strach z řízení auta

Já bych české řidiče poslala na praxi sem do Anglie,aby zjistili, co je to ohleduplnost, předvídavost a slušnost.Silničky na šířku jednoho auta, záseky v úvoze po 100 metrech,aby se auta vyhnula. Moc si tu na rovinky a pravé úhly nepotrpí,tak do poslední chvíle nevíte,jestli proti vám někdo vyjede ze zatáčky. A nikde není označen Úsek častých dopravních nehod:tady se řidiči vždycky domluví, hlavně sami dávají přednost druhému, probliknou, poděkují, balzám na duši. Teď máme trochu problémy se sněhem,to je fakt. Ale ne se slušností. o))

Tak to nechte na druhých :-) Pro jistotu je zde nonstop asistenční služba po celé geografické Evropě včetně ČR na jeden rok za 995 Kč místo 1800 Kč. Jezděte pod křídly ACA. Za pouhé tři koruny denně kompletní servis kdekoli v ČR. viz zapakatel.cz

Řízení auta beru jako nutné zlo. Řídit ve špičce v ucpaných ulicích velkého města mně psychicky zcela ničí.

Mne tak znizil sebevedomi instruktor v autoskole, ze od zkousky jsem za volant nebyla schopna sednout. Zkousku jsem udelala napoprve. Je pravda, ze mam hodne pomaly reakcni cas a neumim zachazet s autem, ale vsichni mi rikaji, ze praxe by to spravila. Ja mam z toho takovou hruzu, ze zasadne jezdim jenom prostredky hromadne dopravy. A to jenom kvuli podelanemu debilovi, ktery si na mne lecil vlastni mindraky a delal ze sebe machra a ze mne debila.

Jezdí čím dál víc tzv. špatných řidičů- dělají chyby, nejedou plynule, jedou pomalu, chcípá jim to na křižovatce, neumí parkovat...a světe div se-jim to vůbec nevadí. Taky se chtějí dostat z místa A do místa B . Můj muž je z toho na prášky, je vyježděný tak, že už dělá chyby taky, ale z rutiny. Já jsem za volantem podělaná, lépe řečeno jsem podělaná než si sednu za volant. Ale proč? Protože mi sráží sebevědomí a co jde? jezdit, ne?

nesmí to tak skončit, tyhle peníze jsem si tvrdě našetřila a vzhledem k tomu, že jsem momentálně bez práce, beru to jako donucovací prostředek na svoje pošramocené sebevědomí. Když se tak kouknu kolem sebe, tolik lidí jezdí auty, přece nejsou všichni schopnější a šikovnější než já! Nebo snad jo? Tohle prostě musí vyjít.

Jsem z řízení připosraná od té doby co jsem před 12 lety udělala zkoušky. Za volant mne donutila sednout až touha po dobrém zaměstnání, což znamená, že jsem si minulý týden koupila k dnešnímu svátku kondiční jízdy a dnes poprvé po tolika letech nasedla do auta. No, jako nějak nechápu čeho jsem se tolik let bála. Instruktor trpělivý, z auta mi neutekl, nenadával, nekřičel a já za pár minut jezdila v městském provozu ani nevím jak. Hodina a půl utekla jak voda a nekecám, těším se na zítřejší jízdy. Předesílám, že nemám podporu nikoho z rodiny a manžel mi při nedělním pokusu o popojíždění na parkovišti pořádně vynadal. Je to všechno jenom na mojí vůli a touze po seberealizaci. Mám v plánu jezdit co nejvíc, protože jestli nebudu jezdit, zase to usne na mrtvém bodě.

dámy, nebojte se. nevěřte...No jo, ale když tu např. Petra psala, že se jí jen z pohledu na volant dělá špatně, jak se má dokopat vlézt do auta?

dámy, nebojte se. nevěřte chlapům, že ženská se nemůže naučit jezdit nebo že ženy jsou příšerné řidičky = z těchto veřejně znamých názorů totiž pramení vaše nejistota. v cizině takový argument nikoho nenapadne a provoz je tam mnohem hustší než u nás. auto je prostě dopravní prostředek, který vás sice obere o peníze a zasmradí okolí :o), ale dá vám svobodu - nemusíte se nikoho doprošovat, dojedete si kamkoliv a kdykoliv. v poslední době potkávám na silnicích neuvěřitelné množství strejců, kteří nepochopili, že provoz je interaktivní záležitost a že je třeba předvídat, myslet za druhé, a zároveň neobtěžovat. vy to pochopíte snadněji, protože celý život jste nucené dělat věci tak, aby co nejmíň drhly :o) proto vzhůru do autoškol a do aut

Ahoj Petro, pokud Tvůj strach z řízení auta bude přetrvávat, nechej si jej odblokovat třeba přes kineziogii - "Strach z řízení auta, strach řídit auto, případně i strach jezdit autem a řídit" . Najdi si na internetu ve svém okolí někoho dobrého, kdo dělá kineziologii ( One brain metodu). To by Ti mělo aspoň částečně pomoct se toho strachu zbavit.

A co kondiční jízdy? Taky nepomáhají?

Petro, Inko, Simono a spol., možná že se u Vás opravdu jedná už o fóbii, zkuste to nějak odblokovat (jóga? autogenní trénink? hypnóza?)...Takhle se jen budete trápit a fakt budete na silnicích nebezpečný, když se za volantem složíte.

nevím, jestli je nutný hned každýho, kdo má strach takhle zavrhnout... Já jsem měla stejný problém jako Petra. Nejezdila jsem 20 let, nastoupila jsem do zaměstnání a hned druhý den jsem musela sednout za volant do nového auta, na které jsem nebyla zvyklá a to po Brně a okolí. Bušilo mi srdce a bylo mi děsně špatně, ale vyjela jsem. Jela jsem opatrně, abych případnou situaci zvládla. Nakonec jsem to zvládla, ale večer jsem byla velmi vyčerpaná. Druhý den jsem vyjela znovu a další den opět. Dnes jezdím v pohodě a fobie je pryč. Moje rada je - nevyhýbat se tomu, čeho se bojíme. Nejlépe je jezdit každý den, pokud možno po známých trasách a co nejdřív po trasách neznámých.
Zkuste to, držím palce.

Deset let vlastním řidičák, po autoškole jsem toho moc nenajezdila a za posledních 8 let ani kilometr. Nyní jsem si našla zaměstnání, kde je po mě vyžadováno právě řízení auta, pro mě je to nepřekonatelný problém. Ještě než sednu za volant, začnu se klepat a mám děsnej strach. Nemyslím si, že bych řídila úplně špatně,ale právě ten strach mě svazuje a já dělám chyby, čím víc jich udělám, tím se obavy zvyšují. Odrazuje mě to od dalších pokusů...

Já bych Vám poradil jediné - pokud jste ve stresu už při pohledu na auto, tak se za volant nehrňte!
Silniční provoz dnes není žádná selanka, o krizové situiace není rozhodně nouze a chladnokrevná reakce mnohdy zachrání život Vám, nebo jinému.
A těžko očekávat takovou reakci od řidiče, který je vystresován již pouhým faktem, že sedí za volantem.
Řízení auta přece není povinné a jistě umíte spoustu dalších věcí, které zase naopak neumí ti, co sedají za volant.

Zrovna se s tím taky snažím prát a tohle si říkám pořád, řidičák mám 6let a jezdila jsem jen párkrát po autoškole s tátou. Stačilo, aby trochu naznačil, že jsem něco udělala špatně a v tu chvíli jsem ani nebyla schopná se rozjet. Teď tátu vystřídal přítel, který mi ve škodě 120 pujčil volant asi 2x a s ním to je v podstatě to samé, do toho se on bojí, že bysme v tomhle křápu byli hned mrtví, kdyby to do nás někdo napálil. Snad až budeme mít lepší auto, tak to prolomím, až budu moct škodovku zničit.

Asi jsem vám nikomu nepomohla, ale aspoň vidíte, že v tom opravdu nejste samy...

Petro, Inko... Zkuste si pustit svou nejoblibenejsi hudbu, soustredit se na ni, ale jen do takove miry, abyste neztrazily kontrolu nad autem .

Jako bych četla o sobě... mám ŘP 22 let a nesedla bych za to ani zanic. Jenom tohle píšu a už se dusím. I když byly děti malé a něco se jim stalo, auto stálo před domem a manžel pryč, popadla jsem dítě do náruče a utíkala na úrazovku pěšky, neměli jsme to daleko. Dnes bych už potřebovala občas někam zavézt maminku, ale nedokážu to už překonat. Poradila bych - nevzdávat to, jestli se dokážete přemoct. Já jsem to zkrátka nedokázala.

Jejda, tak to znám! Já,...Petro, velmi s Tebou soucítím , protože jsem to prožívala stejně. Jak už mnozí píší, chce to praxi a nevzdávat to. Jezdit po méně frekventovaných místech a vedle zkušeného řidiče. To byla rada mého učitele v autoškole. Hlavně nepřestávej jezdit. Moc Ti držím palce. Já to vzdala a to už jsem jezdila dobře, ale můj muž profík, mě do toho mluvil a jsme oba cholerici, ustoupila jsem (můj problém) a dnes mě to mrzí.

Jejda, tak to znám! Já, když vím, že někam pojedu, tak den před tím nejím,jen se nervuju a když pak sednu do auta, brečím, třesou se mi ruce.. Je to hrůza, myslím, že bez manžela bych to nezvládla.