Rozchod a navrat - co vy na to??

Teda Ivy, já koukám....Víš Tomě, on často řikal,že chce bejt se mnou, ale já vždycky řekla - ale tak spolu budem pak.... Měla sem pořád v hlavě,že by o mě doma řekli, že Tomáš si pískne a já letim...Přitom to nikdy nikdo neřekl,ale já se bránila tomu o něm doma mluvit nebo o něm nějak básnit...

Ted sem se bavila s jednou kolegyní, ona říkala,že její rodiče měli problém s jejím manželem,ale ona věděla, že s nim chce bejt, protože se za ní uměl postavit...¨

To Tomáš uměl taky. Věděla sem,že by nikdy nedopustil,aby o mě někdo řekl něco špatnýho, vždycky byl se mnou proti všem. I když sem se ptala,jestli o mě někdy něco neřekli jeho rodiče, řekl, že ho to nezajímá, že on je se mnou šťastnej...Dával mi to najevo pořád a já to pořád odmítala. Nikdy si to nepřestanu vyčítat,že jsem vystrnadila tak báječnýho chlapa ze svýho života..Už je mi zase smutno...
Říkal prý tomu našemu kamarádovi, co se mnou byl na bruslích,ať se mnou jde na kafe, že má o mě strach...
Tome,zase nepůjdu dohola, to jsem trochu srab, ale nechám si asi ustřihnout ofinu...Co, když to bude blbý,tak doroste,jsou horší věci...

Ahojky, tak já měla v...Teda Ivy, já koukám. Myslím, že toto byl správný krok, ale mám jednu připomínku, nikdy za to nemůže jeden, na to jsou zapotřebí vždy dva a na tom rozpadu jste se podíleli oba. Jedna věc je, že jsi přišla na chyby u sebe, to je dobře, že jsi dokázala se nad tím zamyslet a podívat se na to racionálně a v klidu. Druhá věc je, že to není jen o tobě, ale on se mohl klidně taky ozvat, že chce být s tebou apod v jiných situacích. Další věcí je řešení těch problémů a to je společná záležitost. Prostě na to jsou dva.

Dále je super, že jsi vyrazila na brusle a že se ti skvěle usínalo, to je přesně to, co ti pomůže, prostě vyvětrat hlavu a myslet na jiné věci. Teda ty se jdeš ostříhat a udělat razantní změnu? To by mě zajímala ta proměna oproti původnímu.

Přeji hezký den.

Ahojky, tak já měla v úterý velkou krizi, poprvý jsme to probraly s mamkou ad A až do Z,vzlykání mě tak ochromilo,nemohla sem vůbec mluvit. Bohužel jsem rozchodem přišla na to,že sem tomu vztahu nedala všechno, naopak. Neni to tim,že sem najednou sama,že je mi smutno,ale fakt je to tak. Mamka mi občas řekla - hele, on Tomáš tohleto a támhleto....A já na něj pokaždý vlítla a zkrátka sem pořád měla v hlavě, že on je např.moc dominantní,že ho musim "shodit" a usměrnit. A takhle to bylo se všim. Měla sem snahu mu dokazovat, že zkrátka bez něj v pohodě vydržim.... - jezdila sem na dovol.s mámou,s holkama na sport.víkend a nikdy sem neřekla, - já chci být radši s tebou-zkrátka sem měla strach, že mě chce odtrhnout od rodiny, jak mi máma často řikala...Tak sem bojovala proto němu. Máma mi řikala, že nikdy proti němu nic neměla, jen když občas viděla, jak se zachoval, tak mě chtěla upozornit. Ale já jí vždycky přikývla, nikdy sem nebyla s nim proti ní. Ted to vidim,a dlouho mi bude mrzet, že sem to všechno zavinila vlastní vinou. Dlouho mi bude trvat, než si řeknu, že třeba to byla i vina jeho.Ale vidim to v sobě,je mi strašně líto, že mi nedal šanci to napravit...Jinak sem byla včera s kamarádem na bruslích, tak hezky se mi za posl.14 dní neusínalo, jeho elán mě pohltil:-) Dnes se jdu nechat ostříhat,udělat změnu at mě vlasy pořád nespojujou s minulostí. Jinak TOmáš mě vidět nechce-chtěla sem od něj batoh právě na brusle- a radši zajel k mýmu známýmu,aby mi to dal...Asi chce zapomenout, má jinou, je v něm vůči mě asi spoustu zloby...

Ze starých chyb sem poučená až až,ted už to vim a chovala bych se dávno jinak.

Ahoj Tome, už třetí den...Ahoj Klárko, tak to jsem rád, že je ti líp a to že šilháš po telefonu, to je normální. Tvoje známá má pravdu a řekla to hezky.
Podobným procesem jako ty jsem si taky prošel a uvědomil jsem si spoustu věcí a i když mám stejný pocit, že nemám nikoho takhle blízkýho, tak je to o tom, že s partnerkou jsem byl tak dlouho a jsou to pocity, které vyléčí čas.
Máš pravdu v tom, že kdyby jsi mu byla pořád po ruce, tak by si tě asi tak nevážil a bral to jako takovou náplast a tebe by to jen trápilo.

Uvidíš, že bude ještě líp a že za chvilku budeš veselá a úplně v pohodě. :-)

Ahoj Tome, už třetí den nejsme v kontaktu a já musim uznat, že je to lepší, než když ho vidim, občas tedy pošilhávam po telefonu jestli náhodou nepíše, nebo tak:), ale já se ozývat nebudu, on byl ten, kdo chtěl být beze mě.. to že mu to s ní nevyšlo je jeho problém, nechci aby mě měl jako chvilkovou záplatu, kdyby mě měl opravdu rád a záleželo by mu na mně, tak si se mnou tak nehraje.. chce se vrátit, nechce se vrátit, má na mě náladu, nemá.. jak říká jedna moje známá, musím to nechat uzrát:) i když ho miluju, vim, že teď by to nikam nevedlo být spolu, on o mě nestojí tak jako dřív a já bych na to pořád myslela. Před měsícem jsem byla na zhroucení, teď je to o dost lepší, navíc jsem si uvědomila spoustu věcí, což taky neni na škodu. Mám sice divný pocit, že už nemam nikoho takhle blízkýho, ale to snad časem odezní. Tahle diskusní stránka mi taky dost pomohla, člověk ví, že v tom aspoň neni sám, i když nikomu nepřeju žádný rozchod.

Tak jak se cítíš Klárko a Ivano? Jde to, nebo pořád bojujete v sobě? A samozřejmě i ostatní. :-)

Vsechno tohle lze brat jako...Přesně tak Ivy, to jsi řekla přesně.

Vsechno tohle lze brat jako pravdu, vsechno to smeruje k tomu nasemu, dat si cas a on ukaze, jak to vsechno dal bude. Neupirat se na stary vztah a poucit se ze svych chyb a on nam zivot ukaze, kam nas nasmeruje.

Toť otázka...Já zas četla...Musím říci, že je v tom kus pravdy. Často se díváme na něco co skončilo a přitom propásneme šanci na to co se nám naskytlo.

Každý chce nejvíc to, co...Toť otázka...Já zas četla něco jinýho :"Když se zavře jedna brána ke štěstí, další se otevírá, ale my se často tak dlouho díváme na zavřenou bránu, že si nevšimneme té, která se pro nás už otevřela."

Každý chce nejvíc to, co nemůže mít:) Někdy potřebuje člověk "nakopnout", aby si spoustu věcí uvědomil, i když je pozdě. Měli bysme se zamyslet nad tím, co nám tím život chtěl říct, ..?

Chapu, ze najednou ti to...Musím říci, že ta věta na konci je výstižná a má v sobě hodně pravdy.

A pro Ivanu, podle toho co jsi psala dopoledne a následně, tak to asi pro tebe nebylo ono, zvláště, když jsi řekla, že si ho nechceš vzít i když to je už vše ovlivněno těma myšlenkama na rozchod. Ono ale potom dojde a taky se to stalo, že prostě to tak špatné nebylo, jen člověk to bere jako samozřejmost a chce víc a přitom ten vztah může být třeba luxusní.

Teď je čas na to být od sebe a uvidíš co bude dál.

Iví řekla jsi to naprosto...Chapu, ze najednou ti to docvakne a hrozne to boli. Slzy musi ven, ja se zaviram na zachod a pak zase muzu pred lidi. To ze to mezi vami vygradovalo se asi melo stat. Sama jsi to chtela, stejne by k tomu doslo. Zkus se ted opravdu soustredit na neco jinyho nebo se o to aspon pokus. Trosku si vylepsis naladu a dej tomu cas. Ted to vsechno boli a jenom cas ukaze, jak to bude dal. Nekde jsem nasla krasnou vetu: pust to, pokud ti to patri, tak se to vrati.

Fakt?Vidiš,a je skutečnej,jako pohádka,že?KDyž sem s nim byla,nešlo to, ted sem bez něj a nejde to taky, na to ale člověk přijde právě až když to ztratí.Z Itálie se vracíme v neděli - to jen na vysvětlení-a že pláču - jako vysvětlení že sem v práci a nemužu se pořád na všechny usmívat...
A nevnucuju se, zjistila sem to včera a vnucovat se rozhodně nebudu, jenom pláču nad ztrátou blízkého člověka...

Iví řekla jsi to naprosto...Pláču nad klávesnicí jsem v práci
Z Itálie se vracíme v neděli?

Nějak mi tady moc věcí nesedí. I to, že se s ním nejdřív chceš rozejít a pak když se to stane tak ho chceš zpět. Píšeš že má jinou a víš, že spolu spí a přesto se vnucuješ? Skoto mám pocit, že je tenhle příběh vymyšlenej.

Iví řekla jsi to naprosto přesně...Pláču tady nad klávesnicí,ale sem v práci. Nedokážu se pořád usmívat.To mi řikal, že má přednost každej jinej,jenom ne on.Víš,my byli s mamkou a ségrou týden v Itálii,jako už 3x a když jsme se vraceli,hádali jsme se po SMS.On mě vždycky vyzvedl hned po příjezdu u autobusu, odvezl domu, kde byla připravená snídaně, obloženej stůl...Letos to mělo být taky tak Ale v napsal mi SMS,že jede ke kamarádovi na chatu a bude tam celej víkend.(z It.se vracíme v neděli).Tak sem usoudila,že mě teda asi nevyzvedne a napsala sem mu,at teda z chaty nespěchá, že pojedu ráno s mamkou a pak ještě k babi a že se uvidíme odpol.No,ale to se ho šíleně dotklo,že samozřejmě počítá s tim, že mě vyzvedne a že bych po týdnu snad mohla chtít bejt taky s nim...Tahle jeho SMS mě naštvala, stejně jako já předtim jeho mojí SMS a už sem mu nenapsala.Tak jsme trucovali,pak jsme se sešli, rozpoutali debatu a jsem sama.Jo,já mu asi chtěla dokázat,že bez něj umim bejt a že sem fakt naštvaná.Přitom stačilo mu jen napsat - ty mě nevyzvedneš?Ale to už je pasé. Sem blbá. Věděla sem, že se k němu nechovám hezky,ale zkrátka sem nemohla...

Musim ještě reagovat na...Ivanko, tak mam pocit, ze ty uz jsi spis ve fazi uvedomovani taho, co jsi ztratila. Pokud on byl ten, kdo te nechtel nechat odejit a ty jsi presto mela pocit, ze chces neco jineho, tak ho to mozna tak trochu prestalo bavit a rozsekl to. Ty jsi v nem mela pocit jistoty a tak jsi ho tak trosku odsouvala na druhou kolej a on uz to nezvladl. No a ted najednou asi citis, ze to tak spatny nebylo a zmizela ta jistota.

Podvědomě se snažíš...Musim ještě reagovat na příspěvek Niny. Já si myslim, že jeho city se nevytratily, to říkal pořád, že mu na mě strašně záleží, ale už mě asi nemohl dál snášet. Je zajímavý, že já už dlouho byla rozhodnutá žít svůj život jinak, chtěla sem děti,a on až třeba za 6-7 let, chtěla sem být víc doma a ne lítat po hospodách...To dělal ze začátku, pak se se mnou uklidnil a ted se vracel zpátky. Logicky mi to vadilo. Tak sem se pomalu rozhlížela kolem sebe...Po někom jiném a hrozně sem za to styděla,jako že mu zahýbám...Taky sem věděla a několikrát sem mu to řikala, že si ho nechci vzít...Zkrátka sem jenom čekala, až mě nechá jít. Chtěla sem už 2x, ale pokaždý mě zadržel. Já byla tehdy ta co se cítila na koni. A najednou je to naopak, proč?:-(

Ach jo. Včera jsem mu...Vidíš, ty mu řekneš, že jste nekomunikovali, ale on bere jako komuniakci i to vyčítání, kdy se ti něco nelíbilo a na něco sis stěžovala. Vyhrožovat, že si najde někoho jiného, to je směr ke konci, tím se vnáší do vztahu nejistota stability a že vůbec o tom někdo uvažuje.
Škoda takové dovolené. My jsmě měli jet do Itálie, ale to je pasé bohužel. Přitom, bychom si příjemně odpočinuli a měli možnost to v poklidu probrat, což nyní nejde.

Když čtu co píšeš o tom kafe, tak to působí, že tolik o něj nemá zájem, nebo jako nebrání se tomu, ale nehledal bych za tím něco víc, opravdu jen přátelské kafe a proto řekl, že se máš klidně ozvat, protože nemá to nutkání to vést k vrácení. A pokud půjdeš, tak se budeš trápit jenom ty.

Z Kladna? Tak to je dobrý. Občas jezdím za přáteli do Prahy a máme velice příjemný ubytování u strýce u Roudnice.

Ach jo. Včera jsem mu říkala,že jsme nekomunikovali,že to byla chyba a on řikal,že jsme se bavili pořád, ale že se mnou nebyla řeč a bylo to pořád stejný...No,tak budiž.Ale co jsem vlastně chtěla,aby mi taky vyhrožoval,že si najde někoho jinýho?Když se mi ty oči jinak neotevřely? Chtěla sem s nim jet brzy do Chorvatska,kde jsme byli na naši 1.dovolený,právě proto,abysme se vrátili a krizi zažehnali...

To sem zvědavá,jestli se ozve.Řikala sem mu,at se ozve,a on ať se ozvu klidně sama,že zajdem na kafe,nebo někam. Když ale vim,že je v tom jiná,tak nevim,jestli bych s nim někam měla jít. Asi bych dělala drahoty...:-) Ale co,třeba bude natolik spokojenej,že nebude mít potřebu...

Jdu projet nějaký kurzy, abych věděla,co vůbec existuje...

Já sem z Kladna...