Kamarádka mě psychicky vyčerpává

kámoška řeší stále jen problémy,tak to by se nelíbilo asi nikomu z nás.Všichni se chceme pobavit,mít dobrou náladu.Také mám kamarádku s mániodepresí a zrovna ted se s ní hodně navštěvuji,ale není,jak píšeš ty stále negativní,to bych tam opravdu ani nechodila.Zkus jí to říct,že bys chtěla,aby byla víc pozitivnější,proč vlastně stále něco řeší.Zkus jí přivést na jiné myšlenky.Taky se mi stalo,že si mě pozvala a po chvíli jí bylo zle,musela si jít lehnout,ale to mi jako nevadilo,ba naopak,když se z ničeho nic rozplakala,tak jsem se jí snažila podpořit.Ti lidé s depresí to nemají vůbec jednoduché.

Ahoj, potřebovala bych poradit. Po mnoha letech jsem se začala vídat se svojí kamarádkou z dětství. Ze začátku bylo vše v pořádku, byla usměvavá, pozitivně naladěná, byla s ní sranda a vždycky jsem se na ní těšila. Asi po 3/4 roce se vše změnilo, začala se utápět v depresích a sebelítosti, začala kolem sebe šířit negativní náladu, pořád si na něco stěžuje. Přestala jsem se na ní těšit, když mi zazvonil telefon, tak jsem z toho měla hrůzu, protože jsem věděla, co bude následovat, 45 minutový monolog stěžování na všechno možné a nemožné, když jí došla témata, tak začala opakovat dokola zase to samé a nedala se utnout. Když jsem se s ní měla sejít, tak jsem šla na schůzku s hrůzou, co všechno si budu muset zase vyslechnout a jak mi dokonale zkazí náladu. Přijde mi zbytečné jí poslouchat a radit jí, protože to nemá vůbec žádný smysl, s každým koho zná probírá svoje problémy, všichni jí radíme to samé, ale ona se neumí ovládat, neposlechne a stejně si to udělá po svém a dělá ze sebe akorát, no nevím jak to říct slušně. Já nechci být zlá, chápu že prožívá těžké období, ale já také nemám na růžích ustláno, mám svých problémů, starostí a stresu víc než dost a už mi nezbývá energie na to, aby jí ze mě někdo neustále vysával. Když jdu ven s kamarádkou, tak se chci zasmát a pobavit, všechny starosti hodit za hlavu a užít si společně strávený čas. Poradíte mi co mám dělat? Máte s tím někdo zkušenosti? Mám jí něco říct nebo to táhnout do ztracena? Co jí mám říct, aby to bylo ohleduplné? Díky za Vaše rady :)

dušvní upir to je nazev no ja myslim vyser se na ni at si hodi mašli a budete mit obě klid

hmmm, já ji měla taky, každopádně bych to neodsuzovala Karle, nikdy nevíš co se ti kdy může přihodit

Jo, seš kráva

já jsem taky duševní upír.holt házim zodpovědnost na jiný lidi a sama jsem relativně v pohodě, to jsem ale kráva což?

Všichni jsme se shodli, že duševní upíři existují, a je jich jak nasr...Přišel někdo z Vás na to, co s tím? Vyhnout se všem nemůžete (třeba v práci...)

Od toho co nejdřív pryč, to ti poradí každý. Proč v takovým podivným vztahu sestrváváš? Čím tě vůbec zaujal paranoidní schizofrenik?

Mám uplně stejné problemy jen s tím rozdílem,že jde o přítele .Uplně mě vyčerpává,ničí,není možný se s ním rozejít.Pořád mi píše sms,chodí za mnou.Už před rokem jsem se s ním rozešla ,ale on nedá pokoj.Je to k nevydržení.Má jenom mě,všechny od sebe rozeštval ,s nikým nemluví.Léčil se v psych léčebně 6 měsícu ,pak fungoval celkem v pohodě 8měsícu .Ted nebere léky ,které má brát a je to hruza.Trpí paranoidní schizofrenii,je to šílený.Mám už strach jak o sebe tak o své blízké a známé.Jen nadává,obvinuje lidi kolem sebe, má strach,že ho někdo pronásleduje a pořád se kolem sebe otáčí a všechno sleduje.

podobná je moje máma. Pořád si stěžuje že musí něco dělat v domácnosti, jak je z toho vyřízená... přitom je celé dny doma a většina té práce je zbytečná. Říkám jí ať si zajde ke kadeřníkovi, na kosmetiku- to ne, nemá čas a k čemu by jí to bylo, když je pořád doma. Přitom s kámoškou na kafe nejde jak je rok dlouhej, prý co by si s někým povídala. Před nějakou dobou mě to trápilo, ale teď jsem si uvědomila, že vlastně asi ráda trpí. Tak co nadělat, nic.

Jak na to tak tady koukám, jukněte na ty čarodějnické stránky všechny. To, co tady řešíte tam (když si necháte poradit) opravdu umí. To není jenom vzájemný vyssávání lidí, děláme si navzájem ještě horší věci, spousta manipulace a jiné prapodivné věci na sebe jedem. A často ani ten, co to páchá si neuvědomuje, co právě provádí. Tak jsme to odkoukali (od rodičů, od světa) a předáváme to dál. Vhodná literatura např.: Luisa Hay: Miluj svůj život. Don Miguel Ruis: Čtyři dohody. Tam se také podrobně vysvětluje, jak tyhle věci vznikají a co s nimi.

mám pocit, že jsem přesně taková jako popisuje Lerau. Jen to, že to nedělám lidem naschvál..já to tak opravdu cítím. A věřte že bych to změnit chtěla (ten přístup ke všemu), jen nevím jak. Je to přesně tak.. mám pocit, že jen já mám nejhorší život apod. A když mi někdo nabídne něco aby se to trochu zlepšilo.. řeknu, že to nezvládnu, že na to nemám... nevím, asi je to lehčí. ale proto se ptám..já totiž nevím co s tím.. jak smýšlet jinak? vy kteří to vidíte z druhé strany, co na to říkáte? jak to, že vám "všechno" jde?? mám pocit, že si nerozumím s lidmi a pak to tak vypadá.. DĚKUJI..

I já mám takovou kamarádku - teď nevím, jestli říct bohužel nebo bohudík, ale jsem z ní vyčerpaná. Každá hodina s ní mě ničí. Ona má dvě děti, z toho mladší má menší zdravotní problémy - nic strašného, jen je pomalejší a nechce se mu chodit, takže má cvičit Vojtovku. To kamarádku nebaví a divý se, že kluk nechodí. Kudy chodí, tudy nadává, že holka je úplně blbá, kluk postižený h....o. Přítele má, ale nadává na něj stejně jako na děti. Kolikrát má stavy, kdy křičí, že nechce děti a nechce žít a nic jí nebaví. Prý se nudí, nechce do práce, nechce nic dělat. Mně závidí šikovné děti, manžela, práci - copak já snad můžu za to, že mně to vyšlo a jí né??? Ráda bych jí pomohla, ale nevím jak. Když jí nabízím práci, kterou by mohla dělat se mnou, tak odmítá s tím, že by to nezvládla. Sakra, jak to může vědět, když to ani nezkusí??? Má pocit, že ona dělá všechno dobře, a veškerou vinu svaluje na okolí. Ráda bych jí pomohla, ale už nevím jak...

Nepřipustí - nepřipustí totiž to, že ona dělá něco špatně, všechbno se svede na nepochopení okolí. A v citovém vydírání jsoui takoví lidé velice vynalézaví.

nepřipustí? já mám totiž pocit, že tohle dělám lidem kolem sebe. pořád vytahuju své "problémy", pořád chci něco řešit. nemám moc kamarádů. uvědomuju si, že něco je asi špatně. ale nevím jak a co změnit...

lucinaOn si nepřipustí, že takový je, myslí si, že problém je v okolí.Dobře to vystihla Daniela, nejde o to, jestli je to tchýně, matka nebo manžel či kamarádka.Hlavní jsou vždy jejich malé problémy, problémy ostatních, jakkoliv závažné, jsou zanedbatelné a těm se věnovat pozornost nemusí.

To Daniela: myslím, že jsi trefila hřebík na hlavičku - s tím komplexem méněcennosti, případně něco podobného. Moje matka (jak jsem psal na jiných diskuzích) je totiž posraná (promiňte ten výraz) z jiných lidí, tzv. kapacit (jak jim říká) a proto si své ego upevňuje na lidech z rodiny. Je to sice má matka, ale tyto její povahové vlastnosti jsou ubíjející.

nedej? se poslochej ale jedním uchem , to je nejhorší co muže byt ,

a co s tím? když si člověk uvědomuje, že takový je a lidi takhle vysavá? že žije jen pro pozornost ostatních? jak to má ale změnit?

mam zkusenost z prace,pracuji u starych lidi-senioru.vzdy jsem si myslela,ze to jsou chudinky.opak je pravdou-po osmi letech je muj nazor jiny-vysaji z vas vsechno dobre-nekompromisne.