Nezvládám blízkost cizích lidí

Mám prostě pocit, že tenhle stav je jen důsledkem nánosů a pod těmi nánosy jsou opravdové potřeby člověka, mezi ně patři i láska k lidem a bezproblémové pobývání mezi nimi. Netvrdím ale, že to vylučuje potřebu větší samoty u některých lidí (mezi keré patřím také).

Yossarian: já jsem také introvert, vím o čem mluvím. Ale mám tuhle zkušenost, která mi říká, že to není jen o tom být nebo nebýt introvert. Člověk není od přírody tvor samotářský, vždycky žil ve skupinách a klanech. Samozřejmě jsou lidé, kteří potřebují víc samoty (ale ne být sami dlouhodobě), ale to co se tu řeší je podle mě porucha - pokřivený vztah k lidem obecně.

Lenko u někoho je to povahový rys , introverti, kteří nechtějí společnost, trpí tím že jsou obklopení lidmi, v povaze člověka NENÍ družnost , já byla vždycky ráda sama a nesnáším moc lidí okolo, moje rodina také......ale často to naroste do sociální fobie a to už se musí řešit jako nemoc , jinak to člověka zbytečně vyčerpává a omezuje.....

Vanilko, ono to není o JÁ na prvním místě. Je to o strachu a uzavřenosti. Každý člověk má několik "slupek", někdo víc, někdo míň. Ti, kteří jich mají míň, jsou schopni pustit k sobě cizí lidi blíž, ti kteří jich mají víc (vlivem oho co jsem popsala v mém předchozím příspěvku) mají pocit, že je blízkost cizích lidí vysává, znervózňuje, rozčiluje a není jim příjemná. Vím o čem mluvím a vím, že to není JÁ na prvním místě. Chtěla bych se mezi lidmi cítit dobře.

To je pěknej nesmysl Vanilko..ty jsi chytřejší než psychiatr ....otevři si ordinaci, vyděláš miliony .....někdo má opravdu tyhle fobie tak silný, že mu nic než léky nepomůže a často ty léky taky nezabírají, dlouho....necpi se někam, kde tomu vůbec, ale vůbec nerozumíš, skoč do Bohnic a řekni jim tam , žes přišla na to, jak se léčí sociální fobie a panická porucha....hihi...pobavíš je ....hloupější příspěvek jsem tu ještě neviděla...:):):)

Já osobně si myslím, že to není přirozený povahový rys, ale porucha. Možná tím někoho urazím, ale to co tu autorka a jiní popisují znám velmi dobře. A taky mám zkušenost s přirozeným stavem, kdy jsem se mezi lidmi cítila dobře. Bylo to několik dní po holotropním dýchání. Asi tři dny v mém životě mě poprvé lidé nevysávali, neobtěžovali, ne.....víme co všechno. Naopak, cítila jsem se mezi cizími lidmi dobře, měla jsem je ráda, i když byli jací byli.V povaze člověka je družnost a já si myslím, po té mé zkušenosti, že k tomu, co prožíváme jsme dospěli výchovou, předsudky, špatnými životními zkušenostmi a jinými vlivy. Vidím to jako nepřirozený stav, který se dá zvrátit, ale jak na to a trvale, na to jsem ještě nepřišla :-)

A ještě něco- chci jen trochu poradit, měla by to být poradna, ne? nebo se vám uleví, když všichni jen skučí a vy si řeknete, že nejste sami? To pomůže na chvíli. Tyhle potíže jsou i tak trochu o povaze člověka, který má JÁ na 1. místě. A to se vás některých, bohužel, dotkne hodně.

Musím reagovat na některé příspěvky. Především- nemyslela jsem to urážlivě, ale věcně a racionálně, s trochou humoru, pro toho, kdo ho chtěl pochopit. Pokud budete chodit pro léky v každé takové situaci, tak vám nezbude nic než sedět doma a bude to horší. Už když půjdete do schránky pro poštu, podlomí se vám nohy a pojije vás pot. Chce to se těm situacím postupně pomalu vystavovat víc a víc , abyste si uvěřili, že to zvládnete a potom si vyberete , kde a jak budete pracovat svobodně. Já vás zdravím a opravdu vím, že se cítíte hrozně a ty potíže máte.

Jo já taky nechápu, jak se všichni potřebujou pořád družit a srocovat , nesnáším, když se na mě někdo lepí a něco furt plká,svý lidi si vyberu sama a ostatní nemusím , ale já naštěstí nechodím do práce ...to bych se zbláznila z těch slepic:):)

Nikito, přesně to taky nezvládám. Jakmile mám chvilku volno - čtu si, nebo něco studuju. Ostatní se vždycky slezou na pokec....já jediná ne. Nejspíš si myslí, že jsem nafoukaná. Mně ale k životu stačí manžel, dobrá kamarádka a jsem spokojená. Davy cizích lidí fakt nepotřebuji a klábosení o ničem pokládám za ztrátu času.

Taky s tím už dávno chodím k psychiatrovi i k psycholožce. Napíšu ti na mail. ;-)

já jsem v kanceláři sama,díkybohu,ale ve vedlejší kanceláři je spolupracovnice s kterou musím spolupracovat a mám vždycky nervy,jak přijde pokecat,vadí mi to,radši si něco čtu,ruší mě to atiše trpím v duchu,takže jsem ráda pokud mám hodně práce a ona mi dá pokoj

vystihla jsi to úplně perfektně - vnímám to stejně jako ty. Jak to řešíš? Pracuješ z domu? Já jsem si záměrně jako profesi vybrala účetnictví, protože tady ta možnost (práce z domu) existuje. Čím se živíš ty (jestli mi to prozradíš)?

Mám ten samý problém,a je to opravdu o osobnostním ryse,strašně mě ti lidé lezou na nervy,asi to tak máš,že si vystačíš sama a ti druzí,tě začnou rušit,když k nim nemáš silné pouto,tak ti přeji hodně sil,přitom na lidi působím jako smíšek,rádi se se mnou baví,já to chvíli vydržím,ale pak už toho mám po krk a trpím

Ty budeš asi pořádný ranař. O těch lidech nic nevíš, ale jedno víš určitě. Že s tím nic nedělají a mají psychickou poruchu. Jak vidíš nemají a ta Renata s tím dokonce už dávno něco dělá. Ani psychiatr nepomůže. Radila bych jí jestli má typ práce takový kde to půjde, aby zkusila pracovat z domů na počítači, to je ideální. Vím o čem mluvím. Mám tentýž problém, dávno chodím k psychiatrovi a nejde s tím nic dělat. Je to také osobnostní rys. Jelikož jsem starší ročník za komunistů se nedalo pracovat z domu, dnes už to některé profese nabízejí, pro tyhle lidi do budoucna super možnost. Jinak zdechnou předčasně ze stresu.

Ty budeš asi pořádný ranař. O těch lidech nic nevíš, ale jedno víš určitě. Že s tím nic nedělají a mají psychickou poruchu. Jak vidíš nemají a ta Renata s tím dokonce už dávno něco dělá. Ani psychiatr nepomůže. Radila bych jí jestli má typ práce takový kde to půjde, aby zkusila pracovat z domů na počítači, to je ideální. Vím o čem mluvím. Mám tentýž problém, dávno chodím k psychiatrovi a nejde s tím nic dělat. Je to také osobnostní rys. Jelikož jsem starší ročník za komunistů se nedalo pracovat z domu, dnes už to některé profese nabízejí, pro tyhle lidi do budoucna super možnost. Jinak zdechnou předčasně ze stresu.

text

text

moje známá kvůli tomuhle problému odmítá používat MHD... což se jí značně prodražuje.

Renato a gwyx - zkuste s tím něco dělat, nejen skuhrat tady na netu. To znamená vyhledat psychologa (šikovného, dá to hledání), který vám pomůže se vyznat v tom, z čeho pramení vaše problémy. Nebo navštivte kineziologa, nebo reiki-léčitele, nebo kartářku, nebo.... Prostě začněte něco dělat!