Udržet manželství jen kvůli dětem, má to cenu?

No, presne jsi to trefila. Jemne pres 30 a zamestnana - ale pracuju se samejma chlapama a vsem je kolem 40, takze taky zadny moc terno. Nevzdavej to, myslim na tebe!

Bydlim ve velkem meste, v cizine. To je pro mne ten problem. Driv, kdyz deti byly mensi, tak jsem byla aktivnejsi, hledala matky spoluzaku, podnikala spolecne vylety. S zadnou matkou jsem si ale moc nerozumela. Ten rozdil v mentalite je dost velky. A to jsem v Cesku mela kamaradek, se kterymi si dodnes rozumim, nejmin 10. Prekusovala jsem to, hlavne, ze deti mely spolecnost a ja vubec mohla prijit mezi lidi. Porad jsem zvala nekoho k nam domu, nechala si nicit knizky, sedacku, atd. jejich nevychovanymi spratky, o kterych ovsem nikdy nerekly slovo kritiky. Ted mam 2-3 zname, ale, jak uz jsem psala, maji manzele nebo partnery a podnikat s nima toho moc nejde. Moje vlastni deti uz jsou ve veku, kdy me take jako partnera k vychazkam kamkoliv nepotrebuji. Pavlino, kolik je tobe let? Ja tipuju, ze tak kolem tricitky a jsi zamestnana, ze jo. No, to je take asi jednodussi. Tam se da nekdo najit.

Chodis do prace Jolano? Kde bydlis? V malem meste nebo ve velkem? Jestli chces neco zmenit, tak na tom bohuzel musis zapracovat. Nemas konicky - a nechces nejaky? To te fakt nic nezajima? Kamaradky je potreba najit novy, coz da taky praci. Ja jsem to tu psala v jinem chatu - ja jsem se odstehovala do zahranici, myslela jsem, ze mi muz a laska bude stacit - a taky nestacila. Kamarady jsem taky hledala obtizne, ale uz je mam - puvodne jsem se stykala i s lidma, se kterymi jsem si nemela moc co rict, ale pres ne jsem zase poznala dalsi lidi a ted uz mam pomerne blizke kamarady (a kamaradky, samozrejme :-)), kterym muzu i verit. Az budes mit kamarady, pak budes mit kam vecer chodit a samo se to vyresi. Ale musis do toho investovat.Inzerat je dobrej napad, ale musis asi dost dobre specifikovat, o co ti jde. Nebo se ti budou ozyvat hosi, co hledaji milenku (taky jsem tam byla) - ale treba narazis na nejakeho fajn chlapa. Kdo vi. Zkus vic veci.

Holky, muzete mi konkretne poradit, jak zijete svuj vlastni zivot? Jak se mam venovat vlastnim detem a pritom nebyt vecer doma? A jak planovat vikendy a s kym? Konicky zadne nemam, sportovni typ nejsem, kamaradky jsou bud vdane nebo ty, co jsou volne, tak maji vetsinou nejakeho pritele (i kdyz treba ne na dlouho), ale travi cas s nim. Uz jsem i uvazovala o tom dat si inzerat, ale nestojim o zadne lesby a ze bych nasla diskretniho pritele, ktery by mel cas na zavolani a manzel se nic nedozvedel. Nedovedu si to predstavit.

To je hrozny, co tu pisete. Ber manzela jako kamarada, ale zij si po svem ... uh! Ja jsem vyrustala presne v takovehle rodine, kterou zejmena moje matka drzela "kvuli detem" - rozvedli se, kdyz me bylo 18 a brachovi 15 a v ten moment, kdy se otec odstehoval, bylo jasny, ze to meli udelat o deset let drive. Problem nebyl rozvod - problem byl, kdyz si matka nasla noveho muze a venovala se jemu vic nez detem (protoze byla zamilovana a chtela si ho udrzet). To nas jako deti poznamenalo mnohem vic nez rozvod. To Stela: ja chapu, ze mas spolecenskou moralku na sve strane, ale to, co jsi udelala tomu kamaradovi, vubec nebylo pekny. On te urcite taky miloval, drzel te v dobe, kdy se o tebe vlastni manzel nezajimal - a ty to s nim pak "okamzite ukoncis" protoze pan manzilek zvedne zadek. To fakt neni fer.

Otázka byla má cenu držet manželství kvůli dětem? Nemá. Protože když ty nebudeš šťastná s mužem svých dětí, tak oni taky nebudou šťastní a dřív nebo později ten vztah půjde do háje. Můj přítel byl taky se svou ex poslední 3 roky jen kvůli holce,pač ona byla alkoholička a dnes říká že akorát ztratil 3 roky života.

A ještě bych mu řekla, že když takhle bude dělat holku nesamostatnou, tak se mu to v budoucnu vymstí, protože se o ni bude bát čím dál víc.

I kdyby se chtěla držet sukně, v jejím vlastním zájmu by neměla! Čím dřív si nabije nos a otrká se, tím líp pro ni. Tatínek tu pro ni nebude věčně, to by si měl uvědomit a nedržet vlastní dceru jako rukojmí vlastní lenosti nebo neschopnopsti.

Petro, snad manžel pochopí, že je od něj trošku sobecké upírat dceři jiné zážitky jenom proto, že by jemu bylo smutno. A že se o ni bojí? O děti se bojí každej. Takhle ji ale neochrání. Jestli si má holka natlouct nosík, tak si ho natluče venku před barákem stejně jako na táboře. A jestli sama chce a není ten typ, kterej by se držel mamčiny sukně, tak přece není co řešit.

Po svých zkušenostech musím říct, že s Vámi nesouhlasím. Jsem vdaná 12 let a máme dvě děti. Také jsem měla doma podobného manžela. Dělal si co chtěl, chodil si kam chtěl, věnoval se hlavně svým koníčkům. Peníze na domácnost mi sice dával, ale to bylo vše. A tak jsem si zařídila život po svém, tak jak tady radíte vy. Našla jsem si přítele. Zpočátku to byl opravdu jen kamarád, po nějaké době i milenec. Prožila jsem dva naprosto dokonalé roky. Manžel si ničeho nevšiml a já byla šťastná a spokojená. Nechtěla jsem pálit mosty, ale stalo se to, že jsem se zamilovala do přítele. A jednoho dne se manžel všechno dozvěděl. Všechno mu došlo, že za to vlastně může on a změnil se a je z něho úplně jiný člověk. Je s námi doma, věnuje se jen mě a dětem, dělá mi pomyšlení zkrátka idylka. S přítelem jsem okamžitě všechno ukončila a myslela si jak budu šťastná, když teď mám to po čem jsem vždycky toužila. Ale... Má to jeden háček, já manžela už asi nemiluju a jen se trápím a nejraději bych utekla za přítelem. Takže já osobně bych to takto už neřešila.

Mám manžela co nesedí u PC, ale u TV, moc spolu nekomunikujeme, problém jako v jiných příspěvcích. Spíše mám problém s tím, že naši 8-letou dceru chce mít pořád doma, pořád pod našim dohledem, na tábor či ke známým na týden jet nemůže. Jemu by bylo smutno, tak proč má dcera někam jezdit a užívat si. Co s takovým? Poradí někdo?

Azro, jeste jsem chtela rict, ze pokud mela doma kamaradka lenocha, co ji neprispival na domacnost a s nicim nepomohl, tak to uz ma uplne jedno, kdyz je sama nebo s nim, ta starost je stejne jen na ni a med to teda neni, jen ji k tomu ted ubyla starost jeste o nej. pros si myslis, ze je na tom ted hur? Me by to zajimalo.

Milá Azro,Zuska má pravdu. My nikomu nedoporučujeme rozchod. Pouze jsme usoudily, že nemá cenu být zbytek života nešťastná, utahaná a nervní ze situace doma. Když to tak shrnu, jsem sice vdaná, ale žiju sama s dětma. Manžela vlastně doma "pouze mám". Tak co, mám se zbytek života trápit a přenášet to na děti? Co dělat s člověkem, kterému je vlastně jedno kam chodíš a co děláš. Je lepší si žít po svém a být šťastná. Ale k rozchodu tu nikdo nenabádá!

AZRO, precti si prispevky jeste jednou, pise se tam predevsim o tom, ze utikat nema cenu a ma vydrzet, stejne jako je tva zkusenost, jen si svuj zivot odlehcit tim, ze se bude zabyvat vice sebou, nez jim. Bavit se po svem a nenechat si zivot otravovat mrzoutem, ktery ma pocit, ze kdyz uz dosahl sveho, nemusi se jiz on ic pricinit. Bud to pochopi a zmeni se nebo nic nepochopi a clovek se alespon neunudi k smrti. Jen je potreba si ujasnit, ze rodinu rozbit nechci a nepalit pak nesmyslne mosty za sebou. Chlap si sam koleduje o to, aby zenska koukala po vlastni zabave, kdyz rezignuje na to, ze vztah se buduje neustale. Rodinu nenicit, ale proc si kazit zivot?

Kamarádka si myslela to samé co vy, které nepřímo doporučujete rozchod.Dnes zůstat s dětmi sama, není žádný med.A když váš lenoch nebude makat,žádný zákon ho nedonutí vám ty alimenty dávat. Kamarádka není šťastná,jak by děti potřebovali,ba naopak,je nešťastná, ztrhaná a je na dně

Holky, držím vám palce, děti nemůžou být šťastný bez šťastné mamky, to je to nejdůležitější

Lucko, urcite mi napis, jak se veci vyviji, delam ted totiz to same a je fajn mit v necem spikleneckem spojence. Nekdy se musim hihnat, jak si je ten chlap spokojeny a sebou jisty, kdyz k tomu nema nejmensi duvod :-). Drzim palce a preji krasne a zajimave dny.Taky citis najednou tu svobodu v dusi, kdyz vnimas tu novou nezavislost? Je to super pocit a svet je uplne jiny...

Zuzko, díky za radu. Pomalu ale jistě jsem k něčemu podobnému také dospěla. Hodně mi pomohl můj tatínek. Posledně jsme si spolu dali skleničku a on mi řekl: vykašli se na něj, začni se věnovat hlavně sobě a dětem. Hodně mě to podpořilo (i když je to hrůza, když člověku něco takového řekne vlastní táta). Teď už mám jasno v jednom, manžel mě víceméně nezajímá a skutečně se postupně začínám zabývat opět po delší době sama sebou a hodně dětmi. Stejně jsem zvyklá se o ně postarat od a do z, takže tohle pro mě změna není. Na dovolenou jedu sama s dětmi (manžel sice trochu prskal) a móóc se na to těším. Mám také ještě jedno štěstí - mám hlídací babičku, což mi v současné době opravdu hodně pomáhá, takže zvládneme vše a ještě nám zbyde trochu času. No a časem uvidíme. Manžel zatím nepostřehl, že doma dochází k jistým změnám. Je naprosto v pohodě a spokojen. Začínám být zvědavá, kdy mu to alespoň trochu dojde.Kdyžtak napíšu. Zatím se měj.

Lucko, nezijeme nahodou se stejnym chlapem :-)))) U nas stejna situace.Jen jeho problemy a jeho hracky. S nicim mi nepomuze, jen ceka, ze se o neho postaram, prijde domu, kecne si k PC a uz se od nej nehne, jen k jidlu nebo na zachod. A to jeste, kdyz pripravim jidlo a dostatecne si nevsimnu,ze prave nema cas (civi do PC), tak je nevrly, ze ho buzeruju,. Sex? co to je? Kdyz uz o to moc stojim...ma nejaky problem na PC prednost, jak ted s tim muzu otravovat, kdyz ted tu neco resi...., kdyz uz se zoufale snazim si o nas promluvit, jsem ta, co vyvolava problemy a on zadne nema, takze nemam se svymi problemy obtezovat.Kdyz to sectu a podtrhnu, vubec nevim, co zde pohledavam a proc uz nehledam neco jinde. To neco, proc tu jsem se jmenuje laska, zvyk, strach ze zmen, vlastni pohodlnost......ale reknu ti, uz jednou jsem resila vztah odchodem, taky dve deti...a reknu ti, jestli je problem jen v tomhle (jinak nepije, nefetuje, nezahyba,..) NEODCHAZEJ.Zmenu jsem provedla a ted si rikam, k cemu, mam zase jine problemy, stejne vazne, ale jineho druhu, nakonec je uplne jedno, jaky problem se resi, protoze proste to je na nic. Jen tim utrpely deti a to je fakt. Komplikace se jich dotykaji a poznamenalo je to....poradim ti neco jineho, jak jsem se rozhodla resit sve problemy ja. Zij sice s nim pod jednou strechou, ale po svem. Neber ohled na nej, ber ho jako spolubydliciho, kamarada, bratra, cloveka, co doma vytvari iluzi otce deti. najdi si na zabavu nekoho jineho, diskretne a mysli na to, at se nezamilujes a nespalis mosty za sebou. To hrozi, ale kdyz do toho clovek jde s tim, muzes si svuj zivot prozit tak, ze budes mit ve stari na co vzpominat. prozitky ti nikdo nemuze vzit a je potreba proste na vec ziskat jiny uhel pohledu.Ve chvili, kdyz jsem si tohle v hlave ujasnila, zacala jsem se tesit na kazdy novy den..v nadeji, ze me neco zajimaveho potka a ze se uz nebudu vyhybat nicemu, jako driv. Zivot dostal pro me takovy jiny naboj, venuji se sobe a delam vse pro sebe.No a bud si toho chlap doma vsimne a zacne se nad sebou zamyslet a mozna se neco zlepsi...nebo nevsimne a pak mas na svuj svet klid a muzes si ho uzit. deti porad nezustanou male a dospeji a odejdou, ale ty uz budes umet zit pro sebe.

Lucko, nemá. děti potřebují především šťastnou matku. Těžko mohou být šťastné vedle deprivované maminky. Možná se manžel ještě vzpamatuje až uvidí, že jde do tuhého a mohla by o vás přijít, ne? Mnoho štěští.