Můj děsivý příběh

JA VERIM,ZE JE DOST LIDI,KTERI JSOU OPRAVDU NEMOCNY A TAK UZ NESTASTNY ,ZE NEVY KUDY KAM,A SNAZI SE PORADIT I S NEKYM NA INTERNETU,PROTOZE TEN KDO NEPOZNA UTRPENI DRUHEHO ,NEVERI.NE VSICHNI JSME HYPOCHONDRI.a taky,kazdy ma jinou hranici bolesti.A kazdy vnima bolest jinak.ja byla zdrava 39 let,a bac,ted jsem na tom spatne.Nikdy by se nemel odsuzovat druhy.NIKDO Z NAS NIKDY NEVY JAK MU BUDE SLOUZIT ZDRAVI V BUDOUCNU.A nekdy sverena bolest,je pul bolesti.A kazdy je jiny,nekdo mlci a nekdo se potrebuje postezovat.A taky od toho tady ta stranka je.

No ja nevim, je to fakt cely divny. Ono pokud cloveku skutecne neco je, tak to obvykle takhle neventiluje. Znam par lidi, ktery maji dost zavazny zdravotni problemy a nikdy by je nenapadlo tohle tady psat. Moc se mi to nezda...

Ráda bych se vyjádřila svým názorem, který samozřejmě nikomu nevnucuji. Neodsuzuji všechny ty příspěvky, které Pepinčino utrpení zlehčují, bohužel, existují i lidé, kteří si takto "hrají" a upozorňují na sebe. Na druhou stranu, představte si, že všechno, co napsala, je pravda a zkuste si sami sebe představit na jejím místě, jak by vám bylo, kdyby vám někdo odpověděl: jsi magor, jen se snažíš zviditelnit atd. Jak říkám, Pepinku neznám, a zda věřit či nevěřit, to je na každém z nás.

PS: Zajímalo by mě, proč se tady už neobjevují příspěvky od Pepinky. Víte o ní někdo?

První příspěvky v diskusi
26. 1. 2002 19:39:00, Pepinka

dodatek,ted koukam jak hrozne pisu,ale snad to nekdo prelouska ,po me

no .je to hruza ,co doktori ignoruji.ja ziji v Dansku,a neco podobneho mam za sebou,litani od a do z,pisou do lekarskych spisu,ze jsem hypochonder,ale na druhy strane,pisou mi na recepty,drahy prasky,na pohybove ustroji,na pater,tak ze,po 1 roce,jsem se nedavno konecne dopracovala na soukromou kliniku,na MR,predtim na rtg,dnes na znovu soukromou kliniku na plicni...atd..jeste me ceka sonda do zaludku,mam svirani na hrudi,mezi lopatkama,v krku,bolesti u toho snad vsude,spatne se mi dycha i polyka,krcni pater,bederni pater,nekdy kdyz jdu,tak me to tahne do strany,tuhnuti koncetin,atd...stavy kdy jako dnes myslim ze umru.a cekaci doba tady na ,ct,a nebo mr,a nebo na dalsi?od 1-6 mesicu!!!a to je Dansko ze me v Evrope s nejvyssima danema,a kdyz potrebujeme rychlejsi vysetreni musime taky tady se doprosovat,nechat se urazet,od,,,bohu,,v bilich plastik,kteri ani na ultrazvuku nepoznaly ze uz nemam zlucnik a rekli ze me zloby zlucnik.atd...myslim ze dnes si uz clovek nevybere,pacient je zajimavy akorad ,kdyz z nej kape.myslim penize,na co by uzdravovali rychle?lepsi,cim dyl pacient k nim chodi,tim staly prijem.malo je dnes opravdickych doktoru,ktery nezajimaji,jen ,body...ja mela pred 2 lety,atareho doktora,Nora,ktery vysetroval skoro bez moderni techniky a vylecil a nasel nemoce ,to byl Pan Doktor.mily,udelal si na kazdeho pacienta cas,v ramci moznosti,vse vysvetlil,atd...ale tech je dnes jak safranu,dnes maji tolik techniky a h...umeji...liny,arogantni,a kdyz nevedi kudy kam,tak vse svedou na psychiku.dnes je vse jen o penezich,mas penize?jdi na soukrmou kliniku,tam se za penize musi snazit.jsem na jednu stranku rada,ze uz mi neni 20 let,a ze nejlepsi casy jsem stravila jeste kdy se clovek k cloveku choval vlidne a doktori merli i zajem pacienta vylecit.ja ziji uz dlouho venku a verte,jsou zeme a to i bohaty,kde zdravotni pojisteni a pomoc nemocnym,je luxus....viz USA...TAK ZE,NEJEN V CECHACH,JE POTIZ SE ZDRAVOTNIM SYSTEMEN VSUDE.je mi lito lidi jako jsem ja tadyu co pisou uz nestastni z bolesti a ignorace.preji vsem at konecne se najde nekdo kdo jim uveri a pomuze,ja jsem ted na .lepsi.ceste uz mam par vysetreni za mnou a cekam na vysledky,ahoj vsechni

No, já taky dám svou trošku do mlýna..Od 11ti let, do 21ti jsem ani jeden den nebyla nemocná..A to jsem dávala svému tělu vážně zabrat..Samozřejmě jsem kouřila (od 14ti), nepravidelně jedla, zažívala děsivé stresy v rodině, ale byla jsem fit..Na střední jsem nesnesla internát a začala denně dojíždět 80km do školy a 80km domů. Vstávala jsem tak po dobu pěti let (dojíždění jsem praktikovala ještě rok na vysoké) před čtvrtou ráno. Pak na autobus, vlak, tramvaj, autobus..Vytahovala jsem se, co všechno vydržím..Jak jsem si zahrávala mi došlo až záhy. Jednou ráno jsem se probudila a udělalo se mi zle. Od té doby jsem permanentně nemocná, trvá to už 3 roky. Potíže začaly tím, že když jsem změnila pozici, často na mě šly mdloby..výrazně po ránu. To bude ten nízký tlak, říkala jsem si.. Pak jsem začala měnit barvy, často jsem úplně zrudla. Taky jsem se začala zadýchávat a došlo to tak daleko, že jsem nevyšlápla schody do třetího patra. Po incidentu s čajem (po čaji z čajovny jsem nemohla pořádně dýchat, zčervenala jsem a šly na mne mdloby)jsem se na pohotovosti dozvěděla, že nemám tlak nízký, ale závratně vysoký..Což bylo u 21leté holky co vážila 50 kg dost divné. Má osobní lékařka mi naordinovala prášky na snížení tlaku. O to, proč mám tlak tak vysoký jsem se evidentně zajímala jen já.. Za dva dny se mi to rozleželo v hlavě a šla jsem za ní s tím, že by mě spíš zajímalo, proč jsem na tom tak, jak jsem, než zobat nějaké pilulky..Na čež mi doktorka řekla, že to bude stresem a předepsala mi ještě prášky na uklidnění..Já měla stres od jakživa a v té době jej nebylo neobvykle více, tak jsem tomu moc nevěřila a šla jsem za svým známým dětským lékařem. Ten byl mým zdravotním stavem zhrozen a ihned mě poslal do nemocnice..Tam na mě ale udělali protáhlý obličej, řekli mi na chodbě, že nevypadám na vysoký tlak, ale udělali mi EKG..To bylo v pořádku, jen jsem je ještě více naštvala, že se mnou ztráceli čas. Vrátila jsem se tedy ke své praktické lékařce trochu medicínsky poučená z internetu a navrhla jí, aby mě poslala na ultrazvuk štítné žlázy..Ten proběhl a světe div se, štítná mi mlela z posledního..naneštěstí jsem dostala velmi zaneprázdněného lékaře, který mě vyšetřil pohmatem na krk a odhadl podle toho množství potřebného léku..Žádné krevní testy, nic. Pokud se k němu potřebuji dostat, (stalo se mi již dvakrát, že jsem měla dost nepříjemné stavy, bušení srdce, opět vysoký tlak atp.), trvá to tak půl roku, než je pro mne okénko.. Pak to probíhá tak, že přijdu, on se zeptá jak mi je, já řeknu špatně a on mi napíše větší dávku a vyšoupne mě ze dveří..tak uvažuji o jeho výměně. Do toho martýria se štítnou mi našli velikánský miom na děloze, který po čase způsoboval nepříjemné bolesti a hrozivé krvácení..Už jsem měla jít pod nůž, když jsem si to rozmyslela při pohledu na jednoho pana primáře, který mi poradil vysadit nejdřív antikoncepci..tak na půl roku a pak se uvidí. Na můj zděšený výraz reagoval zhnuseným, nebo to je pro vás snad nějaký problém? Ostatně po dítěti vás všechny tyhle potíže přejdou..Ale nejdřív si dejte do pořádku tu štítnou žlázu...Když jsem jeho slova tlumočila svému gynekologovi, jen zbledl..Operace naštěstí nakonec nutná nebyla, miom zmizel sám. Ale nastoupily další potíže, například chronický zánět močových cest, brala jsem antibiotika tak dlouho, že jsem z toho zvracela a měla permanentní kandidózu..Zoufalá jsem hledala jiný způsob léčby a naštěstí mi velmi pomohla přírodní medicína a pár zásadních rad, které mi konvenční lékaři nedali..Do toho nastoupily úmorné bolesti hlavy, jejichž vznik jsem lokalizovala v uchu. Byla jsem u tří ušních. všude ze mne byli bezradní..Nebo spíš byli líní se mnou zabývat. Koukli do ucha, párkrát šťourli, předepsali kapky. Po kapkách nevěřili, že se problém nelepší a jedna paní doktorka byla dokonce sprostá. Nakonec jsem se dozvěděla, že problém bude v eustachově trubici, a má to něco společného s 9ti záněty, co jsem v tom uchu prodělala jako dítě..sbírám odvahu na sérii dalších vyšetření, tak mi držte palce..Také jsem měla podezření na zánět tlustého střeva a prodělala šílenou kolonoskopii, ale neúspěšně, mám asi moc klikatá střeva..Během těchto velkých trápení mě mučí střídavě řada menších. To vše mne postihlo během jednoho roku..Musela jsem radikálně změnit životosprávu, přestěhovat se a měsíčně vyhazovat nemalé částky peněz za léky, nebo potravinové doplňky a bylinky..a to jsem byla dřív tak zdravá!!

omlouvám se za chyby - jen jsem odeslala, už jsem to viděla - leč: důležitější je asi v tomto případě obsah sdělení... i když mi před pár dny můj milý zeť sdělil, že vypovídací hodnota mých sdělení je nulová.....ale třeba vám to někomu pomůže - nevzdávejte to !

i já se v mnoha příbězích poznávám. Ale mně se zdá, že já jsem "už za vodou".Našla jsem nejen dva dobré doktory, ale mnoho alternativních metod, urinoterapii, termální vodu v Podhájské na Slovensku a masážní lehátko Ceragem (Praha, Žižkov u televizní věže.Sama sbírám bylinky, některé pěstuji na zahradě, dělám mastičky a lektvary, pěstuji Ginko bilobu i aloe, několikrát ročně jezdím do Podhájské, skoro každý den na masáž na Žižkov, denně aplikuji urinoterapii - mnoho způsobů. A zdá se mi (zatím!!! - zaklepat, že jsem konečně po 53 letech zdravá. A to mě chtěli v 29 poslat do invalidního a já se "už nechtěla ráno probudit - jen děti mě drželi při životě.

Ahoj po přečtení Tvého příspěvku vidím sebe. Závratě jsou odporné a já je mám už 5 let. Boužel ať dělám co dělám nemůžu se jich zbavit mám různé vyšetření a bylo mě řečeno že je to od krční páteře. Držím Ti pěsti ať se s toho dostaneš Hana

ahoj Lenko,
píši také příspěvek ,protože od Tvého se skoro neliší,ale jen v tom,že jsem asi starší,i když mám též 15 letou dceru.Moje problémy začaly v r.2000 a po prodělaných vyšetřeních na borelii a štítnou žlázu nikdo na nic nepřišel a mně bylo na umření.V tu dobu jsem nemohla dělat vůbec nic-stěží jsem se doplazila pro dcerku do družiny.Vadilo mi úplně všechno,vše mne bolelo,od očí přes krk,ramena,měla jsem závratě.Až jsem se docela náhodou dostala k lékařce,která se zabývá homeopatií a interním lék.a ta mi po přeměření řekla,že jsem prodělala Herpes virozu a že mi nejvíc postihla mozkomíšní systém.Pak jsem měla povirový únavový syndrom/ten mám dodnes/a po necelých 3 měsících léčení mne "vyšoupla jedna lékařka z LPK do práce.Nebudu ani popisovat,jak strašně mi bylo,ale jedna věc je,že jsem nechtěla přijít o práci.A od té doby,vždy,když mne přepadly nějaké bolesti,tak jsem šla na akupunkturu,která mi pomáhala.Další ošklivou nemoc,v podobném znění jsem prodělala v r.2004,a to jsem měla pro změnu EB virozu se stavy strašná bolest celého těla ,bolesti putující po těle,takže když už si člověk myslí,že se to zlepšuje,přijde to znovu a ještě silněji-samozřejmě s tím spojené deprese,stavy na mdloby a závratě a konec zaměstnání.Teď již od roku 2006 od prosince jsem opět v neschopnosti,začalo to brněním pravé ruky,pak už doma se mi zablokovala kříž.páteř a od té doby vždy čekám měsíc na další vyš.Dnes jsem stěží došla na nákup ,jak se mi točí hlava a táhne mne to do strany.Mám za sebou MRI-negativní.EEG mozku-positivní,a teď v pon.19.3. jdu na lumbální punkci,na vyl.buď neuroinfekce nebo RSM.Tak nevím,co z toho je lepší,ale mám takové stavy,že bych o sobě radši někdy nechtěla vědět.Musím jen doufat,že najdou něco,po čem se to zlepší.

není to spam ani reklama, ale pomoc pro tvůj problém
http://www.chlamydie.info/

mohou to být i tyto potíže, a protože lékaři neradi připouští léčbu chlamydií, i když se potvrdí jejich výskyt, trpí mnoho lidí zbytečně, protože léčba existuje....
pročti si to a posuď, které různé nemoci se za tímto problémem skrývají

žádej testy a vyšetření

Pozn.: predchozi prispevek patril Pepince.

Zkuste si trochu pomoci sama: doporucuji urinoterapii - viz kniha p. Malachova - ocista tela a spravna vyziva, nebo nebo MUDr Partykove - Urinoterapie a nemoci. Minimalne by to mohlo trochu ulevit od bolesti, vlastni urina funguje take jako analgetikum. Pokud chcete, podelim se s Vami o zazitky s terapii osobne. Piste na zeiso zavinac centrum tecka cz.

Preji Vse dobre

Moc díky Viki.Někdy si totiž připadám jako v bezvíchodné situaci.Zatím kam jsem přišla s prozbou a ukázala zdrav. dokumentaci.Byla jsem poučena že jsem si Motol vybrala scela dobrovolně A že stím nechtějí nic mít.Musím se tam údajně vrátit a skousnout to.

Markéta,
moje maminka měla problém se svojí lékařkou a já se tedy obrátila s dotazem na zdravotní pojišťovnu. Odpověděli mi během dvou dnů a poradili přesně, jak mám postupovat, kde věc řešit a kam se mám obrátit. Zkuste to také - určitě Vám dají adresu místně příslušného např. zdravotního rady apod.

Ráda bych se také podělila o mou noční můru z lékařú pro mne naštěstí pouze z Motola konkrétně spondylochirurgie.Loni vlétě jsem začala pociťovat únavu ,těžké nohy jako kdybych je měla plné kamení.Během třech týdnú mi začali vynechávat i nohy.Navštívila jsem ortopeda ten mi vzdělilže mám posun L5poS1do 1cm.,artrozu,spondylozu.Doporučil mi co nejdříve neuro. kontrolu kde mi lékař vzdělil okamžitou operaci.Hrozí mi prý ochrnutí.Snažila jsem se najít co nejlepší zařízení u kterého budu mít pocit bezpečí.Proto u mne zvítězila Motol.Chovali se tam ke mě velice dobře alespoň do mé operace.Kdy mi vůbec neřekli co konkrétně budou dělat ,zapřísáhli se mi že nebudu potřebovat štěpi.Pokud ano tak že mi je nebudou brát z levé strany.Přesně 30.12.jsem jela na sál.Po probrání je fakt že mne vůbec záda nebolela ale strašně levá noha bylo to jako když mi někdo vevnitř rve maso.nemohla jsem si vůbec lehnout jinak než na břicho.Čtvrtý den na Ipce jsem se ptala co se děje ,ostatní už stáli a dělali první kroky .Já se ale postavila a vzápětí padla nemohla jsem na nohu.Teprve potom mi sestra řekla že mi z levé nohy brali štěpi.Večer mne přeložili na normální pokoj,pořád jsem doufala že to bude lepší.Jinak než na břiše jsem stále ležet nemohla.Dostala sem horečku přes 38.Rehabylitační sestra mi řekla že to rozhodně není vpořádku i na to upozornila ale bylo jí řečeno aby se o to nestarala.Přestávala jsemcítit nohu až pod koleno nemohla sem ani narovnat nohu.Proto semse ptala zda je to normální.Bylo mi řečeno že jsem moc citlivá .Cítila semse bezradná nevěděla co se děje.Pátý den byla velká vyzita.To už jsem necítila ani prsty u nohou a kůže mi připadala nějak moc hluboko.Přesto že sem se opět ptala co se děje,tak mi pan primář neřekl nic šel k vedlejší posteli a řekl na můj účet. Paní je před silvestrovská tak dneska domú. Přesto že jsem nechodila ,necítila nohu a měla horečku. Za chvíli mi sestra donesla 2 paraleny a moje věci.Na cestu sanitkou ani na požádání mi nedali žádný utišující lék.Jela jsem třiapůl hodiny na břiše domú.Můžu říct že to bylo peklo.V Motole mi dali recept na analgetika údajněsilná. Doma jsem prožila nejhorší noc vmém životěpřesto že sem si vzala 5 práškú na bolest tak to nepomohlo.Skrátím to. Šestý den mne převezli do Plzně na neurologii.Po týdnu kapaček ,morfia a lékú sem se postavila a udělala první kroky.Za rok od operace jsem prodělala 2 rehabko a jednou lázně.Zůstala mi jedna franc. hůl.V Motole mi na třetí kontrole řekli že se hojím krásně vše je v pořádku tak za týden to uděláme břichem.Po mém šoku jsem řekla " ani náhodou" .Lékař se semnou už nebavil nic nevysvětlil a řekl další.Při čtvrtém vyšet. jsem se ptala proč chtěli znovu operovat.Řekl pouze"už to není potřeba.Při další kontrole na můj pozdrav řekl ironicky"á paní citlivá".Od té doby jsem tam již nešla.V současné době docházím k psychol.nezvládala sem že mne dali do důchodu a obviňovala se že si nemoc vymýšlím.Nyní jsem ráda že vůbec chodím,obstarám sebe i rodinu ikdyž né tak jako dříve.Nyní mám největší problém najít jiného lékaře který bz mne neodmítl vzít do péče.Protože mám sešroubovanou páteř a nikdo mě po Praze nechce vzít.Tady v Plzni mi bylo řečeno že špatně odvedený zákrok nebude chtít převzít nikdo.Pokud někdo můžete tak prosím poraďte.Děkuji Markéta.

lenko, a co stitna zlaza? Rozkolisana hormonalna hladina?

lenka

Je to příběh strašný, komu je zle, navalí se naněj tím víc strastí.Já jsem zažila s lékaři některé podivné zkušenosti, i samozřejmě zkušenosti lepší.1.Před druhým porodem jsem šla do brněnské porodnice na Obilňáku, o týden dřív, protože jsme bydleli na vesnici a já chtěla být v porodnici dřív.tehdy, v r. 83 to v pohodě šlo,lékaři věděli, že jsem tam z důvodů dá se říct organizačních. Přesto, bez důvodu a vysvětlení, mi začali denně dělat tzv. amnioskopii, velmi bolestivé nahlížení do dělohy. Jeden lékař zaučoval mladého, jak postupovat.----Po mém protestu mne označili za hysterku.Dítě se narodilo v termínu, ale jak porod začal, dali mi kapačku s urychlovací látkou, plodová voda vytryskla a chlapeček ze mne doslova vyletěl.
2. Znala jsem schizofrenního muže, který vyprávěl neuvěřitelné příběhy o poměrech na psychiatrii v Brně-Černovicích. Opravdu jsem mu nemohla věřit.Jednou jsem v bohunické nemocnici v čekárně na RTG byla svědkem tak úděsného zacházení s duševně nemocným, ze strany jeho dvou ošetřovatelů, že jsem opravdu měla pocit, že se mi takoví katovi pacholci jen zdají.Pacient se tam měl podrobit RTG.-----
3. V r. 1993 jsem byla poprvé v životě vystavena ataku panické úzkosti. Volala jsem si o pomoc na linku naděje, přišel zdravotník do našeho bytu / děti spaly, manžel pryč /, dal mi injekci a řekl, že nedám -li si pokoj, zavřou mě.dalčích 10 let jsem s panickou úzkostí bojovala pomocí Lexaurinu, od obvod?ačky,brala jsem tento preparát jen při návalech úzkosti.NEODVÁŽILA jsem se jít na psychiatrii, pouze k psychlogům, nikde o mé nemoci není záznam, nevěřila jsem psychiatrům.Sama jsem našla příčinu úzkostí, je to zamlčený, potlačený problém, vlastně potlačená agresivita. Jsem rovněž dívčí typ a samaozřejmě pozoruji, že si lidé rádi dovolí na drobnou ženu. Ovšem vypěstovala jsem si nový způsob chování, dokážu se velmi vehementně bránit i při prkotinách v supermarketu nebo v MHD.Nenechám se zneužívat ani v lásce ani v práci.
4. Před hysterektomií v r.95 mi jistý docent řekl při předoperačním vyšetření" Pryč s ní!-Já se zamračila, takže dodal: s tou dělohou, ne s vámi....
5.a naposled: můj obvoďák mi za 20 let neudělal sedimentaci ani vyšetření moči!
Nebývalajsem vážně nemocná, ale teď, když se mi blíží 50, změnila jsem lékaře- až pak jsem se dozvěděla, že má předzdívku Hrobař.
------------------------Ano, lékaři jsou u nás také arogantní, chtiví peněz, na nízké odborné úrovni - musíme prostě hledat, naštěstí to teď jde, nezůstat u břídila.Hodně štěstí.