidem tak jak se chovají oni k němu..

Ještě bych Pavle, dodala,...Moc pěkně napsané...smekám...

Milá Vodnářko, Jsem...Milý Pavle,ono to možná z mé strany vyznívá, že všechny ženy, co znám kolem mně, jsou usurpované manželi. Tak to pochopitelně není, i když dost jich znám, ovšem to, jak žijí, je jejich volba a partneři si k nim jistě dovolí to, co jim dovolí ony samy. Já už vůbec ne. Tím myslím především tu uvázanost k plotně. Mám na mysli především fakt, že jak šel život, nepoznala jsem muže, který by měl stejný metr na míru-a to slovo míra-je důležité-svobody v životě i ve vztahu svou a partnerky. To, co bylo u muže normální, u mně bylo k zamyšlení. Co do volného času, nepřítomnosti doma. Ta svoboda, kterou mi partner nabízel, volný čas, byly prezentovány spíše slovně a končikly tak nějak v praxi brzy konstatováním faktu, že si klidně přijedu domů v osm večer. Malé děti smějí ovšem být venku déle. Nejen můj manžel, ale i mnohé manželky přijdou občas ráno, když se protáhne firemní večírek nebo oslava narozenin kamarádky, jindy odjedou o víkendu ze svými aktivitami. Jsem u toho-je to můj problém a jak si to zařídím, tak to budu mít. Na dovolení vycházet z domu po setmění se ptát jistě nebudu. Chtěla jsem tím říct, že můj partner se pozastaví nad věcí, které u něj samotného jsou běžné. Už jen proto, že já jsem na jeho nepřítomnost byla zvyklá od samého začátku, po svatbě, kdežto on neměl příležitost si zvykat, v čemž dnes vidím chybu. Později se věci hůře lámou. Tak se k věci stavěli muži v mém životě. Svoboda mi je nabízena slovně halasně, ovšem odejt o víkendu by byl v reálu problém v tom, že by se nic nedělo v dané chvíli, ale bylo by to omíláno a připomínáno později-a taková svoboda hořkne. Možná jsem jen měla smůlu na muže a kolem existují takoví, kteří nečekají, že je bude po jejich návratu z práce doma manželka očekávat, ale budou mít radost, když ona přijde několik hodin poté z pokecu s kamarádkou v dobré usměvavé náladě-já bohužel takového chlapa neznám. V tom tkví můj problém. Moje touha po svobodě a v běžném životě něco, co ji vždycky omezovalo.Ale to jsem odbočila.Myslím, že ani já, ani Vodnáři obecně nedomítají dodržovat pravidla, která mají svoje opodstatnění, svůj význam. Tedy budu dodržovat pravidla silničního provozu za volantem, abych nezranila nikooho kolem ani sebe, nezpůsobila škodu. Stejně tak budu dodržovat zákony a morální pravidla, která chrání majetek, ldid, životy, zdraví a mají svůj obrovský smysl.Na druhou stranu mám problém dodržet cokoli, co se z mého pohledu vymyká zdravému rozumu a přesto na tom tvůrce předpisu trvá pod hrozbou sankcí. Třeba nařízení Evropské unie o tom, že kadeřnice nesmějí nosit prstýnek a musí mít placaté podrážky bez podpatku nebo že banány mají mít určitý úhel zakřivení-ani v druhém případě si nevymýšlím, takovou normu někdo zplodil. Zjednodušeně řečeno, Vodnář má problém uznávat a aplikovat ve svém životě příkazy a zákazy nesmyslné, které vznikly, aby nějaký úředník kdesi otrávil někomu život a vykázal činnosti. I takových omezení jsem zažila ve svém životě dost. Asi jsi už pochopil, co mám na mysli.Mohu sice obecně vést svůj život sama, přesto si myslím, že se dá vést život i ve dvou-ve vztahu, kdy oba mají stejná, nerozdílná práva. Pokud tedy mám partenra, který o víkendu odjíždí realizovat svoje zájmy a koníčky a já na to beru ohled, protože to zavedl automaticky, měla bych mít stejné podmínky i já za předpokladu, že si je budu chtít zavést. Koneckonců jsi to sám popsal velmi hezky, když jsi napsal, že většina žen má doma troubu, který nic neumí a jen čumí do TV nebo PC, myslím sice, že většina jich nebude, ale je jich pořád dost. Nepříjemné povinnosti pak zbývají pouze na partnerku a tam právě její svoboda a rovnost končí. Mnohá si musíme vydobýt to, co parner má od začátku automaticky a bere to jako samozřejmost.

1.manželrak 2. manželryba bývalý přítel.Hrůza!!! CHlapa ve vodním znamení už nikdy!!!

Pavle, musím napsat, že v...Milá Vodnářko, Jsem člověk,který přemýšlí o mnoha věcech do detailu. Jsem rád,že si mohu přečíst názor,který je přímo z pramene. Nikdy by mě nepotěšil názor Tvého expartnera nebo muže, jen proto, že bych je získal na svou stranu. V tom se odlišuji výrazně od ostatních. Jednou jsem viděl film,ve kterém se klient ptá renomované advokátky,zda je tak dobrá, jak ji média popisují. A ona s překvapením odpověděla, že ano, vyhrála jsem téměř všechny soudní spory. On se na ni podíval se slovy, zda mu může říct, kolik jich prohrála....měřítko uspěšnosti se přesunulo uplně do jiné dimenze. A tím se řídím i já.Podle popisu Tvého životního příběhu se dokážu vcítit do Tvého dětství, protože jsem zažil dost podobné momenty, jak se snažil můj otec tvrdou a despotickou výchovou udělat ze mě jiného člověka k obrazu svému. Trvalo mnoho roků,než jsem se dokázal transformovat na to, abych s někým v budoucnu neprožíval to samé. Muž ve vodnáři dokáže být agresivní a náladový ,to jsem si stačil všímat i v jiném okolí.Já nehledám odpovědi, můj příspěvek má charakter individuální a mnohé bude i ze subjektivního pohledu. Kdybych chtěl napsat knihu jen o jednom znamení, musel bych konzultovat stovky lidí a provést výzkum, než bych mohl prohlásit, že se stoprocentně nemýlím ve svých uvahách. Moje zkušenosti v reálném vztahu si často ověřuji v astrologii - tedy zpětnou vazbou, což dělá málokdo. Pro jiné je třeba definitivní, co najdou v astrologii,v horoskopech a je to jen a jen zase jejich program. Pokud si ty neseš s sebou z dětství negativní zkušenosti a nedokázala jsi je za ty roky zpracovat, pokud ani v osobním životě nemáš partnera se kterým prožiješ naplněný vztah, tak se pohled na muže z tvého hlediska nezmění. Může přijít ideální muž a ty už ho ani nerozeznáš, protože jsi uložila do svého programu strach a rezignaci. Je jedno jaké cíle, představy a ideály máme,v jednom bychom však měli zůstat čestní - je to na začátku vztahu vyjasnit cíl našeho seznamování. Zde dochází k neuvěřitelně zkresleným programům dvou lidí už v samém počátku. Zatímco jeden touží po pevném vztahu, ten druhý považuje to samé za volný vztah. Nikdy bych netušil, jak rozdílná představivost by mohla být u tak jasné věci. Bez ohledu na to, zda jsme později kompatibilní, zda spolu budeme harmonizovat je důležité "vyložit karty na stůl".Stalo se mě v minulosti třeba i to, že žena plánovala rodinu čistě virtuálně, přestože věděla,že děti nikdy mít nemůže.Zažil jsem takových kombinací, že jsem se často ptal sám sebe, zda jsem na správné planetě nebo zda se jeden z nás reinkarnoval dříve, či později ......Vodnáři často uvádí stejně jako ty mezi první místa v žebríčku hodnot, že je pro ně důležitá volnost, neuznávají autority a nechtějí se přizpůsobit,nechtějí být přivázané....je přeci emancipance a jiné...Myslím, že všichni lidé bez ohledu na znamení potřebují určitou volnost a podle toho, co tady čtu mám pocit, že žijeme v islámské zemi. Já neznám ve svém okolí žádného muže, který by někoho věznil, ono to zní totiž velice dramaticky, stejně jako být na řetěz připoután k plotně. Znám spoustu vodnářek, kterým dělá potěšení vařit, péct a domácí práce přímo zbožnují, protože vodnář miluje čistotu. Mě nedělá problém uvařit, uklidit nebo se střídat v domácnosti, ale samozřejmě by mě vadilo brzy, kdyby dotyčná nic nedělala. Většina žen má doma troubu, který nic neumí a čumí jen do Tv nebo počítače.Potom se přesune ke stolu k hotovému, zapomene třeba, že partner není číšník a odejde jako neandrtálec s umaštěnou pusou do ledničky pro pivo a zpět na gauč. Ve vztahu však nějaká ta přizpůsobivost musí být. Je rozdíl být svobodný a mít zodpovědnost jen k sobě a je rozdíl s někým být.Jinak mě napadá potom jen otázka k čemu potom partnera potřebujeme, když chceme vést svůj život sám. Když sednu do auta, tak musím dodržet nějaká pravidla, jinak ohrozím životy druhých a i svůj. Pokud nesnesu, že můj šéf jako autorita firmy je můj nadřízený, tak mám možnost podnikat a být sám svou autoritou. Ve společnosti se musíme na každém kroku něčemu chtě nechtě přizpůsobit a kdyby si každý dělal všude jen co sám uzná za vhodné, tak tady máme absolutni chaos na Zemi. Proto žijeme v nějaké společnosti a nebudu řešit, že vše vadí. Pokud vadí, tak to změním aktivně. Je jedno, co to je.I přes svou komplikovanost zůstává vodnář stejně hodnotné znamení a je důležité si jen upřimně vyjasnit role ve vztahu. Jen tak mají dva lidé představu, co mohou od vztahu očekávat.

Zdravím všechny, kteří...Konečně příspěvek na úrovni !!!

moc hezkéHezký příspěvek,především ta souvislost,jak pracuje mozek v závislosti se vztahy,těším se na další :-)

Ještě bych Pavle, dodala, že jako Vodnářka ztělesňuji skutečně v podstatě vše, co Vodnáře, jako bytosti složité, rozevláté, svobodomyslné, rebelské a neschopné uznávat autority, charakterizuje. Nejsem schopná přijímat modely nastavené společností, tedy v podstatě muži, protože jsou to oni, kdo hýbou dějinami a píší je, ženy jsou pozorovatelkami zpovzdálí ve všem podstatném. Říká se, že žena stojí za vším, nicméně činy mužů provokovaly ženy v podstatě často jen tím, že existují. Nejsem schopna tedy rozlišovat práva mužů a práva žen, ale pouze práva člověka, lidské bytosti jako takové a to jsou si rovna. Jsem přespříliš nekompromisní, neodkážu přijmout tzv. užitečnou lež, lež je pro mně vždy lží a pravda pravdou. Na druhou stranu, jsem stejně benevolentní a tolerantní k druhým jako sama k sobě, ctím zásadu žij a nech žít.Nikoho nenutím, aby přistoupil na moje pravidla hry, nikomu názory nikdy nevnucuju, nikoho nemám snahu připoutávat a oplátkou chci totéž. Pokud mně někdo k sobě připoutává, cítím se nepříjemně. Dodám, že jsem věřící, věřím v Boha, nikoliv v úlohu cirkve, kterou neuznávám, není pro mně symbolem zastoupení Boha na zemi.Přes řadu facek od života ho beru jako dar a tak to zůstane, potřebnou dávku pokory mám v sobě.

Zdravím všechny, kteří...Pavle, musím napsat, že v tvém rozboru se poznávám. Můj bývalý žárlivý přítel by ti zatleskal, můj manžel by to řekl stručně-jo, oni jsou sobci-na základě jeho lenosti mluvit a věci rozebrat a s tendencí šmahem jednou krátkou větou shrnout dle něho meritum věci.Otázka je, proč se Vodnáři, tedy my, chováme tak jak se chováme, ve vztazích, lásce.Pro mně samotnou je svoboda po zdraví nade vše. Obraz hezkého idylického vztahu v mnaželství jsem nikdy neměla, naopak, díky despotickému a cholerickému otci doma obstojné peklíčko. Sugerovalo mi to nutně dojem, že manželství pro ženu nese nepříjemnosti, nedovedla jsem si zdůvodnit, proč by měli být muži rozdílní, neměla jsem schopnost uvěřit, že existují i nesobecké typy mužů, muži, kteří nejsou ješitní, nepodvádějí své partnerky, nechtějí je vlastnit, připoutat k plotně, to, co jsem vídala kolem sebe po řadu let mně utvrzovalo v tom, že bohužel většinou to končí stejně, že šance najít někoho skutečně dobrého a rovného je mizivá. Přátelství pro mně znamenalo nekonečně více než láska. V tu čistou a neposkvrněnou po celý život, po desítky let jsem nikdy neuvěřila. Nemohla jsem usilovat o nějaký v mých očích mýtus, ten fenomén vztahu, který je dokonalý byl nereálný a snahy vynaložené na hledání něčeho takového v mých očích zbytečné. To, co bylo pro mnohé ženy životním programem nemělo pro mně v mých očích potřebnou přitažlivost.Přesto jsem se vdala, přesto jsem vdaná dvacet pět let. Nebudu si tady stěžovat, je pravdou, že to byla sázka do loterie, v mých očích-a že bych podruhé svůj život s nikým nespojila, nesvázala.Zní to nesmírně skepticky a smutně. Ale já nikdy neřešila výraznější problém v souvislosti se svým na zíráním na vztah muže a ženy. Vztahy jsem nechávala vyšumět a neřešila, co cítí ten druhý, vždy jsem byla přesvědčena, že muži jsou dostatečně imunní a lehce přizpůsobiví, když jde o to přesedlat z jedné na druhou, že jsou to lovci, kteří nejsou naprogrampváni na monogamii, jak konečně celý život vykřikují ve snaze ospravedlnit si nevěru, která je prostě životem prochází. Mně to nikdy nevadilo jako fakt, že muži v mém životě nikdy neměli schopnost měřit stejným metrem sobě a partnerce a vždy bez výjimky si omluvili ve vztahu to, co mně nikoliv, že oni směli a já ne-byla jsem přece žena-bytost v jejich očích naprogramovaná k monogamii, lásce, věrnosti, rození dětí, vaření, udržování tepla rodinného krbu-jistě u vydělávání peněz, je přece emancipace. Ten moment mi vadil víc než mužský sklon k nevěře. Při podání pojetí vztahu mužem v daných podobách pro mně láska přestávala být třpytivým cílem v dáli, za kterým chci jít. Jeden známý mi kdysi vysvětlil, že muž je dobrý tehdy, když sice občas odskočí obdělat jinou zahrádku, nicméně se ukázněně vrací do té svojí doma. Myslím, že je to výstižné, leč v mých očích něčím, co neberu pak už vážně, je to na hony vzdáleno pojetí skutečného vztahu v mých očích. Nikdy jsem se tím v podstatě netrápila, měla to zdůvodněno a přijala to celkem snadno. Bylo na mužích, aby zas oni přijali fakt, že lásku skutečně vážně brát podle jejich měřítek neumím. Že jsem jako oni-v jádru. Ve znamení Vodnáře by se měli zřejmě rodit jen muži. Ženy Vodnářky z mého pohledu často přistupují k životu jako muž-jako ke hře-ve vztazích i v lásce-hraji ji s hráčem do té doby, dokdy mně to s ním baví a vyhovuje. Není to sobectví. mám pocit, že hraji hru, kterou tady nstavili muži.Cením si svobody, přátelství, miluji přírodu, děti, zvířata i život sám. Láska i vztah je na boční koleji, je mnoho jiných věcí mezi nebem a zemí, které stojí za mou pozornost. Žiji ve svém životě od mládí i vztahy, sex-v podobě, jaké jsem schopna a měnit to nebudu, nejde to.Možná jsem se ti pokusila vysvětlit něco, nač hledáš odpověď, nevím....

Zdravím všechny, kteří...moc hezké

Zdravím všechny, kteří čtou zrovna obsahy článků "jaký je život s vodnářem" a chtěl bych se s vámi také podělit o bohaté a nezkreslené zkušenosti s tímto znamením.Pokud jste pozorně četli všechny příspěvky, tak dojdete k závěru,že téměř polovina lidí má dost velké problémy s vodnářem.Já sám pocházím z vodnářské rodiny - máma a otec jsou oba vodnáři,měl jsem shodou okolností 5 vztahů s vodnáři, bývalý šéf byl vodnář, zkrátka se během mého života dostalo do mé blízkosti asi 20 vodnářů, kteří můj život dost ovlivnili.Ponechme stranou astrologii,karty a soustředme se na fakta - tedy příklady z reality.No a protože se zabývám již řadu let psychologií vztahů a čerpám z neurolingvistického programováni a v neposlední řadě z neurorestartu, což jsou semináře na téma jak se chová mozek a co mohu změnit aktivně sám,tak mě zaujaly otázky ,které zatěžují nás všechny - co je příčinou neupěchu ve vztahu a jak to řešit.S první vodnářkou jsem měl vztah na dálku, ona studovala VS a já pobývám v zahraničí, tak jsme se mohli vidět jen mezi semestry,v létě nebo o vánocích.S dalšíma jsem žil a s poslední jsem měl vztah na dálku.Musím podotknout,že si s vodnáři komunikativně velice rozumím až do chvíle, pokud nejsou ve hře city.U všech vodnářů je silně vyvinutý komunikativní systém - navazují rychle přátelství se zajímavými lidmi nebo s lidmi s kterými mohou sdílet podobné zájmy.Mohou to být zrovna tak ženy, jako i muži.Mají velice rozvinutý smysl pro humor a takové lidi i vyhledávají.Takže se cítíte v jejich blízkosti často pohodově.Můžeme tedy říci,mám kamaráda vodnáře a je mě s ním fajn.Pořád se pohybujeme v horizontu, kdy nejde o citovou záležitost.A tady většina dělá tu chybu, že míchá dohromady dvě různé situace..."Cože, vodnář je špatný?" Nebo: .."moje kamošky vodnářky jsou super, to je blbost vše!!" a celá řada dalších důvodů, proč neházet vodnáře do jedné krabice.Oni mají pravdu a víte proč? Jdou s vodnářem na kávu, zasmějí se, vymění si na facebooku celou řadu zážitků a nebolí je, pokud jejich kámoška zrovna měla aféru s Milanem a Martin,její přítel zrovna na ni čeká doma.Jednou větou řečeno nejsme v citové vazbě s vodnářem.Neřešíme druhé ve vztahu.Druhý den se ozve vodnářka a podělí se se svou přítelkyní o zkušenost,že Martin strašně řádil, když došel na aféru s Milanem.Nastala situace, kdy došlo k žárlivosti u Martina a vodnářka se potřebuje ujistit, že zrovna ona není na vině.Co udělá její kamarádka s kterou si tak rozumí? Ujistí ji v tom, že vina je na Martinově straně nebo řekne,jsi normální..to nepatří do vztahu? Ne, tendence našich přátel a kamarádů je potvrdit nám, že nejsme na vině, i když oni sami vědí,že to bylo tvrdé a nesprávné, protože Martin, ten sympatický muž, který udělá pro vodnářku první a poslední si to nezaslouží...Prioritu má ale kamarádství, tak zalžeme se slovy jako třeba, ne, ty jsi super, hodná,ten kdo je vinen je Martin.Z hlediska psychologie mozku jste jen potvrdili někomu jeho program,stali jste se součástí lži za cenu kamarádství.Abych se vrátil k mému prvnímu vztahu a zkušenosti s vodnářem,tak jsem začal zkoumat malé kameny na naší společné cestě - jednodušeně řečeno diference chování vodnáře vůči mému.Dejme tomu, že by jste chtěli udělat své vyvolené vodnářce radost.Je jedno, co to bude, zlatý prsten, dovolená, víkendový pobyt na horách..fenoménem vodnářek a to sledováním u dalších vztahů zůstavala skutečnost,že jsem měl pocit jakoby jim to neudělala ani trochu radost.Jinými slovy emocionální propadák.Nyní se ptáme sami sebe, nelíbilo se jim to?? Nebyl jsem dost dobrý abych je překvapil a udělal jim radost? Ne, časem mě bylo řečeno, že se těší ze všeho vnitřně - tedy pocity štěstí zahrnují do sebe, zatímco takto skryté pocity u vás vyvolávají nejistotu..by jsem dost dobrý? ..posral jsem něco zase ?Takže časem se smíříte s tím, že zatímco u jiných můžete v mimice a v chování zrcadlit obraz štěstí, u vodnářky musíte počítat s nějakou nesdílenou radostí na bázi telepatie a je na vás, jak dobře odhadnete, zda jsou ty její pocity správné. Na to vše se dá zvyknout a řeknete si, to mě zase až tak nevadí, protože důležité jsou jiné atributy. Dalším takovým výrazným rysem je balancování mezi náladami, což není zrovna charakteristické jen pro vodnáře, setkáváme se s tím i u jiných žen.Včera jste měli například super večer při svíčkách, pohoda nejlepší, milovali jste se a vaše vodnářka byla jako šelmička, nenasytná,přítulná, jemná, bylo vám s ní tak fajn jako už dlouho s nikým. Ano, toto vše můžete zažít a i několikrát po sobě a potom nastává nějaký zlom v chování, mrzutost, bolesti hlavy,uzavirají se do svého světa, který příliš nechápeme. Neřešit to, nenaléhat, nedotazovat se, na druhý den nebo za několik dní ji máte zase zpět.Může se vám to stát i u jiné, možná ne až tak dramaticky,tady je ještě naše trpělivost v normálu.Neřešíme to, dáme ji ten prostor k tomu, aby se zase sama našla.Každý máme jinou představu o spolužití - jinými slovy, každý jsme nějak naprogramováni ze zkušeností z dětství, ovlivněni rodiči a geneticky, zpracováváme tedy naše představy dost odlišně.Zatímco někdo má svůj cíl, druhý nemusí být součástí vašeho programu.On vás může ujistit o tom, že máte pravdu a pokud věříte, snažíte se něco budovat , zatímco druhý nezačal v realitě, ale jen virtuelně.Jinými slovy nejste kompatibilní na své společné cestě.Moje vodnářka mě ujištovala slovy, že budem žít spolu, protože si tak náramně rozumíme a já jsem jí bud věřil nebo ne, zda to myslí vážně. Mám na vybranou - uvěřit slovům nebo také ne.Je to v mém programu vyhodnotit situaci. A protože vekou roli hraje emoční část mozku, tak mě emoce vysílají zprávu - udělěj to, nic neriskuješ,má tě ráda, vzpomen na situace , kdy jste spolu...Uběhl rok a nikde nic.Můj program stále čeká na řešení.Vnitřní kritik klade otázky typu: "bude z toho něco?" ..."zeptej se ji kdy nebo kde je problém".Moje vodnářka má však spuštěný jiný program: "Ne miláčku, jěště je čas, neznáme se tak dobře,nemám dodělanou školu, až později zlato.." Vy jste uložili do programu "po studiích budeme budovat společně.." Uběhne další rok a nic se neděje.Váš program už dávno klade otázky proč.....Odpovědí po roce je ještě nemám splacený byt nemohu s tebou žít, moc tě miluji, však to víš. Další rok čekání v naději, že dojde k akci.Váš mozek začína být neklidný a klade stovky otázek, proč jste nedodrželi program společné budoucnosti. Vy se snažíte obelhat podvědomí a program se slovy, má mě ráda, počkáme..bude to dobrý, chce to čas...Snažte se nyní vžít virtuelně do situace muže, který takto sedne každý víkend do auta a jede 170km za svou láskou a 170km za 2 dny zpět. A to víkend, co víkend.Rok, co rok.Zavřete třeba na chvíli oči a představujte si, jsem unavený, sedám do vozidla, musím ještě do bankomatu, benzín zase zdražili,kdy už bude konec jízdám,proč jiní jsou už dávno spolu, ráno v pondělí v pět vstávat, mám před sebou zase 170km jízdy, stihnu práci včas a jiné a jiné...program vám klade neustále otázky: "Jsi normální, jezdíš už téměř 3 roky a nic...proč se nestřídáte v návštěvách, proč vám nazavolala za 3 roky nikdy, proč nekomunikujete, když máte vztah na dálku atd...nekonečné proč......Tady dochází k jedné věci, kdy je vodnářce přednější ta její volnost a vyhovuje jí to.Mozek vyhodnotí chtě, nechtě, že slova ujištění lásky a společného plánu byly jen jednostranné.Je jí uplně jedno, jak se u toho cítíte, protože v jejím programu není rozvinutá schopnost přijímat pocity, emoce druhých.Její cit je ohraničen jen vlastním já. Zatímco v opačné situaci vy sami by jste nesnesli, aby vaše "láska" takto strádala.Jak tedy vyhodnotit chování vodnáře v této situaci?Obelhala nás ? Nejsme ještě dost dobří pro ni? Proč slova a činy nejsou v rovnováze? Odpovědět si zde může každý sám podle vlastního programu.Z hlediska logiky mě napadá jen jedna věc.Společná budoucnost nemůže existovat s někým, kdo není součástí plánu a cíle. Tady vám vodnář neřekne pravdu, protože by byl kompromitován vysvětlením, proč?Musel by odhalit pravdu se slovy, víš, líbily se mě výlety, drahé dovolené, dárky a když jsi mě podržel nad vodou nebo když se mě pokazilo auto a ty jsi ho financoval.Bylo to fajn, když jsem měla zlomenou nohu a ty jsi mě pomohl,ocenila jsem slovem díky, když vlastní rodina neměla zájem pomoct,ale ty jsi sedl unavený po práci a na otočku jsi mě přivezl jídlo, postaral jsi se o mě. Měla jsem tě vyřešeného, bylo to super s tebou.Je to mrzuté a smutné, ale vám nezbývá než se utápět v myšlenkách proč zrovna já. Cítíte se hrozně, nespíte, nejíte, v práci na vás vše padá, ale s vodnářkou to nehne, napíše vám sms, je to tvůj problem, jinými slovy vyhodnot si svůj program jak chceš......Jak bychom nazvali tyto atributy a to se vyskytuje dost často u vodnářek....Chlad? Necitlivost k druhému? Nebo egoismus?Posoudit můžete každý inviduelně......A nyní se přesuneme k tomu nejdůležitějšímu pilíři, který musí být stabilní, protože drží převážnou část vztahu, aby se nezhroutil.Je to věrnost.Jinými slovy láska,protože věrnost není povinnost,ale doopravdy láska.Jaké zkušenosti máte s láskou? Pokuste se zamyslet, jaká by měla být? Vidíte ty barvy a chutě, tu zářivost a tu pohodu, když ji prožijete?Pokud ano, tak ji vnímáte správně.Mě vodnář vždy fascinoval, když přišel s myšlenkou krásy ve vztahu, protože jsem se s ním opravdu stotožnoval. Byla to krásná pohádka lásky.Ze začátku prožije extázi radosti, štěstí a naplnění.Vodnář je pozorný k vám, vše se točí kolem vztahu.Váš program vám občas řekne, jen kdyby to tak vydrželo, musíš být sám sebou, pozorný, čestný, snažit se vodnářku uspokojit ve všech směrech,prostě nesmí se to posrat na základě hodnot.Vodnář se vám snaží vycházet vstříc se slovy,jen tu volnost