Kdy jste se naposledy pokakali
Asi to zažilo více lidí, je to takové spíše intimní a hodně spíše soukromé. Jelikož je to zde anonymní, tak to dám k dobru. Bylo to v únoru, kdy jsem jel z práce trolejbusem a moc se mi chtělo va velkou, že to vydržím domů. No nevydžel, když jsem najednou cítil, že to jde do trenek. První zastávka a hned jsem vystoupil, ale domů ještě tak kilometr. Malé kroky, ale stejně moc nepomáhaly, já to měl snad všude i v botách. Doma naštěstí ještě nikdo nebyl, tak do sprcháče, vše jsem svléknul, osprchoval a prádlo dal do pračky a hned prát. Jen když přišla manželka, tak se děsně divila, že peru, když jindy neperu a večer se mi i s dětmi posmívali, že mi budou muset pořídit pleny, tak jsem jim řekl, aby je to nepotkalo také.
Tady se v tom zase někdo až moc vyžívá...
Anebo se z toho potřebuje vypsat. Prostě to ze sebe nějak dostat, když třeba nemá se komu svěřit. Kamarádka, když tehdy měla ten malér na vandru, tak se z toho taky potřebovala vypovídat. Dostat ze sebe, jak to prožívala, jaké měla pocity atd. Kdybych se chtěl vydávat na takovéto diskusi za ženskou, tak bych klidně mohl. Jak ženská prožívá totální posrání se do kalhot a následnou chůzi v tom mám popsané do podrobna.
Posral jsem se před dvěma dny v Praze. Stalo se to ve čtyři ráno po tahu na Karlově Náměstí. Všude bylo zavřeno a já jsem s tím nakonec doběhl do jedné hospody kde byl naprosto nechutnej záchod a jednovrstvej toaleťák. V kapse jsem měl rybičku tak jsem ty posraný trenky rozřezal a spláchl, ale na gatích jsem měl solidní značku. Naštěstí nebyla cejtit a nebyla vidět z venku ale domů jsem se dostal na ostro a s tím nehoráznym pocitem že jsem měl v gatích naděláno. Bude mě to děsit dlouho
Taky solidně drsná nehoda. V něčem horší než ta moje, ale i lepší. Mám děs, že by se mi tohle mělo stát v Praze nebo obecně nějakém větším městě. Všude domy, ulice a žádná možnost se vyhnout setkání s lidma. I když v polovině noci to možná tak zlé nebude. Na druhou stranu jsi měl možnost se zbavit toho nejhoršího a domů dojít v rámci možností normálně. Naproti tomu já se dostala poměrně rychle mimo zástavbu a riziko, že někdo pozná, že jsem se totálně podělala do kalhot bylo jen malé. Ale zato jsem to musela donést domů všechno. Skoro dvě hodiny chůze v kalhotách plných mazlavé řídké kaše. Skoro dvě hodiny, kdy jsem si "užívala", jak se mi to všude lepí a matlá. Po půlkách, mezi nohama, postupně i po stehnech, ale úplně nejhorší byl podbřišek. Ten pocit, jak se mi to matlá přes stydké pysky a poštěváček, to bylo něco tak nechutného, že kdo to nezažil, ten nemá ani představu. Připadala jsem si nepopsatelně bezmocná a ponížená. Nic se přitom nedalo dělat. Musela jsem jít a jít. A úplně nejhorší ten vrchol bezmoci, když jsem se do toho necelou půlhoďku před cílem ještě navíc naplno počurala, protože už jsem nemohla vydržet. Tady máte vy mužští další výhodu. Vy to čurání můžete nějak vyřešit, ale nám ženským nezbývá než to pustit rovnou do té hromady mezi nohama a tím to ještě notně vylepšit.Měla jsem to čuráním rozředěné kakání až v botách.
Tak dnes ráno jsem to nestih, než jsem došel na záchod, tak mi to teklo z nohavice. Celý jsem se musel osprhovat i s tím pyžamem. Doufám, že už to bude dobré.
dělám to nerad ale občas to musím dělat když někdo pod mým nic ,krásný hove.na posílá boboračka s boborakem a bianka koukněte na.hovínka.cz
Dobrý den. Zajímalo by mne, kdy jste se naposledy pozvraceli? Za jakých okolností to bylo? A byl u toho někdo? A krkali jste u toho zvracení?
Rozepiš se nám o tom jak jsi to prožívala. Přišla dívka z kostela nešla zrovna zvesela Pokakala se před zraky pána boha potom raději vzala roha Matka její cosi zlého tuše modlí se za spásu dceřiny duše Inkvizitor chystá již hranici upalme tu čarodějnici Dívka má jen poslední přání aspoň ještě jedno pokakání a palóneček chytí hovno za koneček
kuš jasně,nejdřív vše posraný vypere a pak to vyhodí.Ty budeš mit místo mozku z hovna kostku.Tak asi se zapojením mozku vám dojde že je nejspíš trochu omyla v té sprše a dala je do pytle a vyhodila.
To, jak popsala svůj drsný zážitek Zdena, tak to nám s přítelkyní připomnělo hodně podobný zážitek naši jedny dobré známé. Jak nám jej vylíčila sama. Pracuje jak úřednice v jisté firmě a do práce to má asi šest kilometrů a tak mimo autobus jezdí když to počasí dovolí na kole a jako aktivní turistky klidně i pěšky. Jak se ji zrovna zachce a okolnosti ap. dovolí. Je na to zvyklá a trénovaná. Působí to sice úsměvně, ale každé dotyčné osobě to jistě k smíchu není a spíše naopak. Jak nám sdělila, tak po obědě i když byl dobrý, tak ji asi úplně nesedl a to se naplno projevilo když šla na autobus skoro dvacet minut cesty od její kanceláře. Během cesty se ji dle jejich slov uvnitř vše vzbouřilo a dost akutně si potřebovala odskočit na velkou, ale nebylo kam. Tak při cestě doufala, že dojde do míst kde se nachází zeleň a porosty a není tam moc vidět. Jenže během chvíle už to nedala a byla sdělaná jak mimino. Černé elasťáky se ji nafoukli a cítila jak se ji to všude dere a maže. Jako u Zdeny to měla. Do autobusu jít nemělo pochopitelně smysl a tak cestou domů se vyhnula co nejvíce civilizaci a šla polními cestami a doufala, že nikoho snad nepotká, takže v horku a podělaná musela jít pokud s e to dá takto nazvat těch šest kiláků a cestou ji stihla ještě druhá vlna a tu už ani se nesnažila držet vzhledem k tomu jak byla zřízená. Domácí očista a praní všeho bylo prý taky náročné, ale nebyl u nich nikdo naštěstí doma, tak měla klid a vyhnula se tak posměchu ap.
Podobně se to stalo před mnoha lety mojí kamarádce na vandru. Pořád myslela, že to dá, se dostat někam do úkrytu, ale najednou to nešlo a během pár vteřin byla zřízená jak batole. K místu táboření jsme museli oklikou, abychom se vyhnuli lidem, protože na jejích kalhotách bylo jasně poznat, co jí potkalo. Bohužel se tím cesta značně prodloužila a ona se, podobně jako Zdenka, díky tomu pár minut od cíle ještě počurala. Už jsem o ní psal, že to byla kurážná holčina, kterou hned tak něco nerozhodilo, ale téhle chvíli, když tam bezmocně stála a čuráním zředěná hovna jí tekla po nohách, bylo poznat, že je opravdu na hraně sil. To bylo snad jedinkrát, co jsem jí viděl bulit jak malou holku. Buďte s přítelkyní rádi, že vás nic podobného nepotkalo. Kdo nezažil, ten si to ani vzdáleně nepředstaví.
mě jo přijde. mě se to jednou málem stalo na proktologii ale nakonec to byl jen "větříček"
při rozšiřování močové trubice ostuda jak hrom.
jaka ostuda?
to Navštěvniku, posrat se na gynekologickém křesle před doktorkou a sestrou ti nepřijde jako ostuda!?
Hele já vím, že tě asi moc neuklidním, ale zrovna gynekologie je specializace, kde se s nějakou tou nehodou občas potkají a proto to tak neberou. Máti známá pracovala někde, kde se léčily ženy, které měly problémy s inkontinencí. Poporodní, poúrazovou a dalšími případy. Kolik viděla za ty roky počuraných a pokakaných ženských, a kolikrát jim pomáhala se dát do pořádku, ani nespočítá. Pohled na výkaly zamatlanou prdelku nebo píču byl pro ní stejně samozřejmý, jako pro zubaře pohled do úst. Spíš ještě musela fungovat jako psycholog a ty dotyčné uklidňovat, protože z toho byly kolikrát dost rozhozené.
tak ono take zalezi,kolik toho z tebe vypadlo,jestli jen jeden,dva bobky.
Tak to je tedy mazec Zdeno. Podobně jsem to měla jako ty, ale bohužel ve škole. Takže to bylo před hromadou svědků v podobě spolužáků a učitelky. Taky hororová situace
Reklama
Tak to máš štěstí, že ses k tomu ještě nepoblila. Jak tě napadlo zapíjet rybí salát jablečným moštem? Vy nemáte doma pivo? Jestli ne, tak já ti nějaké koupím.
- Odpovědět
Pošli odkaz