JSEM PŘÍŠERNÁ ŽÁRLIVKA ???

Já ti to řeknu takhle, Káťo: moje maminka byla stejně chápavá, až to dopracovala k tomu, že jí tatínek hlásil kamarádku, hlásil nevěru s kamarádkou a nakonec mu balila kufry, když nadobro odcházel ke kamarádce. Byly mi čtyři roky. Myslím si, že chlapi mají příliš mnoho testosteronu v krvi, aby se s nimi v těhle případech mohlo jednat rozumně. Nechceš ho ztratit a ztrapňovat se scénami- já vím. Chceš, aby si on řekl- já mám tak bezvadnou holku, která mě chápe a já jí proto neudělám nic, co by jí ublížilo. Ale svým chováním mu uděláš to, že si řekne- je tak skvělá, že to pochopí. Že mi odpustí. Že mě nechá jít- s tou druhou. Taky nejsem žádná hysterka a snažím se povznést nad tyhle "bezvýznamnosti". Ale s partnerem komunikuju. A dávám zřetelně najevo, když mi něco vadí. Píšeš, že DOUFÁŠ, že ví, co cítíš. Nedoufej. Neví. Jediné, co je mu příjemné, je to, že si bez komplikací z tvé strany začíná vztah s jinou dívkou- je mi líto.

Tim zakazat jsem samozrejme nemyslela to, ze reknes: s tou holkou uz se nesejdes a basta! Spis to, ze mu reknes jak se citis, ze ti jejich vztah nepripada normalni a ze bys byla rada, kdyby to ukoncil. Pokud to neudela nebo se s ni bude tajne schazet dal, tak te Katko proste nemiluje a radsi se s nim rozejdi.

osobne si Katko myslim, ze tenhle druh zacinajiciho vztahu je nejnebezpecnejsi. kdys se nad tim zamyslim, takovy sex na jednu noc - no nic moc, ale muze to byt omyl (viz takovy jeden nestastnik v jine dnesni diskuzi), ale jit s nekym opacneho pohlavi, sam, opakovane - to zavani. Predstav si sama sebe na jeho miste: sla bys ty s nekym, (notabene na koupani! to si myslim nema daleko k erotice) kdo by ti nepripadal atraktivni, a navic bys vedela o jeho zajmu o tvoji osobu? Pokud bys s nim nechtela nic mit - asi bys to utnula hned na zacatku, ne? tak bych to videla ja... takze se klonim k nazoru zakazat. ne striktne a bez vysvetleni, ale proste sdelit svoje pocity. bud mu za to stojis, pochopi a vyhovi, anebo ne.

Ahoj Kato,muj byvaly pritel pracoval jako barman.Byl roztomily a se zakaznikama to umel,spec.s zenskym pohlavim.Ja mu 100%-ne verila.Vzdycky mi vykladal,jak na nej holky delaji oci a on,ze z nich ma jen legraci.Pak prisla jedna patecni diskoteka a den na to mi vykladal,jak u nej na baru sedela holka,co je jako dvojce nasi zname.Prisla nedele a nahoda tomu chtela,ze jsem je potkala.On mi totiz uz zapomnel rict,ze ta holka,co vypada jako nase znama mu dala tel.cislo,ktere ve volne chvili vyuzil.Tehdy jsem se s nim na chvili rozesla,ale laska byla silnejsi a ja ho vzala zpet.Od te doby jsem mu neverila,ale i presto jsme spolu stravili dalsich par let.Pak jsem od nej odesla a udelala jsem dobre,nebot jsem se zpetne dozvedela,ze me casto podvadel a ja nemela ani tuseni.Moje rada je

Je to těžké, to ano. Ale zakazovat dospělým lidem nemáme právo. Jsem pro to sdělit, jak se cítíme, když to dělá. (A případně, jestli se rozhodne pro ni, tak ale ať nepočítá se mnou - můj názor) Zarazila mne jedna věc - píšete v tom smyslu, že přítel tvrdí, že ona by chtěla něco víc. Podle mě je jasné, že když mám partnera a jeví o mě zájem někdo jiný, že mu jasně řeknu, že to není možné. Tohle neudělal? Jsou v životě chvíle, kdy potkáme různé lidi, máme si třeba něco vzájemně předat, takže bych nezakazovala jakýkoli kontakt, ale tohle už je docela dost (koupání apod.)A příšerná žárlivka, to Katko rozhodně nejste. Tak nějak by se cítil skoro každý v té situaci (někdo daleko hůř). Správné partnerství je o tom, že jsme spolu protože chceme a chceme si být věrní a věříme si. Není to o spoutanosti. Podle mě je také dobře, že si vše sdělujete. Takže - věřte mu, že se dokáže správně rozhodnout a správně zachovat. Hodně štěstí!

Kačko, proč tady řešíš vlastní žárlivost? Tvůj kluk tě právě začal podvádět, tak spíš řeš to.

Jenomze ty uz mu neveris, jinak bys tady nepsala na doktorku a pustila to z hlavy. Kdyz clovek veri, tak nezarli. A zbavit se zarlivosti muzes jedine tak, ze mu budes verit. Ale verit priteli, ktery si s klidem dava rande s kolegyni, to uz clovek musi byt asi hodne velka naivka. Nevim, co cekas za rady, asi chces podvedome slyset, ze to bude vsechno v naproste pohode, ze neni ceho se bat. To ti ale tezko nekdo napise.

:-( jsem daleko na to, abych si s ním mohla v klidu promluvit. Chci mu věřit, chci být najivní i přesto, že se mi to nemusí vyplatit.

Katko, ja jsem tenkrat uvazovala stejne jako ty, a byla to velika chyba. Clovek nesmi delat mrtvyho brouka, nikdy a za zadnych okolnosti -nevyplaci se to. On ti stejne bude lhat az se s ni vyspi, nepredpokladam, ze je tvuj pritel natolik otrly, aby te o tom okamzite informoval. A on se s ni vyspi, Katko kdyz nic neudelas, uvedom si to. Kdyz chce holka dostat chlapa do postele, tak se ji to stroprocentne povede, driv nebo pozdeji. On te muze mit rad, neni to treba zadny suknickar, ale je to proste jenom chlap. A podle tveho prvniho prispevku soudim, ze ji to ani neda vubec zadnou praci. Takze si s nim promluv, teda v pripade, ze ti na vasem vztahu opravdu zalezi.

To Leona: Já na to nemám. Nemůžu mu něco zakazovat. Rozhodla jsem se a snad svého rozhodnutí nebudu nikdy litovat. Díky za Tvůj příspěvek, i tak to může skončit, ale tím, že mu něco zakážu, ho naopak můžu donutit k tomu, aby mi lhal. Je to složité :-( a velmi nepříjemné.

To Smajlinka: Moc Ti děkuju. Ani nevíš, jak je fajn si o tom promluvit s někým, kdo opravdu ví, o čem je řeč.

A jeste jedna vec: udelej to hned. Pokud je jejich vztah v zacatcich, tak te jeste poslechne. Pozdeji by to uz neudelal. Drzim palce

Katko, ja jsem byla kdysi ve stejne situaci. Vrtalo mi to hlavou, zarlila jsem, ale pritelovi jsem nic nezakazovala, pripadalo mi to trapne a nedustojne. A vis jak to dopadlo? S tou holkou se samozrejme vyspal. Pokud ma chlap z drivejska kamaradky, tak je to v poradku. Pokud ale najednou zacne s holkou, specialne s holkou, ktera ho chce a notabene nevypada spatne, porad nekam chodit, tak ji chce taky.Nebo ji chtit zacne, ikdyz to puvodne nemel v umyslu. Dnes mi to pripada jasny jako facka. Takze moje rada zni: ikdyz to zrovna neni moc dustojny, tak mu tu holku zakaz. Durazne. Budes se asi citit v tu chvili trapne, ale daleko trapneji by ses citila az te podvede. Zachran vas vztah a udelej to, jinak bys pozdeji litovala. A jeste jedna vec - to, ze ti tvuj pritel vsechno rika, vubec nic neznamena. Jedna z taktik je nerikat vubec nic a druha je rikat vsechno, pri prvni riskuje odhaleni, pri druhe si jaksi zajistuje alibi.

kacenko smajlinka ma v necem pravdu,ale kdybych ja byla v takove situaci,asi bych zarlila jak blazen a o sceny by nebyla nouze!i kdyz na druhe strane ja mam za kamose vice kluku a muj kluk se tvari ze je to ok

Katko, fakt nevím, je to hrozně složitá situace. Myslím si, že tím, že řešíš tenhle problém o přítele velmi stojíš, jinak bys ho nechala jít svou cestou... prostě ti stojí za to, dělat si problémy a snažíš se je vyřešit. Jinak já jsem si v té době uvědomila pár věcí - jednak to, že vztah není "navždy" a může se kdykoliv, třeba den ze dne rozpadnout. A taky jsem přestala být na tom vztahu a na příteli tolik závislá. Zrovna v té době, přesně v ten den, kdy jsem věděla, že on je s ní, jsem dostala nabídku od kamarádky a jejího přítele, abych s nimi šla na večeři. Byl to báječný večer, moc hezky jsme si popovídali a já jsem vůbec nemyslela na to, co přítel dělá tam a tam... prostě jsem to z hlavy vypustila. Začala jsem žít pro sebe a pro svůj život. A dodnes se podle toho snažím s menšími či většími úspěchy řídit.

Ach jo! Nemůžu mu říct, že mě to zraňuje. Pevně doufám, že on si uvědomuje to, co dělá a je si alespoň prozatím jistý, že ví co chce. Taky je mi jasné, že během pár chvil (hodiny, dne, měsíce) se to může změnit, ale v této situaci nemůžu udělat nic víc, než mu dopřát to poznání. Bojím se také další věci, pokud mu tu příležitost dám bez jakéhokoliv zaváhání, pak by on mohl dojít k názoru, že o něho až tak moc nestojím. To je to, co řeším.

A ještě něco - podle mě tahle situace řešení nemá. "Cosi" se sice děje, ale není to na rozchod... jediné, co můžeš udělat, je zapracovat na sobě, prostě se dostat do stavu, kdy mu dopřeješ všechno tohle prožít. Máš jedinečnou příležitost na sobě zapracovat. Protože pokud bys to vzdala a šla od toho vztahu - život ti to naservíruje znovu a možná ještě v "horším balení". Jen těžko můžu uvěřit, že někdo prožívá to, čím jsem si prošla před pěti lety a cítí to i stejně jako já - žádné příkazy, zákazy, ultimáta... prostě najít smířlivé řešení. Moc ti fandím! Pamatuj, už se mi mockrát v životě potvrdilo rčení - čeho se v životě vzdáš, vrátí se ti to zpátky - a samo!!!

Katko, je to šílená situace, naprosto ti rozumím. Tamté "mojí" slečně šlo taky o mnohem víc, právě proto na mě začala žárlit, protože mě se přítel nehodlal vzdát. Ona chtěla, aby byl jen s ní. To ho vyděsilo. V tomhle máš taky jistou naději. I když i nevýhodu, protože zatímco tamta je nová, tebe už přítel zná. Není to příjemné zjištění, ale je nutno si uvědomit všechny své plusy a mínusy, žejo. Kdybych nedej Bože byla v podobné situaci dnes, asi bych příteli řekla, že mě jeho chování zraňuje, že se prostě bojím, že mě opustí, prostě bych se mu svěřila se svými pocity. Nepřemlouvala bych ho, aby tam a tam nechodil, jen bych mu řekla, že mě to prostě zraňuje. Aby i on měl možnost uvědomit si všechny plusy a minusy svého chování. Víš, časem se situace u nás obrátila. Najednou se vyskytl někdo, kdo mě (opravdu ale jen ve vší počestnosti) pozval na kafe. A ouha, najednou to příteli moc nebylo! A to v žádném případě nešlo o půlroční vztah, ale prostě o pracovní přátelství. Časem se totiž všechno může obrátit... a jednou to bude on, kdo bude možná cítit to, co dnes cítíš ty... ať už bude mít možnost to prožít s tebou nebo s kýmkoliv jiným.

To Smajlinka: Konečně někdo, kdo pochopil, o čem to vlastně píšu :-) ale jak to tak asi v tom životě chodí, kdo neprožije, nepochopí :-)No víš, já se snažím být nadvěcí, svým způsobem nám věřím, ale ... Prostě je tam to ALE !!! Vím, že té slečně jde o mnohem víc, než jen přátelství.Scény po telefonu mu nedělám, ale jakmile mi zdělí novinku, že dnes mu volala a že s ní půjde tam a tam, zabolí to a projeví se to v mém hlase. On pochopí, že mi to není příjemné a jakoby se začne omlouvat. Pokud bych mu řekla nechoď tam, asi by tam opravdu nešel, ale nejsme spolu přeci proto, abychom se svazovali, ale naopak abychom si dávali tu volnost a především důvěru.

No, Katko, jsi v podobné situaci jako já před lety. Přítel si našel na internetu kamarádku. Já byla od něj přes týden 150 km daleko, takže si dovedeš představit, že to bylo tak, jak v tvém případě... Taky mě o všem informoval, ale ne proto, abych žárlila (i když mu to určitě v koutku duše dělalo dobře), ale proto, že jsme si prostě všechno říkali. Byla jsem z toho zoufalá, trvalo to víc jak půl roku. A jak to dopadlo? No, pro mě dobře... hrozně jsem žárlila, ale začala jsem se sebou něco dělat. Koupila jsem si knížky o žárlivosti, přemýšlela o sobě, proč to dělám a tak a světe div se! já přestala žárlit. Najednou jsem si uvědomila, že jsem s ním, protože ho prostě miluju a ne proto, že mi bude věrný. No, a nakonec ta druhá slečna začala žárlit na mě, což ji psychicky tak rozložilo, že se přítel se sklopenou hlavou vrátil ke mě a obdivně mi děkoval, že jsem mu umožnila si to prožít a že pochopil, že jsem to já, kdo ho má opravdu rád... Ačkoliv to zní absurdně, vzpomínám na tu dobu docela ráda, protože jsem v obrovsky vyčerpávající situaci dokázala ze sebe vyždímat to nejlepší, co ve mě je, a dokázala jsem být přes to všechno opravdu, ale opravdu šťastná. Bez ohledu na vnější svět... chápeš?