Věčné doprošování v sexu

)..."nemysli si, že na tobě budu každý den skákat jako cvičená opice"...
taky žiju s člověkem, který má jiné představy než já. Milenku mám rád, chtěl bych s ní být, není to ale tak jednoduché spálit všechny mosty, pohřbít rodinu a jít o dům dál...
neznám cestu jak jít dál, nikomu neublížít a být vnitřně šťastný...

Musím se zastat Petra, dr. Plzák (40 let praxe) tímhle plánováním (středa sobota např.) zachrnánil mnoho manželství...Zní to hrozně, ale asi to funguje. Pro mě je např. sex, když se to ode mě očekává, nesnesitelný, zablokuje mě to. Ale to je můj problém, sex se mi hnusí.

Honza: Když se nechce ani mazlit, tak to je fakt těžké. Možná se jedná o nějakou poruchu, se kterou by mohl pomoci dobrý sexuolog; možná je ta žena prostě ledově chladná, v takovém případě bych doporučovala v nejhorším případě rozchod, jinak bych si s ní na tvém místě zkusila promluvit, ale v klidu, aniž bys jí něco vyčítal. Třeba začni tím, že ji máš rád a chtěl by sis užívat více tělesného kontaktu. Snaž se mluvit o vlastních pocitech, nikoliv stylem "Ty jsi taková a taková...". Držím palce, ať to nějak zdárně vyřešíš, i když vzhledem k tomu, že ti odpovídám s více než 14-ti denním zpožděním nevylučuji, že už se situace vyřešila.

taky máme doma stejný problém jako vy ostatní, jsme hrozně mladí (26+27), jsme spolu ani ne 5 let ale skoro už od začátku (asi po roce) máme tuhle situaci. on moc nechce, jednou za týden či dva, já chci, pravděpodobně 3-4x týdně (nebo častějc,ani sama nevím). bud je štastný jeden, nebo druhý, nikdy ne oba - mluvím teda jen o sexu. právě že ostatní život je moc fajn!!! ale ten nesoulad v sexu nám docela do dalšího života zasahuje. no... ale proč píšu. royo tobě držím moc palečky at se tvůj život obrátí v lepší a byla bych ráda, kdybys mi třeba dala vědět, jak se tvůj život dál vyvíjí a jak se ti daří. můžeš mi třeba napsat na mail, no ozvi se sem kdyžtak, jestli se sem ještě podíváš. všem ostatním dík za to, že se podělí o své problémy a pomůžou tak aspoň trochu jiným.

Hodně mě potěšili chlapské příspěvky, že jsou i takoví co uvažují srdíčkem - Nedokážu s protějškem jen tak spát a nic k němu necítit. Už jsem se bálá, že chlapi uvažuji jen...
Jinak k tématu, taky někdy nemám chuť a manžel chce skoro denně (ještě, že jsou dny kdy je 24 hod. v práci). Zatím problém, ale nemáme asi proto, že se mi to fakt s ním líbí. Mějte se.

Roya:
Někdy si na Tebe určitě vzpomenu... To že máš takové pocity je asi úplně normální. King4 to tady napsal hezky, já se toho taky celkem bojím, že bych se do milenky zamiloval. Nedokážu s protějškem jen tak spát a nic k němu necítit. Možná před léty jsem to vnímal jinak, ale postupem času asi člověk "dospívá". Držím Ti palce, ať brzo najdeš nějakého "náruživého" partnera a někdy dej vědět, jak jsi dopadla...

Partnerka by mi milenku netolerovala. Dohodli jsme se tak, že pokud budu mít chuť já a ona ne, tak mi ho udělá rukou nebo pusou. Pokud by ona měla chuť a já ne, tak bych jí to také udělal, ale taková situace zatím nenastala. Jsem spokojený a nemám potřebu si hledat nějakou milenku.

Zajímalo by mě, jestli u někoho fungoval tenhle model: Partner/ka s menší potřebou sexu toleruje milence/ku. Máte někdo s tímto zkušenost?

Také si hodně vážím své ženy. Jsme si velice blízcí, jen ten sex. Po létech jsem to začal řešit mileneckými vztahy, jenže zase výčitky svědomí a riziko že se opravdu zamiluji je veliké. Párkrát jsem vše musel ukončit když vše přerostlo přez hlavu milence a jednou i mně ... Asi to budu muset radikálně řešit. Jen mi je všeho a všech líto, hlavně dcery ... A navíc nějak nemám odvahu začínat ve 42 znovu. Co já bych dal za nymfomanku ....

Stanislav: Díky. Včera jsem si spakovala raneček a dnes je to první den mé "svobody". Pocity nic moc, uvidíme, co přinesou dny příští :-) Tak se měj hezky a pokaždé, až budeš mít pocit, jak moc se musíš doprošovat sexu, si vzpomeň na mě, třiatřicetiletou babu, co byla bez sexu půl roku a nevyprosila si vůbec nic... snad Ti to aspoň občas pomůže překousnout to nepříjemné doprošování :-)

Roya:
Asi v téhle chvíli je to jediné rozumné řešení. Člověka to sice hodně bolí u srdce, ale jak psal výše Petr, někdy to opravdu dokáže přinést klid. Držím Ti palce, ať brzo najdeš méně problémový vztah a bude Ti přáno sexu plnými doušky...

Stanislav: Můj partner má problém, o kterém odmítá mluvit, jediné, co řekne, že problém je u něj, ne u mě. Ale tvrdí mi, že NEVÍ, co to je za problém. A tomu bohužel nevěřím. Řešila jsem to teď hodně, posledních pár dnů velmi intenzivně. Výsledkem je to, že od svého partnera odcházím. Prostě už to dál odmítám takhle snášet a věčně se o něco prosit... a následně se nechat odmítat! Kdybych si aspoň něco vyprosila! Jenomže pokaždé, když řeknu, že se chci milovat, to skončí stejně - a to odmítnutím (buď je unavený, nebo zatraceně rychle usne anebo prostě mlčí a dělá, že to neslyšel). Poslední půlrok jsem si toho odmítání užila dost. Takže je to u konce. Všem tady, co řeší podobný problém v sexu jako já, přeji, aby to dopadlo lépe.

David: napsal jsi neco, co mi pripomnelo muj vztah. Vim, co to je touzit po nekom, kdyz ona to nedokaze opetovat a prozivat tak, jak bych si ja pral. A jedine, co to vyresilo, byl rozchod. Az to dokazalo prinest klid.
Stanislav: ale ne, nemusi potlacovat "nenasytnost" - ona se ta nenasytnost potravou utisi sama. Nejsem zastancem zbytecnych hladovek - a kdyz jde o sex a touhu po nekom, je casto ta hladovka zbytecna.

Davide, teď jako kdyby promluvil básník...
Asi svou ženu pořád ještě hodně miluješ, takže i pomyšlení na nevěru je pro Tebe nepředstavitelné. Pomoci se nedá, vášním se nedá poručit... máš ale jednu velkou pravdu, člověk se musí snažit stále ovládat a potlačovat tu svoji "nenasytnost", potom už není cesty zpět.

Svou ženu jsem neustálým naléháním totálně znechutil, tak varuji před urputnou snahou o intimní kontakt. Pro mě je to něco překrásného a nejspíš si namlouvám, že pro ženu taktéž. Ona nemá potřebu fyzického kontaktu tak často. K tomu je hrozně lechtivá, takže mě často zdrtí, když ji chci hezky pohladit a ona se ošívá a dotyky nechce. Vše se prostě odbývá příliš rychle. Nejvíce se jí líbí líbání "tam dole", ale hrozně bych si přál, kdyby vnímala i projevy polibků na její tělo, něžnosti, které předcházejí "tomu dole"...bohužel na to nemá "buňky", jak říkává, a k tomu mi připadá, že i něco tak krásného pojímá podobně jako svůj uspěchaný život, v kterém je velice vytížená, i když úspěšná, tak věčně unavená a zničená. Prvořadá je pro ni práce, což je i její hobby. Někdy mám pocit, že domů přichází troska, která pomalu nemá síly si ani vyčistit zuby, natož ještě nějaké milování. Sám jsem také dost zaměstnán, ale ani při největším vytížení nepolevuji a miloval bych se s ní kdykoli. Děti ještě nemáme, a obávám se, že jednoho dne náš doposud krásný vztah pokazím svou náruživostí, nenasytností. Nechci milenku, nechci se chodit ukájet jinam, toužím jen po ní, po intimnostech s ní...Bohužel i po pěti dnech, kdy jsou třeba na cestách po "venku", a kdy tedy jsem úplně šílený touhou, když přijede, přijíždí - pro mě pochopitelné - jak troska. Sice s chutí na milování, na intimno, ale vše se odbyde tak rychle, že bych rád tu nádheru prodloužil, ale ona už nechce, že prý by to bylo moc rychle "po"...a pak začnu pochybovat, začnu se obviňovat, že jsem odporný náruživec, že po ní toužím, tj. současně se chovat velice sobecky, jako bych pořád oklikou zkoušel, zda se ještě nechce mazlit, milovat... Tímhle vším dochází k tomu, že pak třeba leží jak mrtvola a mně je i při líbání jejího krásného těla hrozně smutno, že je jakoby bez života. V tu chvíli vždy cítím, že je už nejspíš konec, že ji nepřitahuju, a současně že jsem ji svou touhou totálně odrovnal do pasivity, nezájmu. Možná že už touží po někom jiném, ale netají to ze strachu - nikdy jsme nezvýšili jeden na druhého hlas, natož nějaké fyzické konflikty. Jsem si jen jist, že jsem vše pokazil. Vím to, cítím to tak, ale nemohu si pomoct.

Zita napisala:
Stando taky jsem se doprošovala o sex,nejdřív jsem si řikala, že to překousnu,pak jsem se snažila se bez toho obejít, pak mi to ale začalo připadat, že už partnera ani nepřitahuju no a nakonec jsme si našla milence, a s partnerem jsme se rozešli.
Uplne s tym suhlasim.Asi tiez budem hladat toho milenca...

Roya:
Sice jsem už nechtěl do téhle diskuze přispívat, ale člověk míní...
Tvůj partner má možná nějaký zdravotní problém, možná má i jinou známost, ale to by asi občas ten fyzický kontakt zvládl. Neřeším sice problémy typu, že partnerka se mnou nechce vůbec spát, ale... Může mu i na Tobě něco vadit (váha, vůně, vyjadřování a dalších tisíc věcí), ale asi má svoje osobní problémy a sobecky to přenáši na Tebe. Jediné řešení v tomhle případě je nevěra, ať to zní jakkoliv, tak je to asi opravdu nejlepší řešení! Mě osobně neskutečně vadí to občasné "sexuální loudilství", které jsem nucen podstupovat. Sice tady budu možná působit jako "narcista", ale vypadám taky celkem obstojně, nadváhu nemám, sportuji, pár let škol mám za sebou, nesmrdím a v hlavě možná nemám úplně nas..., takže fakt nevím, co protějšek potřebuje, aby pochopil naše potřeby a nepovažoval člověka za sobce, když to občas chce a on zrovna na to nemá chuť, nebo není neděle. Ať si mě tady někdo za můj příspěvek odsoudí, ale já osobně považuji spíše za sobce člověka, který nemá vůbec snahu se přizpůsobit a pouze vyžaduje, že se přece vždycky musí přizpůsobit ten druhý!!!

Stanislave, na to zadny recept neni. Pred svatbou jsi se doprosovat nemusel, asi jste byli zamilovani, vsechno bylo vasnivy a potrebovali jste se. Ted se to zmenilo a na to, neni pripravenej zadnej clovek. Sedni si s ni a otevrene si s ni promluv. Jinak, Petr to napsal hezky. "Zenska si chce jen postezovat a chlapi hned zacnou resit problemy." Vyslechni ji, co ji trapi a tizi, urcite se tim nejak prokopete i k sexualnim problemum.

Petr: Dík.

ramses_ii"seznam.cz