Opustit a ublížit co nejméně

jak uz rikali ostatni, pokud jsi skalopevne presvedcen o rozvodu a odchodu, tak v tom zustan pevny at je reakce jakakoli. Pevny, tim myslim neobjimat, neutesovat donekonecna. Ver, ze jakykoli sebemensi projev naklonnosti po rozchodu v partnerovi muze vzbudit dojem ,ze se vse jeste zachrani a bude zbytecne plytvat energii myslenkami na to, jak to udelat a jestli to vyjde.Bolet to nejspis bude tak jako tak a dcerku taky uplne neusetris.Ikdyz odejdes klidne, ikdyby vy dva jako rodice se domluvili, od ni odejde tata. Kdybys ale zustal, stejne by holka nebyla spokojena, dite velmi dobre citi, kdyz to neklape. Nemyslim, ze zena by dite nechtela "pujcovat" (hnusny slovo) natruc nebo jako vraceni zloby. Pokud te ma porad rada ,muze ji byt jednoduse nesnesitelne te opakovane vidat a predavat si s tebou dite, casem to snad pujde, ale podle me kazdy takhle potrebuje nejaky cas se vubec nevidet a pokud mozno ani jinak nebyt v kontaktu. Snad zezacatku pro holcicku muze chodit babicka, teta nebo proste nekdo jiny. Zenu to bude "stvat",protoze casto zast je docasnym pomocnikem v odmilovani se, neni to fajn zpusob, ale myslim, ze se da pochopit a prezit,je to jen nacas,snad v om nezamrzne. Ale cim spis si od tebe odvykne, tim rychleji budete moci byt pratele a spolupracovat na vychove.Takze: byt tebou prijdu mimo jine i s resenim, s navrhem, jak si budete v prvnich tydnech, mesicich predavat holcicku.

I ja ti drzim palce. Jsem na 100 % presvedcena, ze jednas spravne...decko by stejne poznalo, ze to doma neklape a pak by ti vycetlo...takto mate sanci oba zacit novy vztah...akorat bych si asi nejdrive zajistila nejake zazemi a kdyz by nebyli doma, tak bych si odvezla aspon svoje obleceni...abych neco mela a pak bych teprve rekla, ze nas vztah me uz nenaplnuje a ze jsem se rozhodla, ze to dal nema smysl...ze odchazim...budu rada, kdyz zustaneme prateli ci kamarady a ze se na me muze kdykoliv spolehnout, ze bys rad, kdybys mohl vidat dcerku a ze nechces, aby stradali...ze to tak je pro vas tri nejlepsi reseni, zivot rychle utika a je skoda kazde promarnene minuty. myslim si, ze ferova hra se vyplati, bude to bolet, ale lepe ted, nez za 10 let... takze drzim palce :)))

Takže víš,že tohle své rozhodnutí musíš vzít se všemi důsledky.Pokud jsi teda už rozhodnutý,tak asi odejdi fakt co nejdříve.Přeju ti hodně štěstí.

..špatný výběr partnerky. Takže když jsem potkal někoho jiného, poznal jsem to prakticky hned, najednou spadly klapky z očí. Jenže jsem to "té druhé" nikdy neřekl a užíral jsem se uvnitř...Co se týká odchodu - něco si někde pronajmu - v nejhoším chatu rodičů, než si najdu něco lepšího.Počítám s tím nejhorším - i předtím na mě poštvala celou svou rodinu včetně příbuzných, mé kamarády i mou matku. A samozřejmně vydírání přes malou, teď z toho mám taky strach - proto se ptám. O majetek si taky nedělám iluze, ale kašlu na to - právě tohle je důkaz o jeho pomíjivosti...

A máš kam jít? Pokuď ano, myslím že bude nejlepší řešení oznámit a odejít. Nedovedu si představit, že by jsi mi řekl že už mě nemiluješ, ale zůstal stále se mnou pod jednou střechou. To potom výčitky a slzy chápu. Co se týká dcery, možná by jsi měl počítat i s tím, že Ti jí manželka nebude chtít půjčovat, na truc aby Ti nějak oplatila bolest. Ze začátku to opravdu asi nepůjde v klidu a po dobrém, miluje Tě a nechce Tě ztratit, ale chápu i Tebe, takový život opravdu za moc nestojí. Možná to dopadne i tak, že ti určí povolené návštěvy dcery soud, včetně výše alimentů. Říká se počítej s horším a doufej v lepší..

Myslíš,že to byl špatný výběr partnerky,nebo to ovlivnilo něco jiného?Jsem zvědavá,viď?Určitě to chce o všem si s ženou promluvit,ale nejde to hned.My si prošli obdobím šílených emocí,od vzteku,vydírání a výhružek,že se manžel zabije až po pláč...je to strašně zoufalé..dneska vím,že jsem to mohla provést jinak,ale je na to pozdě.Myslím,že až časem můžeš ženu přesvědčit o tom,jak to s dcerou myslíš dobře,sliby jsou nic.Život ukáže.Myslíš,že to,že máte jiné zájmy je důvod rozvodu?

ad názor ženy - zkusil jsem tohle řešit už asi před 2ma lety, reakce byla hysterická, vyčítavá a zamítavá. Řekl jsem si, že tomu dám ještě šanci, že to třeba v sobě ještě nějak zlomím - ale nedaří se to, bere mě to sílu, takhle žít a vlastně pořád lhát - jí i našemu okolí - všichni si myslí, jak nám to klape. Nehádáme se, nikam to nevedlo, jen další výčitky a slzy.

..nechci dceru zamést, v žádném případě. Chtěl bych se s nimy stýkat přátelsky dál, aspoň z dcerou rozhodně ano, otázka je, zda mi to bude pak ženou dovoleno. Nedělám si iluzi, že bych mohl dceru dostat do výchovy já - a s ohledem na ženu bych to asi ani nežádal. A střídavá výchova nepřichází v úvahu, myslím, že pro dítě to musí být šíleně traumatizující každých půl roku nebo jak často měnit prostředí.

George- umím si to představit,jak ti je.Já jsem ve velmi podobné situaci.Trvá už nějaký čas,co to manžel ví a jediná rada asi je,chovej se slušně a nejvíc "láskyplně" co dovedeš,ale rozhodně a rázně.Řekni ženě,že jí chceš stále pomáhat,o dceru stojíš.Jí to bude bolet stejně..s tím nic neuděláš.Můžeš to jen provést co nejjemněji,když jsi se už rozhodl...Rozvod a rozchod je hrozně těžká věc.Uvažuješ o tom,že se budeš s ženou stýkat jako její přítel a otec dcery?Nebo zameteš stopy a neukážeš se?Jak se dívá tvá žena na váš vztah po rozvodu?

Když se vžiji do rolé Tvé maželky, cítím že to bude hodně bolestivé ať to uděláš jakkoli, tedy pokuď Tě opravdu miluje. Nejlepší řešení, dle mého názoru, je v klidu si spolu sednout, až bude malá spinkat a pak jí pomalu začni říkat co cítíš, jak se cítíš ve vztahu, že už ji nemiluješ. Vím, je to hrozně těžké, ale pokuď se chceš zachovat fér řekni jí pradu. Přeji vám oběma hodně síly.

..to taky. A pomoct přijít na to, jak to udělat pro všechny zúčastněné strany co nejmíň bolestné. Já si své rozhodnutí udělal.

Bude to znít jako fráze, ale opravdu není nic horšího, než "mrtvý vztah",jít pryč je jediné řešení, ale to ty cítíš a udělat chceš. Tady si chceš potvrdit, že tvé rozhodnutí je správné, že?

Poraďte mi - již 4. rok zůstávám se ženou jen kvůli dceři (5,5roku), manželství 9 let. Nemiluju už jí, nemáme si co říci, nemám s ní společné záliby, žijeme prakticky vedle sebe. Nemůžu už to takhle dál vydržet, zkoušel jsem to změnit, zkoušel jsem se změnit, nejde mi to. Ona tvrdí, že mě miluje. Jenže z toho mám akorát výčitky, že já tohle neopětuju. Jak jí mám opustit, aby jí to zasáhlo co nejmíň a dceru samozřejmě taky. Jsem připraven je zabezpečit materiálně. Řešení zůstat pro mě už nepřichází v úvahu...