strach z řízení auta

Asi Vás moc nepotěším, já to nezvládla. Bez partnera to sice bylo lepší, ale dělalo se mi špatně už večer,když jsem měla ráno někam jet. Jo, kdybych si před cestou mohla dát pár panáků... Nakonec mi auto ukradli a mám klid.
Věřím,Petro, že budete lepší!

Ten strach znám taky, v 15 letech jsem dělal autoškolu na motorku (sk. AM) a řízení mi šlo, ale prostě jsem nesledoval značky atd. Jak jsem měl závěrečky, tak mi vyšly dobře testy, ale jízdy bohužel až na druhý pokus. To mě na nějakou dobu odradilo od jízdy. Pořád jsem se bál vjet na silnici, jel jsem třeba po hlavní a z vedlejší cesty jelo auto a já se skoro pokáždé lekl, že mi tam vjede. Taťka mi pořád říkal, že to chce cvik, abych pořád jezdil, že to časem půjde. Jezdil jsem furt, zezačátku jen po vesnicích a tam, kde to znám, no a asi po roce jsem si poprvé troufl do velkého města. Pak v 18 jsem udělal řidičák na sk. B a strach jsem neměl. Myslím, že to chce fakt jezdit, nemít mezi tím pauzu. Hned, co jsem měl čerstvej řidičák na auto, mamka chtěla jet k rodičům, tak jsem řekl, že budu řídit. Jel jsem poprvý přes Brno, po dálnici a pohoda. Hodně mi pomohlo, že vedle mě někdo seděl a radil mi. Teď už jezdím sám a nebojím se.
Takže jezdit, jezdit a jezdit.
Držím palce, Petro, aby to dobře dopadlo a Tvůj strach (fóbie)z řízení byl pryč.

Ráda bych touto cestou...Petro, jen buď ráda, že máte velké auto. Já bych se naopak strašně bála třeba ve Smartu, projet okolo mě náklaďák, tak nevím, nevím...

Přiznám se, že i já se cítím v autě špatně, když vedle mě nesedí můj přítel. Řešíme to tak, že když náhodou jedu sama, mám vždy přichystaný mobil, kdyby se něco dělo, já mu můžu kdykoliv zavolat. Snažím se jezdit - a vždycky mě přítel potom pochválí, že jsem ,,řídila jako chlap" (všem dobrým řidičkám se tímto omlouvám) a to je pro mě ta největší pochvala... Takže jezdit, jezdit, jezdit, nejdřív s manžou, potom bez něj a hlavně chválit a chválit (nenadávat a neznervózňovat)!

Petro, taky mám takhle vystresovanou kamarádku. Nezbývá, než jezdit a jezdit. Pomaloučku se toho strachu za volantem zbavovat. Nic jinýho mě nenapadá.

Ráda bych touto cestou poprosila o radu..před dvěma lety jsem si udělala řp skupiny B. Můj problém spočívá v tom,že mám prostě strach sednout si do auta
a jet. Každý říká, že musím jezdit, ale já sedím v autě a než se rozjedu, začnu se potit,třást a je mi nanic. Manžel sice říká,že jsem opatrná a celkem dobrá řidička, ale já si myslím, že ne. Sama bych jízdu nezvládla, musí být vedle mě manžel. Nevím, co dělat. Máme Mondeo-já se v něm necítím dobře, je pro mě velké. Prosím, poradí mi někdo, jak ten strach překonat?Díky!

A zastavi ti i tramvaj s...Ne, ta zatím ne...:o)

Kdyz sem jezdil v autoskole tak jsem si nedovedl predstavit ze bych treba zacouval do volneho mista mezi dvema autama na parkovisti... je to jen o cviku.
Dobre cviceni je na tohle najit si nejakou silnici kde stoji auta podel cesty a maji mezi sebou mezeru tak akorat na auto a neco malo k tomu a snazit se tam zajet. Takze ne popredu, ne pozadu, ale aby to auto stalo rovnobezne se silnici. Aspon teda to takhle povidal instruktor v autoskole. Ted, kdyz se snazim zaparkovat treba v centru, nebo jen u skoly, tak jsem mu za to vdecnej!

Chce to praxi, nebo...A zastavi ti i tramvaj s Lkem? ...:)

Chce to praxi, nebo pořádný auto. V autoškole jsem v osobáku seděl - no, jestli půlhoďku, je to moc, a pak jsem šel rovnou na náklaďák. A když z té výšky vidíte, jak se ostatní profíci klepou strachy z náklaďáku s L na všech stranách, tak získáte úžasnou pohodu a jistotu!!! I tramvajáci radši zastaví! Proto čím dál víc neumětelů jezdí ve velkých autech...

Manžel plno let nejezdil a pak měl začít jezdit s dodávkou Ford (do té doby řídil jen osobní auto a to ještě dávno). Měl z toho taky hrůzu, že je to velký, že neodhadne vzdálenosti atd... Po pár dnech byl úplně v pohodě. I to couvání rychle zvládl.

Podobnou situací jsem prošel v roce 1995, kdy jsem byl nucen taky řídit služební suto, a to jsem naposled řídil v autoškole v 1990, doma jsme auto neměli.
Měl jsem štěstí, že mě kolegové nechali pocvičovat na krátkých trasách, a to mimo centrum Prahy, kde jsem tenkrát pracoval.
Nejdřív jsem byl taky trochu vystresovaný, ono i v autoškole jsem udělal jízdy jen tak tak.
Časem se to podalo, i když jsem taky služebáka někde ťuknul.
Dneska mám už svoje auto a jezdím v pohodě.

Řekněme, že máte začít jezdit služebním autem, sami jste v tomto roce absolvovali kondiční jízdy, sami najeli pár desítek km, ale... zkrátka máte strach z řízení (nehody, sražení chodce...). Takže z toho důvodu ani nemáte moc chuť řídit, byť byste to chtěli ovládnout. A nemáte možnost se právě teď sami někde procvičit.
Jak z toho ven?

treba si predstavit, ze vzdy sa da zabrzdit, nebudeme chodit cez prechody pre chodcov 100km/h, proste: pozeráme sa kolem sebe, najprv chodime pomaly, ucime sa, potom dostaneme do cviku, zaklad je jen NABRAT ODVAHU: NAJPRV POMALY---- POTOM SKUSAME, CO S NAMI SPRAVI KED POJDEME NORMALNE AKO KAZDY INY, A ZISTIME ZE UZ NAM TO JEDE NA 100%. Je to len o vôli. A odvahe, ktorej je vždy dosť.

Ale teď vážně. Jezdi opatrně a tak, jak se na to cítíš. Čím více kilometrů najezdíš, tím větší budeš mít jistotu a i strach
Normálně si sedneš a pojedeš. Je to nejlepší. Skočit do toho a jezdit...

mám 5 let po autoskole a...To je ale hodnej přítel... Tak pro příště radši jezdi s někým jiným, no.

Helko,jistě najdeš nějakou kamarádku,která už má s řízením více zkušeností.Přítele si do auta už neber,nebo nebudeš jezdit vůbec.Většina chlapů jsou pitomci,kteří ženu za volantem prostě neradi vidí.Myslí si,že ve svých stříbrných oktáviích jsou mistři světa.Omyl.Veliký omyl.Větší burany a agresivní hovada aby člověk lupou hledal.S kamarádkou si večer zajeď na opuštěné parkoviště u nějakého marketu,tam se nauč v klidu rozjíždět,couvat do místa s pruhy,není to složité,potřebuješ jen klid a rozvahu.Pak vyjeďte někam za město,jeď pomalu,blbečků za sebou si nevšímej,uhni jim ať můžou jet.Chce to jen jezdit a nebát se.Buď opatrná,časem to půjde,neboj.Každý si tím prošel.Na nic nespěchej a až se s autem zkamarádíš,bude Tě to bavit a hlavně to ulehčí život.Chlapa zatím jako spolujezdce vynech.Stačí jeho hloupá poznámka a vrátilo by Tě to na začátek.Hodně štěstí.

mám 5 let po autoskole a protože bydlím na vesnici donutilo me to zacit jezdit.poridila jsem si pro to uplne nove auto ale jeste predtím jsem jezdila s prítelem a v aútoskole kondicní jízdy.ale jako by se nestalo.proste mi to nejde ,nevím proc ,v autoskole to bylo dobry ale jak je vedle mne on tak to nejde ,a mam panicky strach jet sama protoze si pripadám ze nic neumím a ze zabiju sebe nebo nekoho druhého.v autoskole to bylo fajn vsechno ale on ,jako pritel mne vyvedl z omylu a rekl ze to budu mit tezke ,ze stresuju a nic neumim.nevím co mám delat.po vcerejsku to auto nemuzu ani videt a nemam z neho zadnou radost:-((((((

řízení auta - mám strach...Začala jsem jezdit po skoro 15 letech od autoškoly. Také jsem si zaplatila kondiční jízdy a pak jsem začala jezdit hlavně o víkendech,když byly prázdné cesty. Vždycky vedle mě seděl manžel,no a pak jsem jezdila i ve všední dny,s velkýma nervama a nakonec i sama. Ale zvládla jsem to,i když nervy pracovaly. Člověk si musí věřit!! Teď už jezdím denně 7 let a je to pro mě největší relax.

řízení auta - mám strach řídít auto v plném provozu. Řidičcký průkaz mám 6let /od tý doby jsem neřídila/, ale zaplatila jsem si kondiční jízdy. Nyní by jsem měla jezdit sama v plném provozu. Jezdím v malém provozu brzy ráno. Vím, že mi to moc nedá. Ale během dne se nemůžu odhodlat, pořád mám pocit, že brzdím řidiče. Prosím o radu. Jsem hodně nervózní a v noci nespím.

Přečetla jsem si všechny...ahoj lucko,moc suohlasím s tebou já mám řidičák rok ataké nerad jezdím,zrovna ted v zimě mám strach anemám žádné zkušenosti,radějí jezdím pomalu,opatrně,když musím anejlépe nejezdím vubec.ale jak ten strach mám překonat,?mám někdy nervy aby se mi něco nestalo,neboabych někoho nenaboural

Já to taky zkouším po...Rozumnej přístup...