nesmyslný stud - toaleta

Vsak nemyslim nosit je porad, jen kdyz te ceka nejaky vytah, lanovka atd. Jsou lidi, kteri pleny museji nosit a na veku nezalezi!
Dalsi moznost je zajit nekam za psychologem, protoze se to muze rozrust o problem odmitat jet kamkoliv, kde neni WC nebo treba jet dlouho autobusem bez zastavek a bez WC. Tohle je druh fobie a psycholozka to se svou skupinou vyresila tak, ze se na verejnosti prede vsemi pocurala, lide si bud nevsimli nebo radeji koukali jinam. Lide z jeji skupiny vse sledovali a tahle demonstrace jim urcite pomohla.

Jen tak pro zajímavost. Můj děda pracoval léta u energetiky. Za minulého režimu byl ještě s několika techniky posílán na montáže do tehdejšího Sovětského svazu. A prý naprosto nejhorší zážitek si odnesl ze záchodů na hotelu. A to prý byly nóbl hotely v Moskvě! V jednom hotelu byl upozorněn, že kanalizace je jaksi slabá a nepobere toaletní papír. Použitý toaleťák se musel házet do koše! Umíte si představit, jaká "vůně" tam musela být.....
V druhém hotelu byla kanalizace normální, zato ho čekal horší šok. Nebyly tam kabinky, ale neoddělené mísy, stejně jako mušle. Tak jeden seděl na záchodě a díval se, jak si vedle něj někdo utírá zadek. Pochopím leccos, ale tohle ne!!!! To bych snad chodil na pokoji na kýbl a chodil to na ten záchod vynášet jako nočník. To je snad normální si před někým utírat zadek? Nechápu, jak může být lidská důstojnost takhle ZADUPÁNA V PRACH.
Jinak s těmi mušlemi mám taky problém, nevyčurám se, pokud si vedle mě někdo stoupne. V práci když jdu na malou a vidím že tam někdo je, nikdy bych si vedle něj taky nestoupl k sousední mušli. Místo toho si myju ruce dokud on neodejde. Teprve pak jdu na záchod.

Myslim ze ve svych 15ti letech jsem na pleny trochu stara ne??

Myslim ze ve svych 15ti letech jsem na pleny trochu stara ne??

Me to vadi taky a priteli tez:-) Resime to tak ze kdo jde na wc rekne ze jde na wc a to znamena ze jde vykonat velkou potrebu a bud za sebou zavre dvere od pokoje nebo druhe pred wc ale dvoje dvere/mala predsinka/ pred wc kazdy asi nema.Druhy vi ze tam nema courat.:-)))Oboum nam to vyhovuje.Ani predchozi partner v tomhle nebyl v pohode a necitil se dobre-delali jsme to stejne.Pouze prvni byl pohodar a ja tehdy jeste taky:-)

Karolino, porid si pleny pro dospele a mas po problemu. Kdyz te to prepadne, proste to pustis a nikdo nic neuvidi, protoze plena to pobere. Spise to ale dopadne tak, ze te uz na tohle nenapadne myslet, protoze pleny ti daji klid a jistotu. Takze to vydrzis bez problemu. Kdyz se totiz budes nervovat, ze tam neni WC, tak se ti zacne okamzite chtit a driv nebo pozdeji to nekde pustis do kalhot a budes mit ostudu a mokre kalhoty. Vyzkousej to a uvidis.

Myslim ze tohle je jeste v norme ale me doslova wc ridi zivot odmitam vstoupit do mistnosti kde neni wc.lanovky autobusy vytahy vzdycky mam pak pocit ze budu potrebovat a nebude kam.Nikdy bych nejela nekam kde by bylo spojene wc nebo jich nebyl dostatek.Uz nevim co s tou zachodovou fobii delat

Taky mám takový problém,(jako Véna a Marek),vím,že to je psychický,nevím jak se toho zbavit.

To Vena:
Přesně to samé mám i já. Zjistil jsem, že to je způsobeno strachem, že mě někdo pozoruje. A to je podvědomé a prakticky se to nedá odvrátit, vůbec to nejde a ještě se při tom celý zpotím a zrudnu...prostě děs. A stává se to i když jsem sám na WC ale vím, že na mě někdo čeká. To taky nejde.

to ja mam problem jak uz tu nekdo rikal s tim, ze jsem byla zvykla na vetrany zachod coz v panelaku neni...pripadam si pitomne, jasne kazdej to dela, ... ale ...

Jako kluk mám jinej problém. Když jdu na veřejných záchodcích na malou a někdo čurá vedle mě (pisoáry a tak), tak to nikdy nejde. Vždycky mě napadne, že to nepůjde a taky, že to nejde. Tak tam tak trapně postávám, až ten vedle odejde a pak si konečně ulevím. No je to přinejmenším nepříjemný a taky trapný.

Jednou šel můj bratr na veřejné WC a když tam vešel, tak toaletářka se ho zeptala Čurat nebo srát? Byl z toho tak vyjeven, že zapoměl, že chtěl jít na velkou. Ještě že nám ženám taková otázka nehrozí.

Nevím jak kdo, ale já když se jdu někde vysrat, tak zásadně o tom před nikým nemluvím ani to nedávám nijak najevo. Vždy jen doufám, že hned po mne nepůjde někdo jiný. Sraní jako činnost je úplně normální, ale zbytečně o tom mluvit mi nepřipadá vhodné.
Jeden můj kamarád mi říkal, že sice my ženy můžeme mužům závidět rychlejší a větší možnost vykonat malou, ale zase nám závidí veřejné záchody, prý když já jdu na záchod do kabinky, tak nikdo neví jestli jdu čurat nebo srát, kdežto on když vleze do kabinky, je to jasné a stydí se. Zajímavé. A to i přesto, že tam vlastně ženy nejsou.

Je to zvláštní. Zde popsané problémy 100% chápu, ale já se tím vnitřním ostychem vůbec nedám ovlivnit. Předně si říkám, že není co skrývat - všichni prdí, ale hlavně - nikdo na mě není zvědavý. Věřím, že si nikdo nedá práci aby mě někdo špehoval a číhal na veřejném WC až si prdnu. Uvažuji, že i ostatní jsou stejné jako já. Když se někdo "ozve " ze sousední kabinky, taky nezačnu pátrat kdo to byl. Myslím, že se nejvíce ostýchají dívky, co o tom příliš přemýšlejí.

vsechno bylo receno, je to nesmyslnej psychickej blok ale je tam a clovek to nemuze prakonat ze dne na den. Ja, i kdyz pritele znam dva roky, tak kdyz jsem s nim a treba u neho spim, je to vzdycky velky problem..i kdybych se stokrat premlouvala a rikala si "co blbnes, je to normani lidska funkce.." tak mi to nepomuze.. Ale jak prijdu domu, vsechen stres ze me spadne a jsem OK..

Kokrouč - takhle to s přítelem čůráme taky. :-)

Zkuste se vžít do kůže muklů, nepatříme k nim, ale můžeme tam skončit, stačí dopravní nehoda.... Ti serou na jeden turecký hajzl v rohu a je jich tam třeba 15, to byste se asi po....

Jednou jsem našel své děti na záchodě, obě čůraly. Najednou. Dcera (10) seděla a syn (7) jí čůral mezi nohama. Musím říct, že se úspěšně trefoval. Přišlo mi to naprosto dokonalé. Je potřeba brát tyto věci tak, jak jsou. A smajlince tleskám, díky.

Odpověď je stejná, jako na 80% všech problémů, které se týkají chování: Klikněte nahoru na odkaz "Odborníci", vyberte si psychologa blízko vašeho bydliště, a svěřte se mu. Nemusí se jednat přímo o terapii, stačí prostě se zeptat odborníka na jeho názor, a pak se rozhodnout. Ale chápu, že s takovým studem je pro vás nepřekonatelné o tom s někým mluvit - byť by to byl neosobní profesionál(ka).

To s tim spachovanim delam taky :),ostatne bych mohla psat vsechny clanky,co tu zaznely:-( A co z toho plyne? V zari jdu s porouchanym travenim k doktorum, fakt je to zavaznejsi nez se zda:-((