Reklama

Stres, osamělost a deprese

Petr (Čt, 8. 12. 2016 - 12:12)

jojo zivot je uplne na hovnopresne tak ani sex nepomuze kdyz je to vse tak komplikovany..a nejde o zkusenosti! Je to i tak kompliziert vsechno zeny komplikovane,muzi komplikovane, prace komplikovana, a ze jednou umreme nebo nasi pribuzny a uz nas zivot prestane uplne bavit , mame jine pocity a jsme uplne v prdeli...kazdy starsi clovek je rad, ze uz ten zkurvenej zivot ma zasebou a umre

Simona (Čt, 8. 12. 2016 - 12:12)

jojo zivot je uplne na hovno

Anna (St, 26. 10. 2016 - 00:10)

S depresí bojuju snad...Zkus se někomu, komu aspoň trochu důvěřuješ svěřit nebo navštiv psychologa, případně napiš/zavolej na Linku bezpečí, mně už mnohokrát pomohli. Pořiď si zvířátko, starej se o něj, miluj ho a ono bude milovat tebe a bude ti dělat radost, nehledě na to jaký jsi a jak vypadáš (narozdíl od lidí). Ať je ti lépe, soucítím s tebou :)

. (Út, 20. 9. 2016 - 14:09)

Snazte si rict ze vase pocity nejsou pravy.Ze nic neni tak negativni jak se zda.Svet je neutralni a tak jak ho vnimate za to muze vas mozek a ne svet.Ale chapu ze jestli pocity jsou z osamelosti tak se snazte nebyt osamely.

Doporučuji (Út, 20. 9. 2016 - 12:09)

Četla jsem to, nic nového, ale zdravý rozum do hrsti.

kupte (Út, 20. 9. 2016 - 05:09)

si knihu od MUDR. Nespora tuším "Kudy do nepohody " ;skutečné rady ,ktere tady dava funguji!.

Petr (Po, 19. 9. 2016 - 14:09)

Antidepresiva užívám asi 10 let. Jestli deprese zmizela, si nejsem jist, ale každopádně mně přestala vadit.

MARTINA (Ne, 18. 9. 2016 - 20:09)

Někdy děláme spoustu chyb... AHOJKY MOC ZDRAVIM JSEM TEZ NA TOM PODOBNE A TAK PORAD BOJUJI RADA BYCH VAS PSICHYCKY PODPORILA MEJTE SE MOC PEKNE OPATRUJTESE S POZDRAVEM MARTINA

Steve (Po, 5. 9. 2016 - 13:09)

Má s tím někdo další zkušenosti?

Loska (Po, 5. 9. 2016 - 10:09)

Protože mi to doporučila kamarádka, ale nechce se mě registrovat za ty peníze na LR :( Tak právě přemýšlím. A pořád to objednávat přes ní..neívm no.

Steve, (Út, 23. 8. 2016 - 23:08)

jedná se o MIND-MASTER od německé firmy LR. Doporučuji vyzkoušet.
Měj se hezky.

Steve (Po, 22. 8. 2016 - 15:08)

O jaký výrobek se jedná?

Amálie (Po, 22. 8. 2016 - 09:08)

Losko já to piji pravidelně, dost mi to pomáhá ;)
Proč se ptáš?

Loska (Pá, 19. 8. 2016 - 10:08)

Máte někdo zkušenosti s tim drinkem od LR na únavu a stres? (taková fialová lahvička)

ladyus (Út, 17. 5. 2016 - 11:05)

Zdravím. Taky já se často cítím osamělý. Ale je to lepší když jsem osamělý samotář než rozmazlený mamánek. Když mně chytne deprese tak na to mám lék na přidávání tiapridal.

Wanda (Čt, 8. 8. 2013 - 22:08)

Tak to jsem rada, ze jste mi potvrdili co jsem napsala vyse. Ja myslela ze jsem sama, a nenormalni... Ja bych do toho trochu vic strourla, napriklad Co je a co neni normalni? My kteri se do normy nevejdeme, se delime na ty kterym to je jedno, nebo se s tim smirili, a na ty ktere takova ta nenormalnost trapi. Vetsinou myslim jde o nas, kteri jsme nebyli spravne vychovavani. Meritka "normalu" jsou v dnesni dobe opravdu striktni, podle me je to tlakem politiky a ekonomie ale to uz je na dalsi diskusi. Mozna proto je mnohym z nas lepe samotnym, a mozna bychom se z depresivnich stavu dostali jednoduseji nez nam mnozi radi. Kdyz je clovek neustale obklopen dobrymi dusemi, ktere nas tlaci do toho jejich normalu, tak moc prostoru na vyleceni nema. Ja sama se odrizla od rodiny. ne ze bych na ne zanevrela, ale nejsem s nimi moc v kontaktu. Priklad: myslim ze kazdemu z nas urcite pomuze, pomahat jinym. Ne se jen zahledet do sebe, ale davat. Ja sama rada varim, pomuzu. Napriklad upecu kolac, a klidne ho dam sousedce ktera ma 3 deti. reknu ji, popravde, ze jsem toho moc nemela na praci, a ze kolace ani radeji nejim, jsem na diete. Ale rada bych aby si kolac dala s detmi k caji. Sousedka je mila a obcas popovidame. To se dozvedela moje mama, a hned me vycetla, ze co se staram o druhe, a jestlipak z toho budu neco mit. Byla z toho unavna diskuse na cele odpoledne, ktera nedopadla dobre... Je to jen priklad tak zjednodusuji, ale asi je videt kam mirim, ze? S mamou se moc nevidam, a bohuzel je to tak pro me lepsi. Stejne je to s nasimi znamymi, spolupracovniky. Rada se jich zeptam, co delaji jak se maji, a s usmevem jim popreju at se maji, a jdu zase po svem, klidne domu, kde jsem sama, ale vlastne spokojena... A kdyz mi je smutno, tak si jednoduse udelam volno, nechce se mi stlat postel? Nevadi. Nechce se mi myt nadobi 2 dny? No a :-) Divam se treba cely den na filmy a srkam u toho horkou cokoladu...

Doufam ze nepopisuji svoje stavy moc polopate, je to vlastne uplne namireno na detaily. Nekdy jsou clanky a prirucky plne terminu, ale vlastnich rad moc neni. Rada bych si take pocetla, jak presne a konkretne bojujete vy ostatni s depresivnimi stavy?

Helena (Čt, 8. 8. 2013 - 20:08)

Ptáš se proč se...A o tom,jak se pak cítíš,jako neschopná, líná..To moc dobře znám. Nezvládala jsem si ani po sobě ustlat, celý den jsem koukala, seděla nebo ležela..Samozřejmě si můj manžel a všichni kolem mysleli,jak jsem hnusně líná. Manžel se po letech se mnou rozvedl a tehdy jsem začala mít jakoby na sebe víc času? Nevím,ovšem do budoucna to byl pro mně vlastně úspěch. Někdy člověk vnímá jen neštěstí a smutek,ale netuší,že i to může být výborné.
Nikdy se nepodceňujte díky nějakému blbému příspěvku. Přeji hodně štěstí !

Helena (Čt, 8. 8. 2013 - 20:08)

Ptáš se proč se...Tak to se omlouvám. Já to nechtěla vše vypisovat,ale tohle jsem myslela jinak. Celé roky jsem nechodila do práce z důvodu ID po operaci. Proto jsem to zvládla sama, ale nejprve se roky v tom plácala. Nebylo to hned.Protože nemusím lítat někde do společnosti, vyhovovalo mi být víc sama,jak píše Wanda se věnovat sobě, zkrášlování,dieta, hubnutí a mezi to/cvičení mně nebaví/ dřina cílená na chalupě..Než jsem přišla na systém,jak sebe naučit mít lepší náladu, studovala jsem rok psychologii přes net. Rozhodně jsem hodně četla, a vůbec tomu obětovala hodně času. Kdybych nebyla v ID, určitě bych to takhle nezmákla. Nemohla bych se věnovat sobě atd..
Jinak souhlasím,kdybych chodila mezi lidi v depce a měla se bavit, usmívat-to jsem zkusila,byla deprese nepoměrně horší a dokonce jsem ztrácela chut žít.
Takže omluva, opravdu jsem to psala stručně.

"ProWandu (Čt, 8. 8. 2013 - 18:08)

V posledni dobe jsem mela...Ptáš se proč se doporučuje jít mezi lidi, smát se, neuzavírat se, apod...?
Protože tohle funguje na blbou náladu, ne na skutečné deprese.

Vždycky mě pobaví, jak se někdo zmíní, že on to zvládl bez AD, jen sportem, pozitivním myšlením, nebabráním se v sobě....
To člověku v depresi ještě více vezme vítr z plachet. Protože mu to zní jako že on je neschoný a líný,, jinak by to přece taky dokázal. Ostatně tohle mu tvrdí také všichni jeho blízcí, tohle už zná. a cítí se dokonale sám i ve velké společnosti, kterou na radu "chytřejších, co to zvládli bez AD" vyhledá.

Wanda (Čt, 8. 8. 2013 - 18:08)

V posledni dobe jsem mela velke problemy s depresi. Unava, lenost, srovnavani s jinymi, nespavost, bud prejidani nebo zadne jidlo, nemusim vysvetlovat ze? Tak nejak jsem se uplne izolovala, a i kdyz se to nedoporucuje, mne to pomohlo. Proc se neustale omila stare dobre Jdi mezi lidi, Najdi si pratele/pritelkyni, Najdi si nove konicky a tak? Mne prijde ze me to zatahne do deprese jeste vic. Zacnu se srovnavat s ostatnimi a je mi rychle smutno, nutim se do "skvele nalady", usmivani se - a z toho jsem pak vycerpana a ustarana. Neni lepsi byt spis chvili sam a vse si utridit? Cim jsem starsi, tim vic s depresi nebojuji a spis ji jakoby vyuzivam, stale si opakuji ze deprese jsou tu od toho, aby nam vnitrne pomohly se zmenami, ktere zrejme v tu danou chvili potrebujeme. Stahnu se do sebe, zacnu se hyckat, premyslet, a protoze jsem zena tak o sebe zacnu pecovat. Vitaminy, mineraly, naprosta zmena jidelnicku, pitny rezim, cviceni, pobyt na cerstvem vzduchu. Relaxujici sprcha, prochazka vecernim mestem (kdyz se neda spat, i v noci je krasne), vareni novych jidel, vylet do nedalekeho mista, foceni, odpoledni spanek... Je spousta veci, ktere si muzeme uzit sami... Kamaradi a konicky prijdou jednoho dne, zniceho nic, ale to az pak, az je hezky. K tomu usmivani, tak ja jsem si pripadala ze se jen neprirozene sklebim, ale bylo to jen pocatecni. Musela jsem si hezky usmev jaksi nacvicit kdyz jsem napriklad behala (a nikdo me nevidel ha ha), a ted uz je ten usmev jaksi automaticky mou soucasti, a verte nebo ne, je prirozeny. Je jsem se chtela podelit s vami co bojujete, s moji cestou. Podle me je obohacujici byt sam se sebou a nic spatneho na tom neni, at si "odbornici" radi jak chteji...

Reklama

Přidat komentář