Kněz a žena ...

Jedna malá můra s něžnou duší se zamilovala do jedné hvězdy. Svěříla se s tím své matce a ta jí radila, aby se raději zamilovala třeba do stínidla. "Hvězdy nejsou stvořeny k tomu, aby se k nim dalo letět. Zato k lampám se dá krásně létat."
"V lampě můžeš aspoň na něčem přistát," přidal se otec. "Když poletíš ke hvězdě, nepřistaneš na ničem."
Ale můra nedala na rady jednoho ani druhého. Každý večer, jakmile zapadlo slunce a vyšla ta hvězda, vydala se na cestu za ní. A každé ráno, když svítalo, se vracela, nesmírně vyčerpaná a unavená marnou námahou.
Jednou si ji otec zavolal k sobě a řekl jí: "Za celé dlouhé měsíce nemáš ani kousek křidélka popáleného a bojím se, že se nespálíš nikdy. Všichno tvoji bratři jsou už nádherně ožehnutí, protože denně obletují pouliční lampy. A všechny tvé sestry se už krásně připálily, jak obletují lampy v domě. Dej se do toho, ať už máš taky nějakou krásnou popáleninu. Taková silná pěkná můra jako ty, a nemá znamení dospělosti.
Můra opustila otcovský dům, ale nedala se ani do obletování pouličních lamp, ani se nepustila za lampičkami v domě. Pokračovala ve svých pokusech, aby dostihla svou vytouženou hvězdu, která byla vzdálená tisíce světelných let. Můra ale přece věřila, že se její hvězda jednou zachytí v nejvyšších větvích starého dubu.
A tak zkoušela znovu a znovu, noc za nocí dosáhnout své hvězdy. Přinášelo jí to radost, a i když své hvězdy nikdy nedosáhla, žila tak až do svého pozdního věku. Rodiče, bratři i sestry byli už dávno mrtví, protože uhořeli, ještě když byli mladí

jeden pěkný příběh o může a hvězdě jako nápověda těm, kdo přemýšlí o životě.

vice pribehu na www.tojesila.cz

Hlavne brzdi.

1. ......Já vím, že druhé lidi nepředělám, ani se o to už nesnažím. Člověk může měnit jen sám sebe a svůj pohled na svět. To bylo spíš jen konstatování toho, čeho si kolem sebe všímám. Samozřejmě že mám kolem sebe i spoustu báječných lidí, protože se jimi snaží obklopovat a ty, co mi nesedí nebo kteří nejsou tak báječný, si prostě držím od těla a nevšímám si jich, ať si žijí podle svého. Já taky nejsem zdaleka bez chyb, mám jich fůru a jak psal otec Josef, vím, že nejsem hloupá, ale rozhodně bych o sobě nenapsala, že jsem moudrá. Člověk se pořád učí a vyvíjí.
A já nepotřebuji chodit do kostela, abych věřila. Já věřím, jen v něco vlastního. A i o tom to je...Ale to už odbíhám od tématu diskuse...
Prostě se mi líbilo, jak zdejší přispěvatelé/ky řešili své citové problémy, to, že když se žena zamilovala do kněze, nesnažila se hned urvat co nejvíc pro sebe bez ohledu na následky, jaké to bude mít pro ni i pro toho muže. Když to srovnám třeba s diskusemi na podobná témata o vztazích apod., kam píší "bezvěrci", tak mi z toho jednoznačně vychází, že tam berou nevěru, lhaní a podvádění jako něco normálního a běžného, co vlastně dělají všichni, tak proč ne já? Je to smutný čtení a když jsem tam jednou napsala odlišný názor, že pro mě např. nevěra není samozřejmost a řešení, byla jsem označena za naivku, obludnou frigidu a exota. :)

Snad něco maličko od Jara Křivohlavého na téma kompas.
Jádrem moudrosti je rovnováha mezi poznáním a pochybnostmi. Imrich Ruisel
Kde najít moudrého člověka? A jak ho najít? To jsou otázky, jež si kladou ti, kteří se snaží poznat něco více o moudrosti.

Na nejzákladnější rovině je možno vidět, že z hlediska moudrosti existují dva druhy lidí. Jedni, kteří se sami za moudré považují, a ti druzí, kteří klidně řeknou „já moc moudrý nejsem“. S těmi druhými to není tak zlé. Horší je to s těmi prvními. I mezi nimi však existují rozdíly.

Měl jsem možnost setkat se s některými lidmi, kteří vypadali, že jsou velice moudří. Rádi diskutovali s druhými. A jejich diskuse byla jednoznačná. Ať jim kdokoli řekl cokoliv, vždy se mu snažili dokázat, že to tak není, že je to problematické, že to nemá pevný základ, že je to postaveno na vodě – prostě že vlastně ten, kdo to říká, o tom, co to je, nemá ani ponětí. Z každé takové diskuse odcházeli tito rádoby moudří lidé s aureolou nad jiné chytřejšího člověka. Pro jejich nepředstavitelnou kritičnost se s nimi po chvíli lidé přestali bavit, báli se jich a oni odcházeli jako pávi. Při tom je třeba poznamenat, že mimo tisíce kritických výtek se za nimi obvykle neobjevilo téměř žádné ovoce – nic, co hodnotného by oni sami vytvořili či udělali.
Kdyby zaujalo, tož něco maličko víc na netu:
http://www.vira.cz/index1.php?sel_id=938

Hlavne brzdi.

1. ... bezohlední, plní zloby, ve stresu a pak si často sami vytvářejí problémy, kde nejsou...chybí jim úcta. ...
Na tuhle vetu rychle zapomen, pokud je chces predelat. Lide se nezmeni a bude ti z nich nekdy spatne. Ne z tech lidi, ale z bezmocnosti, ze pro to nemuzes nic udelat, ze jim nemuzes pomoct.
2. I kdyz pokrteny jsem, neznamena to ze jsem lepsi nez ti nepokrteni. Proto si myslim, pokud nechces byt v RK cirkvi, nemusis tuhle otazku resit. Boha ma mit clovek v srdci, ale to muze byt i vztah k clovek, k prirode, zpusob chovani. A kdyz navic potesi radost druhych, je to takova ocistna koupel, jako ta zpoved.

Katko, na co potrebujes...Bearnsdorfe, já neměla v úmyslu jít ke zpovědi pro alibistický pocit, že teď už jsem bez hříchu a bez viny, že všechno co jsem udělala špatnýho, se najednou smaže. To vůbec. Jen mě to zajímalo jako zkušenost. Nikdy jsem nebyla ani u psychologa, vždycky jsem spoléhala sama na sebe a svoje schopnosti, ale když jsem se probírala touhle diskusí, tak jsem hodně přemýšlela, jak vlastně věřící lidé žijí, myslí a vnímají svět a ostatní lidi. A líbila se mi ta pokora. Možná mají spoustu věcí v životě jednodušších, protože jsou pokorní nejen před druhými, ale hlavně před sebou, víc přemýšlejí o důsledcích toho, co dělají. Přijde mi, a vadí mi to (a neříkám, že se tak občas taky nechovám), jak jsou dneska lidi bezohlední, plní zloby, ve stresu a pak si často sami vytvářejí problémy, kde nejsou...chybí jim úcta. Já sama bych na sobě taky měla víc pracovat a neříkám, že tím, že půjdu ke zpovědi, tak ihned dostanu odpovědi na všechny svoje otázky. A upřímně - vzhledem k tomu, že bych se musela nechat pokřtít, tak "do toho asi nepůjdu", jen jsem to chtěla zkusit. Byla jsem zvědavá. To je celý. Jak jsem už psala - spoléhám se hlavně sama na sebe, nečekám boží odpuštění. Vím, že když udělám něco zlýho, musím se s tím srovnat hlavně sama v sobě a před sebou. Že odpustit musím hlavně sama sobě, že to za mě nikdo neudělá. Chápeš?

Katko, na co potrebujes krest. Tve nazory, chovani, vztah a pohled na svet te stavi do pozice, ktera se podoba cloveku, jakeho si predstavuje katolicka cirkev.
Myslis, ze pokud budes mit za sebou "ochranu" zpovedi, ze si budes moci dovolit zpusob chovani, ze budes moci byti spatnejsi a zpoved te opet ocisti? Ocisti te pred Bohem, ale pred tebou samou? Pokud sama chces, institut vstupu do kat. cirkve neznam, samozrejme ze muzes, ono vnitrni naplneni, ze pro neco zijes, ze pro nekoho neco delas je velice hezke, kdyz te poktri jako malou, rozhoduji rodice, nyni se musis rozhodnout sama.

tohle si musíte přečíst - to je bomba : www.tojesila.cz

opr. víc počítat s Boží pomocí (napsal jsem počít)

Milá Katko,
opravdu křest odpouští všechny hříchy, ale není to tak, že by to působilo automaticky. K tomu je příprava, aby se člověk dobře připravil, uvědomil si svůj hřích také a mohl křest pěkně prožít. Bible používá pojem nového člověka a starého člověka. Nový člověk je to v nás, co směřuje k dobru, k Božímu království. Starý člověk nás nějak táhne ke dnu, ke zlu a po křtu mohu víc počít s Boží pomocí, ochranou, očišťováním a posilou.
Zkusil bych to malinko přirovnat k péči o krásu. Žena dělá mnoho, aby se líbila a když přestane o sebe dbát, tak jsou rychle vidět následky. Podobně je to s duší, se srdcem.
Křest je zároveň také určitým kompasem.

Otče Josefe, a to opravdu tak funguje, že křtem jsou člověku odpuštěny všechny hříchy? To se dá všechno tak snadno smazat a začít od nuly? Ale zřejmě tomu předchází nějaký přípravný proces, během kterého si farář "prověřuje", zda to potencionální "ovečka" myslí upřímně...nebo jak to probíhá?
Proč nejsem pokřtěná? Nikdo mě k tomu nevedl. Jen babička byla pokřtěná a chodila občas do kostela, ale já k tomu nikdy neměla vztah...nikdo mě nevedl k víře...jestli dnes něčemu věřím, tak je to můj anděl - mně blízká osoba, která už nežije, ale se kterou mluvím prostřednictvím znamení. Už mi hodněkrát pomohla. Taky věřím v sílu přírody a v sebe sama, v pozitivní energii a myšlení, v uzdravení, což se těžko vysvětluje. Je to prostě vědomí čehosi kolem nás, co je mimo naše dimenze, čeho jsme součástí a co ovlivňuje naše životy a myšlení, i běh událostí. Nevím, jak věřit v Boha, ale možná že všechno tohle je Bůh.
Vím, že mám spoustu chyb, že dělám věci, které nejsou dobré, někdy se chovám hrozně, ale snažím se to vyvažovat jinak - drobnými dobrými skutky, láskou k lidem, kteří jsou mi nejblíž...
Přesto mám někdy pocit, že mi chybí směr, cíl...smysl života...ale třeba ho jednou najdu...

Tak u mě už to trvá skoro dva roky. I když chci zapomenout tak jak jsem tady už psala nedaří se mi to.

Děkuji všem, kteří mi...Já se zamilovala do doktora.Celý rok jsem na něj myslela.Byl to dr.,ke kterému jsem nemusela,jako k obvoďákovi.
Měla jsem tenkrát s mužem nějaké problémy.Pil aj.
Opravdu jsem se z toho zamilavání probrala.ONO JE TO HORMONÁLNÍ.

Děkuji všem, kteří mi poradili co dělat, ale zatím to nějak moc nepomáhá. Někdy se v noci často kvůli tomu budím. No uvidíme snad se to zlepší časem.

Klasická zpověď je až po křtu, ale určitě je možnost hovoru s knězem, který má povahu zpovědi.
Je možno svěřit své nitro, uvědomovat si potřebu smíření, odpuštění. Vnímat novou dimenzi, kterou nabízí hovor s knězem, popř. s křesťanem moudrým.
Existuje dobrá zkušenost vojenských kaplanů, kteří vedou tento typ hovorů i s vojáky nepokřtěnými.
Jeden kněz to hezky vyjádřil, že prosit za odpuštění hříchů může každý - i nepokřtěný - a Bůh slyší naše prosby a věřím, že i vyslyší.
Je dobré si uvědomit, že je rozdíl mezi zpovědí, resp. svěřením svého srdce Bohu skrze kněze, a mezi rozhovorem s terapeutem. Ale je také hodně podobná v něčem. Každé upřimný hovor, dialog, který je doprovázen pokorou a poctivostí k sobě člověka nějak změní.
Křest je krásný mimo jiné tím, že člověku jsou odpuštěny všechny hříchy a začíná nový život.

Také znám dvě holky, které se nechaly pokřtít v dospělém věku.

Ale znám manželé,jeden je...I v dospělosti se nechávají lidé pokřtít a i biřmovat.Znám jich dost.

Ale znám manželé,jeden je pokřtěn,druhý ne .Dítě jim kněz pokřtil.
Katko,
A proč ty nejsi?
To můžeš i ted v dospělosti.

Děkuji za odpověď. Myslela jsem si to. No nevadí, holt něco za něco :)

Zajímalo by mě, jak dopadla má jmenovkyně Kačka. Zda se někam posunul vztah mezi ní a "jejím" knězem. Už se tu dlouho neukázala.