Úmrtí pejska

Jdu se vyzvracet .Mít rád psa jako své děti mě přijde odporné .Nevěřím že by fena měla něco stejně ráda jako svá štěňata.Pro ní jsou její děti psí nadevše . Jsou i jiná zvířata která umírají v bolestech na jatkách aby se mazlíčci psi nažrali k puknutí .Taky je někdo lituje ?

Ahoj,tak nám odešel pejsek,je to smutný,mám za to,že se unás měl dobře,když se dožil 18 a 1/2roku.To už je ňákej vztah,tak nějak už jsme stím museli počítat,měl asi před půl rokem mrtvici,měl plenu,přišla další mrtvice a už jsme to nezvládli,odešel.Snad je mu v nebíčku dobře.Blbej ro 2018,před dvěma měsíci mi umřela maminka,měla požehnanej věk,myslel jsem,že tady bude ještě nějaký čas,ale doktoři už nedokázali poradit,byla ležák a byl jse u ní do posledního dechu,takže si nic nevyčítám.

mého dědečka jsme našli...vás opravdu hodně, co mají takové kecy. Když pak potkáte normálního psa, tak utrousíte bobek

mého dědečka jsme našli...že bys potřeboval, aby ti nějaký opravdu pes natrhnul prdel

mého dědečka jsme našli deník, který si psal od roku 1940 až do roku 1945. Zprvu jako student učitelského ústavu, později ,coby úředník Hasičské pojišťovny.Popisuje tam něco, čemu se dnes říká "grilování." Tehdy tomu říkali, "že se sejde partyja".Jídelníček byl velmi jednotvárný. Pečený pes na česneku,psí guláš a nebo pečený pes, naložený v okurkovém láku. Také se hodně konzumovaly žabí stehýnka. Těch popisuje, že bylo celý "lavór".Je tam jeden pozoruhodný postřeh. V okolí psi docházeli a tak museli jezdit do okolních městeček. Jenže, ta móda v podstatě byla všude a jak v závěru deníku píše:"Bylo s podivem, procházet se noční vesnicí a neslyšet štěknutí jediného psa. Snad proto se tak rozmohl polní pych."Co dodat. Dnes stačí projít jednotlivá patra paneláku a za každými dveřmi blfá" nějaký čokl.Byla to krásná doba.

Občas, když zdraví...Taky občas slýchám, že jsou myslivci debilové a že by jim zbraně dávat neměli.

přítele jsem šlápnul hned...ví, jestli to nebyl exkrement od někoho z vaší rodiny. Ti totiž nejvíce štěkají. Ve kterém městě bydlíš?

Pište si, co chcete. Já sem...Moc hezké, Lino.A ty žebráky nečtu.Ať si plácaj.

Občas, když zdraví dovolí, chodím po okolí s detektorem kovů.Někdy se stane, že se objeví čokl, jakoby bez "páníčka" a mívá dost agresivní úmysly. Ještě se nestalo, že by přátelsky vrtěl ocasem.Naposled jsem takovou obludu vzal lopatkou po hlavě. Zamotala se a zůstal ležet. Ale jen chvilku. Potom se začal motat a zmizel v tehdy ještě neposečeném, řepkovém porostu.Co s ním bylo dál, nevím. Akorát jsem potom slyšel nějakou dobu volání, "Artíku, Artíku..."Když jsem to říkal kamarádovi, myslivci, pochválil mě.Oni ti čokli "na volno" nahání srnčí zvěř a tuším, že nějaký předpis hovoří o možnosti odstřelu takového psa.No, pokud to Artík přežil, tak bude mít dozajista podmíněný reflex na chlapa v maskáčích a s lopatkou.Doufám, že u toho nebude slintat.

přítele jsem šlápnul hned po ránu, pod schody našeho paneláku.Zábradlí u schodů se mění v průběhu roku již podruhé. Dokonale zkorodované, díky čuránkům "přátel".Minulý týden jsem byl na chvilku v blízkém lesíku, ony ty zkazky o koších hřibů nechají málokoho lhostejným.Hřiby nebyly, zato byl pes, skoro tele, agresivní a páníček se chystal, že tu legraci natočí na mobil. Poněkud jsem mu tu radost pokazil.Bez legálně držené bouchačky už chodím pouze na WC. A tak jsem první ránu bouchnul Pánubohu do oken a tou druhou jsem byl připravený tomu čoklovi ustřelit čenich.Kupodivu, hyena se první rány poděsila a prchala po cyklostezce neznámo kam. Páníček stál s otevřenou hubou. Až po chvíli se zmohl na vulgární povídání.Co bylo s čoklem, nevím. Doufám, že z toho leknutí nedostal "psotník.".