Nevěřím svému partnerovi a ničím náš vztah

Ona uprimnost muze byt navysost diplomaticka. Taky si myslim,ze kdyz te tlaci hodne bota,tak nema smysl se poustet do vztahu dal. Kompromisy samozrejme ano,ale tady se nezda,ze by to chtela resit kompromisem. Navic z meho pohledu je to jine na zacatku vztahu a jine po 10 ci 20 letech.Popravde,kdyby se ke me nekdo takhle choval na zacatku vztahu,tak si asi postavim hlavu a dal nejdu.Ale muze zaznit velke mnozstvi rad,clovek se s tim stejne musi poprat sam.Mam jen zkusenost,ze ustupky zacnou vyvolavat flustraci.Na ustupky musi byt taky dva.Proc by mel jen ten jeden.A v tomto pripade,chapu,kdyz chce mit nekdo kamose jen pro sebe,coz ja ostatne mam taky,ale proc by clovek,s kterym zijes,nemel vedet,kdo je to? Pokud se tedy nejedna o milenku,ci milence...

Demi, vždycky jsem byla pro naprostou upřímnost a souhlasím s tím co píšeš. Když to však nejde a vztah přesto nechceš ukončit, tak je třeba zvolit jiný přístup. Po dvaceti letech života s jedním člověkem jsem se naučila být diplomatická. Osobně bych tu situaci Eveliny řešila rozchodem. To ale nechce, tak jsem se snažila jí poradit něco diplomatického. V jiném směru sice, ale mockrát se mi to ukázalo jako dobrý tah. Vztah na celý život je hodně o kompromisech, jen s upřímností (když je každý prostě jiný) to nejde. Však vidíš, jak ona dopadá,když je k němu upřímná. Jakoby on nevěděl, o čem ona mluví. Ahojky.

S tím Ti nikdo nepomůže, musíš sama.Uvědom si,jakákoli odborná pomoc se sice opírá o studium a knihy,ale kdo to neprožil,nepochopí.Jestli je to v Tobě "jako v koze",tak Tě něco latentě trápí a dokud nepřijdeš co,tak se z toho nedostaneš. Vím, o čem mluvím,prožila jsem nevěru svého muže,která trvala přes tři roky.Podnikala možné a nemožné,podezírala,šacovala,vždycky se mně všechno potvrdilo,ale trápila jsem se jen já. Upnula se na děti,psa,cvičení.Věčného "motýla! v břiše, bezesné noci. Dopracovala jsem se až k tomu,že mně ochrnuly nervy v lýtku a ke všemu jsem chodila jako kachna. Přestalo to až ne po mých výhružkách a trapných sms dotyčné,ale až když to utnul on sám.Ona byla jak zanícená,bez hrdosti,nechala se urážet.Dneska bych to řešila už jinak,právě proto,že jsem to prožila.S tím stavem,který prožíváš, se do žádné rodiny nepouštěj,budeš doma s miminem,psychicky rozložená a sama. Měj se.

Jenze byt mila a privetiva,kdyz te neco stve,neni to trochu tlak zpatky? Zahnani do nejake pozy,na kterou clovek neni staveny?Ja radim byt hlavne uprimna,clovek se nemusi stydet za sve pocity.Ovsem ne v hysterickem podani...to nasere...

Tak opravdu nevím. Napsala jsi tady stručně, co tě štve na vašem vztahu. Tvá žárlivost a jeho prapodivné chování, když jde pařit. Většina se tady shodla, že je to moc divné a že za tím asi něco je. Vzápětí to ale jakoby všem vymlouváš. Víš, možná máš pravdu, vždyť ho znáš líp, než kdokoliv tady. Možná sis o tom jen potřebovala promluvit. Uma má stejné zkušenosti, nic v tom nevidí, tak se snaž pro svůj klid, dívat se na to stejně. Jinak se budeš trápit a vím, že takové pocity člověka uvnitř velmi ničí, nemá to smysl. Můžeš začít znovu a jinak. Zkus na něj být milá, vlídná, aby se cítil s tebou dobře. Nemá cenu ho zpovídat, říct jde totiž cokoliv. I já ti odpovídám úplně jinak, než poprvé. Vždy záleží, z jakého úhlu pohledu se na cokoliv díváš. Nejprve byla moje rada taková do budoucna, jelikož vím, jak ten život jde... Jenž jsem pochopila, že o rozchodu s ním neuvažuješ, tak hledám řešení jiné. Proto ti radím, ať jsi milá a přívětivá a nedáváš mu zbytečné otázky. Je docela možné, že tímto způsobem mu dojde to, co zatím bylo kdesi mimo něj. Možná je ten typ, co se nikdy nezmění, tedy nedozraje. To už je tvé riziko. Žít s ním budeš ty. Pochybuji, že by ti tady někdo chtěl ubližovat, říkat ti nějaký nesmysl. V každém případě se uklidni a pak uvažuj co dál. Není to jednoduché, ani nepřekonatelné. Rozhodnout se budeš muset sama a žít svůj život taky sama. S určitým nadhledem se ale určitě budeš cítit líp.

AAAle..hokej zas byl..

To on řekne,že nepřijde,někdy.A někdy jen napíše,třeba až v noci,že je hotovej a že už nedorazí,protože to přepískl a už se tak nějak nemůže zvednout a jet domů.Není to žádný alkoholik,abyste si nemysleli,jemu stačí dvě dvojky a panák a je vymalováno.Ale já za tím hledám hnedka ženskou.Ted jsme měli rozhovor a řekl mi,že je to všechno naprostý nesmysl a že ho bolí,že si o něm myslím takové věci,že snad bych už měla vědět,že neni křivák a že pokud si to myslím,tak nechápe jak s ním mohu být.Je mi ted lépe,ale nevím jak dlouho to vydrží.

evi,no, ja nevim, co napsat, protoze vim, ze zarlivost te pekne pozira a vim, ze se ji nejde zbavit jen proto, ze se ti nelibi nebo ze to tak neba byt. na jedne strane se dost vidim v tom, co pises. je nam asi tak stejne, s partenremse zname od stredni skoly, ja jsem jeho prvni souziti, predtim jsem mela nekolik muzu a nikdy jsem nezarlila a vubec nevim, jestli jsem k tomu mela duvod. jen vim, ze oni prilezitosti meli furu, tehdy jsem sibyla jista. Na soucasnyho partnera zarlim casto dost nepricetne, musim rict, ze mi pomohlo zkontaktovat psycholozku. Obesla jsem jich vic nez jsem kapla na takovou, se kterou si sedime. Postupne mam pocit, ze na to zarleni zapominam. kdyz tak ctu o tvym partnerovi - muze se to zdat divny, ale zalezi, jak to spolu mate, a to nevi nikdo krome tebe, spoustu veci, ktere popisujes, sama delam, treba se vidime jen o vikendech a mezitim si skoro nevolame ani nepisem, parit uz skoro nechodim, ale volat nekomu z parby? Proc? NA druhou stranu ale pokud jeden z nas ceka, ze ten druhy prijde na noc domu, tak se mi zda slusny rict, ze neprijdu,pres tyden se teda nevidime,tak samozrejme nehlasim kazdy svuj krok, ale o vikendu, kdyz jsem ve meste s kamosema a parime, pak chci spat u nascih, tak klidne o pulnoci napisu sms, ze prijedu rano, nerict vubec nic, to by asi bylo sprosty.zarlit - to se stane spouste lidi, neni to takova tragedie myslim, pokud sama rikas, ze to je jako nemoc, tak zkus vyhledat pomoc. Je hloupost si myslet, ze se toho zbavis sama.

Co ti provedl sycak?Ono se ti to zda divne,asi spolu nejste dlouho,a treba to teprve hledate.Urcite je normalni v souziti dvou lidicek vedet,kde se bude zhruba nachazet.V tomto jsem asi jako starostliva matka,co vypustila pubertaka na akci.Nevis,jak moc se zrychtuje,a pak mu musis pomoct.Tak asi:-))Opravdu jsem to nezazila,aby mi partner nerekl,s kym se bude vecer odehravat koncert.Je to divne...

A já jsem uplně na dně.....

No ale já všechny jeho známé opravdu neznám,Demi a chtít po něm adresu,kde se bude zdržovat mi přijde divné.Ale zrovna ted mě tak naštval!!!Já jsem vytočená jako sedm čertů.

No nevim,volat si z parby je sice nesmysl,ale vedet,kde je clovek,s kterym ziju neni bezduvodne.Kdyby se mu neco stalo,neozyval se dva dny,tak ani nevis,kam se obratit.Cpat se na panskou jizdu mi prijde stejne nemistne jako cpat se na damskou jizdu.Preci jen to neni o nejakem "smirovani",ale o zajmu partneru mezi sebou.

Prosím vás,co to děláte?Strašně jí ubližujete.My takovýto vztah máme také.Nikdo se nikomu nezpovídá.Já neznám také některé jeho známé a on nezná zase spoustu mých.Taky řeknem:jdu pařit v sobotu,jo?A je to vyřízeno.Také mám dítě a také ne s ním.Tak to dnes bývá často.To si opravdu myslíte,že když se dají dva dohromady,tak musí všem svým známým partnera představit a pokud možno sedět doma a když ne,tak podat přesné hlášení?Evelíno,dost možná je vše jen v tvé hlavě a určitě ti neuškodí vyhledat psychologa.At je to tak,nebo tak.Máš problém-budto se sebou,nebo jak říkají oni,s nevěrou.Já si to nemyslím,můj přítel je taky takový,že nezavolá.ví,že jsem s kamarády a nebojí se.Možná by si sám připadal jako stíhačka volat mi na pařbu.To vás nenapadlo?Jednou jsem se naštvala a vyrazila jsem ze dveří ven.Prošla jsem se,vyvztekala se a když jsem se vrátila,tak mi řekl,že si řekl:tak a šla za nějakym chlapem!A nevolal,neptal se,možná raději nechtěl vědět.Evelíno,ten můj je téměř kopie toho mého a náš vztah je velmi podobný.Navíc je to dnes běžné,poskytovat si takovou svobodu a nejlepší recept an udržení vztahu,Jestli chce pařit s klukama,tak se potřebuje vyventilovat a upustit páru a tam prostě holka nepatří.Pánská jízda je pánská jízda a někdy je lepší nevědět,co se tam děje.To mi věř.Zádala jsi o pomoc a zatím se tě snaží všichni přesvědčit,že je ti skutečně nevěrný,to musí byt pro tebe šílené.Podle těchto pravidel,je mi nevěrný tedy i ten můj.

Jemu bude 29 a já jsem jeho první soužití.

Evelino,a kolik je vam let? Treba v tom hraje roli jeho nevyzralost.

Ne to dítě není jeho.Chodí takto jednou za týden-já také.On se ale neptá kam-řeknu že jdu s kamarádama pařit a hotovo.Někdy nechodí-to jdeme spolu.Ted třeba nebyl dva týdny.nejezdí pro mě,protože nemá řidičák-ze zdrav.důvodů.Jednou mi říkal,at jdu s ním tam,ale pak už ne.Je fakt,že odtamtud nevolá-to mi vrtá hlavou to ano.Na druhou stranu,znám nějaké páry,které to mají taky tak a ti partneři také z pařby nevolají.Tak nevím.Třeba za tím nic není a já si ničím vztah podezíravostí.A třeba jsem za debila.Je mi strašně zle a nevím co dělat-je mezi námi strašně husto,že na něj tlačím.Vždycky řekne:já prostě ted chci jít pařit s kamarádama,co je na tom špatnýho!A také

Jsem chlap a takovýhle tajnosti bych dělal asi kdybych šel do bordelu, anebo tají nějakou úchylku, není třeba i na chlapy?

Pomalu mě to přijde, že žije dvojí život, jeden s tebou, a ten druhý samý tajnosti, promin, ale kdoví kam chodí, co dělá atd...Měla by ses ho na to narovinu prostě zeptat. Anebo at tě vezme sebou, na tom bych aspon jednou trvala.

Ahoj, dobře asi jsem Tš prvně špatně pochopila. To dítě máš s ním?? Jen jsem chtěla napsat, že prostě některé páry takhle žijí jako vy chodíte prostě pařit i zvlášt, já myslela, že on chodí sám a ty jseš pořád doma atd.. Tohle mě nepřijde tak hrozný, spíš to až spolu budete chtít založit rodinu, tak by se mi ty jeho "výlety" rozhodně nelíbily. Já taky žiju s chlapem a máme dítě, ale když by někam šel pařit atd.., tak je přece samozřejmost, že mi řekne kde, s kým atd.., popř. má mobil a zavolá, že se zdrží atd.. To není jako, že ho ženská hlídá ale pokud tě má rád tak není důvod aby před tebou něco tajil. No nevím. Zavolal ti někdy z tý pařby?? Nebo on tobě?? Třeba kde jseš, že si dělá starosti atd.., že třeba pro tebe přijede v noci abys nemusela někde nocovat atd... víš co myslím, jestli si někdy o tebe nedělal starosti, tak Váš vztah asi moc vážně nebere.

Mě právě přijde jako hrozná blbost mu dávat nůž na krk,aby nikam nechodil,když je zvyklý si takhle vyrazit a zapařit.Vždycky si takhle žil..já vlastně také.Ríkám si,že jednou třeba budu ráda,že máme ve vztahu docela svobodu,ale ta podezíravost mě sežere.