Nevěřím svému partnerovi a ničím náš vztah

Lenca, co to máš doma za vola? proč se na něj nevykašleš, když jsi s ním tak nešťastná? :(

Nemiluju ho, nemám ho ráda, nesnáším ho ! Moc mi ublížil. Nespíme už spolu, jen živoříme, už ani nesnesu, aby se mě dotkl. Zprotivil se mi tím, jak mě věčně kritizoval, pořád na mě něco viděl,pro něj jsem byla tlustá i když jsem měla 55 kilo, sebevědomí = 0, tak jsem začala tloustnout až jsem ze vzteku /to je paradox !/ přibrala 25 kilo ! Takže jsem hodně zestárla, ale hlavně vnitřně... Už na něj kašlu, začala jsem žít pro děti a pro sebe, abych byla v pohodě a už i váha jde dolů. Ale on mě někdy fakt dokáže rozhodit, když je třeba 24 hodin "v terénu"-bary,diskotéky, hospoda. Je to SOBEC ale on si to nikdy nepřizná.

Ano,Lenčo-já jsem taky svobodná matka-i když netvrdím,nebyla to legrace-neměla jsem ani možnost hlídání-žádnou oporu v rodičích-kluk musel do jeslí a já začala podnikat,abych nás uživila.Bylo to šílené,ale stojím na vlastních nohou a nemusím trpět vedle chlapa,který si mě neváží-nemusíte se přece rozejít,ale když budeš nezávislá,hned tě začne vidět v jiných barvách,protože si bude vědom toho,že můžeš odejít.A možná bych sama začala trochu provokovat-at je také na vážkách,zda nemáš nějakého kamaráda,s kterým bys mu mohla zahnout kramle..ale se scénama bych počkala-na ty je vždy času dost.On musí pochopit,že ty jsi lepší než ta milenka..Ted tě nechci nijak srážet,ale přesto:vypadáš a chováš se stále jako ta do které se zamiloval tenkrát?Chci říct,že některé ženy značně povolí....Třeba ne,ale říká se,že bývá vina na obou stranách-tedy pokud nejde vyloženě o proutníka..

Lenco,ja taky tomu svymu cumela do mobilu...reknu ti, kdyz to delam, nebo se mu prahrabavam vecma, tak se mi uplne tresou ruce...ale taky jsem nasla spoustu veci. Jednou jsem to v sobe dusila 3 dny.Vic jsem nezvladla. Mam totiz strasne blbou naladu a je to na me videt, neumim proste lhat. Rekla jsem mu to, on hodil nakou vymluvou a hned bylo dobre. A pak se zase neco vynori. Mam prilezitost jet do jine zeme, studovat a on me nechce pustit. Vzdycky si rikam, ze pojedu, ze mi nestoji zato, abych to promeskala. Kdyz obevim neveru, jsem nekdy i rada, ze muzu oduvodnit nas budouci rozchod...spatne se mi opousti clovek, kterej je hodnej...a tak si rikam, ze to udusim v sobe a pak mu to zcitnu a podtrhnu a vysleked jasny: uz me neuvidi...ale co kdyz se mi to vsechno jen zda a byl by to dobry partner pro budoucnost?Lenco, mela bys ho nechat, zkus si naplanovat, jak na to, treba muzes pozadat rodice aby ti pomohli s detma a jdi do prace...jinak prozijes zivot plnej deprese a mozna ti osud nabidne lepsiho chlapa

Ještě jsem neměla čas pročíst všechny příspěvky na toto téma, ale večer si určitě najdu čas ;-))Jen musím něco říct HNED - taky jsem si pořád vyčítala, že žárlím, že jsem podezíravá. Ale ženská intuice neklame ! Dnes už jsem to nevydržela (po několika víkendech, kdy se můj vrací domů až ráno, nebo až druhý den) a mrkla jsem mu do mobilu - I KDYŽ SE TO NEMÁ a je to pod moji úroveň. A vůbec jsem se nespletla, protože tam bylo spousty sms milence a spousty sms od milenky - samozřejmě se sexuálním podtextem. Teď už aspoň vím na čem jsem ! Jen nevím, co s tím udělám, protože mám dvě děti a jsem na manželovi finančně závislá. Takže si to asi nechám pro sebe a dál se budu tvářit, že sice něco tuším, ale nic nevím jistě...:-((((

Umo, to je dobry s tim prdem. Urcite je lepsi delat mu vrbu a smat se ostatim, jak jsou blbi...vcera jsem napriklat mela slez s jednim, s kym jsem predtim chodila.(vzdycky jsem si rikala, ze nikdy nebudu kamaradit s mym ex, ale jak starnu, tak to najednou jde...nevic cim to je), a on mel v tu chvili rande s holkou. No trapne mi bylo, precejenom, videt ex s jinou holkou, kdyz o ni slysim, tak to jde, ale videt to, no nic, i ji bylo trapne, zatimco jsem se s nim bavila, ona si jen hrala s mobilem. On pak zacal schvalne mluvit o mym klukovi, aby ji okate dal na jevo, ze mezi nama teda nic neni a ja se jen smala a hrala jeho hru. Prislo mi, jak je sobeckej. jeste ze nejsem jeho holka. Vecer mi snazil volat, ale ja to nezvedla.Zato ted. s mym klukem se delime o dum a bydli tu jedna polka (kluka ma), blond, vlasy do pasu, hezci nez ja neni, ale ja mam vlasy tmavsi a jen pod lopatky, ona se furt snazi mi ukazat, jak je s mym zadobre, furt se s nim snazi bavit a tak, pozdravi ho s usmevem, ale me na pozdrav ani neodpovi...minuly dva dny se stavaly urcity situace a ona dotoho byla zapletena,nebo s tim neak souvisela. Nemyslim, ze by s ni muj neco mel, ale neak ho tesi, ze zarlim. Jakoby ji naschval daval signaly, ze je pro nej zajimava a me abych zarlila a ona pak prileje olej do ohne a nosi se tu jak princezna. Jsem nasrana na oba a je to hnusnej pocit, asi ho necham.

No tak právě třeba to,že měl všechno perfektně promyšlené a načasované.Normálně člověk tak nějak ten život proimprovizuje,ale ne tak on..Přesně dopředu věděl,kdy nemůže někam jet,na kdy nemám nic s ním plánovat,a tak-prostě to vzal za druhý konec,než většina nevěrníků..Myslela jsem,že mám doma spolehlivého workoholika :-))no přesčasy dělal-to je fakt-ale v cizí posteli..ale je to dávno a já se s ním dnes normálně kamarádím-Po letech mi i řekl kde kdy vlastně byl a jak to probíhalo a ted má další z několika vztahů a podvádí je stejně-a já mu dělám vrbu :-))ironie co?Od té doby si nedělám iluze o nikom,ale nežeru se tím-dá se říci,že se tomuto starému příběhu už dnes směju a vás jsem také chtěla pobavit-je to jak historka z nějaké Plzákovi knížky...Dostala jsem se tak daleko,že možnou nevěru bru jako fakt a nepídím se a čekám ledasco a jak už jsem řekla,díky tomu je mi nynější partner věrný-protože jsem mu narovinu řekla-stejně to uděláš,tak co-vy jste prostě slaboši-malí haranti.Tedy muži ne vy,holky,abyste nemysleli,že vám tu nadávám :-))No a on se asi snaží mi dokázat,že se pletu,že on to umí být věrný.A víte co?On dělá věci,že se projevuje jako čítankový nevěrník:najednou večer si vzpomene,že nepřijde a jde pařit ke kamarádovi,kde mu samozřejmě dojde baterka,takže když volám,tak je vypnuto,atd.A mohla bych pokračovat-jenže ono je toho tolik,že prostě není možný aby za tím byla nevěra.Tak to totiž bývá-čím víc to smrdí-tím o menší prd jde.....

Umo, to je teda goool!Vidis, Buh zasahl a ty jsi konecne znala pravdu. Ja jsem hakliva az moc, delam z komara velblouda, ale lepsi, nez se nechat podvadet...ja bych rekla, ze tam signaly byly, ale ty jsi prilis cnostna, tak te to nenapadlo. Ja byla takova s mym prvnim vztahem, ale pak jsem rychle nabirala zkusenosti.Taky si rikam, ze kazdej podvadi, tak kdyby se podarilo me podvist je, tak si to zase moc vycitat nebudu. Nikdy jsem to neudelala, ale s chlapama se bavim, jdu s nima ven a tak, ale sex tam neni

Umo, napiš, jaké věci tě mohly upozornit, že se něco děje. Možná je nás víc v takové situaci.

Mě kdysi jeden podváděl tak rafinovaně,že mě to skutečně ani nenapadlo..nikdy nic podezřelého-mobily tehdy nebyly běžná záležitost-internet také ne,takže žádné pípání sms apod.se nedělo.Pracoval v terénu a ani šéf neměl kolikrát potuchy,kde lítá-hlavně,že práce byla hotova.Nikdy nic neodvolával,nikdy se na nic nevymlouval,do party mě bral-nejevil absolutně žádné symptomy nevěrníka...Netušila jsem absolutně nic!Dokonce ani kamarádi...ti se pak přiklonili na mou stranu,takže v tom jistě nejeli.Zjistila jsem vše osudovou náhodou-jela jsem ke kámošce na chatu,kde jsem nikdy nebyla.Ve vedlejší chatě bylo dost veselo a kamarádka říkala:no jo,to je vášen-je s nim rok a pořád takhle vyváděj..ráno jsem šla k pumpě,kterou měli společnou právě s vedlejší chatou a s bandaskou tam dorazil i ten milovník-můj přítel!!!Od té doby jsem háklivá na každou blbost,protože když jsem si to zpětně přehrávala,bylo tam dost věcí,které mě mohly upozornit,ale protože jsem neměla důvod nevěřit,tak jsem je nijak nezaháčkovala.Od té doby beru každého jako nevěrníka..ale už mě to nijak netankuje-prostě nevěřím,ale ani neprověřuji-říkám si:stejně asi podvádí,tak co.....došlo to tak daleko,že jsem s nikým být nechtěla..a jako bych dopředu oplácela..začala jsem vztah s tím,že bude volný a já si budu dělat,co budu chtít-a paradoxně-ten dotyčný asi věrný je....a tak se nám to změnilo do té podoby,že jsme to opatření zrušili a řekli si,že si chceme být věrní..uvidíme

Holky jsem na tom podobne.Taky neverim mymu a jedina sance jak se odreagovat a nezarlit je asi podvist ho, nebo planovat zavratnou budoucnost bez nej. Jak si totiz dam do hlavy, ze me podvadi, je lasce konec. Akorat sedim a premejslim, kde asi ted je, jaktoze nezdviha mobil...co zatim asi muze bejt???Ale kdyz zaridim neco super pro sebe, nebo o me nakej chlap projevi zajem, tak mam lepsi naladu a rikam si; klidne podvadej, vsak ja te trpet nebudu, postaram se o to, aby muj zivot byl super a ty v nem nemas misto...ale pak se ho bojim nechat a bejt zase sama. Potrebuju psychiatra, nebo co?

Belo mas naprostou pravdu. Myslim,ze jsem se dostala dal i tim, ze se snazim pochopit a "srovnat" sama se sebou. A hlavne jsem clovek (ted uz snad mene) co neumi cekat, neumi byt trpelivy, neumi se smirit s tim, ze neco proste neovlivni a ma to svuj cas. Tohle mi delalo nejvetsi problem, pochopit, ze to tak v zivote neni a ze nemuzu mit vsechno hned, ze vsechno ma svuj cas. A kdyz hlava tohle vecny "proc?" pochopi, dusicka dostane naprosto uzasny klid. A k tomuhle stavu se pomalu ale jiste propracovavam.O kineziologii ti nebudu psat nejake odborne veci, je tu myslim i diskuze a spousta odborniku ma sve stranky. Ja ti napisu jak jsem se k ni dostala ja. Poprve to bylo pred 5 lety na dovolene, ktera byla zamerena na jogu a relaxaci a soucasti byla nabidka na reiki a sezeni s kineziolozkou, tak proc to nezkusit. Ja sla s konkretnim a myslim dobre hmatatelnym problemem - silenou alergii, ktera me trapila asi 6 let, leto bylo pro me naprosty utrpeni, v kostce je vysledkem sezeni odblokovani, ale toho co ma clovek v sobe treba podvedome a vubec netusi ze to muze mit souvislost s alergii. Zjistila ( ale i pani u ktere jsem byla na reiki) ze zlomovy pro me byl 9 rok zivote, kde jsem mela zly zazitek atd, nejhorsi bylo, ze jsem hned rekla, ze v te dobe se nic se mnou nestalo, az kdyz jsme se k tomu zacali detailne vracet, vzpomnela jsem si na hrozny zazitek ze skoly, kdy jsem ze dne na den byla prerazena do jine skoly! Nasledovaly slzy jak hrachy, ale na to myslim jsou tihle lidi zvykli.Ja spala 26 hodin a probudila sjme se jako novy clovek. A ja uz 5 let nepouziju v lete kapesnik, muzu se valet v seniku a nic mi to nedela :)Kdybych to na sobe nezkusila, neverila bych tomu.

Káčo, naprosto tě chápu:) Ale holky, jsme kozy:) - Stačí fakt si věřit, najít v sobě sebedůvěru, sebevědomí a hlavně rovnováhu...a dějou se úplné zázraky...:))))Někdy si říkám, že bych měla být samostatnější, "jít vlastní cestou" (své kamarády, party, práci atd.)...ale probůh, celý život jsem nedělala nic jiného, dosáhla tolik karierových, sportovních a jiných úspěchů, apod.A tolik si nyní užívám klidu, pohody, který v této fázi života mám. Nic - dokonce ani já sama - mě nehoní zběsile vpřed. Mám splněné všechny životní sny.../Na ten nejkrásnější se děsně těším - dítě/.Jediným mým cílem (a každodenní dřinou:) v mém současném životě je poznat zcela samu sebe, stát přímo na nohou - být vyrovnanou a spokojenou ženou, která se má ráda a dokáže se ocenit pro to, jaká je. Vím, že jsem překročila spoustu hranic, co se týče svobody toho druhého (manžela), - nikdy bych nevěřila, že já ("navenek - téměř Miss Dokonalá" toho budu někdy schopná...a přece...ale je to asi dobře - vše má svůj význam - o to jsem snad "lidštější") - on mě vždy chápal a stál a stojí při mě.Učíme se fakt každý den a asi to je na vztahu to super.Káčo, myslím, že jsi udělala opravdu mílový krok dopředu - podle toho, co v závěru píšeš. Opravdu, je to obdivuhodné.Myslím, že psycholog/psychoterapeut je určitě dobrá věc. Mě to kdysi hodně posunulo...ale podle mé zkušenosti - na většinu věcí musí v ten správný okamžik stejně člověk přijít a vyřešit sám. Můžeš mi prosím více napsat o kineziologii? Díky:)

Holky, tohle je i muj pribeh, uplne ve vsem...Byvaly pritel me podvadel a ja mu na 100% verila a od te doby je ze suvereni sebevedome holky troska.Jen ten rozdil, ze jsem se se soucasnym pritelem rozesla, protoze se clovek muze trapit jen urcitou dobu, pak zjisti, ze i kdyby chtel uz na to nema jednoho dne silu. Ale o to vic jsem o tom mohla premyslet a videt to trochu s nahledem...a prisla jsem na to ze: zlom u nas nastal ve chvili kdy jsem se k nemu prestehovala, bylo to na vesnici, ja byla bez auta a problem byl na svete, ja sedela doma a cekala, az prijde z hokeje, od kamaradu atd. Omezila jsem kontakty se svymi prateli, prestala delat veci, co driv, jen abych vyhovela jemu, proc se hezky obliknout, teplaky jsou prece fajn, proc jit do kina, muzeme cumet na telku...vim ze to chtelo kompromis, ze nejde byt s nekym a kazdy bydlet jinde. Ale je pravda dokud jsem bydlela sama a on nevedel o kazdem mem kroku, bylo to v pohode. On byl ten kdo zarlil, ale jasne vztah neni o intrikach.Naucila jsem se, ze jeho soukrome veci jsou pro me tabu, ze kdyz s nim chci neco resit tak az si sam rekne kdy se mu to hodi, nerikam mu proc mi muj byvaly pritel vola, s kym a presne kde jsem byla (ani jsem netusila,ze umi v tu chvili jeste zarlit :). Pomohlo mi hodne mluvit s jeho mamou, ta je v tomhle bezvadna a snazila se mi pomoc a pak rozohovor s nejlepsim kamaradem, co na ne plati - zenska pry musi byt trochu tajemna, jak nemaji co dobyvat a odhalovat je po zajmu. Poridila jsem si psa ( oni umi zarlit i na ne, ze uz nejsou cislo jedna) Radu od jedne psycholozky, ze me ma rad a kdyz mu prestanu venovat tolik pece a casu, nezmanena to, ze me mit rad prestane a ztratim ho, jak jsem si myslela ja.Zacala jsem chodit k psychologovi (stejne obavy, ze o tom nechci zacit mluvit jsem musela prekonat) a zkusila jsem opet kineziologii. Jsem jak vymenena, sebevedomi zpatky, zadny nicivy myslenky co kde s kym dela. Jestli ten vztah vratim tam kde byl nazacatku nevim, ale do dalsiho mi to urcite pomuze :)

Chci ještě podotknout, že nejsem ten typ, kterej plánuje děti po třicítce, já prostě mam představu uplně jinou. Smyslem života jsou děti a ty já chci mít tak kolem 25, 27. Proto sem nikdy nehledala přítele jen tak pro zábavu, ale vždy jako vážnýho partnera, s timhle mi to vychází, jenže ho ničim... On mi dokonce nabíd abych se k němu nastěhovala do bytu, chce bejt pořád se mnou a já ho stejně pořád a pořád podezřívám... Je mi fakt ze mě zle:( NAVÍC:Kdybych nevěděla o jeho pohnutý minulosti, tak bych byla uplně v klidu a náš vztah by mi přišel uplně idilickej, ale teď když jí znám tak se toho neumim zbavit a i když se nic neděje, tak si to pořád vnucuju do hlavy...Jinak k psychologovi chodím, ale s nevolnostmi ze stresu a nevím, jak začít na tohle téma, je mi to trochu trapné... Poradíte?

Evelíno!(předem píšu, že jsem četla jen tu úvodní zprávu od Evelíny, dál jsem se nedostala, takže nevím, co se řeší, ale měla jsem strašnou potřebu to napsat...)JSEM NA TOM UPLNĚ STEJNĚ!!!A DĚSNĚ MĚ TO NIČÍ!!!Jsem přesně taková jako ty píšeš, pohodová sympatická celkem sebevědomá samostatná holka (21let), ale tohle u sebe neumim vyřešit.JE TO ŠÍLENÝ!!!Jenže u mě to vzniklo tim, že můj přítel měl přede mnou několik holek, dokonce jednu s kterou jen spal a to mě prostě vyvádí z míry a i když je se mnou už 2 a půl roku (což s žádnou jinou nebyl), tak mu nevěřím, že já už jsem ta pro něj jediná a na vždy...NEUMIM TEN POCIT V SOBĚ UDUSIT!!!On je takový, že plánuje se mnou budoucnost, dokonce mi řiká, jak budeme mít děti, ale já mu to prostě nevěřím...Je to přesně jak řikáš, NIČIM TIM VZTAH nic víc!Co se sebou???!!!

Mas pravdu. Dekuji ti. Ja proste verim, hodne verim.:) A fakt je, ze se v zivote nevzdavam.:)Terco, a ty mas nejake kamaradky, konicky..mate deti? Proste chci prijit na to, kde je ten bodik, ktery bychom chytly a on by uplne pookral a rozezhnul se..

Balo, mas neco navic, ty vis, ze te miluje. A z toho vychazej, tenhle pocit ja nemam uz nekolik let. Naprosto si nepamatuju, kdy naposledy jsem mela ten pocit, ze neco udelal jen proto, aby me potesil, ani jako vdek za to, ze ja mu to projevuji od rana do vecera. U nas je problem, ze on ma spoustu sve adrenalinove zabavy, ke ktere me nepotrebuje, vystaci si sam s kamarady, moje ucast je spis na obtiz a na nic jineho mu nezbyva uz cas. Takze uzivej co mas a nechtej, aby se ti to nekdy zhouplo prave do te nasi polohy.

Jsi hodna, Terco. Ale jsem kr..protoze se chovam jako infantilni husa. Nejlip dat mi kouli na stul, nebo krvi podepsanej glejt, ze mi je a bude verny a jenom ME milovat. A on je opravdu muj splneny sen: pozorny, milujici, plnici vsechny moje sny, touhy, prani...Nikam nechodi. Kamarady vlastne nema. Nemam vubec na co si stezovat. Ziju jako princezna = nejenom materialne, ale i dusevne. Ale proc jsem furt tak neduveriva - nejradeji bych sama skocila do kotle a tam se smazila..Jsem tak hrozna, neduveriva, vecne podezirava, ze si snad ani tu lasku nezaslouzim. Ale prece musi byt ve mne neco dobreho.To je monolog zamindrakovane baby, co??:)) Promin, ze s tim otravuju.

Terco, uplne te chapu. Je mi TO opravdu lito. Co se to deje s nasimi muzi = muzeme za to my, zeny???!?Co je to za bod, moment, kdy dva, co se miluji, prestanou komunikovat, dotykat se...spat vedle sebe a pak jen snad ziji vedle sebe.Miluju film: Druha sance (M.Pfeiffer, B. Willis) - hodne na tohle tema.Ja presto verim, ze mas-te sanci. Umim si predstavit, ze si urcite zkousela metody jako sexy nocni kosilka apod., vid. Pomohlo to = asi jen na chvili, mam pravdu?Zkus prosim prijit na neco vylozene "crazy", co se bude vymykat vsem vasim zvykum. Ja nevim, me o vikendu napadly in-linky ve Stromovce, vecer grilovanicko...Bylo to desne bezva a manzel mi za to podekoval a ja byla stastna, ze jsem ho videla nadseneho. (- ze se ode me dockal krome zarlivych vystupu a problemu i neceho jineho:)Cokoli..Co myslis?