Nevlastní velmi problémový syn-PROSÍM PORAĎTE

Tak promiň Robe, z toho tvého příspěvku mi to připadalo, jako by si nás z děcáku všechny šmahem odsoudil, no asi sem to špatně pochopil. Hele pokud Luk nemá žádný kámoše ve třídě, tak se nediv že se jim chce zavděčit třeba i nadáváním učitelce, já sem taky dycky chtěl aby si mě aspoň všimli, když už nic jinýho. Ty si sice neumíš představit říct něco sprostýho rodičům já už teď taky ne, ale byly časy kdy mi to nedělalo žádný problém hlavně ze začátku. Holt mě to přešlo časem a věkem.
Já byl v podstatě ve stejný situaci takže asi budu vždycky na Lukyho straně.

Absolutně nechápu Tomáši, proč jsem Tebe urazil, když jsem o tobě vůbec nepsal. Nebo se snad známe a já o tom nevím?
Můj příspěvek se vůbec netýkal adoptovaných dětí, i když jsem ochoten i na toto téma diskutovat. Já jsem zrovna uváděl případ dítěte vlastního.
Můj příspěvek se týkal hocha, který si dovolí být ve 12-ti letech vulgární na matku, přd tím na učitelku atd. Můj názor je, že pokud se to netípne zavčasu, tak to bude jenom horší a horší. Jsou věci, kdy můžeme brát do úvahy polehčující okolnosti, na druhou stranu jsou hranice, které musí znát i problémové dítě. Já si vůbec, ani ve snu neumím představit, že bych si něco takového dovolil říct mým rodičům. Asi tolik.

Hele Robe, asi si to nemyslel zle, ale já sem taky adoptovanej a můj brácha též a je celkem hnusný že si Lukáše takhle odsoudil, já sem teda svým adoptivním rodičům nikdy nic neukrad a brácha též ne a jak si přišel na to že nebude chtít nikdy ničeho dosáhnout já sem díky svejm rodičům na stavebce dost mě to baví a jednou bych chtěl mít nějakou dobrou práci a chci mít jednou vlastní rodinu a ke svejm dětem se chovat tak, jak se naši teď chovaj k nám.
Každopádně si mě tím celkem urazil.
Mimochodem Jani nevzdávejte se, já též párkrát přišel pozdě, jednou až ve 3 ráno a můžu říct že na to nikdy nezapomenu, táta na mě čekal a i když o mě měli strach a já si myslel že se mi díky tomu nic nestane, tak si mě táta vohnul přes koleno a poprvé a asi naposled mi fakt hustě nařezal, pak už sem nikdy pozdě nepřišel. Hysterický záchvaty používal můj brácha, ale už taky přestal, přesně jak psal Ivan, jak začal vřískat a lehl si třeba i na zem a ječel, tak naši si ho nevšímali, odešli do jiné místnosti a brácha se do 20ti minut vždycky připlazil omluvit, to s tím zvracením jsem taky kdysi používal, když se na mě naši fakt hodně naštvali, tak sem si večer strčil prsty do krku a blil sem, pak stačilo udělat skormoucenej obličej a mamča pak kolem mě starostlivě chodila jestli už sem v pohodě a všechno sem měl odpuštěný.
No a nevím jak u vás, ale to vymýšlení trestů asi pro naše nebylo taky nic příjemnýho, teď to u mě řeší jak jinak než tím, že dostanu zaracha, nedostanu kapesný, nebo nesmím na počítač, u bráchy to samý akorát pak musí chodit už v půl devátý spát a nesmí se dívat na telku.
A když na tebe bude sprostý nebo drzý, tak mu normálně vlep, protože to si nedovolím na naše ani já a brácha už taky ne.

No jo on Luky prostě potřeboval jednou dostat za vyučenou. Nebojte se projevovat svou autoritu a občas mu lepnout pořádný pohlavek. Vždyť je to 12ti letý rošťák! Naši generaci v tomto věku rodiče řezali jak žito, tahali nás za uši a jací jsou z nás slušní lidi :-). Zkuste příště rázně předejít tomu aby se na vás příště obořil, nebo se vám za pár let vymkne z rukou. Možná s vámi dnes tím hodným chováním jen hrál takovou malou špinavou hru aby si vás podmanil - nepodceňujte ho a nenechte se uchlácholit dojmem jakým působí na venek. Jinak záchvaty hysterie jsou jen zbraní jak si vynutit nezaslouženou pozornost a zvládají to i děti kojeneckého věku, které si tím časem dokážou i přivodit zástavu dechu, pokud se to nechá postoupit moc daleko. Doporučuje se dát dítěti najevo že "mu to nežerete" a ono toho postupně nechá až zjistí že to nemá smysl. Dovedu si představit že s tím souvisí i to zvracení, takže je možné že je to "z psychiky", ale trochu jinak (zas tak těžké trauma nemohl zažít aby mu bylo i fyzicky nevolno)

Milá Jano, nechci se vás dotknout, ani být hrubý, ale opravdu si z nás nestřílíte a nezkoušíte reakce čtenářů?
Já přestávám Té Vaší story veřit. Pochopil bych, kdybyste měla potřebu se zde svěřit a postěžovat, ale zároveň podnikala nějaké kroky k nápravě.
Již se to zde objevilo - vy sama s manželem v první fázi zajít za odborníky a nechat si poradit co dál. Nechat syna řádně vyšetřit (a prosím, nezkoušejte na nás fígle, že syn někam nechce jít, na to má dost málo roků)a pžípadně nasadit cílenou léčbu ap. Vaše otázky typu "Co mám dělat", zde opravdu nikdo nevyřeší. A pokud je to všechno pravda, tak mám jedinou poznámku - čím dříve, tím lépe.
jinak já jsem v oblasti patologických osobností absolutní pesimista (vlastní zkušenost se dvěma rodinami s problémy, co popisujete Vy) - lepší to již nebude. Nebude mít nikdy zájem nečeho dosáhnout, bude se jenom vymlouvat, lhát atd. Po nějaké době se Vám asi budou ztrácet peníze nebo jiné cenné věci. Do smrti si budu pamatovat téměř hysterický pláč a zhroucení sousedky, když zjistila, že její synáček ukradl a prodal rodinný prsten, který se u nich dědil z generace na generaci. On to věděl, jaký má ten prsten pro jeho mámu cenu, ale přesto ani tohle ho nezastavilo.
Napsal jsem to možná tvrdě, nicméně je načase otevřít oči a začít jednat, jinak mi možná dáte za několik let zpětně za pravdu.

Promiňte, ale já už vážně nevím jak dál. Předevčírem přišli pro Luka dva kluci (asi 15 nebo 16 let) až k nám domů. Řekla jsem jim, že má Luky domácí vězení, nikdy na mě nebyl nijak hrubý nebo příliš drzý, ale teď se na mě obořil, "že nemám kecat a ať uhnu", pak jen řekl těm klukům, že se hned oblíkne ať počkají, bylo mi to líto, naštěstí byl doma manžel, přibouchl dveře, ale Luky si až příliš pustil pusu na špacír, křičeli po sobě, nakonec se Luky oblíknul že chce jít pryč ať mu jdeme z cesty, nečekala jsem že ty záchvaty hysterie můžou být ještě horší, ale asi jsem se spletla, nakonec se rozplakal a chtěl jít do pokoje, ale manžel ho chytil za ruku a zvýšeným hlasem se mu snažil vysvětlit, že takle se prostě chovat nebude, pak ho pustil. V noci pak bylo Lukovi špatně a asi 4 krát zvracel - myslím, že to bylo z psychiky. A včera byl od rána docela hodný, přesto ho manžel odpoledne odvezl na trénink a zůstal tam (jako jediný rodič), Luky se asi styděl a tak vůbec nechtěl poslouchat a dělat to co po něm trenér chtěl, tak mu to manžel ještě doma vyčítal. Dneska za mnou pro změnu chodil jako pejsek a chtěl abych mu četla, takhle hodný už dlouho nebyl, dokonce před chvílí usnul. Přeci se mu nemůžou nálady pořád takto střídat ne? Co mám dělat?

musite ho trestat jinak si bude vsude dovolovat vic.nejdrive to s nim proberte a pak ho distak trestejte

No Jani, kdyby mi 12ti leté děcko úmyslně lhalo, nebo dokonce podvádělo, jak jsi to psala s těmi známkami, nebo přišlo tak pozdě domů, tak se nezlob, ale prostě bych mu dala na prdel, nebo bych mu zakázala ty tréninky. Domácí vězení taky není od věci a na počítač ani šáhnout. S tím programem ti nezávidím, sama bych nevěděla jak ho zabavit, ale za trest asi učením.

Jano, Vás má zřejmě Luk jistou, u vás asi stačí, aby udělal zklamaný kukuč a odpustíte mu všechno, Váš manžel by ho měl z tohoto omylu vyvést, neodsuzujte přiměřené fyzické tresty, dobře uštědřený výprask ve vhodnou dobu zvládne někdy víc než 100 hodin přemlouvání. Až zase přijde pozdě, ať si ho váš manžel prostě beze slova přehne přes koleno a naseká mu, musí si uvědomit, že mu všechno neprojde, za prohřešek zasloužená "odměna". Neříkám abyste ho řezali, jde jen o to, aby si uvědomil že je ještě dítě a musí poslouchat.

Ale jak byste ho potrestali vy?
Ruku bych na něj nikdy nevztáhla, ale už nám s manželem nějak dochází energie a nápady. Přece ho nemůžeme pořád jen nějak trestat, ale tohle už je prostě moc. Jediné co se nám s manželem opravdu nelíbí a co nemůžeme vystát je lhaní, vymlouvání a podvody, ale Luky tímhle prostě žije, a i když se ho snažíme naučit aby jednal na rovinu, tak on takové podvody bere jako samozřejmost.

Vy musíte Lukyho za takové věci potrestat,ne jen trpně čekat doma a bát se v kolik hodin večer přijde a kde je.To by 12letému klukovi netrpěli v žádné rodině.Ty se ho bojíš trestat a napomínat a on si dovoluje čímdál víc.Ale vy jste za něho zodpovědní.Když se mu v noci venku něco stane,budete souzeni za zanedbání povinné péče,12leté dítě se nemůže jen tak toulat nocí.

Jano, to mu nesmíte trpět. Být tebou, tak ho klidně budu na trénink vodit jako malého kluka, klidně mu to tak řekni a hlavně to pak udělej ať ví že neslibujete nadarmo, pokud máš čas a můžeš tam být s ním tak tam zůstaň a pak s ním jdi domů, myslím že si příště rozmyslí nechodit domů, to si 12ti letej cvrček nesmí dovolovat.
Celou Vaši rodinou situaci bych viděla asi tak, že ty jsi perfektní máma - ustaraná, hodná, snažíš se být asi stále příjemná a ve všem svému muži i Lukášovi vyhovět a pomoct, ale na druhou stranu tomu malému všechno dovolíš kolikrát by jen stačilo zvýšit hlas (ne křičet). Tvůj manžel má zřejmě jako každý chlap větší respekt, možná by bylo lepší, kdyby s Vámi sem tam trávil více času.
Bylo by třeba abyste stanovili jasné pravidla co může a co nesmí. Držím Vám palce

Také jsem na to myslela, ale manžel chodí většinou hodně pozdě z práce, taky je rád, že na něj někdo čeká, že mu uvařím, že si můžeme popovídat. Včera Luky zase dorazil z tréninku až v 10, sice se vymlouval na trenéra, pořád nám tvrdil, že je pustil pozdě domů, ale zase lhal, já už opravdu nevím. Asi s ním začnu jezdit na trénink a vyzvedávat ho, i když vím, že se mu to asi moc líbit nebude, ale jinak to nevidím. Co máme dělat, máme ho nějak potrestat? Je to taková bezmoc, když nevíte, v kolik se Vám dítě vrátí domů a jestli vůbec, když se to stalo poprvé, tak jsem se hodně bála, ale teď už mě to hodně mrzí.

Když teď Luk nechodí do školy,nemůžeš s ním odjet na delší dobu třeba na chatu?Bude pryč od kamarádů a třeba se trochu srovná.

Děkuji za pomoc, ale včera Luky zase udělal průšvih, manžel ho vezl na trénink, pak musel jet ještě do práce s tím, že Lukyho vyzvedne po tréninku, ale Luky přišel domů až v 11 večer, umírali jsme strachy, nakonec se ukázalo že Luky na trénink vůbec nedorazil (to nám však neřekl, manžel se to dozvěděl ráno, když zavolal trenérovi a nestalo se to prý poprvé). Zase byl s těmi kamarády a do 11 byli prý u jednoho z nich doma, prý si neuvědomil kolik je hodin. Já už opravdu nevím co mám dělat jak mám na něj dávat pozor ještě víc? Neumím si vůbec představit, že se 3 měsíce nehne z domu, prosím poraďte nám.

Jano, na víkend čistě pro sebe s manželem zapomeňte, pokud je doma dítě, které nemůžete nechat bez dohledu. A to dvanáctileté dítě, i kdyby nebylo hyperaktivní, nelze. Co třeba občas výlet na kole? Nebo dojet autem někam k cyklostezkám?
Tím, že je Lukáš doma i mimo prázdniny, jsi vlastně ušila "bič" na sebe, obrazně řečeno, protože se musíš starat o naplnění jeho volného času na úkor volného času vlastního. Myslíš, že byste se nemohli pár hodin třeba učit? Nemusí to být souvislé, my píšeme diktáty tak, že jednu větu diktuje babička, jednu každé dítě, jsou to příšerné výmysly, ale děti si ani neuvědomí, že píší ditát, stejně tak s příklady z matematiky. Nebo hrajeme Jméno, město, rostlina, zvíře. Děti teké vydrží dlouho stavět z LEGA, i ty starší než je Luky. Jinak bych asi ty rozházené věci nechala, až se Luky vrátí, kdyby byl unavený, tak klidně na druhý den a zpočátku s tvou pomocí, později sám by si je měl uklidit. Když není teď tlak ze školy na úkoly, mohlo by to fungovat. /I když abych pravdu řekla, kolikrát to také uklidím, protože je to rychlejší. Ale zjistila jsem, že vnuk si u nás ustele postel, složí pyžamo a věci po koupání, což ho doma nikdy nenapadne, tam to udělá maminka a když chci, aby to udělal sám, tak bych to měla uklizené dvacetkrát/.
Jsou ještě příměstské tábory s programem na jeden den, někdy velice zajímavé, ale všude ta možnost není. Kdyby byl třeba nějaký den sportovní program, možná by to pro Lukyho bylo zajímavé.
Určitě někdo napíše lepší nápady.

To je právě ten problém, zkuste mi poradit nějaký program na 3 měsíce, manželova maminka by Lukyho klidně pohlídala, ale jak už jsem řekla, Luky občas vydá za 10, přeci jen to jsou staří lidé zvyklí na svůj klid a uhlídat ho dělá problém i nám. Dneska se Luk dost nudil, chvíli byl u počítače, chvíli u televize, chvíli v pokojíku, pořád chodil sem a tam a roztahal po bytě milión věcí, které pak samozřejmě nechce uklízet, před hodinou ho manžel odvezl na trénink, takže mám konečně chviličku klidu, ale jaký je to odpočinek, když musím všude uklidit, navařit na zítra a udělat své věci do práce, které jsem ještě doteď nestihla. Vlastně co jsme si vzali Luka k sobě, neměli jsme s manželem ještě snad ani jeden víkend jen čistě pro sebe, nestěžuji si, jsme s Lukem rádi, ale stále jsme v jednom kole. No tak já jdu honem něco dělat, než ten můj ďáblík zase přijde.

Měla jsem tady na víkend osmiletého vnuka a i na ty necelé tři dny jsem musela program připravit dopředu. Kdybych od něho chtěla mít pokoj, tak ho ráno posadím k počítači a večer uložím. Tedy já ho tam nemusím posazovat, udělá to velice rychle sám.
V pátek to tedy byl asi hodinu počítač, pak se díval na svého oblíbeného Haryho Pottera a u toho usnul. V sobotu jsme byli asi tři hodiny na koupališti a večer jsme šli opékat na zahradu, takže padl, ovšem nebyl tak unavený, aby nevymámil hodinu na počítači. To ho okamžitě ospalost přešla a byl vykoupaný jedna dvě. V neděli bylo bouřkovo, tak jsme hráli hry, dělal si úkol do školy, pomáhal s obědem /hlavně zapalovat plyn a rozklepávat vejce/, pak asi hodina počítače, pak ping pong a bylo pozdní odpoledne, rodiče volali, že jsou doma a tak jsem ho naložila a odvezla. Je pravda, že pokud je to vnuk, lze odložit ostatní práce na dobu, až odjede, s dětmi to nejde. O prázdninách jede ma 14 dnů na tábor, poprvé, pak mají rodiče dovolenou, no a zbývající měsíc budu vymýšlet program zase já. Asi pojedem někam vlakem na výlet, budeme chodit do bazénu , je to opravdu někdy dost náročné, protože jak se dítě začne nudit, začne zlobit. Nedivím se, že si maminky oddechnou: za 14 dnů je škola.

Práci kterou dělám mohu dělat i doma, takže s Lukem zůstanu ty 3 měsíce, ale ještě nemám rozhodně vymyšlený nějaký program, tenhle měsíc to ještě jde, každé odpoledne chodí Luky ještě do kroužků, ale co potom to opravdu nevím, co byste nám poradili?

Jo,jo.Člověk má co dělat,aby nějak zabavil a zaopatřil dítě po 2měsíce prázdnin.Nedovedu si představit,co s dítětem 3měsíce volna,když by navíc nejelo na žádný tábor a nebylo na čas u prarodičů