strach z řízení auta

Aduš,přesně jak píše Jarin musíš jezdit a jezdit. Musíš nad autem získat kontrolu a když si budeš úplně jistá,že auto perfektně ovládáš,už se bát nebudeš.Prostě to chce si víc věřit a hodně jezdit.Začínali jsme tak všichni a všichni jsme se auta báli.Hodně štěstí..

Barbaro, já sice řídím 16...Vlastním řidíčák 11 let, od autoškoly jsem jela 3x a pak 11 let nic. Více jak 4 léta hledám zaměstnání a naposledy jsem narazila na podmínku aktivního řidiče, což jsem nebyla a nejsem. Vyhledala jsem si možnost kondičních jízd a "objevuji Ameriku". Vím, že po 11 letech nic nevím.Už jsem odjezdila 20 hodin a strach mám vždy, když usednu za volant a jezdím ve městě.

Dobře jsi to napsala. také...Žádný vyježděný řidič z nebe nespadl. Kdo z vás začínal jinak? Chce to jezdit a jezdit a potom to jde lépe a lépe.

Dobře jsi to napsala. také...to mě pobavilo tvůj příspěvek:-)tak já teda mám řidičák od ledna a musím říct,že 30tkou nejedu,když vidím policajty:-).
Jezdím normálně 70 a ve městě předpisově:-).Je mi ale jasné,jak se takoví jako vy na nás řidiče začátečníky dívají.Nemyslím si ale,že bych byla nebezpečná pro své okolí.

Barbaro, já sice řídím 16...Dobře jsi to napsala. také mám větší strach z těch, co se křečovitě drží volantu a nejsou si jistí, co udělají v příštím okamžiku. Natož aby to věděli ti řidiči okolo.Obvykle takový doveda stále brzdí, a to i na hlavní. A jak vidí policejní auto, vsaď se, že do konce cesty pojede maximálně 30.

Přesně tak radši jet s cizím,než se svým chlapem.
Tak já mám řidičák asi už 30let a dříve když byly děti malé,tak jsem jezdila skoro denně. Jenže potom jsme měli pořád nové a nové auto a manžel v domění,že bych ho až tak dobře nezajela jako on,tak jsem jezdit přestala. No a ještě tak před 5 lety jsem si půjčila synovo starší auto a jela s ním. On mě celou cestu chválil jak jedu dobře,dojíždím,jedu seběvědomě a bezpečně,jenže já si sebou nebyla až tak jistá,jako před těmi 30 lety. Takže to dopadlo tak,že teď máme doma 3 auta a já nejezdím ani jedním.Všude mě vozí a já jsem zjistila,že pokud si můj manžel nepřelámá všechny kosti v těle a kluci se neodstěhují na druhý kraj republiky,tak já za volant už asi nesednu.Upozorňuji,že máme zase nové auto a to je ten kámen úrazu. Bojím se víc o něho než o sebe..

Barbaro, já sice řídím 16 let, řídím strašně ráda a i manžel radši nechá řídit mě, než aby jel sám a tak se mě tohle téma tak moc netýká. Ale strašně se mi líbí konstatování, že i "na dvojku se dá dojet". Taky občas takové "vyplašenky" na silnici potkávám a obloukem se jim vyhýbám, ale také si pamatuji, že i já jsem někdy začínala a holt žádný učený z nebe nespadl!
Všem vám radím žádný stres, ten vám nijak nepomůže. Naopak, ze stresu můžete udělat fatální chbyby. A na chlapy, co vám do toho kecají se vykašlete. I oni někdy začínali a oni zas třeba neumějí vařit....

Petro- jakobych to psala já, jen mám už nějaký ten křížek na hřbetě. Nevím sama, snad jen nutnost řídit a někam dojet tě naučí překonat ten strach. Já tu nutnost nemám, můj mě kamkoliv zaveze a když řídím, tak je tak nervózní, že se to nedá vydržet a o co jde? Že přeřadím pozděj? I na dvojku se dá dojet.....Držím palce a nejsi sama, holka.

Je mi 33 let a teprve před vánoci jsem si udělala řidičák.Je asi poznat,že když to člověk dělá v pozdějším věku,má více strachu.Ale u mě je to téměř panika:-(manžel se mnou párkrát jel,ale jen mi nadává,zvyšuje hlas.Jsem z něj tak vystresovaná,že si vůbec nevěřím.Raději nechám řídit jeho.
Párkrát mi to zdechlo,lidi sice netroubili,protože tam mám "Z",ale jsem hrozně nervozní,že je zdržuju,kolona za mnou mě totálně vystresuje.
Nevím jak to zvládnout,překonat tu paniku.Zatím jsem sama nejela.Auto máme větší,je to opel vectra.Připadám si spíš jako v tanku:-)
Někdo řekne jezdit,jezdit,ale já jsem od mala nervácký typ a potřebovala bych se nějak zklidnit a nevím jak.
Poraďte.

Ale na mopeda nesedne:-))))))

No tak to je dobrá. Obdivuju to.

Jo,jen jsem moji obdivoval,jak to zvládla.Asi před 10ti lety jsem přijel z práce Avií domů-nechal před domem a šel na pivo.
Moja s ní najela do dvora,tam ji otočila,zamčela.
Já čuměl jak myš.V životě v tom vehiclu neseděla:-)))

Nojo, ale když oba řídíte, tak vám to může být jedno, ne?

Už mám předsevzetí do nového roku. :-)

K nám do hor jezdí autobus 2x za den.

Manželka nemá problém,asi je po mě nebo co.:-))) Máme medoura automata a oktavku manual.Přesedáme z jednoho do druhého dle počasí,nálady a nedělá nám to problém vůbec.

ml - fakt super rada. A já se jí řídím. :-)
Jsem asi exot, už jsem si pořídila i ten automat a jela s ním za ten rok, co ho mám, jednou - po rovné prázdné silnici. A jinak nechávám řídit manžela. Ale budu fakt muset. Bydlíme na okraji malého města, autobus sem jezdí po dvou hodinách, o víkendu 4x za den a s tím se fakt nedá žít a ta závislost na manželovi je hrozná. :-(

Nejezdit a nechat to chlapom.

Ahojky, myslím, že u nás všech, co sem píšeme, je to o psychice. Ale co s tím?

Ahoj holky,já jsem na tom stejně.Každé ráno,když si pustím zprávy,tak je zase někde nějaký smrťák,nedávno jsme projížděli kolem auta na střeše.Svírá se mi hrozně žaludek.Měla jsem nějaké kond.jízdy a instruktor říkal,že je to u mě o psychice.Mám postiženou holčičku,bude to pro nás nutnost,ale stále se nemůžu odhodlat.O to mám větší strach,že povezu ještě ji.

Ahoj holky, já jsem na tom byla uplně stejně, měla jsem fůru let řidičák a naježděno nic. Nakonec, když manžel viděl jak s tim bojuji, tak řekl vezmi si auto a jezdi s dětmi každý den do školy a vyjezdíš se. Tak jsem denně jezdila, (vesnice je vzdálená asi 2 km). Pomalu jsem začala mít jistotu nad autem, že mě nechcípne při rozjezdu na ruční brzdu atd. A ted už jezdim všude, autu věřim, ale jsem zodpovědný a neuchvátaný řidič, možná proto, že jsem si dělala řidičák a už se mnou jezdily 3 děti. Takže držim palce a na nervozní řidiče, co troubí kvuli každý hlouposti, se vykašli. zrovna takoví totiž způsobují ty nejhorší nehody.