NYKTOFOBIE - STRACH ZE TMY

Anetko, netrap se s tím sama. Svěř se mamce nebo třeba školní psycholóžce, vím jak Ti je, sama jsem to prožívala spoustu let. Můžeš si sebou na ty schody brát baterku? Nějakou velkou, která pořádně svítí. Je také dobré mít doma u postele na dosah světlo, které v případě potřeby můžeš nechat svítit celou noc.

dalšia noc za mnou a po schodoch nemožem vyst bez toho aby dole bola tma musim vždy bežat čo robit už som na pokraji šialenstva anetka 11 Rokov ...

dalšia noc za mnou a po schodoch nemožem vyst bez toho aby dole bola tma musim vždy bežat čo robit už som na pokraji šialenstva anetka 11 Rokov ...

Ja v noci to nie je normalne bojim sa a vidim postavy lebo ako malu asi 5 ročnu ma strašeli že u nas z studne vylezie skery moove mam 11 rokov čo mam robit ????

Já si strachu užila - téměř celé dětství a mládí. A ze strachu mě vyléčilo až mateřství. Po narození prvního syna byl strach (ze tmy) pryč. Někdy má fóbie ještě povystrčí drápky, ale člověk se nesmí dát! Dnes si užívám víkendy, kdy jsem sama. Moje metoda je: Příjemné světlo u postele s vypínačem na dosah. Krásné, pohodové prostředí, nějaká úžasná kniha do postele, a když je zle, příjemná hudba. Ivča má velkou pravdu - strach je vyjádřením naší vnitřní nejistoty. Takže nejvíc mi samozřejmě pomáhá víra, jistota, že mě obklopuje láska a dobro. P.S.: Když jsem se opravdu moc bála, porozžíhala jsem všechna světla, a dala se do gruntování, šití, psaní, třídění papírů, a to až do rána! Druhou noc jsem spala jako zabítá. Ano, a nějaké zvířátko, abyste se mohli bát ve dvou. (Jako já s kočkou) Jo, a žádná zrcadla v ložnici. Člověk uvidí svůj vlastní pohyb, a je na infarkt.

Ja se bojim jen nekdy ale...A potom si zacnu vycitat ze su zbitecna a ze me nechcennikdo a bojim se

Ja se bojim jen nekdy ale hlavne kdyz mam stres nebo kdyz jsem nemocná teď se bojím

ja sa bojim tmi lebo maja sestra ma zavrela a zhasla obvtedi sa dojim a nemožem ist tam ked neni sveto

Je mi 21 a ke strachu ze tmy jsem přišla jak slepý k houslím , spávala jsem jako malá u babičky která měla vrzající schody a když v noci někdo šel šíleně sem se bála že si jde pro mě. Zůstalo mi to dodneška, jen mě mrzí že lidi kteří to nezažili tomu nevěří a dělají si z toho srandu.. zůstat večer sama doma po tmě? neexistuje jít večer lesem nebo černou boční uličkou? vůbec! a když už mám projít pár metrů tmy mám pocit že za mou někdo stojí kolikrát mám ten pocit i v posteli když ležím že za sebou někoho mám

Ahoj, ja mám taký problém, teda ani nie tak ja, ale moja mama. Mama má 67 rokov, pred 5 mesiacmi mi zomrel otec(teda jej manžel).Odvtedy nespala sama v noci doma. Strašne sa bojí-nevie povedať čoho.Cez deň sa nebojí, ale keď v noci treba ísť spať, tak nevie. Mám jedného brata, takže sa po týždni striedame - týždeň je mama v noci u nás a týždeň u brata. Je to už trošku na nervy,že takto putuje raz ku mne raz ku bratovi. Snažila som sa s ňou rozprávať, že nech aspoň skúsi raz spať sama, nech si zasvieti svetlo alebo pustí hudbu, ale ona ani nemá snahu. Neviem,čo už máme robiť lebo ja to vidím tak, že ona sa toho nikdy nezbaví. Nemôže predsa celý život v noci prespávať mimo svojho bytu. Keď žil otec, tak v podstate nikdy nespala sama a tak si ani nemohla zvyknúť.Poraďte mi prosím niekto. Ďakujem.

Ahoj lidi, je tu někdo kdo...Já ale toto je nevysvětlitelný strach ze tmy

Ahoj ... . Nyktofobii trpím už asi od 5 let ale nějak jsem jí Ignoroval .. . Ale v mých 10 letech mi umřela babička a my se nastěhovaly do jejího baráku .. . Kvůli babičce jsem hodně nervozní protože jí nevídám .. . Po 2 letech jsem se neočekávaně probudil a musel jsem jít na záchod ale bylo tam rozsvíceno ale máma ani táta by to neudělaly tak jsem tam šel ale měl jsem veliký strach (Nyktofobie) Když jsem vešel vykonal jsem potřebu a šel jsem si lehnou ale najednou probliklo světlo a já jsem od té doby štítim zrcadel protože někdy nemusí ukazovat pravdu mluvím ze svích skušeností . Je mi 13 jsem nyktofobick nikdo by mě do lesa nevyhnal (Přez noc ) Když usínám zdá se mi že v pokoji někdo je a často když se probouzím tak židle od pc je natočena k mé postely ... . Nevím jak dál . Děkuji za odpověd a za všechny rady

Šimon Beer

Strach. Můj strach ze tmy u mě začal po 40.Nevím proč a z čeho.Bydlím v bytě a musím mít zapnutou buď telku nebo lampičku.Stačí mi i malinkaté světýlko.Podle mě jsem si strach vypěstovala po rozvodu,kdy jsem měla veliké psychické vypětí.Není to ten panický strach ale stačí to.Spíš si myslím,že jsem si zvykla usínat při nějakém zvuku.Venku mi tma nevadí.Tam se spíš bojím blbejch lidi.Držím všem palce ať si svůj strach přemění v něco hezkého a hlavně nejme magoři ale citliváci.a duchové jsou.já si s nima povídám a vycházíme spolu dobře. zatím. papa

Ahoj, jsem ráda, že nejsem...Je to tak... mně také navštěvovali. Sice jsem je neviděla, ale vnímala. A ve snech t o bylo utrpení. Viděla jsem je a také jsem od malička viděla kostry a mrtvoly a to se dělo i když jsem jenom zavřela oči. Až nedávno mi došlo, že mě třeba straší osoby, kterým jsem v min. životěch asi hodně ublížila. Co se stalo? Před usnutím jsem zase viděla mrtvoly a strachy usínala. prosila jsem, že jestli jsem jim někdy ublížila, že mě to mrzí. Opravdu jsem cítila lítost. Najednou se z mrtvol staly květiny... od té doby s tím pracuji. Mrtvoly se mi najednou přestaly zjevovat a pokud se občas ukáží, uvědomím si, že to má asi důvod ten, že máme nevyřízené účty, že jsem jim ublížila (zabila). A zmizí. Vedlejší efekt je ten, že ten strach ze tmy postupně mizí. Vím, že to není univerzální recept, ale za vyzkoušení a uvědomění si určitých souvislostí to možná stojí.

Ahoj, jsem ráda, že nejsem jediná, která spí s nočním světýlkem v zásuvce. Můj strach ze tmy začal z jednoho jediného důvodu. Kdo nezažil, nepochopí. Když to teď píšu, mám knedlík v krku. Když jsem byla malá, tak se mě zjevovali duchové. A to trvalo tak do svých 16ti let, kdy náš dům navštívil farář, posvětil můj pokojík a od té doby, se mi zjevují naštěstí už jen ve snech, ale i to je velmi nepříjemné, když se vzbudíte a srdce buší o závod. Kdo tohle nezažil, tak nepochopí, jak potom vypadá strach ze tmy. Nenajde se ani jediný večer, kdy bych nezasunula to malé světýlko do zdi. Ale když spím s někým vedle sebe, je to něco jiného a citím to bezpečí, že nejsem v tom pokoji sama. Byla jsem i za psychologem, ale měla jsme pocit, že mě nechápe, radil mě, že až si lehnu do postele mám meditovat, myslet na krásné věci. Ale beznadějné. Sice se opakuji, ale kdo tohle nezažil tak to nepochopí a nedokáže pomoct. To je jako, když člověk má hrozný strach s pavouků, taky by ten člověk neusnul, kdyby byl obkloepen stovky těchto chlupatých stvoření.... Byl mi předepsán Lexaurin, pomáhal, to je pravda, ale stejně jsem se v noci pak vzbudila a rožnula to světýlko a cpát do sebe jedy, to radi budu pálit eletriku :) Je mi trapné o tom s někým mluvit, že mi je 22 let a usínám se světýlkem. Bojím se toho, že když zhasnu, zase příjdou... Pro někoho asi neuvěřitelné, ale myslím si, že určitě nějsem sama, koho navštěvovali, navštěvují a budou navštěvovat...

No asi jsem fakt sama...Tak já jsem na tom stejně :/ sama spát v pokoji? Nikdy...:// Bojím se tmy už do utlého věku a teďka jsem sice dospělá,ale sama jsem nespala už hodně dlouho. protože jakmile nastane situace,že jsem sama tak jdu spát až když svitá .. a někdy je to náročné ://

Já se hodně bojím tmy. Je mi 17 a ostatní nechápou jak se můzu bát. Bez lampičky v noci neusnu a bojím se ráno za tmy jet v lese i když mám baterku a okolo mě jezdí auta. Chci s tím začít něco dělat ale nevím co. Poraďte mi prosím.

kdyz se blizi tma a ty se bojis je dobre se divat na nakou komedii a myslet pozitivne zhasnes a co rekni si nic se me nemuze stat andele me ochranuji nebo nekdo z rodiny zemreli tak se bat nemusim duchove neublizuji a nikdo jiny prijit nemuze je to pouze ve tvy hlave protoze na to myslis je to pouha myslenka a myslenku lze zmenit

coze?? 27 let a bojis se tmy...to není pravda a neposmívej se. tímto problémem trpí víc lidí, než si myslíš a věkem se to opravdu nezlepší. je to iracionální strach, fóbie, příčiny jsou různé, trauma z dětství spojené s nějakým špatným zážitekm ze tmy, ale třenba i minulé životy a jiné příčiny. jednou jsme s přáteli zavedli na toto téma hovor a zjistili jsme, že tmy se bojí, nebo se v ní necítí dobře všichni z nás. chlapi, ženské, různé profese a věk. není to nic, za co by se měl někdo stydět. k tomu psychiatrovi - známá se s tím u psychiatra léčila, na příčinu nepřišli, brala léky, nic nepomohlo. u psychologa zase chodila na pohovory, terapie, ale nic. až jednou podstoupila hypnózu a vrátila se do minulého života, kde viděla sebe, jak je zavřená v bunkru a na dům spadla bomba. dům se celý zbořil, lidé ve sklepě to přežili, ale nikdo jim nepřišel na pomoc a neměli se jak dostat ven. tak všichni pomalu zemřeli pod sutinami- ve tmě. nesmysl? možná ano, možná ne, ale od té doby je v pohodě a tmy se nebojí.

Mám stejný problém bez tv...Já bych ti radil aby si za odborníkem zašla ale ne za psychologem ten nikomu nepomůže zajdi na psychiatrii tam ti určitě pomůžou.Já měl něco podobného a léky od psychiatra mi moc pomohly.Klásně teď spinkam:)