Péče o seniora

Také jsme se museli postarat...Možná někdo bude odsuzovat tento příspěvek, ale já v něm nevidím žádnou zlobu, jen holou skutečnost. Kdo nezažil péči o seniora, nepochopí. Dnes už není početná rodina, která pečuje o babičku na výminku. Mnohdy si pracující lidé musí vzít seniora domů, převrátit chod domácnosti vzhůru nohama, přitom chodit do práce. Takto fyzicky, psychicky i finančně vyčerpávající práci si mnozí nedovedou představit. Přitom širší rodina přijde občas na návštěvu, chvíli seniora sice zabaví, ale pak po nich zůstane jen nádobí a dobré rady, jak máte péči zlepšit. Staří lidé si neuvědomují, že mají přemrštěné požadavky, ža by neměli těm, co o ně pečují jen nadávat, budit je v noci, pomlouvat sousedům apod. V domově pro seniory o ně pečuje kolektiv lidí, doma musíte být uklízečkou, pradlenou, kuchařkou, pečovatelkou, bavitelkou a hlavně hromosvodem ve dne v noci. Vím jedno, až půjdu do důchodu, zažádám si s dostatečným předstihem o místo v nějakém domově pro seniory.

Dobrý den,prodám za...Omlouvám se,značka je Tena,jinak vše platí.

Dobrý den,prodám za poloviční cenu ošetřující kosmetiku řady Menalind pro inkontinentní seniory.Mám čistící pěny a tělové mléka.Vše nové v záruce,ale omezené množství,jedná se o pozůstalost.Pokud máte zájem napište mi Váš email.

Dobrý den, dnes jsme si k...Starám s o matku od roku 2004. V roce 2005 jsem podstoupil Bentallovu operaci srdce. To měla 84 ještě chodila a základní věci kolem sebe udělala. Už tehdy byla zlá třeba 5x za noc chodila vypínat a zapínat termostat topení. Vůbec ji nezajímalo, že ráno vstávám do práce. Neustále vyžadovala pozornost. Teˇd už jsem doma a sám bych potřeboval pomoc matka má 90 a je nesnesitelná. Celé dny kričí a žáda prášky proti bolesti a pod. V noci to samé. Když se okamžitě nedostavím křičí po 30 vteřinách. Já mám hrozné bolesti nohou a další a další potíže, ale ona je bezohledná. Když jednou za čas ležela v nemocnici na pečovatelské oddělení, tak spolupacientky i perosál byly zoufalé z jejího soustavného křiku. Chodí mně pomáhat profesionální pečovatelky a i ty jsou z ní zoufalé protože je sekýruje a komanduje. Kdo to nezažil, tak mně nevěří. Teprve když přijde k nám a slyší ten cirkus a divadlo tak rychle prchá. Nikdy jsem neslyšel o takové zlé stařeně, která by takovým způsobem ničila lidi ve svém okolí. Jestli jste někdo něco takového zažil napište ať alespoň vím, že nejsem sám.

Ted jsem zpětně četla vaše příspěvky..Domy pro seniory jsou asi opravdu to poslední.U nás v Čechách jsou spíš pořád jako nemocnice nebo věznice.Lidi tam nemůžou mít svoje zvířata-psa,kočku,andulky,rybičky atd..přitom by to v domově hned ožilo.A navíc jsou většinou "důchodáky" dost daleko od obchodů,restaurací,internet.kavaren,spořitelen,pošt,zastávek autobusů,jakoby starším lidem stačilo k životu jen pobyt v místnosti,nejlépe na posteli aby nepřekáželi,nebo v přiblblém parčíku,v izolaci.

Mám dotaz.Manžel(je mu 80let) je čerstvě pár dní po operaci prostaty.Jak nejlépe o něj pečovat,byla to prý těžká operace,prostatu měl moc velkou(leta to ze strachu tajil,odkládal)hodně hluboko.Je třeba nějaká dieta,vitamíny,za jak dlouho bude asi přibližně "fit"?Nyní zatím jen leží,sotva se došourá na WC.Jinak před operací ještě normálně chodil i ve svém věku do práce v obchodě,hlavně mezi lidi.A ještě mám možná hloupoučký dotaz-může se prostata vrátit když je po operaci,nebo už niky ne?

Zdravím všechny přítomné. Milado i M, moc děkuji za podporu a omlouvám se, že jsem neodepsala. Byla jsem na tom opravdu dost špatně a neměla jsem sílu svoji situaci rozebírat. Momentálně jsem na tom tak, že se mi nějakým zázrakem podařilo odrazit se ode dna nebo chcete-li najít v sobě dost dalších sil v péči o babičku pokračovat - zatím. Trošku jsem si srovnala priority a vím, že pokud někdy v budoucnu budu mít pocit, že už to nezvládám, s naprosto klidným svědomím babičku svěřím profesionálům a to ještě dřív, než skončím na antidepresivech. Udělala jsem a myslím, že ještě udělám, pro ni za tu dobu, co ji mám u sebe, víc, než její děti za celý život. Vzhledem k tomu, že jsem její opatrovnice, tak bude jen na mně, kdy a jak se v případě potřeby rozhodnu. Od ostatních členů rodiny pomoc čekat nemohu, mám si poradit sama, takže ani já nebudu muset brát ohledy na ně. Dost mi to trvalo, než mi definitivně spadly růžové brýle, co se vztahů v rodině týká. Paradoxně mě ze dna dostalo právě poznání, že mi opravdu nikdo nepomůže a musím se s tím problémem vypořádat sama. Rozhodla jsem se znovu, že se o babičku budu starat dál, ale chápu lidi, kteří se o seniora starat nemohou nebo nechtějí. Je to hodně vysilující a ne každý na to má. Dříve by mě názory Lady přinejmenším pobouřily, dnes jim rozumím. Nic to ovšem nemění na tom, že se o babičku chci starat, dokud to budu zvládat. Lady, ptáš se mě proč - no, jsem prostě taková, možná ke své škodě. Na plný úvazek se o babičku mohu starat proto, že jsem s ní doma a kariéru jsem zatím hodila za hlavu. Takže jak vidíš, jde to, když se chce.
Všem, kteří prožívají něco podobného jako já, přeju hodně síly.

a co když to nejde? Když jsou děti sami vážně nemocné tudíž fyzicky by to nezvládli, nebo jsou zaměstnaní, mají noční, služebky, atd.? Jak by se pak mohla rodina starat "na plný úvazek"? Jesdiné řešení domov, jenže zaprvé chtěj jen soběstačné (ve většině případů) a zadruhé starý lidi jsou fixovaný na domov a nechtěj ho opustit, i když pro své dobro. Jo a navíc ještě když jedno dítě myslí že je lepší nějaký pečovatelský dům s plným servisem a druhé, že je lepší dožít doma (že v nedobrých podmínkách nepřipouští), co s tím??

Ty budeš taky jednou stará a dementní, nemyslíš. oni za to nemohou, jak se chovají. Máš nějakou úctu k živé bytosti? Ano, pečovatelku můžeš zaplatit a pak se vystřídejte celá rodina v péči o seniora. Na tom se musí domluvit děti společně.

dášo, a proč ji nedáš do nějakého peč. domu? Já bych se o svoje prarodiče nestarala, nějak mě poslední dobou spíš vadí ty jejich věčné hádky kvůli kravinám, to jak nás tím otravujou, to jak děda dělá bordel (je dementní a skoro slepý, ale pořád je doma) a babička tím opruzuje nás a čeká nějakou zázračnou radu, která neexistuje. Nebýt to mámy rodiče, vykašlu se na ně totálně. Nechci aby někdy bydleli u nás, naštěstí je doma převaha tohoto názoru. Někdy je smrt vysvobození nejen pro staré lidi, ale i jejich příbuzné. Akorát to nesmím říct před mámou, jinak se tváří šokovaně že "to je vůbec nemáš ráda?". Prostě k nim nějak už nemám vztah, jsou přítěž, jen obtěžujou svýma neřešitelnýma úproblémama. A pomoc jako pečovatelku atd. zásadně odmítaj, no tak co pak s nima. Už mě to nebaví, přála bych si mít už od toho pokoj, jenže jsou to rodiče mámy, kterou mám moc ráda. Když měla babička úraz tak mě to mrzelo jen kvůli mámě, jinak jsem si říkala, aspoň bude možná už konečně klid. Ale holt zas nic.

Prostě jak všichni říkáte, oni nejvíc otravujou svýma stařeckýma výmyslama. Kdyby se chovali normálně, nebyli nervově labilní nebo naopak agresivní, zlomyslní, dalo by se s nima nějak vyjít. Ale takhle???

Děvčata - je potřeba stanovit nějaký plán. Předně, říct té osobě, o kterou pečujete, že budete dělat jen to a to a kdy. Jestli vidíte, že něco zvládne sama, nechte ji v tom, ona ji ta tvrdohlavost přejde, když vytrváte. Mám na mysli běžné věci - třeba, že se dojde umýt, nebo že bude sama a bude si třeba prohlížet knížku, nebo odnese nádobí do kuchyně,uklidí si pokojík, bude ste trochu starat o svoje teritorium, nebo vás v noci nebude volat..., žádný teror, pochopitelně. Řekněte jí jasně, ře musí spolupracovat a když nebude, nezbývá než LDN nebo jiné zařízení. Vzpomínám si, jak mi kdysi vyprávěla moje matka, že často za mlada utíkala z domu, ale jen když viděla, že za ní moje babička běží a z dálky sleduje. Dělalo jí dobře, že ji může trápit a totéž jsem u ní vypozorovala ve stáří, ale už jsem věděla o co jde. Řekla jsem jí natvrdo, že toto trpět nebudu. Nebylo to lehké, ale zabralo to. Mějte se.
Dášo2, nikdo po vás nechce, abyste podávala nějaké výkony a už vůbec abyste se obětovala.Vy sama rozhodujete o svém životě a pokud nejste profesionální pečovatelka, tak ji nedělejte 24 hodin. Je to tvrdé? Moc na vás myslím.

I já vím přesně, o čem mluvíte, i když možná trochu jinak, ale víte děvčata, co bych udělala dnes ? Řízla bych do toho hned !!! Hned a naráz - buď a nebo, protože čím víc a čím déle se snažíte u lidí, kteří se k tomu staví tak,že prostě je to vaše povinnost se zhroutit při péči o ně, tím méně se snaží oni sami.Je rozdíl,když pečujete o někoho, kdo se snaží sám, neotravuje kvůli každé hlouposti atd., a nebo to co zažíváte. Člověk se má postarat, ale ne za cenu skoro zneužívání. A už to tu někdo psal, že když zadupal, tak to najednou šlo. A když ne, tak se nedá nic dělat,prostě bude ta LDN či DD. Já jsem si taky zavedla takovouhle honičku, taky jsem nechtěla být sobecká, taky jsem si vyčítala,že musím a musím, jsem přece dcera ...a co, stejně jsem nevydržela,pak už jsem byla zlá na všechny kolem sebe, skončilo to v LDN,já na práškách a s nervy nadranc,a dodnes říkám, že kdybych nebyla od začátku tak obětavá, tak by to možná taky dopadlo jinak. Je to těžké,sebrat k tomu odvahu,já ji neměla (a taky už bylo vlastně pozdě), ale u vás možná pozdě ještě není. Co budete mít z toho,že se sesypete - máte děti ? Kvůli někomu,kdo o to vlastně ani nestojí ?A jestli stojí,tak ať se srovná. Tyhle problémy se řeší snad všude, je to veliká zátěž a je potřeba tu odvahu sebrat, dokud je čas.Držím palce, víc ani nelze.

Karolíno přesně vím, o čem mluvíte. Je to neustálý stres. Já v něm žiju už osmý rok. Pokaždé, když jdu k babičce do pokoje se třesu v představě, co tam zase najdu. Záchranku taky voláme každou chvíli, navíc musím rozeznat, kdy si babička nemoc vymýšlí a volání doktora je nesmysl a naopak, kdy je to potřeba. Stejně tak, když si schválně ublíží, jestli ten úraz zvládnu ošetřit sama nebo ne......No a hlavně už je to moc dlouho, potřebovala bych vysadit, alespoň na chvíli si odpočinout. Vždyť i když jdu spát, tak mám zvonek vedle postele.........je to prostě 24 hodin, celé roky.Taky mám pocit, že mě babička trestá, ovšem naprosto nechápu za co. Taky mi všichni kolem říkají, ať se babičky zbavím, nemám k ní žádnou povinnost, nejsem její dcera, ale vnučka, proč si kazím život.......Když ono se to dobře řekne, ale hůř udělá.

Dáša2- matka nežije s námi v jedné domácnosti, má svůj velmi poholný malý byt, kde má veškerý dostupný komfort. Přesto si pořád stěžuje, že je sama, že jsme ji nikdo nepomohli,...nemá cenu pokračovat, jsou to výmysly člověka pod vlivem nejprve depresí a potom alkoholu. Konzultovala jsem to s psychiatrem, řekl, že bez její ochoty za ním přijít, nelze vůbec nic dělat. Někdy nebere telefony, čeká až přijdu, ale nepustí mě dovnitř, má zamčeno a klíč ve dveřích.Co dělat? Zavolat záchranku, hasiče...prostě nás trestá. Na jedné straně je mistr světa a na druhé je největší chudák, je to divná schizofrenie. V podstatě čekám, co se stane a mám sevřený žaludek a nespím. Nemohu se zbavit pocitu viny, který ve mě svým chováním vyvolává.Nejsem sama, ale všichni kolem mi už dali jasně najevo, ať se na to vykašlu, ale jak? Je to moje matka.

Ahoj Milado a Karolíno, moc děkuji za vaše názory a zkušenosti, člověk když má možnost svůj problém alespoň trošku probrat s někým, kdo je, či byl, na tom podobně, hned se cítí trošku líp.
Milado máte pravdu, babička už nechce žít, proto si tak ubližuje. Proto se také snaží mě psychicky likvidovat, protože si spočítala, že pokud se sesypu, tak ona skončí v LDN, kde bude pro celou rodinu za chudinku a té smrti se tam dočká mnohem rychleji než u mne. Tam by kolem ní samozřejmě celé dny neposkakovali jako já a nenutili jí k jídlu a k pohybu. Před nějakým časem byla jen něco přes týden v nemocnici a domů se mi vrátil nechdící, nemluvící ležák s plínami. Dala jsem jí do kupy natolik, že sama chodí, jí, se záchodem a hygienou nejsou zatím také větší problémy, ale můsím ji ke všemu třeba desetkrát nutit. Je to ubíjející, udržuju jí pří životě a obě jsme z toho otrávené. Ale když s touhle péčí skončím, bude konec.....mám vůbec právo na takové rozhodnutí?
Karolíno - vím, co to znamená, když se člověk začne utápět v alkoholu. Naprosto ho to změní. Tady oipravdu pomůže jen odborná pomoc a to ještě ne vždycky. Pokud ji vaše maminka navíc odmítá, je to neřešitelný problém. Vaše lékařka měla pravdu, mně také doktor řekl, že musím na babičku rázně, po dobrém ničeho nedosáhnu. V tom je další problém, mám jí stále zafixovanou jako určitou autoritu a člověka, kterého mám ráda, takže když na ní musím zvýšit hlas, strašně mě to psychicky ubíjí. Jenže ona se prostě hádat chce a problémy uměle vytváří. Naštěstí mám manžela a děti, které mi s babičkou pomáhají, ale doma jsem s ní já, takže největší tíha je na mně. Ostatní, širší rodina dává od problému ruce pryč, mohu si za to sama, neměla jsem si ji k sobě brát. Je těžké jim cokoli vysvětlovat, oni nevidí, jak se babička ke mně chová a já už ani nemám náladu a sílu je
přesvědčovat.
Jak jste na tom vy Karolíno, máte někoho, kdo vám pomáhá? Držím palce.

Karolino,o odborné pomoci silně pochybuji, aspoň já se setkala pouze s radou LDN či DD,a nebo vydržet,ovšem jak to už neporadil nikdo. Ale všichni mě politovali, to jo, jinak nic. Čili z vlastní zkušenosti : zapojit někoho dalšího,aby byl čas na odpočinek,i zaplatit pečovatelku, ale hlavně vydržet.

Dášo2- mám podobný problém. Moje matka , které je 78 začala pít. Snaží se nás nějak vytrestat, či co , není s ní žádná řeč. Nic nepomáhá, alkohol si obstará a stačí jí málo. Začne být hrubá, uráží a říká věci, že se mi nechce ani věřit. Myslím, že ví, že nás trápí. Lékaře neuznává , takže k nim nechodí.Jednou jsem se ptala svojí lékařky, co dělat a ona mi řekla, že starý člověk je jak malé dítě a občas je ho potřeba seřvat jak alíka. Moje matka, stejně jako vaše babička potřebují psychiatra, ale ta moje nechce ani slyšet. Je to moc složité. Máte někoho, třeba manžela nebo přítele? Zapojte větší část rodiny. Vy nejste ta, která se má obětovat. Tyto oběti nic neřeší. Požádejte o odbornou pomoc, já o tom taky uvažuji.

Je to těžké,je to totiž kdo z koho.Pokud babička nespolupracuje,vidím to za čas ona stejně na LDN ale vy na psychiatrii. To je totiž nejhorší varianta,když ten nemocný trápí (byť i možná neuvědoměle).Ještě mě napadá,že babička třeba už ani nechce žít,když se takto chová,i to se někdy stává. Prožila jsem si to taky a dodnes mám výčitky svědomí,jenže někdy si říkám,jestli jsem to trápení babičce tou LDN nezkrátila. Bohužel je to opravdu jen na vás a já držím palce,abyste to ustála.

Milado díky za radu. Je to složité, babička se sebepoškozuje, schválně padá, snaží se rozbít si hlavu a podobně, někdy odmítá jídlo (váží 39kg, takže jíst musí), vymýšlí si nemoce, které nemá a je čím dál víc zlá. S doktorem jsem se radila už několikrát, podle něho jsou jen dvě řešení - LDN- což je vlastně čekárna na smrt nebo utlumit babičku silnými léky, a tak z ní vlastně udělat ležáka. To znamená pleny a všechno ostatní, co k tomu patří.Vím, že tuhle situaci přestávám zvládat, z rodiny mi s ní nikdo nepomůže a rozhodnutí, co dál je tedy jen na mně. Je to hodně těžké rozhodování.

Je pravděpodobné, že se zhroutíte a někdo se bude muset starat o vás. Nikomu tím moc neprospějete. Zajistěte si alespoň pečovatelku na některé dny. Poraďte se spraktickým lékařem. Pokud dáte babičku do ústavu, tak si to nevyčítejte.