Matky, které převychovávají syny na dívky

"Takže žiju jako gay,...Neřekl bych že jsem hetero, spíš nevyhraněný, nevím, s muži zastávám ženskou roli - nejen v sexu, prostě tak nějak celkově.

Neříkám, že to nebyla..."Takže žiju jako gay, holím sa všude, používám ženskou kosmetiku a nosím i kalhotky"...

Predpokladám, že si heterosexuálne orientovaný, len životný štýl (oblečenie a pod.) máš ako žena. Nevidím v tom problém. Ak to považuješ za problém, tak si nechaj narásť bradu a nos trenírky.

V minulosti bol známy fenomén "berdaš - berdach" - šaman, ktorý sa obliekal ako žena a naopak. A domorodci v tom nevideli problém. Naša kultúra je aj v tomto iná - ale dá sa to zmeniť (individuálnou) aktivitou.

Petře, můžu se Tě zeptat,...Neříkám, že to nebyla zajímavá zkušenost, ale spíš jsem k tomu byl veden než abych to sám chtěl. Poznamenalo mě to spíš negativně, měl jsem pak problémy chovat se jako kluk i problémy ve vztahu k holkám - nebyl jsem prostě ve vztahu ten mužský prvek, takže zájem o mě mělo jen málo holek a moc to nefungovalo, na druhou stranu pro hodně z nich jsem byl důvěrný kamarád. Takže žiju jako gay, holím se všude, používámm ženskou kosmetiku a nosím i kalhotky. Stále zvažuji změnu pohlaví ale netroufám si.

Narazil jsem na tuhle diskuzi a jsem rád, že sem konečně někdo nahodil tohle téma.
Když to tady tak pročítám, tak vidím, že popsané příspěvky mají dost společných rysů, u mě to bylo dost podobné jako u Radka.
V mým případě to začalo v mejch osmi, což si pamatuju přesně, protože jsem končil druhou třídu na základce. Naši se tehdy rozváděli a mě máma poslala na prázdniny k její kamarádce z práce a ta měla dvě holky, jedný bylo deset a druhý třináct. No a pochopitelně protože byly dvě a já tam nikoho neznal, tak jsem si musel hrát s nima, takže to trvalo jen pár dní a napadlo je, abych se převlíknul za holku a hrál si s nima jako holka. Já jsem se bránil a brečel, jenže holky se spikly proti mě a když jsem chtěl jít žalovat jejich mámě, tak mi Andrea, ta starší, řekla, že jestli se nepřestanu bránit, tak mě večer obě zbijou. Před mámou to samozřejmě zapřely a řekly, že jsem s tím přišel já sám. No a jejich máma místo aby se mě zastala, tak ještě řekla že je to bezvadnej nápad a hned mi i začala vybírat oblečení. Takže to nakonec dopadlo tak, že jsem musel nosit sukně, šaty a ostatní holčičí oblečení. Byl jsem z toho docela zoufalej, ale holky se ke mě od tý doby začaly chovat úplně jinak, byly na mě hodný a bylo vidět, že se jim to líbí, když jsem s nima jako holka. A mě se to začalo postupně taky líbit, poznal jsem, že holky jsou stejně bezvadný jako kluci a dokonce i po pár dnech jsem se jich zeptal, jestli bych s nima mohl jet jako holka i na výlet do města. Jak se tady už psalo, bral jsem to jako takovej tajnej výlet na holčičí polovinu a říkal jsem si, že kdyby to někdo z mejch kamarádů doma věděl, tak by mi moh i závidět. Chodil jsem potom i na koupaliště, nosil jsem holčičí plavky, holky mi říkaly Andrea a nikdo si ničeho nevšimnul. A když skončily prázdniny, tak už jsme byli nejlepší kamarádi a chtěl jsem k nim jezdit častěj. Jezdil jsem tam pak každé prázdniny a i kdyžtam se mnou byla i máma, tak jí to moje hraní na holku nevadilo, akorát pak někdy v jedenácti mě to už začalo i vzrušovat sexuálně, takže mě to pak máma už musela zakazovat. Ale je fakt, že mě to asi poznamenalo v tom, že mě dodneška vzrušuje nosit ženský oblečení, ale dělám to jen doma v soukromí a přítelkyni to vůbec nevadí, naopak mě v tom ještě podporuje.

U nás to začalo jako...Petře, můžu se Tě zeptat, v čem konkrétně a jak moc Tě to ovlivnilo? Zda nějak negativně pro Tvůj další život, či pozitivně? Pročítám si pozorně tuhle diskuzi, protože se na toto téma chystám napsat pojednání o genderových specifikacích mládeže a za jakýkoli poznatek budu velmi vděčná.
Děkuji.

U nás to začalo jako dětská hra se ségrama, vyrůstal jsem v čistě ženské domácnosti se třema sestrama jako nejmladší. Ale šlo vidět, že i mámě vyhovovalo mít samé holky. Nakonec jsem jako kluk chodil jen do školy a do taky nebyl vyloženě klučičí styl. Doma jsem byl Petruška a i na ven, prázdniny a výletyto byly šatečky, sukýnky ... Nejdřív mi to trochu vadilo ale bral jsem to jako hru, pak mě to ale začalo takovým dětským způsobem vzrušovat, pristě něco jako zakázaného, být na cizím území, pro všechny holčička atd. No asi ve 12 to bylo takto napsoledy, ale myslím, že mě to dost ovlivnilo. Nikomu nic nevyčítám, ale zdravé pro psychický vývoj to moc není.

Ahoj Marku,
Lenku jsem...Radku, to byla určitě moc zajímavá životní zkušenost.:-)
Chtěla jsem se zeptat, jestli jsi musel nosit i holčičí spodní prádlo? Nosit kalhotky asi pro tebe coby kluka muselo být docela nepohodlné, ne?

Radku a jak dlouho Ti trvalo...Ahoj Marku,
Lenku jsem začal poslouchat asi tak po jejích třech, čtyřech návštěvách u nás doma. Musím ale opakovat, že Lenka byla opravdu hodná holka, vůbec nijak nezneužívala toho, že ji musím poslouchat, ještě navíc, když mě třeba učila převlékat panenky, tak jsem na ní občas byl nepříjemný, protože jsem se pořád dost styděl,tak nešla na mě žalovat, jen mě upozornila, že to může jít na mě říct mámě, nebo se pochlubit ve škole, což ale neudělala.
Na těch prázdninách mě její kamarádky braly úplně v pohodě, žádné problémy mi nedělaly, naopak jsme se rychle skamarádili. Lenka holkám řekla, že mám zálibu ve zdobených věcech, tak mi i holky půjčovaly svoje oblečení, abych nenosil jen Lenčino.

Zdravím :) jsem matka 11ti letého syna, žiji s ním sama, otec nás opustil už dávno. Po přečtení toho fóra, jsem si řekla že by to stálo za to, zkusit tento způsob výchovy na synovy, myslím si že by mu to prospělo. Nemám však ve svém okolí nikoho s dívkou či dívkami v tomto věku, na koho bych se mohla obrátit aby byly přítomné při převýchově, proto zde píši a hledám touto cestou ženu, či rodinu s dívkou (dívkami) ve věku cca 9 - 12 let kteří by měli zájem se spoluúčastnit. Kontakt na mě v elektronické podobě: [email protected]

Před Lenkou jsem dostal...Radku a jak dlouho Ti trvalo než jsi se Lence podřídil a poslouchal ji? A jak jsi byl na těch prázdninách tak Tě holky vzali mezi sebe nebo Ti spíš dělaly zlo a šikanovaly?

Když je ten kluk na holky fakt hnusnej a pohrdá s nimi tak si myslim ze je takova prevychova dobry vychovny prostredek, neni ji ale vhodne pouzivat na vsechny kluky. Ja osobne mam k holkam takovej divnej vztah (je mi 20) a myslim si ze kdybych v mladi neco podobneho zazil bylo by to pro me lepsi a muj vztah k holkam by byl ted lepsi.

Slepice jedny bláznivý !Něco novějšího by nebylo? Tohle jsem tu už četl. Já si to ale po mých zkušenostech vůbec nemyslím.

Slepice jedny bláznivý !

Ahoj, dostával jsi před...Před Lenkou jsem dostal výprask asi dvakrát, nebo třikrát. Bylo to ze začátku, když k nám Lenka začala chodit a máma mi přikázala, že se mám naučit si hrát jako holka a Lenka mě to měla naučit. To jsem se bránil a Lence nadával. Potom jsem se jí musel před mámou omluvit a poprosit ji, aby mě učila chovat se jako holka.

Radku, to byl opravdu velice...Aneta je opravdu moc pěkné jméno, v tom s Tebou naprosto souhlasím, ale mě říkali Adélka, to je trochu něco jiného. Musíš si to příště lépe přečíst. :-)

Díky za odpověď. Co jsi...Musel jsem nosit sukně s volánky a k nim halenku, také dost často i šaty. Těch měla Lenka, stejně jako sukní, docela hodně a protože měla ráda zdobené věci, tak samozejmě ty šatičky byly zdobené krajkami, řasené, nebo s mašlemi. Prostě ten princeznovský typ. K tomu i odpovídající boty, což bylo docela nepříjemné, protože zatímco oblečení mi padlo dobře, tak boty měla Lenka o trochu menší, takže mě trochu tlačily.

Nadávat ženským do slepic,...Ahoj, dostával jsi před Lenkou třeba výprask a nějaké takové tresty nebo jen to převlíkání?

Dobrý den,

ráda bych oslovila lidi, kteří jsou ochotni se anonymně, ale otevřeně svěřit se svými problémy a životními zkušenostmi.
Jedná se o autentické příběhy/osoby a rozhovory s nimi ze kterých vzniknou nejprve materiály a poté kniha rozhovorů o skutečných lidech.
Vše naprosto anonymně. Nemusíte uvést své jméno, svou adresu ani jména jiných osob. Jde mi jen o upřímnost a ochotu sdílet s jinými lidmi své zkušenosti a vnitřní prožitky.

V případě zájmu napiště na mail: [email protected].

Radku, to byl opravdu velice...Když mi bylo asi 6 nebo 7 let, tak jsem chtěl nosit sukně, ale máma mi to rázně zatrhla. Naštěstí se zdá, že dnes už jsou lidi k tomuto víc tolerantní.

A heleme se. A pak že prej to klukům škodí.