Matka alkoholička

Yossarin,prosím,moc tě prosím tady ne.

stejně zase začnete chlastat,chodit domu uválení,pochcaní,posraní a smrdět zvratkama

Ahoj Blani,

děkuji za tvoji odpověď. Nevím co je u mojí mámy dno. Nenávidí doktory,má nemocnou páteř. Jediný doktor, kterému kdy věřila jí vyléčil bércové vředy. Jenže když jí poslal s nemocí zvaná růže do nemocnice - stal se z něj rázem pro ni také hajzl. Je to infekční nemoc, která se mohla přenést na kohokoliv z nás, ale ona se odmítla jít léčit. Ani nevím, jak na tom je teď. Ale pořád skuhrá,že jí něco bolí. Když je její zdravotní stav "na dně" tak dva tři dny nepije - no a pak se zase rozjede a je to snad ještě horší. Další věc je, že za svůj život (je jí 54) musela sníst spoustu prášků a již odmítá jakékoliv další. Díky lékům tlumícím bolest získala alerigii na Brufein, kterým se cpala, než aby se šla léčit. K doktorovi s bércákama šla, až když jí hrozilo, že jí je uříznou (lezla po čtyřech bolestí). Už moje babička utíkala z nemocnice v noční košili a županu. Máma má už pár let nohy zahojené. Ničí se a kazí si to jen pitím. To jediné a nemocná páteř jí bohužel zůstalo. Jak - ji - mám -tedy - dostat - k - doktorovi, když je každý pro ni hajzl. Máme dva psychiatry v rodině, jeden z nich dělá závislosti, bohužel však nemůže léčit rodinné příslušníky a navíc je z Prahy. Několikrát mámě nabízel, že až její rozhodnutí "dozraje", ať se mu ozve, a že jí někoho doporučí. Jenže tady má máma výmluvu, že do Prahy jezdit nebude, i když jsem jí nabídla, že jí tam ze začátku budu třeba i vozit. Její názor je - že se mám léčit já, a že ona ještě není alkoholik. Vždycky byla tak trochu jako dítě, dítem je a dítětem už zůstane (dělá naschvály, trucuje, apod.)
Já to všechno samozřejmě tak trochu chápu, měla těžké i dětství, protože to byla "jen" holka, tak dostávala od babičky do těla.
Co já si pamatuji, nikdy to neměla jednoduché a vždycky se musela o všechno rvát, ale dělala to z grácií a humorem. Ze všeho špatného jsme si dělali vždycky srandu. Jednou se to ale zlomilo a mám pocit, že se to už asi nespraví. Chce se mi brečet, protože mám mamku moc ráda. Ten náš známí jí dokonce popsal, jak vypadjí konce a že to nemusí vůbec dlouho trvat. Na to odpověděla jen, že už by chtěla, aby to přišlo, a aby už umřela. Párkrát už se pokoušela "uchlastat" a jednou v zimě cestou z hospody málem umrzla. Tak se ptám, kdy už najde to pomyslné "dno" a uvědomí si, že pití není cesta, že má ještě nás, a že jsme to pro ni a ne proti ní. Lucka

Blani ahoj. Chtěla bych se tě zeptat,jak tvoje maminka pila. Jestli potaji,nebo se opíjela do němoty a taky jak dlouho před léčením pila. Víš já mám moc dobrou kámošku a ona pije snad celých 30 let,co ji znám. Pije tak,že nejdříve několik let jen o víkendech. Prostě tanaček,alkohol a tak. Později už i v týdnu ale pouze večer. Přes den bys do ní nedostala ani kapku. Teď už poslední roky pije každý den,ale zase jenom večer. Teda začíná kolem páté a končívá přes týden i o víkendu kolem osmé a chodívá i tak brzy spát,aby se z toho vyspala. Ona mi často v opilosti volá a já to na ni vždy poznám.Blekotá a hodně se opakuje. chodí do práce na směny a i když má odpolední a přijde v deset,tak si dá pivko a nějakého panáčka a jde spát. Mám strach aby se to nezhoršovalo a aby tomu úplně nepropadla.Nezdá se mi sice,že by pila víc,ale spíš častěji. Pije rum,někdy i víno,ale spíš tvrdou.Můžeš mi nějak poradit? předem děkuji.Ahoj

anonyme co tady děláš,máš pro sebe diskusi alkoholismus a diskusi manželky alkoholiků,vypadni odtud nenič to ,piš sám sobě na těch diskusích máš je pro sebe padej!!lidem,kteří si upřímně radí to nenič!!!!

děkuji Blani ano je to boj na celý život.Přesně život se mění,jak pro nás tak nejvíc pro ni.Někdy mám pocit,že si myslí že ji pořád hlídáme,taky se mi už stalo,když jsme byly třeba kupovat ,tak lidi co nás znají pozorovali co kupujem,je to nepříjemný pocit.Též když jsme šly s procházky a smály jsme se zaslechla jsem poznámku,už zas ho má.Podruhé zase asi to slyšela,tak raději,když někdo šel mlčela,zase poznámka je nemocná vrátila se s blázince.mrzí mě,že lidé kteří to neprožijí sami na sobě si ani neuvědomí,jak tím ublíží.Právě s toho mám strach,jestli to zvládne to je jediné naše přání,ale sama píšeš nemoc na celý život.Ty jsi šťastná,máš pěkný život tak se drž.Vážím si lidí,ktří si to přiznají,hovoří o svém problému,pak to zvládají ,jak Ty.I když to není lehké jsi supr.Jen to nejhežčí Ti přeje Jitka

Zdravím a blahopřeji mamince, že léčbu zvládla. Ale je to jen začátek. Nicméně velmi důležitý a hodně záleží na tom jak je maminka "nastarována".Když jsem byla doma z léčebny, tak si každý kolem mně myslel,že jsem vyléčená a že všechno bude jako dřív. Místo podpory a pochopení mě rodina stále jen hlídala a kontrolovala, jestli zase nepiji. Bylo to pro mně hodně ponižující,do začátku jsem spíše potřebovala pochopení a normální jednání ze strany své rodiny.Jenže jsem vyléčená nebyla a nikdy nebudu.Léčba v léčebně je skutečně začátek. Po ní jsem musela změnit celý svůj život a naučit se myslet jinak než dřív, tedy více naslouchat svému tělu i své mysli, nepodceňovat své vlastní potřeby a dát svému tělu i mysli čas, aby si na nový způsob života mohl zvyknout. První rok po léčbě byl opravdu těžký, ale šlo to.Nyní se mi žije ve střízlivosti stále lehčeji , ale nikdy nezapomínám,čím vším jsem si musela projít, já i moje rodina. Nikdy nesmím zapomínat, na to že jsem alkoholička a podle toho se musím zařídit. Je to jako s cukrovkou, taky je na doživotí a léčba jen zmírňuje dopady na tělo i psychiku. Protože cukrovku mám sama,tak vím o čem je řeč. Alkoholismus i cukrovka jsou doživotní nemoci, ale je jen na mně, jak jsem se naučila s těmito nemocemi žít tak, aby mně omezovaly co nejméně, abych mohla žít vcelku plnohodnotný život. Je to práce na celý úvazek, ale zcela nový život i pohled na svět mi stojí za to. Věřím, že se tvojí mamince podařívše časem zvládat, ale je to zdlouhavý procs a chce to moře času a trpělivosti. Protože jak se mění alkoholik, tak se samozřejmě mění celá jeho rodina.Hodně zdaru a pochopení pro tebe i mamku. Blanka

Dobrý den ty křapko už máš vyčištěné zuby?

hihi

hihi

promiťe chtěla jsem napsat stresu a chuti napít se,než láhev ...Jitka

Hlavně při sebemenším stresu nebo chti,než láhev raději hned zajít k psychologovi,případně psychiatrovi.brát poctivě léky a třeba chodit i znovu na terapie.Jitka

Paní Blanko a JC,je to oprav boj celým dalším životem.Přesně tak alkoholik si to musí přiznat,jinak je to výmluva za výmluvou.Jak jsem již psala,mít rád sám sebe,hlavně cíl proč a prokoho žít,koníčky.Ale hlavně si uvědomit,že alkoholismus jenemoc na celý život,jedne sklenka vína,panák,pivo a člověk pomalu,ale jistě jede znova. Alkoholik je abstinují alkoholik,když to dokáže na celý život.Proto si Vás i JC vážím,že to zvládáte.Přeji jen tak dál,nenechte se do toho vtáhnout znova.U nás je mamka teprv chvíli,po léčbě doma.Ale než jsem ji na tu léčbu dostala,bylo to hrůza,taky se dostala na dno,našla jsem ji spitou na zemi v hrozném stavu,nazvu to pomatení.přes lékaře a s pravdou,že pije jsem ji dostala na léčbu,podepsala jsem že nás ohrožuje,aby nemohla podepsat reves,jak m poradil lékař.Protože s první léčby,byla za tři dny doma. Tepr uvidíme,jak dlouho to zvládne,přeji si ,aby se ty hrůzy neopakovaly.Krásných,šťastných dnů,úspěchů radosti Vám přeje Jitka

informaci -dnes abstinuji přes deset let a myšlenky se za delší dobu abstince zformují z tápání po pravdě a následné poznání .

Vážená paní Blanko .Blahopřeji k perfektnímu vystihnutí alkoholismu a dlouhou cestu poznání. HRÁBNOUT NA VLASTNÍ DNO - MÍT RÁDA SAMA SEBE - NOVÝ SMYSL ŽIVOTA - NA NOVÝ ŽIVOT NENÍ NIKDY POZDĚ -DOŽIVOTNÍ ABSTINENCE .Těch devět let je znát .Ve Vašich slovech perfektní vyznání se ve svém JÁ . I když jsem podruhé přestal sám ,měl jsem perfektní výuku a školu poznání . Sám přestat je daleko těžší ale vzpomínky na krásný život vám udělají obrovskou dálnici cestu ke slunci. Skoro jsem se dojal jak jste to pravdivě a upřimně vysvětlila.Měla by jste pomáhat na AA anebo poradně .A víte proč si to myslím? Protože při Vaší zpovědi jsem se našel.Ano je to dlouhá cesta ale cesta která někam vede ,vede ke štěstí .Hezký den .

Ahoj Lucko.ten problém se svojí mamkou mám taky,když nepije je to suprová ženská a babička.Jennže když se napije, tak s ní není řeč, jenom lže, omlouvá svoje pití všemožnými důvody. Je jí skoro sedmdesát let a lítá v závislosti. Jenže si to neumí a ani nechce přiznat. Je velmi těžké někoho přemlouvat, ať se jde léčit. Každý alkoholik má totiž svůj vlastní náhled na sebe a pokud by se měl jít léčit, muselo by se stát něco opravdu silného pro ni, aby se odhodlala něco s tím udělat. Zkrátka , každý si musí hrábnout na to své vlastní dno, a teprve potom je snad naděje, že to s člověkem zatřese a on se vzchopí k nějakému činu. Vím to z vlastní zkušenosti, sama jsem alkoholička a abstinuji skoro devět let. Teprve po šílené hrozbě ztráty dětí a pokusu o sebevraždu ( naštěstí mně pomohli včas ) jsem uznala, že mám vážný problém a poprvéj sem si přiznala, že svoje pití nezvládám. Vím,že prosby a i výhrůžky nepomohou. Musela jsem sama dospět k tomu, že nezvládám svojepití a konečně jsem si přiznala, že jsem alkoholička. Je to velmi dlouhá a bolestivá cesta k životu ve střízlivosti a nikdy nejsem za vodou. Během abstinence jsem od základů změnila svůj život i hodnoty a hlavně jsem se naučila mít ráda sama sebe. teprve až potom jsem dokázal objevovat jiný a nový smysl života, a dodnes za pomocí různých koníčků, terapeutů a přátel se snažím žít život smysluplně. Na nový život není nikdy pozdě. Sama jsem se šla léčit v 37 letech, dnes je mi 45 let a vážím si každé chvilky ve svém životě. Rozhodně jsem vyhledala na začátku odbornou pomoc, psychiatry i další lékaře. Pro mně byla jediná cesta, léčit se a doživotně abstinovat. Přeji hodně síly a energie v tomto nelehkém úsilí. Blanka

Ahoj,
po přečtení Vašich příspěvků mě přepadlo ještě mnohem větší zoufalství, že se naše situace nezlepší. Moje máma byla bezva ženská,kterou mi některé kamarádky i záviděli, ale asi od mých osmnácti začala mít zdravotní a psychické potíže, trpěla bolestmi a zaháněla je léky a alkoholem. V současné době je částečně vyléčená, ale zůstala ji závislost na alkoholu. Z jednoho měsíce tři týdny propije a týden před výplatou, kdy nemá peníze nepije. To je týden, kdy je u nás klid a pohoda. Všichni se jen děsíme, kdy zase dostane peníze. Při přečtení článku, ve kterém autorka psala, že se její máma úspěšně vyléčila, jsem se rozbrečela nad jejím štěstím. Dnes je mi 31, takže v tom máma lítá už tak asi 13 let. Táta je flegmatik, ale včera, když se vrátila domů a po podlaze nám lezla, jako cosi, co kdysi připomínalo člověka ji řekl ať se sbalí a jde kam chce. Samozřejmě, že bude dnes večer doma, ale to zase bude atmosféra. V současné době mám také dvě malé děti, snažím se jim vysvětlit, co se s babičkou děje, že jednou je hodná a jindy řve "vypadněte". Moc bych si ji chtěla vážit za to, co pro nás v dětství udělala, ale v současné době ji mnohem častěji nenávidím. Celá rodina ji zkoušela pomoct po dobrém i po zlém, ale všichni už to vzdali. Jistě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že kdo si něco podobného neprožil, jen těžko uvěří... Naše máma byla dokonce dvakrát u psychiatra. Tomu prvnímu lhala - takže řekl, že blázni jsou lidé okolo ní. Tomu druhému snad řekla pravdu a ten jí řekl, že si musí pomoct sama. A kdo pomůže nám??? Jestli víte o někom z Kolína nebo okolí, odpovězte prosím na můj příspěvek, ještě bych to s ní ráda zkusila. Děkuji

Znám to velmi dobře.Tady je jediné řešení,dát mamku na léčení,jiné řešení pro Vás není.Není to ostuda,akoholismus je nemoc,která se musí léčit.Ale musíš sama zajít za lékařem,nejlépe psychiatrem on ji tam odešla pod jinou diagnózou,ale zároveň se musíš s ním domluvit,jako že mamka nesmí podepsat reverz.Protože v dnešní době zdravotnicví není co bývalo.Naše mamka to udělala po třech dnech byla doma,pila,pila čím dál víc,tak jsme ji dali znovu,ale se zárukou nesmí ji na reverz propustit.Byla tam šest týdnů,teď je doma v zaměstnání ji přijali normálně,užívá léky je v dolečovací době.Chodíme na procházky,do kina,prostě co nejvíc zájmů zatím-nechci zakřiknout to zvládá,je ta naše bývalá máma co jsme měli dřív,jen aby to dokázala vydžet je naše přání.Věř mi bude to čím dál horší,její život bude pokud to zvládne oddělat směnu v práci a těšení na napití,pak dojde k výmluvám,kdy zůstane doma jednou ji bude bolet hlava,bere si dovolenou ale měla ji napití se,po druhé noha kolem dokola,spaní,pití,spaní pití.My táta,domácnost pro ni neexistovala,žila ve svém bludném kruhu,sama se sebou a lahví,pak už i krabicových vín.Radím Ti začni jednat zrovna přes lékaře.Je alkoholička ty hledají samé výmluvy,tady domluvy Vaše už nepomohou.Přeji Vám šťastný úspěch,jo rozvod to nevyřeší pro ni to bude další důvod a výmluva k pití.Ozvi se Jitka

Ahoj všem...jak si to tady čtu, tak koukám, že nejsem jediná, kdo něco podobného řeší. Tenhle problém mě ubíjí, nemůžu spát. Můj táta je z toho taky hodně špatnej, navíc mám devítiletou sestričku, která to bohužel taky vnímá. Já a táta nechceme, aby měla zkažené dětství, aby tím byla poznamenaná do konce života. Nedá se to snášet, ani jeden z nás nevíme, jak s tím bojovat. Promluvit si s ní nepomáhá,, všechno zapře, zkoušela jsem to já, její švagrová, můj tatínek i její sestra.
Jsem z toho psychicky na dně, na jednu stranu si říkám, že je to pořád moje máma ake na druhou stranu, že už vlastně ani nevím, co znamená rodinná pohoda, co znamená pokecat si s mamkou a zasmát se, být kamarádky. Svěřila jsem se jedné kamarádce, druhá to vypozorovala sama, když s námi byla na dovolené-ano, bohužel i tam a před mojí kamarádkou se matka neovládla. Ta kamarádka mi tenkrát moc pomohla, ale to nic neřeší, já prostě nevím co mam dělat. Myslím, že psychologa bych ze všeho nejdřív potřebovala já. Je to tak složitá situace, která nemá řešení a přitom se jich nabízí tolik-rodiče by se mohli rozvést, což si ostatně jíž plánují, ale čemu tím pomohou? Vím s naprostou jistotou, že když bude máma bydlet sama, bude to ještě horší a stejně to budeme muset snášet dál. Jelikož je tatínek živitel rodiny, jako další východisko by připadalo v úvahu prostě mámu vyplatit, vystěhovat. Jenže táta se umí ovládnout a nechce být za svini. A taky co ségra, co by si pak pomyslela? Prostě a jednoduše, nevim jak dál. Pokud by jste někdo měl radu, nápad nebo tip, uvítám všechno. Tohle píšu v dobu, kdy jsem přišla domů z noční Prahy a našla jsem matku zase v tom jejím stavu. Prosím pomozte...

Milá Lucinko,psala jsem před Tebou tady pomůže je zajít za lékařema léčení znovu.Mám to za sebou,alkoholik totiž dokáže pít,pak se upraví a od hlavy až k patě ohákne,nikdo nevěří,že pije.u nás to bylo to samé,hrůza vzpomínat,teď je mamka ráda,že je s toho sviňstva venku.Alkoholismus je nemoc,bez léků to nezvládne,nikdo je to boj celý život.Prostě vydrží i rok jedno selhání a jede znova.Zkus to radím Ti ze své zkušenosti,žít ve strachu,nadávkách,prominutím špíně to byl horor.U nás máma holka 8let,pila zima nezima,okna otevřená holka u rodin kamarádek.Táta jezdil turnusy vydělával,taky ji spočátku zakrýval.Našel si práci v blízkosti bydliště,byl doma každý den.Přijel tato hrůza doma,nejdřív zatopil,ojel kamarádky dcera domů úkoly ,úklid na něm.Pak začala chodit půjčovat peníze,zapoměl jí nechat výmluva za výmluvou.Totiž byla na potpoře až ji propila,tak půjčovala.Jednoho dne se tak zpila,našel ji v kómatu s kterého se neprobrala.Ve svých 34letech se upila.Proto Ti radím jdi zavčas k lékaři a požádej o léčení.Psala jsem jakým způsobem jsem to udělala já.Přeji Ti sílu a odvahu budeš šťastná sama,žes to dokázala.Jitka