poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

ADELO,jsem rada, ze ses ozvala !myslim, ze dve navstevy na skupinovce jsou k nicemu ... ale nevim, zkusim se na to dnes zeptat te terapeutky, a dam ti vedet.jinak - na prvni unorovy vikend planujeme spolecnou akcicku - jeste to neni jiste, ale kdyby ses chtela pridat, urcite to pujde. nejake to vytvarno pro nevytvarniky ... a tak.jaky program budes mit v brne ? nebo jen volno ?vim, zes uz na tyhle stranky psala - ale priznam se, ze si nevzpominam ... muzes mi (treba na mejl, pokud se ti to nechce znovu psat sem) napsat neco o sobe ?dikybudu se tesit !:-)maruska

Ahoj Marusko,moc rada bych se s vami sesla. Na konci ledna (26.1) se chystam domu. Chtela jsem zustat alespon tri tydny, ale bohuzel musim 6.2. zpatky. Myslis, ze by bylo mocne zucastnit se pouze 1x nebo 2x na skupinovce s dr. Skalovou? Pokud ne, poklaboseni u kaficka by bylo moc fajn.Budu rada kdyz se mi ozves,vsechny vas moc zdravim,mnoho sil a pevne vule v Novem Roce preje Adelka

ANNY, IVCO, OLGOpisete, ze jste z jizni moravy - tak pokud byste mely nekdy cestu do brna (ale i kdokoliv jinej !) ozvete se - obcas se tu "neoficialne" schazime, jen tak - poplkat, do kina, na bezky ... myslim, ze by mohlo byt pro vsechny zajimavy, setkat se s dalsima, kteri "v tom" litajidnes se mame poprve sejit i s psycholozkou, dr. skalovou, ke ktere budeme chodit na skupinovou terapii. jetse jsou tam vilna mista, takze kdyby nektera z vas mela zajem ... ozvete se.ja sama mam za sebou 4 roky bulimie, ted uzn jsem asi 1,5 roku venku - ale velice dobre rozumim vetsine veci, o kterych pisete ...jenom jsem chtela rict, ze - i kdyz jsem tomu sama driv neverila - jidlo ted muj zivot SKUTECNE NEOVLADA !!! jeste o lonskych vanocih jsem sice nezvracela, ale musela jsem se hodne hlidat ... a letos uz ne ... jde to, fakt !peju VSEM hodne sil a dobre nalady a radosti a nalezeni spravne cesticky ven ...:-)maruska

Ahoj Anny,asi toho mame opravdu dost spolecneho. V lete chodim behat do lesa, tedka se neda, takze to nahrazuju presne tak jako Ty. Taky nerada nekam jezdim, protoze tam vypadnu ze sveho stereotypu, na ktery jsem zvykla. Rodina je pro me hodne dulezita, vzdycky me podrzeli, kdyz jsem potrebovala. Tatka je klidas a na vsechno jde s rozumem. Mamka to bere zase z citoveho hlediska. Vtesinou krici a dela dusno. Ale jak ji to prejde je to fajn. mam je oba moc rada. S brachou mam perfektni vztah. Bydli v Praze a kazdy druhy vikend za nim jezdim. Vim, ze mu muzu rict cokoliv a on me neshodi. Cloveku je hned lip, kdyz vi, ze na svuj problem neni sam. To, ze nemam kamaradku, me mrzi. Potrebovala bych si s nekym popovidat nebo zajit na kafe. Mam tu nevyhodu, ze vsechno beru moc vazne. Nejsem ten typ, ktery vsechny pomlouva a nejvic ji nezajimaji drby. Ale jak jsem uz psala, vim ze je to moje chyba. Jsem hodne nepristupna, ale pritom bych tolik chtela byt jina. Jinak pracuju v rodinne firme, je to fajn, ale necitim se moc vyuzita. Mam tady spolupracovnici, ktera ma svuj usek prace a ten zbytek delam ja. Moc toho neni - bohuzel.Budu rada, kdyz zase napises. Zatim se mej moc hezky.Ahoj. Olga

Tak jsem tu zase po par dnech pobrouzdala a podivala se, co je noveho v nasi diskusi, je fajn, ze skoncilo to obdobi, kdy jsme po sobe tak trosku stekaly....pravdu ma Erin v tom, ze k holkam s PPP se ostatni nesmi chovat zase moc litostive a mile, protoze litost nas v tom nasem "trapeni" akorat utvrdi. Ja sama v tom litam uz od 14, coz je 9 roku - mam obdobi, kdy je lip, mam obdobi, kdy je hur. Ted je zrovna hur, zase jsem dve kila zhubla, behem poslednich 4 dnu snim tak krajic chleba a pul s Ramou denne a jogurt. Vic to proste nejde. Je mi zle, nemam chut, necitim potrebu jist. Ale pak takhle treba sedim u pocitace a rikam si: "pane boze, jak to telo vlastne jeste muze fungovat, kdyz mu davam tak malo?" a seberu se, jdu do lednicky a jeste neco aspon snim. A pak se tesim na den, az mi zase bude dobre a dam si priteluv kureci rizecek nakladany v cesneku dvakrat obalovany, vubec ne pripaleny, no proste vyborny. A zase ty dve kilca naberu. Uz vim, ze bych nikdy nedopustila toho, abych se dostala do stavu, kdy nebudu schopna fungovat fyzicky, natoz psychicky. CO je deprese vim, ale po zkusenostech, ktere mam s psychiatrem, ktery na me zkousel akorat leky a behem roku a pul vystridal: Deprex, Xanax, Fevarin, Dogmatil, Neurol, Risperdal, Lexaurin, bylo to sileny, kdyz jsem to brala, byla jsem utlumena, kdyz jsem to nebrala, mela jsem abstaky...dneska uzivam jednu pilulku Peritolu na chut k jidlu, jednu pilulku Deganu, aby se mi nechtelo zvracet a jednu a pul pilulky Lexaurinu na zklidneni, ale ten budu vysazovat. A k psychiatrovi uz bych nesla. Naucila jsem se zvladat ty nejhorsi stavy horkou koupeli, ctvrthodinkou kalanetiky, autogennim treninkem a prochazkou s nasim psem. A ono to ustoupi. Nikomu psychiatra nevymlouvam, kdybych k nemu pred 4 rokama nesla, dneska uz bych tu nebyla. Fakt ale je, ze clovek musi kapnout na dobryho doktora, kterej o vas projevi zajem jako clovek a ne ze vam jenom napise leky a vyhodi vas z ordinace a pozve vas zase za mesic. Kazdopadne holky, pravdu maji vsechny, co tu pisi, ze zivot s PPP je o nicem a ze PPP je vec, ktera se s pomoci dobreho doktora nebo dobreho partnera ci kamarada(dky) a s notnou davkou sebeovladani a kazne a vule, da zvladnout a prekonat. A kdo rika, ze ne, tak tu silu jeste nenasel. Tak kdo ji uz nasel,pouzijte ji, kdo ji jeste hleda, tak hledejte vic. Preci chcete byt jednou dobrymi mamami a preci nechcete, aby vase dite v tehotenstvi nebo po porodu pri kojeni doplatilo na to, ze jeho mama ma PPP. Preju vam krasny den a jdu se lecit, protoze mam nejakej gynekologickej zanet a boli me bricho:-((

Ahoj Olgo,po precteni tve zpravy pro me jsem zjistila zase neco, co je nam spolecne. Taky jsou pro mne dulezite vztahy a nechci byt sama. Je to asi to nejdulezitejsi najit nekoho, s kym budu stastna. Ja ted mam pritele, jsme spolu asi rok a pul a je to zatim ok. Dalsi spolecnou veci je, ze mam take bratra a rodice, kteri jsou pro me moc duleziti. Nad cim jsem se mozna i trosku zasmala je to, ze si nedovedu predstavit, ze krajim nejake jidlo na prkynku, kde byla slanina. Snazim se jist hodne, ale moje strava je opravdu zcela bez tuku. Taky chodim behat, ale ted je zima, tak mi zbyva jen cviceni doma nebo v posilovne a nebo si zacvicim aerobik. Jednu dobu (jeste driv) jsem si chtela udelat instruktorsky kurs na aerobik.Casto ted premyslim o tom, co bych chtela jednou v zivote delat. Skolu mam uz hotovou, ale nevim, jestli zustanu v oboru. Rada bych delala neco, kde jsem tak trosku svym panem a ridim si veci sama. Potrebovala bych jen poradit a jak se znam, tak vim, ze pro to rada udelam hodne, aby to bylo opravdu dobre. Nevim, jestli mi ted rozumis, o cem pisi, ale je ti 21, takze take jiste uvazujes o techto vecech.Rada ti napisu, cokoli, co te zajima, protoze tvoje dopisy (i kdyz zatim jen dva) mi byly hodne blizke a jsi zatim jedina, kdo nekdy psal o problemech stejnych jako mam ja.Jen jeste jedna vec. Je pravda, ze mi vadi, kdyz mam nekam jet nebo byt nejakou dobu pryc. Nemam tam "sve jidlo" a nedovedu jit treba do McDonalda a s chutí si tam dat hamburger.Mej se moc hezky, ahoj Anny

Ahoj HOLKY...Jsme moc rada,ze to tu je takove zase pekne,bez nadavani...to je pokrok,je to fajn byt k sobe milejsi a ne jen jizlive...ale vzdy bychom meli zacit u sebe...a nemyslet si,ze ti druzi to s nami mysli spatne...jen jsme chtela rici,ze jsme dnes navstivla tu obavanou psychiatricku....a verte mi,leky snizila a zacina me ucit autorelaxaci....zkratka neco, co mi pomuze a treba me to nauci do budoucna predejit depresi,ktera se u mne objevila hodne silna...Pisu to sem take proto,abych ukazala na sobe same,ze ne vzdy psychiatr znamena BLAZINEC...ale vazne verim tomu, ze kdyz JA SAMA se sebou budu chtit neco delat, on mi muze hodne pomoci...ukazat mi tu spravnou cestu....hlavni je, ze uz nechci volit tu,ktera by me vratila kdykoliv k PPP!!!Erin...to je fajn, ze s epejskovi dari lepe,drzim Vam obema pesticky:-)))), verim tomu, ze brzy na tu prochazku vyrazite!!!Petra

Holky moc jste mě potěšily,moc Vám všem za to děkuji.Tohle mě vždy zahřeje.Já mám o sobě velmi valné mínění,tak proto.Víte tolik krát jsem se chtěla vrátit k nejezení,k tomu způsobu,kterým můžu ovládat svůj život,ale hlavně alespon ovládat něco co by mi prostě šlo!!!Studuji medicínu,je to těžké a mi se extrémně nedaří,jsem za to na sebe zlá a měla jsem dny,kdy jsem právě k vůli tomu chtěla přestat jíst,ubližovat si za to,že jsem ve škole tak neschopná,ale vděčím si za to,že nakonec přece jen zvítězil rozum a já nezačala.Tak bych si přece jen a jen ubližovala,nic bych tím nenapravila,při tom bych na školu kašlala ještě více,takže v kostce neměla bych ani jedno!Být štíhlá opravdu neznamená být štastná.Holky snažte se,stojí to za to.Když mám hloupé myšlenky na to,že bych zase začalo,tak si okamžitě vybavím to,jak jsem s tím vším skončila-to byl zatím můj nekrásnější pocit v životě-absolutně nic se mu zatím nevyrovnává.I s depresemi se dá něco dělat Jani F. a ostatní holky,přesně,jak to psala Petra B.Nestydět se a najít si nějakého psychiatra-on opravdu pomůže,mě pomohl neskutečně hodně.Léky jsou v tomhle zázračné.Jani, PPP je psychická nemoc,nemusíš mít žádné fyz.důsledky,aby sis mohla jít někam lehnout.Jestli k nikomu nechodíš,tak opravdu nějakou odbornou pomoc vyhledej a vy ostatní holky taky! Přeji Vám mnoho sil a úspěchů-taková já jsem,právě nejvíce mě těší,když vidím na druhých pokroky,uspěchy a třeba jen malinké krůčky.HOLKY OPRAVDU,STOJÍ TO ZA TO-NEMÍT POTÍŽE S JÍDLEM.A JDE TO,JÁ NA TOM BYLA STEJNĚ-MYSLELA JSEM NA JÍDLO NEPŘETRŽITĚ 24 HOD.DENNĚ A DNESKA si dám kdykoli,cokoli-bez výčitek. Mějte se hezky.

Ahoj Anny, cetla jsem Tvuj prispevek. Zezacatku jsem mela stejny problem. Prvne jsem trochu omezila jidlo a potom jsem jedla jen na snidani jogurt a rohlik a potom cely den jen zeleninu ovoce. Presne jako ty rikas, nic jsem ani neochutnala. Dokonce bych si nekrajela zeleninu na prkynku, kde se predtim krajela treba slanina. Mela jsem strach z tuku. Hodne jsem zhubla a rodicum se to nelibilo, tak jsem zase pribrala, ale bohuzel se to prevrhlo v bulimii. Nejprve jsem se jen prejidala a enorme cvicila. Treba jsem denne ubehla 10 km a pak jsem sla na hodinu do posilovny. Ale stejne jsem pribirala, coz me trapilo. Asi pred 15 mesicema jsem odjela do zahranici za pritelem. Byla jsem tam s nim sama a on byl casto na cestach. Tak jsem jedla - mockrat jsem zkusila stracit prst do krku, ale nic. Az jednou se mi to povedlo - musim rict, ze jsem mela vzdy k zvraceni naprosty odpor. Ale vyvolane zvraceni je neco uplne jineho nez, kdyz je cloveku zle. No a od te doby jsem zvracela stale casteji. S pritelem jsme se rozesli. Moc mi chybi vztah -jsem ten typ, ktery nevydrzi byt dlouho sam. Bohuzel jsem introvert a malo komunikuji s lidmi, ktere neznam. Nemamtedy moc kamaradu - myslim tech opravdovych. Mezi ty snad muzu pocitat akorat bratra a rodice. Ostatni me v kritickych situacich zklamali - bohuzel. Jsem rada, ze jsem narazila na tento server. Clovek ma aspon pocit, ze v tom neni uplne sam. Budu rada, kdyz mi napises jeste neco o sobe. Zatim se mej moc hezky. Taky pozdravuju vsechny holky, slecny a pani, ktere maji stejny problem. Chtela bych jen rict (jak rika muj bratr): bude lip! A ja timu verim. Olga

AhojkY holky!!! tak na uvod bych chtela rict,ze bara je skvela holka ,ale ty,kteri jeste v zivote nebyly s MA hospitalizovany nevedi o cem mluvi...,vite nikdo se s anorektickama nemazli a je to tak lepsi,ovsem musi to byt v urcite norme,kdyz nekdo nekoho skope,tak uz to presahuje hranice,ale o tom sem psat nebudu,protoze to neni nic prijemneho... Vite on nikdo neni zly,jenom se snazime vam vsem,ktery jste na tom hur,nez my pomoct a snazime se ,abyste se nad sebou zamyslely... On clovek nema nikdy na ruzich ustlano a cim driv to pochopite,tim to bude lepsi... ,ale je dulezity,abyste si z tech nasich rad neco vzaly...,takze prvni rada je,abyste se zamerily na neco jineho,nez na jidlo,co treba udelat nejakou karieru v praci,nebo byt uspesnejsi ve skole?? vzdyt hloupou vyhublinou vsichni jenom budou opovrhovat a rozhodne nedejte na lidi,kteri vam rikaji zhubni,nebo kdyz mate alarmujici podvahu,tak vam rikaji vypadas ale dobre... kazdy hraje v zivote jenom za sebe a za zady se vam vysmejou,ja to vim...,opravdu!!!! preju vam,abyste se vsichni drzely,a abyste poslouchaly!!! P.S.: pejsek se uz ma o neco lepe,je na tom sice porad blede ,ale pokrok tu je... za tyden pujde na vytahovani stehu,apotom se uvidi,treba bude moct jit i na prochazku... zatim jsem ho oblekla do rolaku "my sweet cat" a opravdu vypada ,jako velice pritazlivy pes...

Ahoj Jani F.Pokud bych Ti mohla jeste napsat neco k Tvemu posednimu prispevku, tak neboj...ja i Bara vime obe, co to jsou silne deprese...nyni uz zase pisi jen za sebe. Kdysi davno...jsme tu psala hodne o tom, ze jsme proti psychologum a psychiatrum a lekum co kdyz tak nasazuji, ale malinko jsem pozmenila nazor...V listopadu se u mne objevily silne deprese a ja se bala, abych pod jejich vlivem nechtela zase spachat suicidum...uz bych to nikdy nechtela nechat dojit tak daleko, ale par pratel me presvedcilo...ze se trapim zbytecne...ze by mi mohlo pomoct to nekomu rici, jak se citim...tak jsme se spojila se svou nefrolozkou-ta ma o mem zdravotnim stavu nejvetsi prehled...uz ani k jinemu lekari nechodim, kdyz se dozvdela o tom...ze ma nalada je na bode mrazu, hodne se zalekla, jeste vice, kdyz jsme ji nelhala o tom, ze casto myslim na smrt...vis, sice neni psycholog a ani psychiatr, ale nenechala me trapit, skutecne deprese hodne VNITRNE boli a cloveka uzira kousek po kousku a on najednou vidi jen cerne...nebo hodne negativne...Napsala mi antidepresiva ja je beru mesic a musim se priznat, ze se po nich citim lepe, zkratka jsou nekdy veci, ktere clovek sam nezvladne a ja jsem rada, ze antidepresiva u me zabrala, proto neotalej a nekomu z lekaru to sver na jeho bedra...ti vedi, co muze deprese zpusobit a treba by Ti i pomohli s PPP. Ja stale vaham...po tom, co jsme sve nefrolozce rekla...by ona byla nejradeji, kdybych si o svych naladach promluvila s lekarem v oboru-psychiatrem...slibila jsme ji to, abych tomu do budoucna predesla, nechci aby muj zivot ovladala deprese a ani nahodou PPP, ktera je nastesti uz jen stinem za mnou!Mej se hezky a ver tomu, ze Bara je fajn holka...jen ji mrzela Tva slova a slova ostatnich, podobne "nemocnych"!Mej se hezky a preji pekny start v novem tydnu, Petra B.

Chtela bych pozdravit vsechny,dneska mi je nejak smutno a posledni dobou citim, ze bych potrebovala pomoc. Ja to musim nejak zmenit, ale vim, ze to neni vubec jednoduche. Dalo by se rict, temer nepredstavitelne. Nekdo by rekl: "Prosim Te, ty nadelas. Normalne se najez a nepremyslej o tom!" Ja ale prisaham, ze si to nikdo zdravi nedokaze predstavit, jak je to tezke. ALE PROC?Chci zacit jist vsechno, ale proste mi to nejde. Potraviny, ktere obsahuji tuk, nedokazi ani ochutnat, ani malinky kousek. Ja jsem asi hrozna, ale mam v tom nejak prehozene mysleni a neni snadne je vratit zpet. Kez by to nikdy nezacalo!

OLGO,moc Te zdravim. Cetla jsem Tvuj prispevek a uplne stejny problem mam ja. Jeste nikdy jsem nenarazila na nikoho, kdo by se s jidlem trapil stejnym zpusobem jako ja. Vim, ze spousta holek ma problemy, ale ty jsi napsala veci, ktere uplne chapu. Nevim, jestli jsi cetla muj prispevek (myslim, ze byl 31.12.2001) ale pokud si ho zpetne najdes a prectes, budu moc rada, kdyz se mi ozves.Zatim ahoj, Anny

Ahoj holky, jsem moc ráda, že jsem před týdnem narazila na tyto stránky. Někdy spouštím internet jen kvůli tomu, abych si přečetla co je tady nového. Vždy mi to dodá alespoň na chvíli sílu se s tím vším prát. Jsem Báro moc ráda za ten tvůj poslední článek. Vážně mě ta Tvoje reakce dost mrzela a myslím, že Janču F. taky. Máš z PPP asi o hodně větší zkušenost než já, ale byla bych moc ráda kdyby se zde již takové ostré komentáře nevyskytovaly, protože možná čekáme spíš radu než urážky. Každopádně si myslím, že jsi fajn. A zdravím Olgu a držím jí palce(jsem taky z Jižní Moravy). Ahojky Ivča.

BARO, diky za uprimny dopis, ted jsi uz psala jinak. Uz mam o Tobe dobry obrazek a jeste k tomu, ze pomahas opustenym detem, tak to mas muj obdiv. Ja jsem nemocna hodne, to je asi pravda, ale co se tyce PPP, tak zivotu ohrozena nejsem, takze bych si spise mela jit lehnout a lecit se se silnymi depresemi (hodne silnymi), ne vse je deprese, ale ja deprese skutecne mam. Je to horsi bolest nez fyzicka, to mi verte. Vymenila bych to hned, treba za bolest hlavy, zubu apod. Uz nebudu psat, co je idealne, ale uznej, ze to sem pise hodne holek nebo se ptaji, ale vetsina tu uvadi svoji vysku a vahu. Ja ji ted ani uvadet nebudu, protoze se za ni stydim. Zamyslim se nad tim, co jsi mi psala, i co psala P.B. musim si to procist znovu, vsechny prispevky si preposilam do prace, protoze tam internet nemam, jen postu. Je to hrozny stav, kdyz myslim jen na jidlo a tesim se jen na jidlo. Jak je to u vas ostatnich ? Zajimalo by me, jestli znate obdobi , nemyslim jen 2x za den, kdy si uvedomujete, jakobyste zily jen pro jidlo a z niceho jineho nemate radost, kdyz jite, tak jste stastne, ale pak ty vycitky a jeste k tomu , kdyz ta vaha neustale stoupa !! Jana F.

Ahoj Marusko, bude mi 21 let. Jsem z Jizni Moravy. Mela jsem na mysli, ze jsem uplne prevratila svuj pristup k jidlu. Uz nikdy to nebude jako driv... at chci nebo ne, porad se divam na to co jim, mam dovolene potraviny a zakazane - jakmile snim zakazanou, znamena to prejist se a zvracet. Taky neustale pocitam kalorie. Driv jsem byla uplny lenoch a dnes... pokud si nezajdu zacvivit, jsem nervozni. Casto premyslim o jidle. Da se rict, ze jidlo jsem posunula na jedno z prednich mist sveho zebricku hodnot. Coz je velmi smutne, kdyz o tom tak premyslim. "Normalni" clovek o jidle premysli uplne jinak... A nejhorsi je to, ze kvuli tomu kazim zivot i svym rodicum - maji o me strach a nelibi se jim co se ze me "stalo" Strasne moc bych chtela vratit ten cas. kdy jsem mela jsen malou nadvahu a kvuli ni jsem zacala s tou prokletou dietou. Obcas si rikam proc se to stalo zrovna me. Co kdyz nebudu moct mit deti? Co kdyz budu nemocna? Ale nejhorsi na tom je, ze kdyz to na me prijdu, odsunuju tyhle veci na druhe misto. Vim, ze to se mnou vsichni mysli dobre. Moc bych chtela, aby bylo vsechno v poradku. Vim, ze pro to musim udelat 100% ja, taky se o to snazim a doufam, ze to vyjde.

Dobře,Jani F.Ve své povaze to rozhodně nemám,to by Ti potvrdily i ostatní holky.Nejsem zlá ani trochu,pomáhám opuštěným dětem a vůbec kde to jen jde.Ale tvé názory si mi zkrátka nelíbí,protože vím,že jsou to názory hodně nemocného člověka.Iva má pravdu,dost už s takovým urážením.Ani mi z toho není vůbec dobře.Ale v pořádku nejste,ani ty a ani Iva.A myslím si,že alespon v jednom by se mnou ostatní souhlasily a to v tom,že by se tady neměly uvádět,jaké míry a váhy jsou správné.Já jsem se léčila hodně dlouho u hodně dobrého psychiatra-lékařky a ta mi dostatečně vysvětlila,jak na takové holky-rozhodně ne hrubě-to ne.Ale zase ne hezky a jemně,protože to by je jen ve své nemoci utvrdilo.Nejste hloupé,to né,ale jste dost hodně nemocné.Já jsem Ti taky psala dříve co a jak máš dělat,ale ty nic.Vzala sis alespon něco z toho?A vezmeš si něco z toho co Ti napsala Petra B.?Opravdu,vážně?Jsou to moudrá slova,která by neměla jít jedním uchem ven a jedním tam.Já jsem sem nechtěla psát proto abych někomu ublížila,na svou obranu.Opravdu mě neznáš,můj problém je v tom,že celý život vystupuji tak,že jsem jemná a hodná.Ale holky co mají PPP-na ty se nemá být hodné.To opravdu nejde,já jsem zdravá!a až budeš i ty,tak to pochopíš.Mindrák jeden mám,ale o tom tady psát nebudu.Se svým životem jsem spokojená,vím co je pro mně prioritou a se svou postavou,jak by smet.100% vyrovnaný člověk nejsem,ale rozhodně jsem vyrovnanější a štastnější než ty a to mi můžeš věřit.Promin,promin,ale to co plácáš-vypovídá to o tom,že jsi natolik nemocná,že by sis co nejrychleji měla jít někam lehnout.Opravdu-zdravým lidem to trhá uši-liposukce,ideální váha,hladovka....... Moc bych Ti přála se uzdravit,prostě by jsi to cítila stejně a stejně bys nadávala holkám,které jdou jen za tím svým hubnutím,jinak to nejde-o tom ta léčba je.

PRO VSECHNY::::Zatim vim, ze bychom se mely sejit na XCHATU......zatim jsme tri, ale pokud budete mit kdokoliv zajem, tak Vas radi vitame...Melo by to byt v sekci ostatni, mistnost 3P....tak kdyztak vecer, kolem 20hodiny, zatim ahoj, Petra.P.S:...muzeme si tam sposutu veci vyrikat...nebo jen tak rozume poklabosit, kdo ma o to zajem, nevahejte...nemusi se stykat jen Brnaci...ale muzeme se spojit virtualne...

BARO, nevim, proc jsi na me tak hnusna,ale asi to mas ve sve povaze. Mozna, ze jsi zase zamindrakovana necim jinym. Rikat nekom, ze je trapny a blby, to se mi vubec nelibi. Iva ma pravdu, ze bychom se mely prestat urazet, neznam Te, nemuzu Tve reakce tedy moc dobre chapat, takze se do Tebe nebudu poustet vice. Ale zkusim se Te na neco zeptat. Jsi stastna a spokojena se svym zivotem ? Mas hodne pratel a lasku ? Aby bylo trapny co jsem napsala, tak by to muselo znit trochu jinak, nemyslite, treba i Vy ostatni ? P.B. Tobe dekuju, zkusim se nad tim zamyslet, Tvoje slova jsou uplne jina a necitim v nich opovrzeni a takovou mensi nenavist. Ted jsem zapomnela jmeno te divky, co psala, ze meri 164 cm a vazi 48 kg. Tak ja si vubec nemyslim, ze bys mela skoro nadvahu. Ja uz celkem dobry usudek mam, drive jsem nemela, kdyz jsem vazila 38 kg a nepripadala jsem si hubena, prece jenom, mam toho hodne za sebou. Jedine co nechci ve sve vaze je to, aby stale stoupala. To se da snad pochopit, ne ? Jana F.

Ahoj VSEM....Chtela jsme sem napsat vyzvu...kdyby nekdo mel zajem nebyl dnes sam...tak jsme chtela pripomenout, ze to tu kdysi davno fungovalo se domluvit a zajit na chvili "poklabosit" na chat...nesel by dnes nekdo vecer?....Nebo kdykoliv jindy...zatim ahoj a peknou sobotu. Petra B.