Kamarádka mě psychicky vyčerpává

Především se jedná o velmi sobecké lidi, kteří vidí stále jen a jen sebe, takže naslouchat jim je jen přiživováním jejich ega. Zažila jsem to u své potencionální tchýně, které všichni v příbuzenstvu ustupovali jen proto, že uměla velmi tklivě, srdceryvně líčit své problémy, které však proti problémům druhých byly triviální a navíc problémy druhých jí vůbec nezajímaly. Těmto lidem totiž stále jde jen o sebepotvrzování strháváním pozornosti jen a jen na svou osobu, čímž si potvrzují svou cenu a hodnotu, kterou by bez pozornosti druhých necítili. V podstatě jsou to osoby s velkými komplexy méněcennosti a vnitřní prázdnoty, kterou musí zaplňovat pozorností zvnějšku a to, že jsou z nich druzí vyčerpaní nejen vůbec nezohledňují, ale ani jim to vůbec nedochází. Já jsem se jako jediná od zmiňované osoby odtrhla, lépe řečeno jsem se s ní vůbec nestýkala a tím jsem změnila fungování ve vztazích jejího celého příbuzenstva. Najednou si i ostatní začali uvědomovat, že na světě nejsou jen kvůli ní a jejím problémům a že mají také právo či spíše povinnost vzít svůj život do svých rukou a nenechávat ho v rukách egoistických, sebestředných jedinců, kteří vám život VŽDY je poničí, případně zničí úplně a je jen na každém z nás, zda to dopustí. Vždy to poznáte jen podle odlivu vlastní energie, takže pojem upír je výstižný.

Podobné symptony jako zde uvádíte má i moje matka: vysává lidi kolem sebe, ale velmi rafinovaně. Na jednu stranu je vážně nemocná, ale pořád mluví o tom, jak je statečná, jak jí to všichni říkají (lékaři), ale tímto způsobem si pořád stěžuje. Pořád se chce bavit jenom o složení a účincích léků, které bere, její operace byla nejsložitější ten den. A nejhorší je, že jí nikdo nechce oponovat, takže se jenom utvrzuje, jaká je nejlepší. Jakmile se při návštěvě snažíme říct něco o nás, tak ihned převede řeč na své zdraví.

Taky jsem něco takového zažila, včetně toho, že manžel byl na tu holku alergický a já ho obviňovala, že je bezcitný a nedokáže se do nikoho vcítit... No bohužel se ukázalo (po rozhovoru s jejím psychiatrem), že já jsem byla možná to poslední, co jí bránilo na cestě k léčbě a možnému uzdravení - vždycky jsem byla tak chápavá, že jí vůbec nedošlo, že svoje chování musí změnit hlavně ona. Pak jsem jednou chápavá nebyla a poté, co se k manželovi zachovala hrubě, jsem ji vyhodila z bytu. Myslím, že to byla ta nejlepší pomoc, co ode mě mohla dostat. Celkem se srovnala, vrátila se na školu i k psychiatrovi, léky bere podle dávek určených lékařem (což by ji předtím ani nenapadlo, protože do toho "viděla líp"), manželovi jsem se omluvila za nespravedlivá obvinění:-). Nikdy mě nenapadlo, že ji svým chápavým postojem vlastně udržuju v bludu, že chyba je v těch druhých a že na sobě pracovat nemusí, ale zřejmě to tak bylo.

Ahoj holky proti takovym lidem hodne pomaha cesnek a prava ropusi noha, musi byt vysusena od uplnku. Nekde si najdete ropuchu (buffo buffo) a uriznete ji pravou nohu, ale musite ji uriznout pri uplnku. Jestli zabu najdete driv tak ji mejte v kleci a krmte ji mouchama dokad neprijde uplnek. Potom vysusit, muzete i v troube a nosit v platenem pytlicku s nekolika strouzky sloniho cesneku porad pri sobe, treba v kapse kostymu nebo v kabelce, ale tu potom neodkladat nebo aspon mit porad pobliz tak do 1 1/2 metru od debe dal ne.Vytvorite si kolem sebe auru, kterou k vam Dusevni Upiri neproniknou. Tohle mi poradila baba korenarka na trhu v Bolivii a opravdu to funguje, mam ted klidnou dusi a nikdo mne nevysava.P.S. Zabu jsem vzala k veterinari jako ze jsem ji takhle nasla, zasil ji ranu a mam ropuchu dodneska na zahrade, staram se o ni a krmim ji. Uz ji mam dva roky a jsem ji vdecna za pomoc kterou mi moci svyho tela poskytla. Uz se i nechala oplodnit a ma mlady ropusky ktery jsou s ni na zahrade. Zachranila mi zivot.

také jsem měla takovou kamarádku. Vlastně jsem kvůli ní nakonec zrušila pevnou linku. Měla věčný leitmotiv- my , rozvedené, jsme na odpis. Všimla jsem si po čase, že mi trvá 2 dny, než se dostanu z deprese po víkendové procházce. Kamarádství začalo vzájemným porozumněním, ale jak jsme se vyvíjely,začalo mi vždy připadat, jako by na mne dolehl tmavý mrak.Skončila jsem to, také je mi jí dodnes líto, ale nešlo to jinak.

Mam taky takovou kamaradku. Kdyz se sejdeme nebo mi vola, je to jak slovni prujem - jak je svet hroznej, chlapi jsou hrozni, rodice jsou hrozni. S nikym si nerozumi, kazdeho pomlouva. Dovedu si prestavit, co asi za mymi zady rika o me. Vzdycky, kdyz se s ni bavim, je mi jako by me prejel parni valec -ona ze me vycucne vsechnu energii. Proc se s ni i dal bavim? Znam ji spoustu let a byvala to pohodova holka. Beru to tak, ze ted proziva tezke obdobi a ja ji nechci odkopnout. Doufam, ze z ni jednou bude to, co byvala - ta pohodarka, s kterou jsme se neco nasmaly. Do te doby ji budu pomahat jak se da, ale je fakt, ze uz obcas proste nemuzu...

Ahoj,já už mám toto naštěstí za sebou.Měla jsem kamarádku,byli jsme jak jedno tělo jedna duše.Já nakousla větu,ona ji dokončila a obráceně.Volaly jsem si ve stejnou chvíly se stejnou myšlenkou.Pak jsme obě stejně otěhotněly,tím pádem jsme spolu trávíli celé dny.Jenže postupem času jsem zjistila,že se vše točí podle ní,neměla jsem vůbec čas sama pro sebe nebo pro svou rodinu.Já si něco koupila.ona to hned musela mít,obarvila jsem si vlasy na černo,ona taky,začly jsme si být hodně podobné,lidé si mysleli že jsme sestry.Náš rozhovor se točil okolo ní,jejích problémů,jejích přání,jakmile jsem začla něco já,tak neposlouchala a skočila mi do řeči s něčím svým.Dospělo to tak daleko,že manžel už ji nemohl vystát a bylo doma zle kvůli ní.Já,i když už jsem věděla že mě to vyčerpává jsem se snažila jí pomoct,manžel jí opustil,našla si přítele ten jí byl,jenže veškeré rady se míjeli účinkem.Když byla zase sama byla u nás denně od rána do večera a já místo abych se věnovala svým dětem tak jsem poslouchala její stesky jestli se má k příteli vrátit nebo ne a jak ona je na tom nejhůř.Já měla také své problémy,ale ty jí nezajímaly.Byla s náma i na štědrý den ráno,trávili jsme s ní i silvestra,bylo mi jí líto snažila jsem se jí pomoct i přes protesty manžela.Je fakt,že vždy když zazvonil telefon,nebo zvonek,tak jsem měla vyloženou nechuť protože jsem věděla že jeto ona,ale nevěděla jsem co s tím.Jenže pak se ve mě něco zlomilo a mě už rozčiloval jenom pohled na ni.K přítelovi se vrátila a vše se opakovalo.Naše kamarádství počase prostě vyšumělo,když volala,tak jsem řekla že nemůžu,že zavolám pak a už jsem nevolala.Po necelém roce za mnou přišla s omluvou,že jsem měla pravdu a že ona mě neposlouchala,ale už to nešlo vzít zpět.Je to už 5 let,ale dodnes když na ni myslím tak mám vůči ní averzi a hrozím se toho že bych ji potkala a na druhou stranu mě to strašně žere že to není mezi námi vysvětlený,nebo dořešený.De facto,není dne kdy bych na ni nemyslela s pocitama křivdy a zloby a pak se zlobím sama na sebe,že mi přece za to nestojí.Dokonce se mi o ní i zdá.Věřím tomu,že ona si na mne ani nevzdechne a má někoho koho vysává stejně jako mně.Vůbec nevím co s tím,žere mě to,vidět ji nechci,jen myšlenka na ni mi leze na nervy,ale nedokážu se oprostit od toho,že mám pocit,že to mezi námi není dořešené.Nejradši bych za ní zajela,řekla bych jí co mě žere a pak už bych ji nechtěla nikdy vidět,ale to je jaksi nereálný.Moc se omlouvám,že jsem si tu takhle postěžovala a také za chyby,aspoň jsem to mohla takhle někomu zdělit.Jestli máte někdo také takovou zkušenost,že se prostě nemůžete od někoho oprostit a přitom jste na něj alergičtí,tak se podělte.Díky

Je to dáno, zkušenostmi a tim co si člověk prožije. Jsme jenom lidi a pořád se účime!Několik let jsem měla přítele, díky němuž jsem

Jak jsi se změnila, tím, že se tak neupínáš. Poraď.

Leni, je to trochu jinak. My ženský mamé v tom to jiné myšlení, pocity a jednání, než by kdokoli očekával.Upneme se na nějakou osobo, jedno jakého pohlaví, a neuvědomujeme si, že nejsme jediní v jejích zlízkosti. I my se musíme změnit, a mít kolem sebe víc jak jednoho kamaráda, samozřejmě mít "top kamarádku" je velmi důležité. Svěřit se s věškerými zákoutími své duše. Ja už se změnila, mam několik kamarádu, kterým můžu zavolat, kdykoli zajdem na kafe, za sportem či jen tak se pobavit. I Tobě přeji a doporučuji tu to výraznou změnu

Teď jsem se vrátila z projížďky na kolečkových bruslích, už jedu domů a najednou proti mě jedou dvě osoby...ta jedna je moje (vlastně byla)nejlepší kámoška. Myslela jsem si že si rozumíme atd. , ale byla jsem jen naivně hloupá! Zamnou přišla jen sem tam někdy, a teď přes prázdniny skoro vůbec.Možná se ptáte proč sem za ní nešla já? Snažila jsem se moc jsem se snažila ale pokaždé když jsem řekla ať jdeme ven večer nebo odpoledne tak se tvářila jako kdybych jí kdoví jak otravovala! Šla skoro pokaždé se mnou ale nebylo to ono! Ona moc dobře ví že kolečkové brusle protě miluju a že většinou jezdím sama, vždycky říkala že by jezdila se mnou kdyby měla taky kolečkové.... a teď sem ji viděla, ne že se 2měsíce skoro neukázala, ale teď taky sem ji viděla jak jezdí s tou svou nej kámoškou! a ještě se na mě usmívá'!Bože , to je strašný pocit! A proč to sem vlastně píšu? Abyste všichni věděli že se nemáte na nikoho nikdy upínat! Vůbec nikdy nikomu jen tak věřit, když vám říká že mu můžete věřit atd. Pak máte pocit že se vám postupně hroutí svět!

Jarko,Jájo.Pokud milujete své děti,vemte nohy na ramena a popadněte děti a pryč od alkoholiků.Vím o čem mluvím. Můj otec byl alkoholik.Týden v lihu,hádky, spal u stolu.Neplnil co slíbil.Žila jsem ve strachu jestli přijde z práce opilý nebo bude dobrý... Mamka to neřešila. Dnes je jim 70let.Otec má budíka, chodí s hůlčičkou a všichni okolo něho skáčou.Když trochu naznačím jaké jsem měla dětství,tak na mne mamka začne křičet,že to není pravda...V 18 letech jsem utekla do manželství.Jak jsem dopadla.Snažila jsem se stále zalíbit své tchýni.Pomalu jsem ji nosila i na záchod. Marně.Byl to pravý upír .Vše jsem vydržela z touhy po klidu.A manžel.Má mne rád,ale nikdy nepochopil mé hodnoty.Nepochopil mé touhy.Toužila jsem po klidu,lásce,opoře.A manžel zase po novém domu a autě.Prostě jsme každý z jiného prostředí. Jsem poznamenaná na celý život. Naučila jsem se spoléhat sama na sebe. Mam svůj vnitřní svět. Nikdy alkoholikum nevěřte. Naslibují toho a za týden je jinak. Kopněte je do zadku. Muj muž ví,že jednou přijde opilý a letí.Nikdy to neudělal.Žila jsem v rodině s alkoholikem, je to hrůza.Proč máte trpět pro někoho,komu na Vás vůbec,ale vůbec nezáleží. Když jsou bez alkoholu ,to toho naslibují...Jednejte. Držím palce

Jarko,to co popisuješ znám, jenže v roli trpitelky jsem já a ten vysavač je manžel. Má stejný problém jako tvoje žena. Snažila jsem se mu všemožně vysvětlit, že takhle se žít nedá. Nic platné. Jemu se v tom líbí. AŤ řeši radosti, starosti, smutek, tak jen tím jedním a to je alkohol. Už nevím jak dál. Potřebuji si s někým popovídat napiš mi sem, máš-li nějaký plán.Jája

mila ivetko,trefila jsi se uplne presne!znaly jsme se od ctrnacti,meli jsme hodne spolecnych zajmu a ja jsem se nejakym zpusobem stala na ni psychicky zavisla.proste jsem mela pocit,ze bez ni jako kdybych nebyla.taky to bylo tak,ze pred jinyma lidma jakoby mne ignorovala,dokonce shazovala.vsechno to obratila vzdycky tak,ze jenom ty jeji problemy staly za to,aby se resily a ty moje jakoby nemeli zadnou dulezitost.ja jsem si pak ale rekla dost,protoze jsem mela pocit,ze mi to ubira z moznosti,ktere mi muj zivot nabizi a ze moje hlava prece nemuze byt zabrana jenom ni.tak jsem si zacala vic vsimat lidi a jejich kvalit.mam hezkej okruh pratelu,ktery se za mne vzdycky postavi a ja za ne taky.citim se rovnocenne a je mi uzasne bez ni uz pres 4 roky.trvalo mi ale asi celou stredni skolu a taky chvili po ni,abych nasla tu silu to konecne ukoncit.od ty doby si na lidi podobneho typu davam strasny pozor.ver mi,taky jsem jich potkala jeste hodne.za jedno vsak ty moji kamaradce upirce jsem ale vdecna.naucila mne presne to jaka byt nechci a uvedomila jsem si ze mam k sobe uctu a proto je i pro chlapy tezke mne nejak pokorit nebo nejak zneuzit.preju ti hodne stesti v hledani kamaradek a proste lidicek,kteri si urcite uzijou spolecnost takove skvele holky jako si ty!a vubec o tom nepochybuj!

Takovy kamaradky bez milosti kopnout do prdele a nenechavat se vycerpavat. Tot moje jedina rada.

Nedej se! Posli ji na leceni, protoze to co popisujes, neni zivot. Jak ji to vubec muzes tolerovat? Co to ma znamenat? Chodit domu ozrala, a nebo nechodit a co deti? Ty ani nevis, proc to dela? Jestli ma nejaky problemy?

Můj psychický vysavač je jednoznačně moje manželka ,terá je závislá na alkoholu a potom následným nechozením domů.A je jí jedno co děti atd.Cítím poslední dobou ,že nemám sílu už jí to tolerovat.Za poslední 3 týdny byla dvakrát ožralá ,a z toho jednou nepřišla na noc domů.Už nevím co s ní.Poraďte.

Ahoj Iveto, ten kdo je ve ztahu vic zavislej (at uz se jedna o kamaradku ci partnera), tak je vzdy v nevyhode, protoze ten jeho protejsek citi, ze s nim muze tak trosku mavat.Nelze mit na kamaradku vysadni pravo, takze spis zvol opacnou strategii a zkus se seznamit a kamaradit i s tou druhou (tvou konkurentkou). Pokud tva kamaradka neco nedodrzi, tak ji to jasne rekni, ze se ti to nelibi.A rozhodne sama nezustanes:-), protoze je celkem normalni, ze clovek nektere pratele ztrati a nove ziska (napr. diky zmene bydliste, skoly nebo zamestnani). Take jsem se ocitla v podobne situaci jako ty, ze jsem mela pocit, ze me kamaradka zradila (znaly jsme se od detstvi a pak jsme si behem puberty prestaly rozumet). Ted se uz temer nestykame, nase zivotni cesty se rozdelily, ale mam jine pratele.

pro simonku! Díky! Vím že to myslíš dobře, ale já asi zůstanu nakonec sama! Bude to znít trošku divně, ale ona byla to co mě tu vždycky drželo! Ty si taky něco podobného zažila?

hele ivetko,neupinej se na ni zbytecne kdyz te takhle trapi a taky se neodsuzuj k tomu,ze budes sama.rozhlidni se kolem a urcite najdes spoustu milych lidi,ktere o tve kamaradstvi stoji.