Postinterupcni syndrom

Martino, prosím, pošli mi e-mail na Tebe, moc bych si chtěla s tebou promluvit, jsem úplně ve stejné situaci jako ty (3 dítě) a už teď jsem úplně hotová, jelikož jsme se rozhodli pro in. Nevím, jestli to psychicky zvládnu.

Také jsem po interupci,zpocátku jsem si to tak nepripouštela,ale dnes po 3 mesících se s tím nedokázu vyrovnat,jsem psychycky vycerpaná a nikdy si to neodpustím,dnes vím,ze jsem to nemela udelat,i kdyz se jednalo o tretí díte,stále to ve me je.

VÍM JAK TI JE

ano nesouhlasím s potratem když si dítě upíchnou rozumný lidi kteří si dokážou spočítat o co jde a pak se rozhodnou no my si to rozmysleli nebo když daj přednost práci ale fajn je to každýho věc

ale řvát tady o antikoncepci je hovadina přečti si příbalovej leták u jakýhokoliv takovýho prostředku a všude ano všude je poznámka že to není stoprocentní ano je to na 99,999 % ale co to 0,001 % i to se může stát

chtěla bych tě vidět jak by ses zachovala kdyby tě nějakej hnusák znásilnil a ty bys otěhotněla, Hmmmm mlčíš co

viděla si někdy postižené dítě ale vážně postižené řekla bych že ne
já jich znám několik a znám jejich rodiče ty lidi by měli dostat metál neumíš si představit jak je to těžký

a víš co je nejhorší potrat?
když to dítě chceš jak ty tak i tvůj partner ale doktoři ti poví je nám líto ale musíte na potrat to dítě by bylo postižené vážně postižené a nejspíš byste ho ani nedonosila a i vůči vašemu zdravotnímu stavu vám to nedoporučujeme musíte na potrat musíte jinak zemřete
a pak když jdeš na ten ukrutnej zákrok a oni tam s tebou jednaj jak se zvířetem jak s odpadem fakt zážitek věř mi řvali na mě uráželi mě byla jsem slabá a nikdo mi nepomoh rodiče mi to dodnes neodpustili a přítel ten bezvadnej chlap kterýho jsem milovala se na mě vysral ano opustil mě a to to má ještě dohru milý páni doktoři ten potrat odflákli dostala jsem otravu krve akutní otravu krve a v budějkách mě den po dni dávali dohromady a další super zpráva udělali to tak dobře že na ten odpornej potrat jsem musela znovu a ten můj přítel ? ten si našel jinou a má s ní 14ti denní holčičku a dal jí jméno VERONIKA to jméno jsme si ale vybrali my dva pro mojí naší holčičku tak a teď si kázej chtěla bych vidět tebe na mým místě

Iwano,také jsem se kdysi takto rozhodla,vyrovnává se s tím těžko.Mně pomohlo až to,že jsem měla další dítě.Ale úplně to nepřebolí asi nikdy.Zdravím Vás.

Nevím o čem píšete. O tom jak Komunisté vraždily živé lidi jen proto aby silně znepřijem%novali život strachem všech ostatních lidech. To co komunisté vychovaly to teť máme. Každý totalitní režim je hrozný. My vychováváme ta vnoučata. a jak je vychováme takové je máme. Ono jestli dítě porodit nestarat se o nej nevychovat z něho zvíře a nebo jít na potrat a trápit se s ním. Ono za vašich milovaných komunistů bylo podstatně víc interupcí. Strašně se cítí především ty ženy, které by tou vaší komisí prošly bez problémů.

Nemáš se kamarádit s úchylem!

No, ty jsi na tom nejhůř na světě, chudino!

Nejste normální. Jste přímo sadomaso.
Nutil vás snad partner, nebo doktor do potratu? Jestli ano, řeště to soudně. A ne plakáním a syndromy:) Chodila jsem s jedním klukem, romantik, ale jak se ukázalo , úchyl. Unesl mě. Přivedl si kumpány a udělali to se mnou ve třech bez ochrany a s mlácením. Nic jiného než potrat mě nezbývalo. Ani jeden z nich by si mě v životě nevzal, a kdyby ho k tomu donutil soud, tak by to mohlo být ještě horší. Má někdo z vás, dámy, za sebou takovou zkušenost? Pak jste z toho tak vedle, že nějak nemáte čas na mazlení s nějakým syndromem a už vůbec ne na sebemrskání a vyhledávání antipotratových sdružení a obviňování celého světa. A jste ráda, že už je to nějak za vámi a mluví se o tom co nejméně. Možná si to budu jednou vyčítat, ale AŤ TO NIKDO NEVYČÍTÁ MĚ!!! Katolíci za práva rodin by se mohli začít místo starání o tyhle nechutě starat třeba o to, aby matky měly více času na výchovu dětí a nemusely strávit mateřství přidáváním do regálu, aby nějak přežily.

Pepino, co to meleš.

No, holky, budete se muset příště rozhodnout. Ten syndrom je jistě pěkná věc,bez které by byl svět o něco méně dokonalý, že si o něm zaslouží číst všechny, kdo se sem dostanou, že. Jenom, uvažte, aby jste potom nemusely zakládat nové téma: Syndrom matky která zabila své dítě:((( Znám takové, které se rozodly raději pro vlastní smrt, nebo donošení mrtvého dítěte, než ten smrtelný hřích zvaný interupce. Znám i takové, které musely, nebo sbad chtěly žít na smetišti a přesto se rozhodly řešit svoji situaci pořízením smečky (protože rodina vypadá jinak) dětí. Ale necítí se hříšné ani potom, co navedly sourozence , aby se tak nějak eliminovali. Nebo manžela k takové rodinné čistce. I vy všechny budete podobným způsobem velmi zbožné. Protože kdo nedonosil všechny, si přece zaslouží Peklo na zemi i po smrti.
Mám za sebou zkušenost dvou potratů, z důvodů zdravotního postižení a jednoho předchozího, po něčem, čenmu se dnes správně říká znásilnění a tehdy se mezi křesťany říkalo eufemisticky nešťastná láska. A nebylo to nikdy nic příjemného. Ale život jde dál a lidí, kteří na Vás řvou do pelešnic a volají po vašem utracení, časem ubývá. Jenže na obzoru je jiná pohroma, nešťastné holčičky s nějakým syndromem. Začne to zase znovu? Tentokrát pod vědeckým plaštíkem? Nové pronásledování? Po všech těch totalitních komisích a posudcích a těch letech od Revolučního Listopadu, to si s tím neumíte dát rozumným způsobem pokoj? Moje vnoučata si snad v dnešní době,nebezpečnější než ta mého mládí, kdy dnes nikdo není schopen řešit násilné trestné činy a zase chce volat ke zodpovědnosti ženu, za její prý vyzývavý vzhled, tohle už snad nezaslouží!!!

Milá smutná, co se stalo, už se nedá vrátit. A je dobře, že o takové zkušenosti píšeš. Snad se po přečtení tvé bolesti někdo rozhodne jinak.

Rozhodla jsem se dobrovolně, je to už 10 let a nikdy jsem toho ani na chvilku nelitovala. Racionálně jsem si odůvodnila, že v tu chvíli to bylo jediné a správné rozhodnutí a nepřehodnocuju zpětně. Snad proto, že mě nikdo nenutil, že jsem opravdu nechtěla.

Máňo, já netvrdím, že jsem na tom nejhůř.Vím, že může být ještě hůř. Sama za sebe mám výčitky svědomí, o tom jak to bolí u srdce snad nemusím popisovat.Ano, odpůrci mají pravdu, jen ať nás to bolí, zasloužíme si to.Myslím na to každý den a mám dojem, že mě to vnitřně zničí, každý den mě to pomalinku užírá.....Co mám dělat, prosím poraďte mi. Děkuji.

Drahý Prófo, a co chceš vlastně říct? Máš něco k věci? K postinterupčnímu syndromu?

Drahé dámy, nic ve zlém, ale vaše příspěvky v této diskuzi se včera objevily na přednášce jednoho sdružení propagujícího zákaz potratu. Ve mně to také vyvolalo zajímavé asociace a velmi se divím, že se sem podobně jako "Máňa" nevyjádřilo v prvním návalu emocí více rozrušených lidiček.
Možná jste v tom opravdu nevinně, tyto stránky jsou veřejně přístupné, proč by se vlastně nemohly objevit někde na projekční ploše. Ale obávám se, že podobných reakcí domněle "jednoduchých" lidí brzy zaznamenáte trochu víc.

Máňo, ty budeš trochu jednoduchá, ne? Tak ty, co se tady svěří s postinterupčním syndromem (slyšelas tento pojem někdy?!) jsou "vykradený". A ještě to nezapomeneš svést na katolickou propagandu. No, každý si obrázek udělá sám.

Holky, a co třeba myslet před tím blbnutím na nějaký prášky, nebo gumičku:) jestli ten Váš byl kretének z doby kamenný. Vy jste snad modrní ženy, ne? Nebo Vás platí katolíci za propagandu? Já se také musela zříct svého dítěte. Protože doktoři zjistili, že bude zřejmě deformované. No a JÁ ŘEKLA, ŽE SI HO NECHÁM!!!! a ani ne měsíc nato potíže a v nemocnici pak nastal samovolný potrat a nějaké komplikace. A doktoři naznačili, že budou problémy při příštím těhotenství. Hrozný pocity, propadání do depek, to jsem prožívala následně. Musel mě z toho pomáhat psychiatr. Já pochopila, že si nemám co vyčítat, ale babička vykřikovala že si moje dítě zaslouží řádný pohřeb a že za to můžou doktoři a bude soud a já musím sepsat žalobu a tím skoro pomohla do hrobu mě.
Nevěřím, že jste na tom stejně. Přece nemáte všichni tak odporný příbuzný. Tak nebuďte úplně vykradený a nepište, že zrovna Vy jste na tom nejhůř. Kvůli takovým a jejich kecům jsem nevěřila doktorům. A kdybych věřila, tak jsem si mohla ušetřit docela dost bolesti a utrpení. Bylo štěstí, že za dva roky bylo všechno jak má být a dítě je zdravé a dneska už mluví a běhá. I to mě pomáhá zapomenut na tu hrůzu. Tak ji nepouštějte do okloí a snažte se být řádnou matkou, místo poustevničení, sebetrýznění a jiných pikačovin, nic jinýho než pěkné a zdravé mateřství vás tak kráásně nevyléčí!!!!

Já jsem po už 22 let a řeknu vám, že se na to nedá zapomenout.Své duši nikdo neuteče a ta vina tam je.Ale rozumem jsem udělala správně, děti už jsem měla.Stejně si ale někdy vzopomenu, ale už to nebolí, jen si říkám, jaká by asi teď byla moje dcera.(Nevěděla jsem, že to byla holka, jen jsem to nějak cítila)Můj život se hodně zašmodrchal a neměla by se se mnou dobře, jsem hodně nemocná a žiju na pokraji bídy a toho jsem ji ušetřila.

smutná: nedá, nikdy na to nezapomeneš, to si buď jistá, já jsem 3 roky po, a je to jak včera....hrozný, nic s tím neuděláš máš to v hlavě, srdci, nejde to vymazat,a bolí to moc.

jsem měsíc po interupci, stále mám před očima celý zákrok a všechno kolem.Vím, můžu si za to sama, rozhodnutí je především na ženě, ale...... Dá se na to zapomenout?? Jak???