Oidipovský komplex

Práve som sa rozišla s...zajímalo by mne jak to celé dopadá, a co se s tím dalo dělat. podobný problém sice nemám ale znám vzdálený případ ve svém okolí a ráda bych vědela víc o tomhle hrozném neduhu.

Ani nič nezvládnete,aj ked vám to prajem.jasný prejav Oidip.kompl.ta dcéra vás bude čoskoro nenávidieť,pretvorili ju vo svoj obraz,čo je patologické,choré ako ste poznamenala,no žiaden psycholog vám v tejto oblasti nepovie ako ak predsa tak im neverte.To musíte zvládnuť iba sama svojou láskou a citom.Súd nič nerieší,justicia je slepá,bude zlá iba sama.Prajem úspechy

Práve som sa rozišla s takýmto mužom...jeho matka 17 rokov bez chlapa, je na ňom totálne závislá a on na nej...zničila nám vzťah, ukradla mi dcérku a teraz sa tvária ako šťastná rodinka...ku koncu keď sme mali problémy, tak On už so Mňou nekomunikoval vôbec, len s mamičkou, spával s Ňou v manželskej posteli na poschodí, Ja dole s deťmi, Ona bola tá čo mu varila, nosila raňajky do postele, kávičku a pod...starala sa mu o dcéru o ktorú sa mal starať On a pod...nakoniec ma vyhodili z ich domu, lebo som im vykričala, že majú medzi sebou chorý vzťah a zobrali mi dcérku, resp. priateľ mi nedovolí starať sa o Ňu, bo ju ani na krok nepustí z domu, keď ju chcem vidieť musím ísť k Nim domov...robím všetko čo môžem aby som ju získala, ale musím čakať na súd, ktorý bude 28.5...a to sme neni ani manželia...

Podla mna je len dobré ked...jo, ale ne chovat se jako malý kluk.

Neviem, či je toto typický "oidipák"... Syn, stále slobodný,takmer 50 ročný, býva neďaleko mamy v samostatnom byte. Má vlastnú úspešnú lekársku prax, o mamu sa stará,denne ju navštevuje, nakupuje jej, upratuje, chodí sa k nej občas navečerať (nie celodenné stravovanie). Matka ho neuznáva ako osobnosť, neuznáva jeho názory, čo povie dnes, zajtra neplatí a inak sa správa k nemu a inak k cudzím ľuďom (jej kamarátkam). Pred ním "nevládze chodiť", "umiera", nevychádza von,nechutí jej jesť a už nevládze žiť. S kamarátkami si však u nej doma rada poklebetí, dá si ku kávičke fernetík a cigaretku pekne upravená a ovešaná šperkami. Syna tento stav nekonečne psychicky ubíja. Nijako nedokáže u matky presadiť svoje názory. Nedokáže však urobiť ani to, že by ju napríklad týždeň ignoroval a neprišiel k nej. Pretože sa o ňu aj tak postarajú kamarátky a on bude ten najhorší syn...

Můj manžel je zcela oddán...Podla mna je len dobré ked muž miluje svoju matku! Podľa starovekej literatúry by mali deťi milovať svoje maminky :)

Neviem, či je toto typický "oidipák"... Syn, stále slobodný,takmer 50 ročný, býva neďaleko mamy v samostatnom byte. Má vlastnú úspešnú lekársku prax, o mamu sa stará,denne ju navštevuje, nakupuje jej, upratuje, chodí sa k nej občas navečerať (nie celodenné stravovanie). Matka ho neuznáva ako osobnosť, neuznáva jeho názory, čo povie dnes, zajtra neplatí a inak sa správa k nemu a inak k cudzím ľuďom (jej kamarátkam). Pred ním "nevládze chodiť", "umiera", nevychádza von,nechutí jej jesť a už nevládze žiť. S kamarátkami si však u nej doma rada poklebetí, dá si ku kávičke fernetík a cigaretku pekne upravená a ovešaná šperkami. Syna tento stav nekonečne psychicky ubíja. Nijako nedokáže u matky presadiť svoje názory. Nedokáže však urobiť ani to, že by ju napríklad týždeň ignoroval a neprišiel k nej. Pretože sa o ňu aj tak postarajú kamarátky a on bude ten najhorší syn...

starší syn: Bohužel na tom co píše Mirek něco bude. Matka jistě nebude žít věčně a těžko potom budete schopný spolu žít pod jednou střechou, je jasný taky, že pak bude muset jít do práce, jinak skončí na ulici a když je to takovejhle zmetek, jistě ho napadne jednoduchý řešení pro něj najednou vzniklého dylema, navíc by tak zchrábnul veškeré dědictví sám, vůbec ti nezávidim, nebudeš to mít jednoduchý a tohohle bych se vážně jednou obával. Osobně být v tvé situaci a kdybych už věděl, že mi usiluje o život, myslim si, že by morální zábrany a svědomí asi šlo stranou, asi chápeš jak to myslim že jo. Přeju hodně štěstí, budeš ho potřebovat.

Starší synu, myslim že dřív nebo později se ho stejně budeš muset zbavit, protože tento případ nemá jiné řešení, tedy pokud se nechceš zřeknout veškerých oprávněných nároků a odejít s holym zadkem, pak sou už jen dvě možnosti, buď skončíš s kudlu v zádech ty nebo on, protože jak to tak čtu, je to pěkně vypočítavej a chladnej hajzl a až jednou dojde na "lámání chleba" zbaví se on tebe, tomu věř.

to starší syn: Však počkej, jestli nedostuduje, tak bude muset něco dělat a jako gymnazistu ho nikde nezaměstnaj leda tak někde ve skladu, bych mu přál takovej Ahold, tam už by si s takovym cucákem poradili, tam by mu spadnul hřebínek, tam by měl vojnu chlapec, až by se z toho p.....:-))

...zajímavý článek, opravdu zajímavá psychoanalíza dá se řící pravdivá, ovšem nevim, proč to dáváš na tuto diskusi, určitě by se proto našla vhodnější

http://www.white-media.info/psychopatologie_syndromy_levicactvi.html

psychopatologie levicacke osobnosti, nenavist ke spolecnosti

Jestli to pomuze, tak i ja jsem takhle vyrustala a take si s tim nikdy nevedela rady. Bracha je milacek a ja byla vzdycky ta spatna. Pomahat doma od malinkabylo na dennim poradku jen u me, a bracha si nikdy nemusel po sobe ani odnest spinave nadobi ze stolu. Za vsechno jsem mohla ja, on byl zlato. Kdyz nedochodil skolu, mam jen s povzdechnutim pronesla, co ze to udelala za blbost porizovat si druhe dite. On zadny trest nedostal nebo aspon vynadano. Kdyz mi bylo 18 tak jsem utekla pryc, castecne take kvuli otcimovi toho nesnasime oba. Ja se mela blbe, oni skvele, dovolene, drahe sportovni obleceni a vselijake lyze a snowboardy, pocitace, hudbu, televize motorky a nakonec i jedno pekne drahe auto v 18ti nebyl zadny problem. U me obcas nejaka ta tisicovka na vanoce s usklebkem ze to stejne zase vyhazim za zbytecnosti... Mohla bych pokracovat na nekolik stranek, ze? Casto nad tim premyslim a hrozne jsem se nabrecela, ted uz to tak zle nevidim... Brachu mam ale hrozne rada, protoze on mi nikdy nic neudelal, byla to podle me mamina vina. U mamy, nevim.... Nechapu ji a ted po 20ti letech ji beru takovou jaka je, zamilovanou jen a jen do nej. Nekdy me napda jestli za to muze moje podoba hlavne charakterova s mym vlastnim tatou, ona ho totiz nemusi a hned se rozvedli (brali se kvuli mne). Ja jsem ji vlastn zkazila zivot, a taky jsem si to pekne hodnekrat "vyzrala". Bracha naopak byl chteny, a mama mela jeho tatu rada. Bracha je taky vic pobny na mamu, a tak si notuji. Proste to tak je a nema cenu se tim trapit. ALE - neco jineho by to bylo kdybych s nima zila, to bych asi vzteky taky nevidela!!! Jednou jsem se pokusila vratit ze budeme zase vsichni spolu a behem par tydnu bylo po idylce. Neustale podstrojovani mymu brachovi a rvani na me, zamilovane pohledy na jeho vlasy a oci, a na me jen vylevani vzteku byly na dennim poradku. Po par mesicich jsem musela zase utect a to doslova. Nemela jsem nic, snad jen na autobus a nemela to nikdy lehky. Ted jsme velci - a vidim ty rozdily mezi nama, bracha uspesny podnikatel, sebejisty, porad v dobre nalade, no a ja, sice se mam celkem dobre, ale lecim se na depresi, jsem ustrasena, nedokazu se koncentrovat a nesu si toho hodne v sobe, momentalne se z toho vymotavam. RYCHLE PRYC!!!

Mám jen svůj názor jako vzdálený pozorovatel, do mnoha věcí nevidím a můžu jen spekulovat, ale jestli jsem se tě jen dotkla, tak se omlouvám.Přikláním se k názoru anonyma přede mnou - odstěhovat se.

Jediné řešení - odstěhuj se!!! Postav se na vlastní nohy a odejdi od nich.... bez lítosti

........

jestli náhodou matka nevidí...To nevim, to už je trochu odvážná teorie o ztracené osobě a osobně si to nemyslim(promiň ale v tomto si myslim, že uvažuješ jako typická žena), ona se na něj citově upla, to manželství bylo hodně špatný a já jako nejstarší dítě jsem si to "vyžral" na plno jak od otce tak od matky, hádky tady byly na denim pořádku. Samozřejmě že jsem měl rozepře s matkou, právě kvůli zcela rozdílnému přístupu k nám a hlavně proto, že miláček se do ničeho nikdy nezapojil, než aby si sám např.uklidil pokoj, tak to za něj maminka udělá sama a pak si stěžuje jak je stará a stahaná a že jí máme pomáhat ve všem, samozřejmě to myslí jenom na mě, taky to řiká jenom mě. Jakmile na toto téma zavedu řeč, hned se naštve a jsem já ten zlej, co prudí, chce šikanovat atd..... No vždyť ona by absolutně se o to nemohla postarat nebejt mě, nikdo z nich neumí nic spravit na baráku, neuměj sekat trávu křovinořezem, neuměj řídit auto, vše dělám já, jistě můj brácha, kdyby matka najednou nebyla, ten by absolutně nevěděl co s životem, ten si neumí vyprat ani uvařit, neumí platit složenky ani vydělat peníze a toho se právě děsim, on by klidně očekával, že se o něj budu starat jak o mimino, ale to teda ne. Příbuzné prakticky nemáme jen vzdálené z otcova pokolení, ty jsem neviděl už přes deset let, z matčiny strany už nikdo nežije, kromě jejího bratrance právníka, kterého na mě chtěla poslat prý za domácí nasílí, když jsme se s bratrem nepohodli, to víš že mu napovídala všechno možný, aby utvořila obrázek který se jí hodil, přitom ten bratranec u nás byl jen jednou, s matkou se cca 20 let neviděli, takže těžko může reálně něco posoudit. Otec v tomto sice je na mojí straně, ale s matkou se nesnášej natolik, že se absolutně nestýkaj, naposledy se viděli, když mě chtěla vyhodit z baráku právě kvůli konfliktům s bratrem, to otec přijel a rozmluvil jí to, byla to dost nepříjemná a trpná situace, nicméně jejich přístup zůstal nadále stejný a ten, kdo se musel přizpůsobit jsem pouze já, bratr je vysmátej, ačkoli mu otec dal jasně najevo, jak on to vidí a co si o tom myslí, on cítí, že maminka za ním pevně stojí, tak nemá snahu něco změnit.

jestli náhodou matka nevidí v tvém mladším bráchovi někoho, koho podvědomě ztratila?...no, měla by být soudná k vám oběma, ale nevypadá to tak.

Dovol mi otázku - neměl jsi náhodou ty nějaké rozepře právě s matkou?
To by vysvětlovalo proč se k tobě tak chová, ale třeba se pletu.
Takže na baráku žijete pouze vy tři?
Nedivila bych se, kdyby se tvá mamka bála zůstat sama, ty už jsi dospělý a můžeš kdykoli odejít, ale tvůj brácha je rád, že mu někdo pořád stojí za zadkem...osobně si myslím, že jestli tvá matka nezmění přístup k tvému bráchovi a hlavně k tobě, tak je pouze jediné východisko a to odejít.A co vaší příbuzní, rodina nebo známí?Když vidí nespravedlnost, proč se tě nezastanou?Popravdě je to docela nerovný boj

pro staršího syna -...Ano v manželství problémy měla, s otcem se zozvedla, když mi bylo 13, od té doby je to tam vše okolo baráku na mě, po rozvodu se právě hodně zafixovala na bráchu, myslim si že to tak mezi nimi bude až do smrti, podle mě si brácha nikdy žádnou ženskou nenajde, takovýho ňoumu už od pohledu žádná chtít nebude. Žádný rozhovor s ní na toto téma již uskutečňovat nehodlám, zkusil jsem to nezčetněkrát, bez úspěchu, každý se diví poměrům u nás doma, známí žasnou jak je to možné, ona vše před nimi krásně zaobaluje a překrucuje a bratra do nekonečna hájí, ale každý vidí jaká je zkutečnost. Částečně jsem si již na tyto poměry zvykl, musel jsem, spíš se snažím žít si tak nějak svůj život, vadí mi to, ale nic s tim nezmůžu, naděje je snad v budoucnu až bratr snad někdy vystuduje a najde si práci, bude jí i finančně podporovat, zatím je to jen příživník, defakto jsem v pozici jako obyčejný bílí občan proti cikánovy, který nic nemusí jen řve jak je mu ubližováno a stát ho hájí a zadarmo živí a já musim držet hubu, je tam jen jeden rozdíl, můj bratr neni cikán.

pro staršího syna - nezabíjej nikoho, tím si fakt nepolepšíš. jestli je to jen možné, zkus si s mamkou vážně promluvit. Sama musí vidět, že její oblíbenec nehne ani prstem, zato ty dřeš jak mourovatý.Jestli je ale vážně tak fixovaná na bráchu(tzv. opičí láska) a ty jsi jen otrok, tak nemáš šanci.Btw. měla jsem vztah s klukem, kdy jeho matinka měla pocit, že jí kradu syna,k tomu mě tak nesnášela, že si dokonce vymyslela důvod a tou byla moje barva vlasů... nepochopitelné a smutné. Do roka jsem vztah ukončila.
Spíš bych tipovala, že nemáte moc urovnané vztahy v rodině - jaký máš vztah s bráchou, neměla tvoje matka problémy v manželství, jak se k ní stavíš ty a naopak atd.?Důvodů může být spousty.
A problémy právě v rodinných vztazích bývají někdy ´katastrofické´.
Jak říká moje babička - Shoda buduje, neshoda ruinuje.
Vím, že se lehce radí, taky mám podobnou situaci doma jako ty, ale zase né tak hroznou. Taky nemám srdce opustit zahradu a to malé hospodářství, co jsem si pořídila, ale vidím, že to jinak nepůjde.
Držím pěsti! EstrelK