Týrání rodiči

Nevim proc bych byl frajer, sem jen tuctovy chlap no, bohuzel opomijeny, coz me nekdy mrzi, takze ani z bytu nemam takovou radost, ono prazdne steny doma..?
Behem poslednich 3. tydnu jestli sem 10 dnu nebyl v hospode je to hodne, nevim ani co tam delam, vzdy du za znamym barmanem a zvrhne se to ve 3, 4 piva, coz nikoho nezabilo, ale mohlo by se i o vymknout z rukou a to pak?

Marku,držím TI palce.Jsi frajer a uvědom si to.

Ahojte,
Diky za vase reakce, az mi vhrkly do oci slzy :D.
Biologickeho otce neznam, nikdy sem ho nevidel, posila jen 1600 alimenty, coz neni moc.
Mama zacla delat v nemecku prostitutku, az tak klesla na dno. Loni me premluvili, abych s nima travil Vanoce, desne.
Nejhorsi je, kdyz sem se jim snazil pomoci, tak mi rekli, ze na takovehle rady sem este moc mladej, o zivote nic nevim.
Ja ted sem v situaci, kdy sem na stredni dostal byt, kdyz sem rok a pul bydlel kazdy vikend jinde, utekl sem z domova, kdyz sem se porval s opilym tatou, chtel sem ho udat na policii, ze mlatil mamu, at je jaka je, alkohol neni omluva, mama by sla este proti mne, radili mi tam uplne hovadiny na lince bezpeci. Nakonec sem se na to vykaslal, mel sem rok pred maturitou,
Vyrizovani bytu, soud s rodicema zapricinil, ze sem maturitu udelal az napotreti.
Pak nastal problem, dostal sem se se stestim na MU v Brne fakultu informatiky, mel sem byt, ktery sem za zadnou cenu nechtel pustit. Tak sem hledal podnajemnika, jen _3x do mesice sem zustaval v Praze.
Prvni najemnice me okradla resp. skody za 20000, pak sem sehnal jeden par, na pulroku sem odlital do zahranici.
Ted skody za 35000, z nich ty penize nedostanu, znami kamarad by tam chtel byt za 2500, coz nepokryje ani naklady, zatim sem nekoho sehnal, ale este jednou a koncim se skolou, nemam na to uz nervy.
Nevim, Vanoce letos nechci travit, nechci byt nikomu na obtiz.
Tak asi tak no.

Precetla jsem si tvoje vylite srdicko... Nebyl jsi vylozene fyzicky tyrany, mozna trosinku psychicky... Ale podle me mas jiny problem, byl jsi odmalinka odmitany, citim velky nezajem a nesouhlas, od obou rodicu. A kde je tvuj biologicky otec? Co s nim je kde zije? To na tebe zapomnel? Hrozne... Bohuzel tvuj pribeh je dost podobny memu, a stovkam jinych. Ja se se svymi rodici temer nestykam a i kdyz to boli, neni jineho vychodiska. Mam ted sama dite, a vsechno mu vynahrazuji. I kdyz nekdy je tezke "zapomenout" a sama se obcas pristihnu jak na maleho kricim pro nejakou malickost, a pak z toho brecim... Manzel je chapavy a jen maleho vzdycky odvede a tise mu domluvi, vi proc jsem takova. Ale ja porad bojuju... To je to jedine co muzeme delat, prece to nevzdame, ne?????

Ahoj Marku,Yossarian ti to napsala pěkně z mojí duše,jen bych jí opakovala.Podle tvého příspěvku jsem poznala,že jsi hodný a cílevědomý kluk,na kterého by měla ta tvoje Máma být pyšná.To si piš,že já bych byla.Neboj se,štěstí na tebe teprve čeká a uvidíš,že přijde.Dej tomu volný prostor a hlavně se s mámou moc nestýkej.Vím,je ti smutno,přeci je to máma,ale věř tato by tě nepohladila,ale přivedla by tě do maléru.Je to smutné,ale je to tak.Přeji ti hodně pěkný život plný lásky a porozumění.Hana

Myslím, že tady někomu přeskočilo.....:):)

Yossarian, jdi už do prdele!

Ale jsi dobrý adept, to je nesmysl, jen si se narodil špatným lidem, to se stává, ale dokázal ses z toho vymanit......prchej od nich pryč, ještě by tě stáhli do nějakýho bahna ....jak to píšeš, máš na víc ....někdy se rodiče nepovedou .....nikdy jsem neviděla rodiče, kteří si berou půjčku na svý děti , pošli je někam a rychle !A neposlouchej výčitky........
Já jsem měla odmala problémy s mámou a se sestrou ......byla jsem ta nejhorší , pořád mi omílali, jak jsem k ničemu a jak je sestra úžasná ......a víte, jak to dopadlo??Tahle dvojka - máma a ségra - vždycky vymysely nějakou blbost, navzájem si tu kravinu odkývaly a byly silné .....to dělaly tak dlouho až sestru po 24 letech opustil manžel a odešel k jiné ženě -asi ho už nebavilo poslouchat ty její kydy podporované babičkou(už je pryč 3 roky ) ..........ted obě pláčou a jsou nešťastné, jak dopadla, ségra píše bývalému 40 sms denně a pořád mu volá , stále volá i jeho nové ženě a nadává jí ty kurvo, protelefonuje 5000 za měsíc......a babička opět na všechno kýve a lituje jí ......jak vidíte , všechno zlé se vrací zpátky, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu a dělají voloviny, až si poděláte život .....takže to, že vás v minulosti někdo týral a ponižoval, vůbec neznamená, že měl pravdu ...i když nám se to tak bohužel tehdy jevilo , že jsme nemožní a k ničemu .....

Ahojte,
No ja sem tez nemel jednoduchy zivot nastesti byl skoro furt na intru, ale matka kdyz sem chtel jet nekam na vikend mi predhazovala, ze chci jen s nejakou zenskoou, ze ji privedu do jineho stavu, ona me totiz mela za svobodna jeji rodice to tezce nesli a myslim si, ze prave proto me moc nebrali, furt mi rikali, ze sem neschopnej, ze budu prebirat brambory.
Kdyz zila babicka z tatovy strany, byl to nevlastni ta me mela rada is prababickou kterou sem ja vul zlobil, pak umrela a ani tatuv otec si me pak nebral uprednostnovali mladsiho brachu, ktery videl.
Mne rodice nekolikrat rekli resp.mama, ze muzu byt rad, ze me nedala do decaku, nevim mozna by mi tam bylo lepe.
Kdyz sem neco chtel, tak vzdy prez nevlastniho tatu ten to s mamou nejak dohodl.
Pak mi ale bylo 18. zacal sem mit existencni problemy chtel sem uteci nedarilo se mi to, rodice si na me vzali nekolik pujcek az jednou me defacto vyhnali z domova, ale pak vydirali abych si vzal dalsi pujcku. Mamu sem zazaloval k soudu, ze sem mel diky nim dluhy vsichni me zatratili ze ja sem se k rodicum zachoval spatne.
Ja sem byl ten spatny, je mi jedno ze uz mi nepatri barak ani penize od dedy s babickou nechci je! Rikali mi, ze se nedostanu na vysku sem tu zatim ale za jakou cenu?
Mama dokonce zacla delat nejstarsi remeslo. Nemam o nich spravy na jednu stranu sem rad, ze me nevydiraj, ale precijen at se chovali jakkoli sou to rodice!
A prave to je mozna problem nejsem vhodnej adept pro partnerku:

marto, mě je 33 a pořád mě to bolí. zkus rodinné konstelace

Ahojte, nechtěl jsem zakládat nové téma, tak jsem to hodil sem. Předem podotýkám, že mě rodiče netýrají. Je mi 24 a studuju vš,žiju u rodičů,platí mi vpodstatě všechno.

Mamka mě samozřejmě dřív bila, když jsem byl malý, jako asi každý rodič své dítě(více či méně).Dostával jsem výprasky(hlavně hodně pohlavků - ale vpodstatě za každou maličkost,když nad tím tak přemýšlím). Někdy v době, kdy jsem začínal chodit do školy (číst jsem se naučil ještě před školou) - asi tak v první,druhé,třetí třídě, když jsem se učil psát, tak u mě mamka sedávala při úkolech a častokrát(ne-li vždy) mě za každou hrubku, za každé špatně nakloněné písmeno(prostě za každou hovadinu)dala pohlavek až jsem málem políbil sešit :) - a že to bylo pohlavků. Teď sice studuju vš, ale nemám rozhodně velké sebevědomí(sice už se to zlepšuje) a komunikace s lidmi taky není "můj koníček". Celkem přikládám tento můj stav (nebo aspon počátek) k chování mamky ke mně v době dětství - vím, že už je to dávno,ale v té době se formuje lidská osobnost.Prostě matka vždycky byla taková podrážděná, náladová, křičela na nás a tak (ne zas že by to bylo extrém, ale určitě né normální).Sice teď už je o hodně "pohodovější" než dřív, ale pořád má často špatnou náladu a vylívá si to na nás(já,brácha20,ségra15).Už jsem si zvykl na její "pokřikující" styl chování, že když někdy řekne něco mile(až přehnaně), tak je mi to skoro proti srsti. Ale říkám, už je to jiné, od určité doby se mi nedovolila dát pohlavek :)(jsem totiž o hlavu a půl vyšší a chodím občas do posilovny).

Vždycky jí hodně záleželo na známkách, když jsem donesl nějakou trojku(míval jsem pěkné známky,nikdy jsem neměl 4,max. myslím 3-4 trojky na střední v jednom ročníku, kdy jsem trochu polevil,ale pak byly jedničky a dvojky)tak spustila většinou(spíš dřív,na základce,ale i na střední)že půjdu kydat hnůj ke kravám,že ze mě nic nebude,prostě samé negativní sugesce a řeči,kterými mě celou dobu deptala.(no a teď jsem na výšce - ikdyž jsem líný a prodlužuju,jak se dá).
Ale hlavně kvůli mamce nepíšu - jde mi spíš o taťku.Ono jde o to, že si myslí, že jen on má pravdu. Už dávno jsem rezignoval se s ním o něčem hádat(idkyž mám pravdu), protože on většinou svou prohru nepřizná.Ani se s ním moc nebavím, prostě tak normál.Nepamatuju si, že bych za ním sám došel si normálně pokecat o čemkoliv.(Jinak je to můj nevlastní taťka - což mi samozřejmě nikdy neřekli, ale já jsem,když jsem byl menší viděl svatební oznámení u naší babičky, kdy se oddávala mamka s mým biolog. tatkou - vím to,protože tam stálo jméno mamky a moje-po otci se teda jmenuju.-rozvedli se,když jsem mohl mít tak rok,nevím přesně,a pak si asi zanedlouho vzala mého nynějšího tatku)No,a to jim mám taky za zlé, že mi nikdy nic od sebe neřekli. No ale zpět k taťkovi - prostě mi někdy přijde, že ze mě dělá uplného blbce, ne přímo, ale tak, jak mluví, že mi vysvětluje, že to není pravda, že u práce se musí myslet atd(jak kdybych to nevěděl)..A často nahodí tzv. uhlazenou mluvu, kde buď mně,nebo ségře vysvětluje "tu svou pravdu" a vpodstatě nikdy nepřizná, že by se mohl mýlit. Člověk s ním může debatovat jak chce,on musí mít vždy pravdu.Ale ne že by řval,je velice klidný, a právě proto mě to občas žene k šílenství(já jsem taky kliďas).Pak máme být sebevědomí,když skoro každý náš názor briskně odpálkuje svým - a cokoliv uděláme,co se trochu vymyká "normálu"tak to odsoudí a najde milion důvodů, proč je to blbost - třeba posilovna,nějaké ségriny hadříky kupovat atd... Třeba ted mi "našel"(ani jsem to neschovával)nějaké suplementy do posilky(proteiny).A prý k čemu to mám, že si tím ničím akorát žaludek a tak. Tak mu říkám, že to je jen suplement,prostě bílkovina,a on mi začne vysvětlovat, že to není zdravé(mamka se samožrejmě přidá-jak kdyby tomu rozuměla),že si tím rozhodím stravovací návyky a podobně(hlavně že sám měl žaludeční vředy a jeho zdrav.stav není zrovna ok) - no a vysvětlujte mu, že je to jen doplněk,nenávykový,zcela legální,který je na přibrání svalové hmoty(koupil jsem si celkově dvě balení za život-a zjištoval jsem si dlouhou dobu předem,co to je, který je dobrý a tak dál,takže jsem rozhodně informován byl). Prostě a jenom on má pravdu.Vpodstatě od určité doby(nevím,jestli to vůbec někdy bylo jinak) jsem se s ním moc o ničem nechtěl bavit, protože skoro pokaždé, když se bavíme o něčem důležitém, tak on má vždy pravdu a když má někdo jiný názor,tak prostě není pravdivý.Nevím, rád bych se s ním někdy normálně bavil, ale asi tam je nějaký blok, který tomu brání-asi se bojím toho,že mi něco vyčte,že nebude souhlasit..(v rodině jsme se nikdy moc nebavili o citech,to bylo spíš tak,že nám dali peníze a mysleli,že pro nás dělají bůhvíco - ale kde je podpora,otevřenost...)Tak jsem si vylil srdíčko(jak se říká) a co vy na to?

Dobrý den.Týrala mě matka,někdy i otčím-od toho rány bolely víc.Když jsem chodila do školky,začal mě obtěžovat můj strýc-od té doby mě sexuálně zneužíval.Dodnes cítím jeho hrubé ruce na svým těle,pach oleje,strach..Hrozný strach.Bože,proč lidé mají děti když je vlastně nechtějí?Bylo by mi lépe kdyby mě zabili dokud jsem nevnímala,nemyslela.

to je taktika rodičů, zkusí tě zasrašit tím, že se cítíš jak blázen ale až získáš sílu skončí.. s psychplogem je to moc dobrý...

jirino, me ale nikdo neveri a rodice ze me udelali blazna

hledej internetporadna.cz tam maji stranku terapeutu

Odborník si poradí
http://www.novinky.cz/krimi/matka-svazovala-naheho-syna-v-komore-do-kozelce_114789_2jam0.html
Křesťnaská výchova je nejlepší, co můžete dítěti poskytnout, zvlášť, když jste navíc výborný studovaný psycholg, že:)

Ahoj, píšu článek o lidech, kteří byli v dětství týraný nebo sexuálně zneužívaný. Chtěla jsem se zeptat, zda by se našel někdo, kdo má podobné zkušenosti a i když je to těžké, podělil by se o ně se čtenáři. Šlo by o formu minirozhovoru (asi4otázky), samozřejmě naprosto anonymně, např. přes email. Vím, že je to těžké téma, ale právě proto by o něm měla veřejnost co nejvíce slyšet. Děkuju. Veronika, mail: rozhovorVK"email.cz

Marto, ja jsem tento problem zazila a da se rict, ze za pomoci sve terapeutky jsem se z nej konecne po temer sesti letech venku. Rada si pisemnou formou pohovorim s nekym kymkoli, koho to stale jeste velice jeste velice trapi. Skutecne podle mych zkusenosti je mozne se z toho dostat, ale mam zato, ze bez zkusenoho psychoterapeuta(-tky)jen velice tezce, i tak je to dlouhodobe a je treba se snazit najit nekoho, kdo by mel rozsahle zkusenosti a byl i kvalitni jako clovek nejen jako odbornik. Nevim jestli existuje nejaky web ktery treba poradil jak hledat terapeuta pokud ma nekdo nejaky tip, prosim at se ozve. Opakuje, je to ztizeny start do zivota, ale da se to prekonat jen je treba najit pomoc.Taky nejsem zcela bez nasledku, ale proti tomu co bylo driv se dnesni stav neda porovnat. Hlavne je nutne si uvedomit, ze to k cemu dochazelo neni a nikdy nebyla Vase vina. Selhali dospely ne vy a neposkytli vam to na co ma kazde dite pravo, na lasku na bezpeci domova, na ochranu rodicu, na vychovu a to se netyka skolni vychovy ale zakladnich moralnich pravidel podle kterych ziji rodice a podle kterych byste meli zit i vy, na pochvalu, na oceneni prvnich detskych uspechu ve skole nebo v rodine. Pak je nutne vybudovat cele sebevedomi znovu a at vas tenhle ukol potka v puberte nebo treba ve strednim veku neni pozde a je nutne se s tim poprat tak jak se to jen da. Preji vsem mnoho uspechu, nevzdavejte se, da se to zvladnout. Zdravi jirina.

Jako dite jsem byla tyrana otcem, velmi casto a dost krute bita, matka bud jen prihlizela, nebo na mne zalovala. Mela jsem v dospelosti neuveritelne problemy s hledanim patrneru a vsechny potize, ktere se toho tykaly. Zacala jsem navstevovat psychoanalyticke nahledy( neni to primo psychoanalyza, ale velice se ji to blizi. Pomohla mi vynikajici doktoka-psychoterapeutka, svou uzasnou empatii, solidaritou, tim ze me nechala vyplakat a vyzurit. Trvalo to cela leta, ale myslim, ze jsem z toho venku, velice mi take pomahala prace v socialni sfere, kde jsem se snazila sve negativni zkusenosti vyuzit a vžít se do pocitu druhych a vedet co jim pomuze. Nemohu rict, ze by me styky s matkou( otec je uz mrtev)byly bez problemu spis jsem si mnoho veci asertivne vydupala, jsem totiz tezce nemocna a ziju s ni v jednom byte( tohle asi bude nejpresnejsi definice) jina moznost neni s 5 200 si byt nezaplatim a na to abych zila v prozivoriu uz zdravotne nemam. Takze jsem udelala jedinou vec, kterou jsem udelat mohla, z obyvaku jsem si udelala svuj pokoj( mame jeste jeden pokoj, kde se zdrzuje matka) a vsechny sceny, ktere vyvolava, jsem se naucila velice uspesne ignorovat. Ale vsechno v poradku rozhodne neni, protoze ji nemam rada, nedokazu tvrdit opak a nevim, proc bych to delala. Takze vsem v podobne situaci: mate velice ztizeny start do zivota, ale pri trose stesti a nalezeni dobreho terapeuta tyhle stigmata detstvi muzete prekonat, nebude to zcela bez jizev, ale dokazat se to da. Moc Vam vsem drzim pesti, nepropadejte beznadeji, da se to prekonat. To, ze vztah s matkou nebude normalni vztah ditete a matky, neni duvod, ktery by Vas mel prilis trapit, neni to Vase vina a rodice nemohou ted ve stari od sveho ditete ocekavat lasku, kterou mu nikdy nevenovali...

Milá Terezo!To je skvělé! Tak ráda slyším, že se někomu podaří dostat z toho kruhu utrpení! Přeji Ti jen to nejlepší, a hodně síly. Třeba to matka s odstupem času pochopí..., a pokud ne, její problém... pa Marta