strach z řízení auta

Ahoj Vlaďko, já se též připojuji ke Tvému tématu! Papíry jsem se dělala před deseti lety s tím, že jej uplatním v práci. Nestalo se tak a já od převzetí průkazu nejezdím. Mám strach, že jsem vše zapomněla, že se nevejdu na silnici s druhým autem, že nevytočím zatáčku... Jenže pozoruji, že budu muset s tím něco dělat, protože auto potřebuji a pro mého manžela je velmi zatěžující se mnou jezdit na nákupy. Uvažuji o kondičních jízdách a to bude mazec, protože teorii mám zmáknutou, ale praxi bohužel žádnou.
Děkuji za toto téma, mám lepší pocit, že nejsem sama. Ahoj všem!

Ahoj Vlaďko a ostatní. Pokud Váš strach bude přetrvávat, nechte si jej odblokovat přes kineziologii - "Strach z řízení auta, strach řídit auto, případně i strach jezdit autem a říídit" . Najděte si na internetu ve svém okolí někoho dobrého, kdo dělá kineziologii ( One brain metodu). To by Vám mělo pomoci se tohoto strachu aspoň trochu zbavit.

Ahojky Ajko,jsem ráda,že si reagovala na můj problém.Popravdě Ti v tuto chvíli závidím,že si strach už překonala a jezdíš. Já potřebuji získat jistotu a doufat, že to půjde. Pravdou je, že jsem denně hrozně z toho řízení unavená, ale vnitřně spokojená,že jsem to zvládla. je ale fakt,že kdybych měla na vybranou, tak bych to asi vzdala. Ale mé nové zaměstnání to vyžaduje, takže mi nic jiného nezbývá.Jseš dobrá,že jsi hned jezdila po velkoměstě. Mně několik dní trvalo, než jsem se odvážila jet po našem malém městě. Můj manžel tvrdí, že jezdím čím dál tím líp. Nevím jestli to myslí vážně nebo mě chce povzbudit. Každopádně i já sama na sobě vidím pokrok. Měj se.

Ahoj Vlaďko, měla jsem stejný problém jako ty. Nejezdila jserm 20 let(!), nastoupila jsem do zaměstnání a hned druhý den jsem musela sednout za volant do nového auta, na které jsem nebyla zvyklá a to po Brně a okolí. Strašný. Bušilo mi srdce a bylo mi děsně špatně, ale vyjela jsem. Jela jsem opatrně, abych případnou situaci zvládla. Nakonec jsem to zvládla se ctí, nikdo si ničeho nevšuml, ale večer jsem byla velmi vyčerpaná. Druhý den jsem vyjela znovu a další den opět. Dnes jezdím v pohodě a fobie je pryč. Moje rada je - nevyhýbat se tomu, čeho se bojíme. Nejlépe je jezdit každý den, pokud možno po krátkých známých trasách a co nejdřív po trasách neznámých. Až to zvládneš, budeš mít ze sebe radost a začneš si věřit, tak jako já.

Ahojky všichni, úplnou náhodou jsem narazila na tyhle stránky... Deset let mám řidičák, po autoškole jsem toho moc nenajezdila a za posledních 8 let ani kilometr. Teď jsem nastoupila do zaměstnání, kde je po mně vyžadováno právě řízení auta, pro mě je to nepřekonatelný problém. Ještě než sednu za volant, začnu se klepat a mám děsnej strach. Nemyslím si, že řídím úplně špatně, ale právě strach mě svazuje a já dělám chyby. Čím víc jich dělám, tím se obavy zvyšují a odrazuje mě to od dalších pokusů. Má někdo stejnou zkušenost, a je tu z Vás někdo, kdo to samé prožil a dnes je v pohodě???

lucka - jezdi sama,podívej se na muže,jak jezdí.Tolik neštěstí,hrubosti a arogance vidíš jen u chlapů.Nedej si od nikoho radit a už vůbec ne od chlapa.Buď rozumná a jezdi pomalu a časem se vše naučíš.

Lucko lepsi je se bat,nez na cestu vyrazit jako suveren,ktery skonci v prvni škarpě.zkus si nekdy sama vyjet treba do obchodu,nebo do marketu,tam jsou velke parkoviste:-)ale neboj,myslim si ze je lepsi mit strach a jezdit pomalu a casem se jiste bat prestanes,preji mnoho stastnych kilometru bez nehod

Já jsem 2 měsíce po autoškole, ale ještě než jsem ji dodělala mi známý půjčil auto a já tolik přidala plyn, že jsem málem skončila v zaparkovaných vozech a nyní, i když jsem si pořídila auto, jezdím jen směšné vzdálenosti s mužem a bojím se provozu. stále se bojím, že mi auto vylítne jako tenkrát. Asi jsem rychle pustila spojku. Úplně se stydím, že nejezdím. Vždy jsem jela s mužem a radil mi. Není lepší, abych vyjela sama??

Ahojky, chci jen říct, že automatická převodovka není až taková výhra. Samozřejmě že je s ní řízení snadné, ale je určitě lepší se naučit řídit s manuální převodovkou.Proč? Co když nastane situace, že nebudete mít svoje auto v provozu či zrovna k dispozici a někdo vám dá auto s manuální převodovkou? Či pracujete ve firmě,kde musíte využívat auto ke své práci...a pochybuju,že firemní auta mají jako standart automat.Takže tím pádem se stane to,že nebudete schopni tím autem vůbec vyjet.Docela blbé,ne?

Se strachem z/při řízení auta se můžete obrátit na specializovaného dopravního psychologa, působí v Brně - www.allagi.cz

Lia- díky za radu. Jsem na tom podobně. mám řidičák a neřídím a budu muset, přestěhovali jsme se do zapadákova, s prominutím. Je to ale dražší auto, tak nevím, ale budu muže přemlouvat.

Já mám řičičák 10 let a začala jsem pořádně jezdit teprve teď. Měla jsem šílený strach z provozu a hlavně řazení mi hrozně ubíralo energii. Za volant jsem si sedala jen v krajní nouzi a vždycky jsem byla vynervovaná. Poté, co jsem se dozvěděla o automatu, jsem asi dva roky přemlouvala partnera, ať si ho pořídíme. Nakonec se nade mnou slitoval a musím říct, že s automatem je ta jízda úplně v pohodě. Nemám už v podstatě žádný problém a na silnici se cítím jistě. Těm, co mají podobné problémy, automat vřele doporučuji.

Mám 4 auta a jedno z automatem mb ml.Nemám problém přelézt z jednoho do druhého,načež do nákladáku nebo traktoru.Je mi jedno.Kámoše jsem nechal jednou řídit automat a málem nás zabil.Levá noha prostě NENÍ.

Dobré odpoledne,

já jsem začala jezdit autem pořádně asi před měsícem (po třech letech od autoškoly, kdy jsem mezitím nejezdila vůbec). Měla jsem šílený strach, začínala jsem znovu a to s přítelovým autem (museli jsme absolvovat několik cvičných jízd a byli málem na rozchod), ale už jezdím... mám i svoje auto, jezdím do práce a z práce, v sobotu jsem byla i sama na nákupu a je to krásný pocit. Na začátku jsem měla šílený strach, postupně to bylo lepší a lepší, už mi ani nevadí puštěné rádio při jízdě. Takže doporučuji všem:jezdit, jezdit, jen sebrat odvahu, být stále ve střehu, ale jezdit.

To já bych automat nechtěl. Jezdím rád a řízení auta je pro mě určitý druh relaxace. S automatickou převedovkou už bych si tu jízdu tak neužil,prostě už to nebylo ono. Chápu však,že jsou lidé kterým dělá řízení potíže a to je teprve chaos a zmatek na silnici.

Automat je pro lamy :)

Najezdil jsem s manualní převodovkou asi 12000 km.Když jsem nejel sám,tak každý radil.Moc přidaváš plynu při rozjezdu,už tam máš řadit3a hned už 4 a opačné.Vite určitě o co jde. Pak znervozníte a mužete udělat chybu.Ježdění mně moc,abych pravdu řekl nebavilo. Jeden kamarád si koupil automat a to mně uplně fascinovalo.Nemusite se nervovat,aby Vám auto někde nezdechlo,rychlosti řadí elektronika.Mám Ford Fusion s převodovkou duraschift.Tato převodovka umožní,jak plně automatický režim,tak manualní řazění 1 až 5.Spojka je automatická a spotřeba je asi o 15 procent menší než u klasiké převododovky.Auto ovládate jen dvěma pedály,brzda a plyn.Je to opravdu super a to Vám řeknou i zkušení řidiči. S automatickou převodovkou získáte pocit jistoty. Ovladání auta je jednoduší a mužete se daleko více věnovat situaci na silnici.Většina aut v Severni Americe má automatickou převodovku a četl jsem ,že i bezpečnost na silnicich je zde větší.Myslím ,žě strach z řízení auta s automatickou převodovkou mít nebudete.

Irco, co silis? Pokud ti auto proslo technickou kontrolou a nekdo se ti na nej obcas koukne a zkontroluje - nafoukle pneu, dolity olej, voda v ostrikovacich, tak mu snad muzes verit.
Jestli je to hodne stare neudrzovane auto, tak radsi nejezdi daleko a potme. Alespon nez ziskas trochu sebeduvery. No a pak nezapomen mobil s sebou, kdybys nekde uvizla, tak aby sis zavolala pomoc. Ale jinak tam taky problem neni.
Kdyz mas nove auto, tak se zase bojis, aby ti ho nekdo neukradl. Bojis se, abys ho nekde neodrela. U starsiho je to vetsinou pak jedno.

Tak to já mám malinko jiný problém... Řidičák mám už 5 let, od té doby jezdím jen párkrát do roka, když mě někdo pustí za volant... Provozu se až tak nebojím, s rozjezdem do kopce je to horší, ale věřím si (a ne nadarmo mám polepený zadek auta zetkama a upozorněníma, ať se na mě nikdo nelepí ;)). Z čeho mám však, nevím proč, hrůzu, je, že se stane něco s tím autem. Protože já tomu, jak to funguje, absolutně nerozumím, a třeba kdyby mi "zdechlo" na křižovatce, tak zatímco taťka vyleze ven, otevře kapotu a za minutu odjede, já bych skončila. Ještě větší strach mám z toho, že někde začne něco hořet nebo že se něco z ničeho nic pokazí. Když třeba řídím a mám pocit, že cítím z ničeho nic nějaký smrad, nebo že se nějak změnil zvuk motoru, tak začnu panikařit, že se něco děje. Z toho důvodu se ani moc nehrnu do toho řízení bez spolujezdce. Zkusila jsem to jen jednou, čtvrt hodiny v noci, a celou cestu jsem se modlila, ať proboha z ničeho nic nezhasnou světla. ;-D Shrnuto podtrženo - prostě nevěřím technice. :-/

Přenést se přes něj!!!