Nechci mít dítě

Naprosto souhlasím s názorem Veroniky a líp bych to asi nenapsala.Dana

soulasim, je to svobodna volba, kazdy ma svuj rozum a umi se rozhodnout sam, zda ano ci ne

Snad je to, proboha, každého věc, jak se rozhodne!M.

Ano, pokud jsou v zahraničí lidé, kteří by u nás rádi pracovali, a jsou ochotni přijmout naše zákony, nemám nic proti tomu, aby se sem přistěhovali. Myslím, že dočasná nerovnováha se bude mít tendenci zase vyrovnat... kde je málo lidí, tam půjdou z míst, kde jich je hodně... a neznamená to, že budou hloupí, jenom třeba ve své zemi neměli šanci se vzdělat, ale jejich děti už se u nás budou moct mít dobře a nedělat jen práci, na kterou jsme u nás líní.

Z toho, ze se zvysi procento spolecensky neuspesnych jedincu nadseny nejsem (potomci tech, co nemeli na antikoncepci, coz s sebou nese slabe rodinne zazemi a z toho vyplyvajici problemy).Mas pravdu, priroda neni hloupa. Proto mame sexualni pud, abychom se rozmnozovali. Clovek ale taky neni hloupy a vymyslel antikoncepci.Mam dojem, ze se ty prognozy nenaplni. Afrika vymre na AIDS, v Indii bude hladomor, v Cine je prilis malo devcat. A ja jsem tu mluvil o Cechach a ne o Indii. Ale fakt je, ze je treba myslet globalne. Nezalezi na osudu jednoho naroda, ale celeho lidstva.

Pavle, pokud někdo chce mít dítě, ať ho má, ale z tvého příspěvku mám pocit, že jsi skoro rád, že jsou na světě nějací chudí lidé, kteří (naštěstí) nemají na antikoncepci. Nenapadlo tě třeba, že takoví lidé mohou být z otěhotnění v 18 letech nešťastní? Že ani to dítě se nebude mít zas tak skvěle? Možná, že jsem tvůj příspěvek špatně pochopila... víš, rozumím tomu, že ty to třeba nechápeš a připadá ti rodičovství jako ta nejlepší věc na světě, ale tohle bych třeba já mohla tvrdit o svých koníčcích - že kdo to nepoznal, je strašně ochuzen... ale to je volba každého z nás, a příroda není hloupá, ona ví, proč to tak zařídila, že někdo děti nechce. Pokud máš strach z vylidnění - ehm, neslyšels prognózy toho, že tu za 25 let bude 14 miliard lidí??

Dnesni spolecnost je postavena pred tezkou zkousku. Diky antikoncepci uz sexualni pud nestaci k tomu, aby zajistil reprodukci. Zakladni mechanismy zachovani zivota tak prestavaji u lidi fungovat.Jeste, ze funguje evoluce. Zachovaji se jenom geny tech, kdo maji deti, tj. tech, kdo je chteli mit (a tech, kdo nemeli na antikoncepci). Diky tomu snad lidstvo nevymre, protoze u budoucich generaci bude touha mit deti zakodovana v genech. Krome toho se vsak mozna zvysi procento spolecensky neuspesnych jedincu (potomci tech, co nemeli na antikoncepci).

ahoj,vsechny zdravim, chtela bych take prispet do teto diskuze, ja se rovnez radim mezi ty zeny, ktere se rozhodly nemit deti, nejake materske pudy ci biologicke hodiny - nic mi to nerika, jsem stastna tak, jak ziji, nechci se tahat s kocarem a nedokazu hodit za hlavu vsechno, co mam. Je mi 28 let a jsem presvedcena,ze sve rozhodnuti nezmenim, ac v okoli slysim - vybavicka, kdy bude rodina atd. Takove reci mi hodne vadi. Ale ne vsichni prijmou takove rozhodnuti.

Také přispěji....u mě je to trošku jiné. Mám své dva kluky 17, 14let.Jsou odrostlé a nejsou s nimi už takové problémy a starosti jako s malými prťaty.Švagrové se narodila holčička ve 40 letech jako třetí dítě. Dvě starší má už 19, 18 staré.Od té doby nastal tanec,..:-( tchýně od té doby buzeruje a neustále mě otravuje, kdy si také pořídím děťátko...někdy se tomu zasměji, ale leze mi to už na nervy....Několikrát jsem už zdůraznila, že jsem si své užila a chci si táké něco užít a zajet na dovolenou jen tak s manželem. ....nebo nedej bůh sama:-)Když jsem jednou prohlásila, že bych i šla na potrat - ve 40letech bych chtěla být raději babičkou:-). No to jsem tomu dala, je snad ještě horší:-)Došlo to tak daleko, že malé dítě své švagrové vůbec nesnesu a když vidím jak slintá, nejraději bych ho pkřetrhla:-D.Né..to jsem jen navázala také na předešlý příspěvek, jak se staří rodiče pletou do něčeho, do čeho je jim asi houby.

ROMANE, naprosto s Tebou souhlasím. Mám někdy totiž pocit, že tenhle celý svět se tak pomalu hýbe kupředu kvůli záležitostem jako je závislost dětí na rodičích apod. Ono totiž nejde ani tak o tu závislost materiální, to se pak každej nakonec nějak osamostatní, ale jde tu hlavně o emoce, který jsou podle mě nechutně zneužívaný! Kdyby se každej trhnul a prošel si tím stavem rebelství, kdy dojde i na ostrá slova, na odloučení, na výčitky ale na následné vyčištění vztahů-to by se to panečku hnulo kupředu! Vždyť se podívejte kolem sebe, jak 70letí rodiče poučují své 50leté děti-vždyť je to směšný! A nejhorší je, že ty děti je poslouchají....a nebo jim odkejvou a v duchu si něco pomyslí...já mám zkušenost z vlastní rodiny(a to nebyla nijak disharmonická)že nejsme k sobě úplně upřímní-no co to je? Když není člověk upřímněj k těm nejbližším, tak ke komu pak?no, to byla jen taková vsuvka..:-)

Vážené dámy a slečny, jsem asi jediný muž, který sem přidal svůj názor. Ty z vás, které nechtějí dítě, se nemusí vůbec cítit jako hyeny ap. Samozřejmě žijeme v prostředí, které si osobuje jakési pochybné právo soudit lidi kolem sebe. Já tomu říkám: žij a nechej žít. Samozřejmě že pokud se lidé rozhodnou nemít dítě, musí si zvážit případná rizika ve stáří (samota ap). Ale, jak tu již zaznělo - děti nejsou zárukou spokojeného stáří a ani neodstraní jiné problémy. Já žiji v rodině s dětmi, ale zase mám problém s "mýtusem" jak rodičům musíme být vděčni, že nás vychovali, že mají vždy pravdu atd. Protože tím, že říkám že jsou mi rodiče lhostejní (samozřejmě s vyjímkou zdraví - tam jim přeji ať ho mají co nejlepší), tak mě lidé v mém okolí přesvědčují, že nejsem normální. Bez ohledu na to, že k tomu mám své důvody díky jejich chování ke mě. (Taky to tady zaznělo - majetnický vztah, pořád o něčem za mě rozhodovat ap).

Myslím si, že to fakt není nenormální, nebýt hotová z malých dětí..jsou hezký, roztomilý, je s nima báječná sranda, ale abych při pohledu na ně začala šišlat a bouřily se mi hormony, to fakt ne..jsem hodně rodině založený člověk, takže na 100% s dětmi počítám, ale nechápu pořád, proč je tolik lidí vidí jako smysl života..je to báječná, úžasná věc atd., ale sakra je mi podivný, že pokud nenajdu smysl života sama, tak mi ho pak mají dát moje děti? to je nějaký divný, ne? co když se ty děti nepovedou? na děti se přece nemůžu spoléhat, i když si je vychovám..asi ze mě mluví nezkušenost a mladost(23 let), ale to, co já vidím ponejvíc kolem sebe, je spousta matek zblázněných do těch svých dlobečků, považujíce každá toho svého za nejlepšího na světě..z toho okamžitě vzniká velké pouto a vlastnický pud..všimli jste si někdy, kolik matek se snaží těmi nejneskutečnějšími úskočnými cestami udržet si neutuchající lásku svého dítěte? někdy je mi z toho rozmazlování fakt špatně..spousta dětí není vychovávána k samostatnosti, protože maminky si je chtějí udržet u sebe, tak je rozmazlujou..u chlapů je to jiný..já nevím, nabývám čím dál víc pocit, že my ženy máme nějak málo rády samy sebe...přece, kdybychom byly vyrovnané a spokojené, tak nemůžeme chtít někoho k sobě poutat a pořídit si dítě jako smysl života? co když to dítě umře? to jako už život nemá smysl a máme se kvůli tomu zabít? to je fakt vrchol života zajistit pokračování jedince? není lepší smysl snažit se o svojí dokonalost a en neustále předávat dál svojí nedokonalost? ej, třeba se mi úplně změní myšlení, až ty děti mít budu, ale trochu se toho bojím, protože vím, že na tom mají taky velkou část hormony....chci jen svoje dítě brát jako SAMOSTATNOU, SVOBODNOU BYTOST, které jsem umožnila příchod na tenhle svět..NECHCI SVOJE DÍTĚ VLASTNIT a povinovat ho doživotní láskou ke své matce...to se mi fakt nelíbí..co vy na to?

Je mi 26 let.Deti mam rada...jen se mi do nich moc nechce.Ted cekam na zpozdenou menstruaci a rikam si

Nahlédla jsem do této diskuse a nemohu jinak než poděkovat. Nesetkala jsem se ještě s tak chápavým postojem. Samotné mi bude 30 let, nemám ani tu nejmenší touhu po dítěti, nikdy jsem ji neměla. Pokud na otázku, kdy už konečně... odpovím podle toho, jak to cítím, sesype se na mě obvykle hromada výčitek, vesměs od žen, které se záhy "musely" vdát. O co tu sakra jde? Takže já děkuju. Tady se necítím jako vyvrhel, který "odmítá splatit svůj dluh společnosti" :-)

Ahoj! Jsem po přečtení všech příspěvků ráda, že nejsem sama se svou "zvláštností". Dívám se, že jsem svůj příspěvek psala již před rokem a půl! Od té doby se toho moc nezměnilo. Rozhodně můj vztah k dětem ne. Z okolí si nic nedělám. Jediný problém je opravdu s partnerem. Zajímalo by mě, jaké mají ty z vás, které dítě nechtějí či někdy nechtěly, zkušenosti s rozhovorem s partnerem na toto téma. Můj partner by děti "určitě chtěl" a já mám strach, že po pár letech (jsme spolu teprve necelé dva roky) pro něj ztratím tu největší přitažlivost a on si vybere jinou ženu, takovou, která děti chtít bude. Vím, že kdyby mě proto opustil, tak by za moc nestál, ale já ho mám moc ráda, udělala bych pro něj hodně věcí, ale mít či nemít dítě se nedá brát jako oběť a důkaz lásky někomu!!Takže by mě zajímalo, jestli se mám předem smířit s nesouladem či rozchodem, a nebo existuje nějaký způsob, jak to celé vyřešit ke spokojenosti všech.

No právě, z toho mám strach. Co když to přijde, až už to nebude technicky možný...Simona

Pro Pipi: Samozrejme, ze pokud jsi skalopevne presvedcena, ze dite nechces, tak by byla blbost ho mit jen proto, aby se o Tebe ve stari nekdo staral. Jenze je spousta tech, kteri vahaji a dite se jim ted nejak ,,nehodi" do jejich zivotnoho tempa, kariery a ,,rozletu". Muj nazor smeroval na ne! Proste aby najednou nezjistili, ze jim ujel vlak a uz to nestihaj. Petra

Mít děti, abych jednou nebyla sama je alibismus. Mimo to - nikdo nikomu nezaručí, že děti se jednou postarají (já vím, výchova atd. atp., ale někdy to opravdu nejde, vím o čem mluvím). Děti by měli mít jen ti, kteří je opravdu chtějí, kteří jsou schopni a ochotni jim do jisté míry podřídit svůj život, kteří si uvědomují, že mít dítě není jen ukazovat všem v okolí to krásné miminko nebo přivést na svět někoho, aby mi v padesáti nebylo smutno. Ani já jsem nikdy děti nechtěla a dosud nechci - mám k tomu své důvody a díky tomu, že jsem našla stejně smýšlejícího partnera tak s tím opravdu nemám problém. Rozhodně si nemyslím, že je to povinnost či snad poslání ženy na této planetě. Je to dar, ale ne všichni jej musí využít.

Ahoj, ja deti mam a vzdycky jsem je chtela, ale myslim si, ze pokud se nekdo rozhodne je nemit, je to jeho vec a nikdo nema pravo ho odsuzovat. Jenze je v tom jeden hacek. Ja myslim, ze dokud je clovek mlady, tak ma spoustu energie, sil se nejak realizovat a buduje karieru. Jenze to plati tak do 45ti. Pak najednou, kdyz zacnou ubyvat sily a clovek uz neni tak plny hormonu a tuzeb, muze v zivote zacit neco (nekdo) schazet a to uz je pak pozde ,,vytvaret" deti. Znam nekolik lidi, kteri deti nemeli a ted je jim pres padesat a povazuji to za nejvetsi chybu ve svem zivote. V dobe mladi jim ta nezavislost obrovsky vyhovovala, ale ted jsou opusteni. Jednomu dokonce umrela i manzelka, jeho rodice uz take neziji a pratele se tesi ze svych rodin a vnoucat. Myslim, ze to stoji za zvazeni. Ahoj Petra

Simono, nevím, proč bys měla čekat. Nikdo ti přece nemůže nařídit, mít dítě...když to tebe samotnou netrápí, tak to prostě nech být, budeš bezdětná, protože sis to vybrala. Horší bude, jestli to přijde v 45 a pak to nepůjde, ale to je jiná otázka. Mít či nemít děti je věc ženy a pokud k tomu má stejně smýšlejícího partnera, tak není o čem mluvit.