Nebezpečné myšlenky

Nechci provokovat, ale pokud to má původ v prostředí Často stačí nevinná sranda, aby
ti třeba na třetí narozeniny namočili nosánek do dortu a už nikdy ti to nevysvětlili, že to byla jen sranda, když jsi plivala šlehačku,a začali ti naopak nadávat, že kazíš srandu...prostě stačí jakákoliv blbá a "směšná" schválnost a problém agresivních myšlenek je na světě. Často je vyvolává už jenom prostředí, nebo známý podnět a mladí psychologové, zvyklí hledat všechno ve špatném sexu (ne, že bych měl něco proti sexu)si stím nebudou vědět rady.
Bylo by potřeba udělat strašně těžkou věc, donutit toho, kdo ti "ublížil" k omluvě a smíření (svatá zpověď se obvykle míjí účinkem) a do toho tě málokdo z psychologů bude nutit. Ale znovuprožití té situace je víceméně někdy nevyhnutelné.
Taky tyto myšlenky může způsobovat nějaký uklidňující lék:) (vážně) to je potřeba konzultovat s lékařem. Jinak to může vést k opravdu netušeným výsledkům (tedy pravděpodobnost špatných konců
je asi 1:3 ale jistota je jistota)

kbt je asi kognitivno-behavioralna terapia, ze?...ahoj danka, aj mne presne na jar 2004 zacali tie iste myslienky, mala som priatela, strasne som ho lubila a znicoho nic taketo myslienky, ze co ak ho bodnem nozom...a pak s amyslienky rozsirovali na vsetkych, aj mna samu atd....najlepsie bolo, ze ja som s tym bojovala sama..a potlacala to..tym padom zila asi rok a pol pod natlakom vnutornym a psychickym...na pol roka sa to ukludnilo a potom s ato vratilo v ovela vacsej intenzite v inej forme...ale typu ocd....a to som uz vyhladala psychiatra..vsak som sa ztoho skoro uplne zblaznila...ocd je hnusne.ale nastastie su uz na to liecky:))vdaka PANu Bohu:)

jenom jsem se chtěl zeptat,co je to KBT?díky moc a ahoj

Zapomněla jsem tam napsat ten meil:O)))
tonyhomila"seznam.cz Dana,lidičky klidně pište,ráda Vás podpořím:o)

Ahojky,chtěla bych tě podpořit při tvé léčbe OCD,už o ní něco vím,jelikož jí také trpím,trpím také agresivní formou OCD.Poprvé se to u mě objevilo asi v roce 2004,kdy jsem začala mít myšlenky a představy,že bych mohla bodnout svého přítele nožem nebo ho uhodit kamenem do hlavy.Postupně se ty představy rozšířily i na násilí směrem k mámě a ségře....Byla jsem zoufalá a na zhroucení až jsem si vyškemrala návštěvu u psychiatričky.Divila jsem se,že si uměla představit moje hrozný myšlenky a uklidnila jsem se,že vlastně jsem nemocná a němůžu za to.Začala jsem si o této chorobě zjišťovat věci a nejdřív jsem byla zhrozená.Našla jsem pouze staré učebnice,kde psali,že tito lidé jdou v podtatě neléčitelní a často páchají sebevraždy!!!v posledních 30 letech se však začali více lékaři touto chorobou zabývat a zjistilo se,že je docela dobře léčitelná léky a KBT.Já už léky teď neberu.Od roku 2004 jsem měla asi 2-3záchvaty strachu,ale zdaleka nebyly tak silné a zmizely cca po 3týdnech.Jestli chceš,tady je můj meil a napiš.Uvidíš,že ti zase bude dobře:O)Dana

čau nelo.tím samým trpím i já.beru na to coaxil,ale ty myšlenky se mě třeba jednou,až dvakrát do měsíce vracejí.už se stím léčím dva roky.ze začátku jsem bral prášky,který mě nezabíraly.přemejšlel jsem,nechat se zhipnotizovat.nemáte stím někdo ňáký zkušenosti?jinak všem přeju brzké vyléčení.čau

I já trpím agresivními obsesemi, hlävně nutkavými myšlenkami, že bych mohla bodnout nožem své dítě, bojím se sama sebe. Jsem v rukách psychiatra a beru serlift a atarax, ale jen léky prý nestačí. Před rokem jsem se poprvé zhroutila, vypovědělo mi službu tělo. Moje problémy začali asi velkou životní změnou - rozvod a úzkostlivým strachem o své děti. Ten strach byl šílený, bála jsem se kluky 9 a 7 let kamkoli samotné poslat (přejede je auto...), bála jsem se nechat je doma a odejít pro housky do obchodu, který máme přes ulici, že na ně spadne skříň... Asi se mi to nějak zpříčilo v hlavě a já začala mít ty vtíravé myšlenky, že já sama jsem schopná jim ublížit. I přes to, že jsem na lécích, vrací se mi tyto potíže ve vlnách. K tomu je spojená neúcta k sobě, velmi nízké sebevědomí.... Moje lékařka říká, že léčba je komlikovaná a dlouhá, ale já mám strašnej strach. Má někdo zkušenost úplné vyléčení OCD a jak? Myslím že to může mít souvislost i s životním stylem, stravou....

neboj zdeni, nic nespravis, beries liecky a hlavne vela cvic, a bud na vzduchu cerstvom, vtedy cloveka take myslienky nenapadaju, ahlavne vela pi cistej vody!:) drzim palce jj aj ja ked pocujem hociaku blbost, tak sa vystrasim,ale potom si poviem, z evs ebude ok a nebudem na to mysliet..clovek musi mat silnu volu

aj ja som trpela úzkostnými myšlienkami, bála som sa, že ublížim svojmu dieťaťu, ?akali ma nože, autá, všetko. Strašne som sa bála, myslela som si o sebe, že som bezcenná, že nie som hodná ničoho pekného, keď mám také myšlienky, išlo do až do depky. Pritom svoju dcéru stále milujem a neviem si predstaviť život bez nej, som prestrašená, keď jej niečo je a pritom tie úzkosti... Potom som išla k psychiatričke, myslela som si, že ma dá hneď zatvoriť do blázinca, no skončila som len na Seroxate a bolo to potom fajn. Teraz sa mi ale znova trocha vrátil ten strach, keď je na Slovensku tá správa o ženskej, čo si podrezala dieťa, viete, také tie obavy, či som toho schopná, no stále si vyvraciam, že som normálna a ona mala agresívne sklony. No ale som na tom Seroxate, tak to nie je až také hrozné ako vtedy a chodím na psychoterapiu, tam to dúfam dáme znova dokopy, tak mi držte palce.

vidim, ze sem uz nikto nepridava ziaden prispevok k ocd. to nikto z vas nikdy netrepel vtieravymi nezmyselnými yslienkami, ktore vas hnali do uzkosti a strachu??

diky moc ctibor, ako bola som v prahe teraz v decembri a vobec, dost casto som tam chodila a aj v luxore som vzdy bola, ale nenapadlo ma sa pozriet na taky titul. no objednala som si to z tej stranky, co si mi poslal, tak drz palce, nech mi to dojde, pisali tam, ze maju posledny kus.este raz, diky moc :)

čau veroniko,já jí našel na těhlech strankách:http://www.neoluxor.cz/kniha/obsedantne-kompulzivni-porucha/978807178810

ahoj ctibore, aj ja som si nasla na internete tuto knizku, len bohuzial bolo pri nej napisane, ze vypredana.ty si ju kde zohnal?? je aj vo volnom predaji niekde???rada by som si ju kupila.

Jak psala Veronika, trpíte chorobu jménem OCD, obsedantní myšlenky. Vřele doporučuji si sehnat knížku od J. Praška - Obsedantní-kompulzívní porchucha a jak se jí bránit. Pro mě se stala takovou soukromou biblí. Měl jsem rovněž agresivní myšlenky(obsese), bral jsem chvíli i Fevarin. Je potřeba si uvědomit, že prášky vám nemoc nevyléčí, jenom zmírní depresi, a udrží vás na nějaké stále hladině nálady.
Je třeba si uvědomit strach s těch myšlenek a bojovat s ním. Kořenem všech těchto myšlenek je strach, který je potřeba krůček po krůčku překonávat a postupně se přestat bát. Tyto myšlenky má každý člověk, akorát někteří(jako třeba my) na tyto myšlenky nepřiměřeně reagujeme a vyvolávájí v nás velký strach, který se snažíme různě potlačit. Je to ale boj s větrnými mlýny, je potřeba jít přímo k základu. Je to běh na dlouho trať ale dá se to výlečit. Radil bych navštívit psychologa, který se zabýva kognitivně behoviorální terapií. Ta se neopírá jenom o prášky ale i o práci sama se sebou a to je nejpodstatnější

ahojhe vsetci, precitala som si vsetky prispevky vase k tejto teme amozem vam povedat, to vsetko som prezivala aj ja. viem presne ako sac citite, a ake to je znicujuce. a konecne som uz stastnejsia, resp uplne vpohode. poviem vam kao to zacalo,asi v 15 som sa zobudila na to, z esom sa nevedela nadychnut riadne, tak som sa strasne zlakla a zacala sledovat, ako dycham...az tak moc, ze som sa furt sledovala, az mi to bolo neprijemne, a trvalo mi to asi dva roky...potom to preslo a bola som uplne vpohode az do takej 19-20..vtedy z nicoho nic som zacala mat nejake negativne myslienky a zacala som sa strasne bat nozov a demonov a neviem coho vsetkeho..moc som nad tym rozmyslala furt a motkala sa v tom...az mi to zacalo na mozog liezt...a zacala som sa bat, ze niekomu nieco spravim, alebo sebe samej, a strasn ema to nicilo...velmi som mala stavy uzkosti ale obcas sa dalo cez to preniest. nevyhladala som ziadnu odbornu pomoc a bojovala som sama s tym vo svojom vnutri. potom to nejak odislo...asi rok a pol ma to intenzivne nicilo....a potom to postupne odislo a asi pol roka som mala prevazn eklud konecne.... az kym zase udalosti typu rozchody, nevydarena skola..a starch o zdravie, tiez som mala nejake bodky v ociach a citala som, ze to moz ebyt nador a nakolko som bola uz u ocnej, a nic mi nenasli, som sa strasne prelakla...a uz to slo dolu vodou, tri mesiace som sa hecovala v myslienkach az som sa dostala na uplne dno..strasne peklo vnutorne som prezivala, az som sa bala, ze zomriem...tak som sla za psychiatrom konecne a vsetko som mu do detailov vyrozpravala, co sa so mnou deje a kedy dialo, on mi dal antidepresiva, ale prve neucinkovali vobec, bol to citalec.bola som zufala, uz som aj uvazovala nad elektrosokmi,vazne som sa citila psychicky na dne...myslienky mi virili dokola a dokola v hlave a nie a nie sa ukludnit..tak mi nasadil fevarin, a VDAKA PANU BOHU, beriem ho asi sedem mesiacov a citim sa o 90%lepsie...obcas sa mi objavia nejake trehle myslienky a ja si ich prelaknem a motam sa v nich par dni, ale vzdy si poviem, dokelu, som zdrava, liecim sa, su to vs eaj tak chujoviny a prejde to, hlavne treba vazne vela cvicit, chodievat na vzduch, vela sa smiat, a msyliet pozitivne. inak,ta moja choroba, a predpokladam, z eju mate aj vsetci vy tu, je ocd ....uz tio viem, nastudovala som si jej priznaky a aj psychiater povedal,ze pravdepodobne sa jedna o ocd, takze...fevarin je na to super liek. ak vam vsetkym drzim palce, a nezufajte, vedzte, ze tie vase sproste myslienky a stavy sposobuje nedostatok serotoninu v mozgu, treba bat lieky so spatnym vychytavanim ssri ako fevarin, jest vela cokolady, bananov, orieskov(ako priberiete, ale niet nad lespi pocit, ako sa psychicky citit opat super:)ako ked som bola za psychiatrom v juni, prvy raz, mala som 44 kg, pritom mam len 159 cm...a nechutilo mi jest...a dnes, vazim 58kg a strasne mi chuti jest :))))..takze vazeni, drzte sa mojich rad a bud edobre, sme vsetci uplne vpohode, len psychicky labilni, a ten serotonin, no treba mu dopomahat:)aby ho bol dostatok, pak bude vse ok :)

hm já mám trošku podobný problém, připadám si jako kdyby to co dělám, ať už je to umývání nádobí nebo cokoli jiného, nedělám já!...prostě jenom moje tělo zatímco moje myšlení, city atd. je úplně někde jiné, možná právě proto se mi stávají růzené nepříjemné věci, máte s tím taky někdo zkušenost? občas taky myslím na to jak by to bylo skvělé se jenom tak podřezat nebo když třeba někde sedím ať je to doma nebo venku sama sebe přistihnu jak toho druhého, televizi nebo prostě cokoli vůbec nevnímá, a není to, že se prostě zamyslím, okamžitě se mi v hlavě odehrává příběh, nebo já nevím jak to popsat ale není to moc příjemné, špatně kvůli to mu i spím. Má tady s tím někdo zkušenosti!?? Prosím napište

takhle ňejak to začlo u mě.taky bolesti hlavy,tak mě žena domluvila(jak jsem psal,dělá v nemocnici) vyšetření hlavy.vyšetřily mě na CT mozku a EEG.samozřejmě vše v pořádku!tak mě domluvila návštěvu u psychiatričky.tej sem to nebyl schopnej říct přímo,tak jsem to všelijak okecával a tak mě napsala prášky.těch sem vyskoušel asi troje,nebo čtvery,až mě zabraly ty jak jsem psal,ten COAXIL.je to ale různý,každýmu pomáhá něco jinýho.jak jsem si ale říkal,že se to samo srovná,tak to asi nejde.chce to ňákou tu pomoc prášků a psychiatrů.když si vzpomenu,jak mě bylo,když mě ty prášky nezabíraly,tak sem hrozně rád,že mě je(né úplně)dobře.teď jsem ještě zvědavej,co mě řekne ten psycholog.když jsem to sním probíral,tak mě řekl,že to můžou bejt následky z dětství.měl jsem nevlastního otce,kterej měl zřejmě taky ňákou nemoc hlavy.na to dětsví moc rád nevzpomínám.neustále mě mlátil,když jsem chtěl jít ven,tak maximálně na 15minut,když jsem to o 1 minutupřetáhl,tak třeba týden zaracha,atd.no nevým uvydím,jestly se toho někdy na dobro zbavím.snad jo a tobě a všem,přeju aby ste se toho taky zbavily.čau

vendo chci ti napsat jak se mi to stalo.Ale je to az kneuvereni z jake kraviny.mnel jsem problemy z hlavou, najednou mne zacala hrozne bolet nekdy jsem se motal, tak jsem zasel k doktorovi .Poslali mne do nemocnice ,kde jsem lezel asi tyden ,ale na nic neprisli. tak mne poslali domu.Jenze ty problemy pokracovali dal.nevedel jsem na cem jsem,tak my zacali pracovat nervy ,a vis jak to je hned jsem si myslel ze mam nador a takovy ty kraviny ,hodne jsem zhubl.Nakonec se zjistilo ze to mam od patere,takze nic hrozneho.pustili mne domu ,byl jsem rad.Atedka k veci.S manzelkou jsme si o tom vecer povidali ,bylo to v pohode nez mi rekla ze kdyz na to budu porad myslet tak se z toho zblaznim .A mne to tak dostalo ,ze jsem si predstavoval ty blazny jak treba nekoho zabijou atd.No nic sel jsem spat.Najednou jsem se probudil a jako kdyz mne v ty hlave preskoci jsem si predstavoval jak nekoho zabijim.Byl jsem z toho uplne na mrtvici a od te doby takhle blbnu.To je sila vid.snad se z toho opravdu nezblaznim,protoze mam krasnou rodinu a jinak jsem velky srandista akorat mne to hrozne trapi .Tak se mej a drzim ti palce.ahoj

čau zdendo,zkoušel jsi už ňekam zajít?(psyhiatr,psyholog,atd.)je to hnus stím žít.mě trvalo 2roky,než jsem se dostal k psychologovi a všechno jsem mu řekl,během 15minut.ve středu tam jdu po druhý a už se docela těším.jak jsem psal,že beru ten coaxil,tak si myslím,že to není úplně ono,ale ty stavy přicházej o dost méně!pak mám ještě lexaurin(když to na mě jde,tak ho vemu a taky dobrý).jak ses ptal,žes před 4 měsícema si na nic nemyslel a najednou jo,tak to ti asi nezotpovím.to budeš muset asi ktomu psichologovi.stojí to za to.měj se a brzký uzdravení

vendo podobne myslenky mam i ja nevim jak je to mozne jeste pred 4mesici jsem na nic tak hrozneho nemyslel. stale premyslim jak se toho zbavyt ,ale proste to nejde pripadam si jak uplny cvok.prece musi neco existovat jak na to nemyslet. preji nam vsem co se takhle trapi aby zase vsechno bylo v pohode/ahoj