Rozchod a navrat - co vy na to??

Ahoj Majko, Klárko a obě Ivče. :-)

Po tom co tu čtu za včerejšek, tak fakt to je hodně podobné u všech. Všichni si uvědomují chyby jak u sebe tak i u těch druhých a mám pocit, že většina z nás zjistila, že kvůli nesmyslům, respektive malichernostem končí zbytečně vztahy. Nevím jak to vidíte vy, ale mě přijde, že v dnešní době je pro lidi snažší, když něco není podle nich, tak jít dál namísto toho, že by komunikovali a pracovali na vztahu a ukázali tu sílu a vůli, že jsou osobnosti a před problémy a překážkami neutíkají.

Dneska stačí drobný problém u jednoho z partnerů, jedno lichocení odjinud a partner místo práce na vztahu, který pracně budoval dlouhou dobu, tak najednou na něm hledá jen to špatné a v hlavě si myslí, že ta druhá osoba co lichotí a nadbíhá, tak je lepší a že to bude jiné. Omyl, to je jen to snažení, ale potom časem samozřejmě přichází stejné vztahy, protože všude jsou nějaké problémy či menší neshody, protože každý jsme originál a nikdo nejsme stejný. Ale to když si uvědomí ten kdo vztah opustil a skončil, tak většinou je už pozdě.

A není to, že by to bylo více ze strany žen či mužů, dělají to obě pohlaví. Psaly jste tu holky, že Vám přijde, že Vás chce chlap jen na to jedno nebo na peníze, ale mohu říci, že co jsem viděl přátele, tak rozchody neseme hodně těžko a při vztahu, do kterého investujeme a trvá takovou dobu jak tady je u většiny účastníků, tak nám jde o mnohem víc, než o to jedno.

K tomu "exmanželovi" nemá smysl se vyjadřovat.

Exmanzel, to je sice hezký. Ale takhle to nefunguje. Přiznat vinu umim, ale k čemu to je, když mi vždy předhazuje věci, co jsem udělala například před třemi lety a co už mělo být vyřešený. A já tyhle věci vypouštim a pamatuju si jen ty hezký.

Drahy exmanzeli, ja si uvedomuju spoustu svych chyb, rada bych je napravila, ale bohuzel druha strana vyresila problem nalezenim milenky. Chapu tam aspon zpocatku problemy nejsou, tak je to jednodussi. Ono po par letech souziti to vypada jinak nez na zacatku a za lasku a vztah musis bojovat a ne cekat, ze vsechno dostanes zadarmo a ze vsechno bude super. Mne paradoxne rekl manzeluv nejblizsi kamarad, hlavne si nedavej vinu, protoze my vsichni vime, ze jsi delala maximum. Takze ne baby, ale dost casto chlapi utikaji pred problemy a nechteji je resit.

Holky vy jste všechny jedna jak druhá. A jedna praštěná víc než druhá. Stačilo by v pravou chvíli do očí přiznat, že jste taky chybovaly a nebyl by problém, ale vy néé (coby na to řekly kamarádky!!) a pak to dopadá jak dopadá. Jste trdla a všechny.

Zdravim nove prichozi Majku, ahoj Ivano a Tome. Pro mne byl muj partner prvni dlouhodoby ( 12lety ) vztah a ja pro nej vlastne taky a svym zpusobem je to jako pres kopirak, jenom u nas v tom vsem figuruje jeste jedna cizi slecna. Odesel posledniho kvetna, 14 dni predtim bylo prvni varovani. Taky tvrdil, ze nas vztah nefunguje, ale my jsme nemeli ani ty rozpory, ktere popisujete vy. Ja jsem se mu hodne prizpusobila, potlacila sama sebe a ted jsem se apson nasla, coz je dulezite. Taky jsem vydrzela ho nekontaktovat, teda resime veci, ktere jsou takzvane provozni, i vzhledem k tomu, ze jsme stale manzele. I kydz za celou dobu manzel prakticky vzdy pise prvni a ja odpovidam a snazim se pouze o neutralni ton. ktery mi hrozne ublizuje. Mam tendenci pripsat tam vety, ktere jsem psala vzdycky a ted si je musim zakazovat. No proste boj. Takze s vami soucitim a presne vim, co se vam v srdickach odehrava.

Asi se ten příběh z Blesku nedá najít na netu, co? :-) jinak poslala jsem ti maila.

Jojo, naprosto tě chápu, mám stejný pocity. Řikám si,všichni mi připadaj,že si chtěj s ženskou jen užít, případně jí obrat o peníze atd...Přesně jak popisuješ na začátku, to je jako z mý hlavy - já taky k němu nechtěla bejt připoutaná. Bránila sem se tomu,až sem to tak dokázala.Já taky nechtěla pře mámou, babi nikdy fňukat, jak se mi stýská a že se mi kolikrát fakt stýskalo,když jsem ho nechala doma a jela někam s nima.Ale řikala sem si, aby mi pak neřikali,že se bez něj nehnu a že nemužem bejt pořád spolu...Tak sem jim to dokazovala až sem to kázala sobě a pak i jemu. Že zkrátka bez něj v pohodě vydržim,kamkoliv pojedu bez něj...Taky sem si pak řikala,jestli nejsem divná, že mi až tolik nechybí...Ale to proto,že sem to zkrátka nepřipustila.Stejně tak to bylo pak s rozchodem.Jakmile sem tu myšlenku jednou připustila,že mi něco chybí(a dneska nevim co, co víc sem ještě chtěla),tak sem jí nemohla vyhnat z hlavy a jen sem čekala, kdy to přijde. Zvláštní jednání. Nechápu. Přitom mi s nim bylo tak blaze...

V pondělnim Blesku pro ženy je příběh, kterej je snad jako bych ho psala já, neskutečný.

Jen mě uklidňuje to, že to pro většinu z nás byli první partneři a všechny jsme se dopustily podobných chyb...

Víš, on naposled přistoupil na to, že už to spolu nezvládnem. Já už mu to řikala předtim několikrát, že to je hrozný, jak mě všechno štve a že to nevydržim...A on to pokaždý shodil ze stolu a řekl - no jo,prosim tě.Jaký bylo moje překvapení, když naposled řekl- jo,asi to nezvládnem.A já to brala jako hozenou rukavici,sebrala sem se a šla.Dlouho dlouho toho budu litovat...Ale snad je všechno zlé pro něco dobré...Já ho po týdnu navštívila, měla sem klíče od jeho bytu,jestli to ještě nějak nezkusíme a on řekl,že teď nemůže. Tenhle týden sem zase chtěla za nim, říct mu všechny moje pocity, ale řikám si .- co se změnilo za ten týden? Změnil by svoje rozhodnutí? Ne,akorát bych byla ta,co dolejzá...Tak mu zavolám už jen proto,kdy si do jeho bytu přijdu pro zbytek svých věcí, aby o tom věděl...

Kdybys chtěla,můžeš napsat na mail [email protected]

Ahoj Ivano :-), koukám, máme to fakt podobný. Víš proč jsem to vydržela. Podal to jako konečné řešení. Já jsem se v tu chvíli snažila, že bysme někam spolu jeli. Ale on Ne a Ne. Myslela jsem si, že kdybychom byli zas chvíli spolu, že by mu došlo, že to je se mnou taky fajn. Jde o tom, že jsme k sobě nebyli nikdy připoutaný. A já to znam, když někam jedu, i když na něj myslim, tak mě pohltí tolik zážitky a nechci furt kňourat, že mi chybí, že třeba pak začnu přemýšlet, co když vlastně k sobě nepatříme. Zvlášť, když kamarádky se od těch svých nehnou. A prostě mě napadlo, že se to stalo i jemu… Tak jsem chtěla ukázat jaký to je, když je se mnou. Ale on furt Ne, Ne, Ne, Majko, je to jen rozchod.
Takže co mu psát? Kdyby chtěl, tak se ozve, ale já nic dělat nemohla. On by se musel ozvat, aby se to dalo nějak řešit. Navíc ho mám ráda, je to skvělej kluk, asi mi nechtěl ublížit, jen prostě mě asi nemá už rád a pak chápu, proč už se mnou není. Ale já ho mám ráda a tak co pro něj můžu udělat, je nechat ho jít. Hrozně mi to rvalo srdce, ale nechci, aby na mě vzpomínal jako na tu, co ho ještě několik týdnů po rozchodu naháněla… Ráda bych, aby si na mě jednou vzpomněl v dobrým, protože já mu dala 6 let a ten člověk ve mně zůstane. A to mě mrzí, že mě dokáže odkopnout…
? jsem moc ráda, že se to s těma odchodama nestávalo jen mě. Myslim si, že právě v tom byl i ten problém, já první pro něj, on první pro mě. A tak si prostě myslel, že to jsem jen já, ale třeba časem pochopí, že nic není dokonalý a na všem se musí pracovat.
jestli jsem z toho venku? To nevim, viděla jsem jeho fotku z prázdnin, to víš(internet) a zas jsem zklouzla do toho bahna, jakto, že je šťastnej, kdo jsou ty lidi, co okolo něj neznám, kde jsem udělala chybu, co když mě už žádnej nebude mít tak rád a nebudu si s nim rozumět, co když mě všichni budou chtít jen na sex a pak odkopnou, proč mě odkop on, mám strach, že další mi to taky udělá, tolik let nic a pak si najednou uvědomí, že u mě mu štěstí nekvete

Ahoj Majko, já mám za sebou rozchod po 5 letech a budou to v pondělí 4 týdny...Je obdivuhodné, že jsi od května vydržela a neozvala se mu... To je dobře,že za ním nedolézáš,aspon nejste vzájemně ovlivněni a můžete si žít po svém,a popřemýšlet,co na sobě změnit, co bylo špatně...Připadá mi to u vás jako u nás, že v tom nebyl zpočátku nikdi třetí ( otázkou je,co se stalo v Krkonoších), já byla v Itálii s mamkou a když sem přijela,zase jsme se chytli a on najednou připustil, že to spolu asi nezvládnem a bude lepší, když odejdu.Nevím,co se dělo,když sem byla pryč...
A jak jsi popisovala tu historku v parku - já dělala to samý - naštval mě,já byla schopná odejít třeba z krámu a ať si nakoupí teda sám.Někdy za mnou šel a uklidňoval mě,jindy na mě vyjel,co zas hysterčim...Ale pokaždý za mnou šel a mě to snad ještě víc nutilo ho urážet,nechtěla sem,aby za mnou chodil..Ano, pak mi to též bylo strašně líto...
Ale Majko, jestli je tvůj první, stejně jako můj,tak prostě jsou věci, který nevíme jak řešit, protože jsme to nikdy před tím nezažily,tak je řešíme po svém.Ted už vim, že můj budoucí partner(kéž by to byl ten samý...)bude mít velikou výhodu.Už tak nějak vim co ano a co ne,jak se chovat...Teda aspon si to myslim.Pak to bude stejně záležet na protějškovi, jaký bude a na situacích,ale budu o velkou zkušenost bohatší...
Majko,ani já nevim, co mi na něm vlastně vadilo,čim mě štval...A vim, že to celý byla moje vina...Musim se z toho ponaučit a zapracovat na sobě..Mám co dohánět...
Majko vydrž,ty už jsi z nejhoršího venku, i já se snažim pomalu odpoutávat,shánim literaturu a přemýšlim, co na sobě změnit...

Dík Tome, žes napsal. Já jen doplním. To že to nechtěl řešit a já to neřešila až tak přesné nění. Chtěla jsem o tom mluvit, vysvětlovala, že ho do ničeho nenutím, popisovala, jak se citím. A byla z toho jen velká "hádka", kdy já naprosto zoufalá mluvila do dubu. Jako kdyby se prostě zablokoval. A říkal jen, že ho nedonutím něco řešit, že to řešil tolikrát a už nechce. Že je mu tak fajn. A když jsem řekla, že mě neni, tak mu to bylo jedno. Myslel si, že chci, aby jemu bylo hnusně a mě dobře. Ale já chtěla, aby nám oběma bylo fajn. A prostě jsem si v tu chvíli připadala jak histerka... a pak jsem se ptala jestli je to rozchod a on na mě nechápavě koukal, co zas blbnu já, že tohle on nikdy neřek. (tak já asi signály blbě chápu) Tak jsem se k tomuhle pak nevracela, protože bych mu jen potvrdila, že jsem histerka. I když mě to ubíjelo, protože jsem byla zvyklá s nim mluvit o všem.
Od toho května jsem se mu já ani on mě neozval. Prý se na mě ptal kamarádky, ale ta mi to neměla říkat (ale řekla). a prej vypadal špatně. Ale neozval se.

Ahoj Majko, sice nejsem holka jak jsi zdravila na začátku, ale to neva. :-)

Rád bych ti odpověděl obsáhleji, ale mám moře práce a tak napíšu jen pár řádků a večer se snad rozepíši.

To co popisuješ, tak tady podobně prožila většina včetně mě. Mrzí mě, že takovou dobu to fungovalo a změnilo se to až poslední půlrok. Na to co řekl, že to celou dobu neklapalo a že je mu lépe samotnému, tak to je ovlivněno momentální převahou odpudivých sil. Jak to čtu, tak mi přijde, že se muselo v Krkonoších něco stát, protože tam byl nějaký podnět, který ho k tomu rozhoupal. Určitě to není celé tvoje vina, na to jsou vždy dva a záleží jak dokáží problémy spolu řešit. Třeba to, že si nechtěl promluvit a ty zaťala zuby a neřešila to a užívala si přítomnosti, tak to často vztah zabíjí, protože se nikam vztah neposunuje, nepracuje se na něm a v jednom z partnerů se něco odehrává a řeší to jen v sobě a vzájemně. Chyby najdeš vždy u každého a musím říci, že stejně jako ty, tak i já jsem si uvědomil spoustu věcí až na konci vztahu nebo při jeho rozpadu. Teprve tam totiž se objeví ta komunikace, ale je to už v době, kdy ten co to řešil v sobě se nějak už rozhodl a udělal to vlastně bez tebe.

Jak se s tím máš srovnat? To chce jenom čas a věnovat se sobě. Když ho budeš uhánět, tak jen prohloubíš v ten moment jeho odpudivé síly a nebude moci začít třeba chtít ten vztah zpět. Neříkám vyhýbat se mu, ale zbytečně a pod záminkama nevyhledávat za každou cenu jeho společnost, chce to si užít sama sebe.

Musím už jít, práce čeká, tak se držte všichni.

opustil mě v květnu a mě to i te´d pořád mrzí

vím, že jsem dělala chyby, ale prostě když je to váš první, tak je všechno nový a člověk se s tim srovnává jak uzná za vhodný. i když pak si třreba uvědomí, že toho druhýho zranil a už by to neudělal. já si během toho půl roku uvědomila pravej opak toho co mi on řek. uvědomila jsem si, jak jsem byla občas pitomá a chovala se hnusně. Bohužel vám te´d nedokážu napsat, co dělal on, co mě mrzelo, protože tyhle věci zapomínám. Proč si pamatovat, co bylo před 2 rokama špatnýho.

No jak bych na to přišla, když cítím, že se mi vzdaluje a když se mnou nechtěl nic řešit. Podotýkám žádné hádky, jen jsem si chtěla promluvit, protože jsem byla hrozně nejistá. Tak jsem zaťala zuby.. a neřešila to. Jen sjem si užívala, když jsme byli spolu.
No a pak odjel na pár dní do Krkonoš s kamarádama. Během toho pobytu psal co dělá a jak se mám a před koncem nic. Ani po návratu nic... Nechtěl mě vidět. Viděli jsme se, protože jsem ho potkala ve městě a on, že neví a pak z něj vylezlo, že si mě neumí v budoucnu představit jako partnerku. Že je mu líp samotnému. a že celých 6 let nic nefungovalo. Jak se s tím mám srovnat? Je to konečná. jenže mě se o něm zdá a v těch snech hledám náznak toho že mě má rád. Nechápu to, co mu na tomhle zjištění trvalo 6 let. Mám strach, že je to celý moje vina a že mě další zase nechá pa tak dlouhé době...

Ahoj holky, se mnou se rozešel Ondra po šesti letech a já nevím, jak se s tim srovnat. začátku jsme věděli, že jsme obá dva hodně jiný, i třeba výchovou a zájmy, ale stejně jsme spolu jezdili v létě rádi pod stan a na výlety. Koukali na seriály. Povídali si, chodili do kina. Pořídili jsme si psa, když jsme spolu začali bydlet. Mně třeba to jak jsme byli jiný hodně obohatilo. Co se nám nikdy moc nedařilo byli přátelé, nějak jsme neuměli najít dobrou míru, když jsme razili s přáteli ven, mezi tím věnovat se sobě navzájem a být zaroveň s nima. Obzvlášť v době, kdy kamarádi neměli protějšky jim to člověk nechtěl předhazovat, ale zaroveň toužil po tom být s tim druhým, třeba jen se držet za ruku. Mám ho moc ráda, takhle hezky se ke mně žádnej nechoval. Byl galantní a já byla jeho slečna. Jenže já občas bývám horká hlava. Stávalo se mi, že jsme se chytli kvůli blbosti a já protože jsen nevěděla co, tak jsem ho třeba nechala v parku a odešla. Už v tu chvíli jsem si říkala, co blbnu, a doufala, že mě zastaví, ale ono nic. Pak jsem hrozně litovala a volala mu a to byl zas dožranej on. A proč jsme se chytli? Protože jsme šli na procházku a já měla představu, že budeme jen tak posedávat a popocházet a on, že prostě ujdeme hodně kilometrů. Obecně jsem asi mnouhem impulzivnější člověk, ale byl můj první. Někdy jsem prostě nevěděla co se sebou. O chlapech jsem znala věci jen co se tak říká a s realitou mě musel srovnat on. A tak se stávalo, že jsem byla žárlivá. Třeba i najeho kolegyně z práce, protože jsem měla strach... Ale po nějaké době mě uklidnil, že se nic neděje. On taky žárlil, neměl rád moje diskotéky...a protože jsem byla stejně nejradši s nim, tak jsem moc na party nechodila. Ale podnikali jsme věci spolu. Jen tenhle půlrok byl zvláštní. Cítila jsem, jak se mi vzdaluje, ale když jsem chtěla si o tom promluvit, atk mluvit nechtěl, prý už jsme všechno řešili tolikrát a on už je uřešenej. Ale rozejít se v té době, jak mi řek nechtěl a nechápal jak já jsem na to přišla.

Holky zdravim vas po vikendu....Ivo, nezoufej, pokud jsi mu za to nestála, tak to zatím nezměníš, vždyť jsi přece osobnost, o kterou by měl pečovat a ne takto utéct. Uvidíš, že to půjde i když ti rozumím jak to bolí a jak srdce krvácí.

A co všechno teď děláš za aktivity, inspiruj nás trošku. :-)

Držím pěsti, ať to dopadne nejlíp jak může a jsme všichni šťastni.

Holky zdravim vas po vikendu. Ty pocity co pisete, jsou presny. Dneska je to 11 tydnu, co muj manzel odesel za milenkou. Moje pocity se mi zdaji, cim dal tim zoufalejsi, navic mam opravdu problem s predstavou, ze bude nekdo jiny. Snazim se zit svuj zivot, hodne jsem se zmenila, ale zaroven si pripdam jako stvanec, jak stale utikam a hledam klid. Mam spoustu aktivit, abych zapomnela, manzel je lenoch, takze jsme vic lezeli nez neco delali a ja ted chvilema padam unavou, protoze za celou tu dobu jsem se opravdu nezastavila, byt z preventivnich duvodu. Hrozne nam vsem preju, aby ti nasi expartneri nasli odvahu prekrocit svuj stin, at to bylo tak ci tak a zkusili vstoupit do jine reky se stejnym partnerem, ktery si spoustu veci uvedomil. Drzim pesticky a verim, ze bude lip, protoze hur uz snad byt nemuze.

Co si myslíte. když mě...Jožko, to co popisuješ je takové laškování, jde o to, že ty něco vidíš a něco si vysvětluješ v hlavě, ale ta holka to může brát úplně normálně. Pokud to chceš zjistit, tak si s ní promluv. Ale když nebere telefon, tak to nevypadá moc nadějně.

Jinak neber to zle, ale tady to je o rozchodech a možných návratech.

Jozko, nevim co Ti poradit. Nekdy proste clovek jednoduse promarni sanci. Jak pises, ze na Tebe delsi dobu cekala a ty jsi toho nevyuzil, tak treba proste flirtuje, aby Ti to vratila anebo je tam opravdu nekdo jiny. Nejlepsi by bylo narovinu si promluvit, ale nevim, jestli to v Tvem pripade pujde. Neves hlavu, neni vsem dnum konec..:)

to co říkáš je pravda. Víš ona mi nejdříve dávala pusy, chtěla se mnou tancovat a já se k ničemu neměl, dávala mi delší dobu šanci a já si nevěřil, že na takovou holku nemám..