Udržet manželství jen kvůli dětem, má to cenu?

Udrzet manzelstvi kvuli detem nema smysl, protoze tak clovek obetuje svuj zivot detem a zbytecne. Prestoze je rozvod dost stresujici zalezitost, vzdy je to hlavne o tom, jak rodice to svym detem vysvetli a zda jim pak nebrani v navstevovani druheho rodice. Porad je pro dite mensi zlo rozvod, nez doma napjata atmosfera a kazdodenni stres.¨To, ze by se deti nemeli automaticky sverovat matce, tka s tim jen souhlasim. Vis by se melo dat na nazor samotnych deti, co chteji.

Jolano, je klidně možné a spíše pravděpodobné, že matka se v průměru stará o dítě lépe než otec. To však neopravňuje nikoho k názoru, že dítě nemá co mluvit do rodinných vztahů, že jsou mu věci předkládány jako dané. Zvláště pak bych si už vůbec netroufl radit někomu, aby připravil své dítě o otce, či matku. Zvláště, když do těch vztahů vůbec nevidí. To považuji za neuvěřitelnou zhůvěřilost, která mě dokáže nadzvednout.No nic, co jsem chtěl sdělit, jsem sdělil, tak je zbytečné, abych se dál tady nějak angažoval.

Otazka hosi je, jestli by se tech 50% otcu dokazalo o dite zodpovedne postarat. Pokud se dokazi dal jen povalovat u televize a neumi ani zakladni jidla uvarit, dite oblect, apod., clovek se nemuze divit, ze se matky boji je do jejich pece sverovat.Kamaradka mi licila stridavou peci (kterou si jeji "Ex" vydobyl pres nejakou "Ligu otcu") tak, ze po mesici, kdy mel deti u sebe on, tak ona s nima musela byt nasledujici mesic doma, protoze byly nemocne. Ted, kdyz uz se dokazou sami obleci primereme pocasi, sami si pripravit jidlo, atd. uz to jakz takz jde.

Bohužel, máš zase pravdu. Chtělo by to ABSOLUTNĚ zvýšit počty rozsudků, kdy soud svěří dítě (děti) otcům. Alespoň tak 48:50 %. Tak jak na západě. Pak možná matky pochopí, že to samozřejmost není! Zatím ale žijeme v přefeminizovaném soudnickém Absurdistánu. A právě ty děti, na to stálé, zákeřně podvědomé vedení dětí k odporu, či strachu, k býv. manželům, doplácejí nejvíc.

Pavlíno, ty tvoje statistiky nemají ani cenu toho papíru,na kterém jsou natištěny. Dám ti příklad který potkal mého bratra.Abstinent, žijící pro rodinu, hodný k dětem. Manželka si našla jiného a rozvedla se s ním. Děti ve věku 3 a 5 let, které měly být dle soudu svěřeny do výchovy obou rodičů můj bratr neviděl 5 (!)let za blahoskloné asistence soudkyň. Po 5. letech psychologické vyšetření dětí, které prokazuje: Děti se svého otce bojí, že je bude bít a nechtějí ho vidět.Je to pro tebe také argument do statistiky? Zajímalo by mně, co konkrétně ty víš o dětské psychologii. Vykřikuj si, až se sama něco doučíš, ale hlavně až dospěješ k tomu, že dítě není tvoje věc, tvoje hračka!Kate, ty si přečti znovu příspěvek Heleny. Jak bez znalosti okolností, bez citových vazeb k těm cizím dětem klidně radí od kafíčka "urcite udrzovat manzelstvi kvuli detem je nesmysl", nebo "Dite bude taky v klidu"! Jak to může vědět, že to dítě bude taky v klidu?! Byla by z ní dobrá pracovnice na sociálce, která umí jen odebrat dítě rodičům a jiný postup je jí cizí. Matky oprávněně křičí, když jim taková sociální baba odebere dítě. Že občas dělají uplně to samé, jim nedochází.Lkj. Díky za podporu, ale vím, že stejně zůstanu nepochopen. V mnoha českých ženách je příliš zakořeněno, že dítě je jejich a od tohoto názoru není daleko posuzovat dítě jako majetek, či prostředek k nástroji msty atd.

Myslim si, ze Veronice je dost tezke radit, kdyz si prectes jen jeji liceni soucasneho stavu jejiho manzelstvi. Vest dal hadky pred ditetem, ktere stejne nic nevyresi, nema cenu. At vyhleda manzelskou poradnu a pokud ani pak nedojdou ke kompromisu, tak se priklanim plne k nazoru Heleny.Ja jsem pred lety slysela narky sve spoluzacky na jejiho tehdejsiho manzela, v dobe, kdy s nim cekala dite. Tehdy jsem si rikala, co to je za zrudu, jak muze ten chlap zenskou takhle trapit v dobe, kdyz je tehotna. Rozvedli se a on se po nejake dobe znovu ozenil, vzal si neatraktivni, o dost starsi zenu, nez byla moje spoluzacka a byl vzorny manzel. Vina byla tehdy asi jednoznacne na strane me spoluzacky. To jsem se cirou nahodou dozvedela zase z opacne strany.Je tezke nekomu radit, kdyz slysi jen popis situace od jedne strany.

Tak teď jsi mi, Gypsi, vyrazil dech. Už jsem měl připravenou podpůrnou řeč na tvé názory ale najednou tím děcákem jsi mě položil na lopatky. V dobrém. O to víc tě teď budu chápat a podporovat. Je to totiž tak, že zkušenosti, které tě přivedly k tvým názorům, se opírají o osobní, asi i tvrdé, nepříjemné zážitky. Chtěl jsem předtím podotknout, že první Lucka i další, to fakt vidí jenom ze svého pohledu. Ale úplně klidně to může být i vliv jejich nastupujícího přechodu, nebo pavlačové naivity.

teda Gypsi mě se zdál příspěvek Heleny naprosto normální vím že je pro děti rozvod velkou psychickou zátěží ale mít tatínka co se jim nevěnuje řve na ně mezi poleháváním na gauči to radši žádného .myslíš že jsou ty děti štastný když vidí nervozní matku a tátu co není táta?

Gypsi - "rozvod je odebrání jednoho z pilířů jistot, které dítě má" - tohle vykrikuj, az budes neco vedet alespon o detske psychologii. Pak se muzeme mozna trochu solidneji pobavit. Nefunkcni rodiny bohuzel velmi casto produkuji nefukcni deti (psychologove tomu rikaji 'dospele deti' - snad i cesky). Ty deti jsou - zjednodusene receno - nevyzrale, vystrasene a casto s nizkym (skutecnym, ne predvadenym) sebevedomim. A to - opet zjednodusene receno - proto, ze jim v zivote chybela stabilita a zdrave vzorce chovani. Pro dite je mnohem prinosnejsi, kdyz ma stabilni prostredi s jednim rodicem nez nestabilni a plne rozporu s obema. Promin. Nevim taky, jestli ses nekdy dival na statistiky: mozna stoji za to zminit, ze ackoli tesne po rozvodu je vetsina deti nestastna z toho, ze jeden z rodicu od rodiny odesel, uz 3-5 let po rozvodu situaci takto hodnoti jenom 6% deti. Cili 94% deti vnima situaci po rozvodu jako lepsi nez situaci pred rozvodem! Tim nechci rict, ze rozvod je v kazdem pripade lepsi reseni - jenom to neni tak cernobile, jak to tady popisujes!

Jaky hukot na Helenu? Jak ona může tak lehce radit někomu, že rozvod je pro děti nějaká jednoduchá věc? Bohužel takových matek (příčí se mi je nazvat maminkami), které pro svoje osobní zájmy klidně vezmou dítěti otce, bylo a je stále dost.Když vynechám křiklavé případy, že jeden z rodičů dítě týrá, tak rozvod je odebrání jednoho z pilířů jistot, které dítě má. A to jsou pro dítě oba rodiče. Já vím svoje, ono to o "nás bez nás" možná nevypadá tak tragicky. V důsledku toho však trpí dítě.No a Moniko, já v tom děcáku byl také. Protože jsem tam přišel v relativně pozdním věku, nemohl jsem si nevšimnout duševní opožděnost většiny dětí, které se ještě v 15. letech chovají jako 13. leté.Co ti dal život v dětském domově?! Co ses tam naučila? Já mám skušenosti, že některé děti si v životě nenamazali chleba, neuměli tak jednoduché úkony jako nakoupit atd. Jejich absolutní nesamostatnost spolu s obrovskou naivitou jejich mentálního věku je dovedla až do kriminálu.Plácáš nesmysly bez uvážení. Bylas tam do 13 let a ty nejdůležitější roky jsi už byla venku, takže tvoje adaptace na civilní život proběhla v těch nejkritičtějších letech v nějaké rodině. Měla jsi štěstí, které mnoho dětí nemá. Neříkej ale, že dětský domov je nějaký ráj pro děti. Je to totiž nesmysl.

ke Gipsy...a vsem ostatnim...ja vyrustala v decaku,od 6 do 13 let,a muze se vam to zdat divny,jsem stastna,prozila jsem stastny detstvi,hodne kamaradu do zivota,naucila jsem se tam mnoho,a sla do zivota pripravena,a tak muj nazor,lepsi byt sama zenska bez lenocha a idiota ,nez se stresovat,trapit a pak si vylivat nervy na detech.ja vzpominam na decak v dobrem,myslim ze pro dite je hlavni ,zit v klidu a v jistote a ze je to pak jedno kdo ho vychova.ja mela stesti ze jsem zila opravdu v dobrem decaku a opravdu s dobryma tetama...

Teda Gypsi, to je hukot. Jak muzes na Helenu takhle utocit? Vzdyt vubec nevis, jaky ma k detem vztah. Rodinu netvori maminka a tatinek, kteri spolu sdileji dum nebo byt, ale jinak spolu nevychazeji. Ja nevim, kdo vas tyhle kraviny uci. Aby byla rodina diteti prospesna, musi byt funkcni!!Taky bych rada pripodotkla, ze naprosta vetsina deti rozvedenych rodicu v detskych domovech nekonci - to jsou uplne jine pripady.

Heleno, jsi egoistická ženská a já být silným dítětem, dostala bys za své idiotské rady co proto.Dítě není věc, o které můžeš říci, že mu to nevadí, že je mu to jedno. Dítě není pračka, které to je opravdu jedno. Možná by stálo za to, aby ses šla podívat do nějakého dětského domova na "spokojené" děti rozvedených rodičů. Spokojenost dětí nebere v potaz jen krkavčí matka, která pro své osobní ego je schopna vzít dětem otce. Když o té rodině nic nevíš, tak neraď. Ono to celé může být i jinak.Jenom si povzdechnu, chudák tvoje dítě.... Já bych ti ho odebral, protože ty zrovna nevypadáš na matku, u které je zájem dítěte na prvním místě.

Veroniko,klidne se tes!Budes natom sama stoprocentne lip,nez zit jak popisujes.Dite bude taky v klidu a jen si budes vycitat,zes to neudelala hned.To ale nemusis,snazila jsi se!Drzim palce,at to brzy vyresis a vzhuru do noveho zivota.

Takovym tim zlomem pro me v posledni dobe bylo to, ze jsem placla maleho pres zadek tak silne, az to misto bylo rude. Byla jsem hrozne rozcilena z nejake dalsi hadky a dite se mi motalo pod nohama a uz jsem to nevydrzela a... V te chvili mi blesklo hlavou, ze kdybych se tu nehadala s nejakym ubohym muzskym, uz bych davno byla nekde v parku nebo janevim si proste hrala s prckem, stastna a vysmata. Pak bych ho doma nakrmila, precetla mu pohadku a vsechno by bylo jak ma byt. Matka na nervy je k nicemu. Mozna ze pro ty zenske co sem psaly, jak maji lineho muze, se v manzelstvi zustavat vyplati, ale take me to neda, ony ty deti budou mit potom v zivote zafixovane, ze je v poradku kdyz se doma jeden vali a druhy maka a snazi se mit zabavu jinde. Za dalsi: take jsem se ridivala takovym tim: ono to neni jinde lepsi, clovek si nevybere. Ale s timhle jsem se vyporadala take: jake jinde? Ja prece muzskeho nepotrebuji, jen proto abych byla schopna si rict, mam muzskeho, a snazit se ho udrzet za kazdou cenu. Radeji budu sama, dekuji pekne. Vlastne jakobych se na to uplne tesila.

Veroniko mas pravdu a urcite udrzovat manzelstvi kvuli detem je nesmysl.Deti tim stejne trpi,to si poznala sama.Rozejdi se s tim clovekem a nedelej mu dobre tim,ze se nechas trapit.

Na tohle tema jsem narazila poprve dnes, tak si to vsechno procitam, ale k odpovedi jsem nedospela. Sama jsem se rozhodla udrzovat manzelstvi kvuli diteti asi tak pred 2 lety, ale musim priznat ze to nikam nevede. Jsem hrozne nestastna, naladova, protivna, a to asi memu diteti moc nepomuze, ze? Nakonec jsem manzelovi tohle vsechno vysvetlila, a najednou mi to doslo: on se tim vlastne bavi. Mam doma chlapa, ktery je stastny, kdyz mi neni dobre, vyvolava hadky neustale, a pak kdyz se ozvy vysype na me hroamdu nadavek. Tenhle chlap je rad, kdyz mu zenska trpi, a dela pro to vsechno a nikdy nepovoli. Cim vice se snazim udrzet alespon takovou tu umelou pohodu, tim je to horsi. Mate nektera z vas podobne zkusenosti?

Ahoj Pavli,jelikoz se nase diskuse uz odklani od daneho tematu a mame dost specificke podminky prave tim pobytem v cizine, tak bych byla radsi, kdyby ses mi ozvala na mail. Sem se mi nechce psat moc detailu o sve osobe, ani to sirsi okruh lidi nezajima.Takze, pokud budes mit zajem: jolana_luck"hotmail.comPopripade pokecat chvili pres skype. Mas s nim zkusenosti? Kdyz ne, tak ti to vysvetlim, je to jednoduche si ho instalovat, nestoji to nic.Mej se moc hezky a hodne neutuchajici energie ti preje Jola!

Jolanko, diky za moc pekny prispevek. Me prace s chlapama bavi, ackoli nekdy je to taky pekna rehole :-) ale to uz podle me patri k veci. S temi jazyky je to zajimavej napad. V ktere zemi zijes? Treba bys mohla vyucovat i nekde jinde nez v Cesku (ackoli jestli mas nemocneho muze, tak to mozna bude problem). Ja jsem nedavno delala TEFL (vyuka anglictiny jako ciziho jazyka - jenom ten uplne zakladni); taky nevim, jestli to kdy vyuziju, ale nabidky mi chodi v podstate z celeho sveta (rikam si, ze treba pojedu, az budu starsi :-)) - kdyz jsem byla pred par lety v Pekingu, tak jsem tam potkala asi padesatiletou Australanku co tam ucila anglictinu, protoze mela deti odrostle a mela pocit, ze stagnuje - pripadalo mi to docela odvazne a fakt jsem ji cenila). Ale zase, i kdybys to nikdy v praxi nepouzila, tak treba na tom kursu nekoho potkas a ten clovek te zase dovede k nekomu jinemu nebo k nejakemu jinemu napadu. Kdo vi ... Ja bych deti rada, ale manzel se toho boji. No snad to nejak vymyslime. (S tema pubertakama uplne souhlasim - kdyz si vzpomenu na sebe ... hm ...).Mej se moc pekne.

Pavlino, to mas fajn, s chlapama se pracuje vetsinou lip nez s zenskejma. A kdyz s nimi i profesionalne dokazes drzet krok nebo jsi lepsi nez oni, tak te berou. Drzim ti palce, abys myslela stale na sebe, na svuj rozvoj, sve radosti, pak se clovek citi spokojeny a at zije kdekoliv, tak se mu tam libi. Nejaka narazka od mistnich lidi na nas puvod ho nemuze rozhazet.V mem veku sice tech moznosti profesionalniho vyziti uz moc neni. Ale napadlo mne, ze bych mohla zkusit se zeptat na universite na nejaky kurs pro ucitele jazyku, ty bych snad mohla za par let i v duchodu zkusit ucit v Cesku. Za tu dobu se snad i platy priblizi, ze nebudu mit pocit, ze delam jen na zaplaceni bytu, ktery bych nepotrebovala, kdybych tam nebyla.I kdyz, uprimne receno, nevim, asi si to tam moc idealizuju a po tech letech to asi bude neco jineho, nez kdyz tam prijedu jen na kratkou navstevu. Ale clovek musi byt rad, ze ted ta rozhodnuti se daji jeste menit, zit chvili tam a kdyz tak se vratit. Dalsi problem je manzel - potrebuji ho na financni zabezpeceni a on mne, abych se starala o jeho zdravi a on prezil stres z prace a penzijniho veku se vubec dozil. Ale to je tak asi vse.Jinak Pavli - pokud nemas jeste deti a chces je, neodkladej to - na tu jejich pubertu a pochopeni jejich mentality clovek potrebuje byt pri sile.