Prázdnota, Vina, Stín

Hmm, síla, těžko radit. Co takhle změna psychiatra? Rodiče o tvém stavu nic neví, nezajímají se o to, že ti současný psychiatr není schopnen pomoci?

Ahoj,rada bych si s tebou o...Nevím, jestli je to obdobný problém; kupříkladu ve škole se nedokážu ani soustředit - Okolní zvuky, vtíravé myšlenky na sebevraždu a bolest mi vytlačují všechny myšlenky ven. Neustále přemýšlím nad sebou samým, ale nevím co se děje. Moje osobnost, jako by byla mnohočetná, mluvím sám na sebe. Obtěžuje mne paranoia - Mé myšlení se rozděluje a náhodně slučuje-nevýznám se v sobě, jsem zmatený, dezorientovaný a podrážděný, mé vzpomínky, představy a sny se slučují a já nevím co z nich byla minulost a co pouze sen

Trvalo dlouhou dobu, než jsem...Co takhle zkusit najít příčinu sám v sobě
neobviňovat se ale ponořit se do sebe a najít se nebo to aspoň zkusit
myšlenky na smrt nikam nevedou na to si ještě moc mladý a útěkem do snů to taky nevyřešíš

Ahoj,rada bych si s tebou o tom popovidala, i kdyz tedy jen pisemne, nejsem v tuto chvili v cechach...napis mi tvou e-mailovou adresu na tel. c. +64226523801...nechci zde uvadet svou adresu,kde je uvedene me jmeno..rada bych ti pomohla, citila jsem se obdobne a nasla si svou cestu....ozvi se tedy,pokud budes chtit..

Trvalo dlouhou dobu, než jsem se rozhodl zde cokoliv napsat, ale můj problém je čím dále více chorobnější. Je mi 16 let a navštěvuji první ročník SŠ (Gymnázium), ovšem, již mnoho měsíců cítím nepřetržitou prázdnotu, pocit viny, paralyzující úzkosti a strach. Jsem melancholický samotář, již od dětství, ale dnes mne spaluje všeprostupující sklíčenost a chronická, neúnosná lhostejnost, smutek, pocit, že se ve mne zeje propast, že jsem izolovaný i sám od sebe. Bohužel na škole propadám, ale i tak, mi je to lhostejné, celý život pozbývá smyslu, je absurdní a já mám v hlavě nesnesitelný zmatek, slyším posměch a pláč ve své mysli, který nikdo neutiší. Všechno umírá a naříká a já mám pocit, že to vše leží na mých bedrech, že jsem anděl, pták, svůj vlastní sen, který měl pomoct. Celé dny nedělám v podstatě nic, mé zájmy vyhasly, mé emoce zemřely a celé hodiny pouze apaticky a sklíčeně sedím a sním; Disociovaný od reality, jako zatavený ve skle, zamrzlý v ledu. Všechen život, svět, tak chladný, prázdný a izolovaný, Abusrdní a nesmyslný. Nenávidím se a neunesu pohled do zrcadla; celé hodiny a hodiny jsem pouze ve svém světě a nechávám tento svět skomírat v ágonii, která se mi ozývá v myšlenkách. Občas mne napadá, že bych mohl prolámat led a ponořit se do jezera, do náruče zapomnění - Jeden krok a konec, nebytí, nicota. Nebo ulehnout do sněhu a pomalu usnout. Nikdy jsem nebyl šťastný a nikdy jsem nepoznal naplnění. Zarmucuje mne, jak je tato společnost infantilní a prostá, podřadná. Užívám antidepresiva, ovšem nemájí téměř žádný účinek, přičemž je beru po dva roky a několik jsem jich vymněnil. Všechny mé potřeby i zájmy vyhořely - Nestarám se o jídlo, hygienu, vzdělání, o nic; Každý den je tak stejný, šedivý a bezúčelný - Proč mi tento svět trhá křídla, proč nemohu odejít, a to kamkoliv, proč nedokážu plakat, ale přitom mne sžírá žal a hněv; Vzali mi jednu z mála věcí věc, která mne držela na této Zemi. Něco se se mnou děje, cítím to - Hluboko v mé hlavě. Neurologicky jsem zdravý, jinak jsem diagnostikovaný pro Obsedantně-kompulzivní poruchu, ale to je již dávno. Význám se v psychopatologii docela obstojně, ale pro svůj nynější stav nenalázem pararelu. I když je bílý, svěží den - Připadá mi, že je černá, vyprahlá noc - Stín, tma a šepot; A v noci když spím, se v mých snech nevyskytuje světlo, dobro a pouze zřídka se zde vyskytne obloha, bloudím nekonečnými jeskyněmi, nepříčetný a sám. Vše je pryč .... Možná by mi pomohl cizí objektivní názor, možná ....