Žárlivost

Aleši, vůbec to v příteli nepotlačuju. Zdaleka to není pokaždé něžné, i když to má své kouzlo.
Mám ráda vášeň a naturálnost, ale tohle je do jiné diskuze...

Jen bych nechtěla dopadnout tak, že když dostaneme chuť na milování,pustíme si nějaké video, abychom se dostatečně vzrušili tou sestříhanou iluzí.

Prostě se mi nelíbí představa, že se člověk vzruší na nějakém pornu a pak svého partnera jen použije k uspokojení, je to pro mě svým způsobem nižší.

Pokud se na to díváte spolu a pravidelně, tak si myslím, že je možné, že to berete tak, že už to k tomu vašemu sexu patří a nebýt porna, měli byste problém se vzrušením a vášní. Nevím, možná se mýlím, ne všichni lidé uvažují jako já.

Já svůj život chci žít s co nejméně závislostmi. Ale absence porna se nevylučuje se zřířecím mrdáním, jak tady píšeš..Prostě si to chci vybít na svém partnerovi, vystačit si s tím, co mi nadělila příroda a fantazie. Přes tyhle všechny pudy jsem člověk, který si určuje svůj život, své hodnoty a zásady.. ne zvíře.

Aleši, až bude tvoje...No, přítelkyně miminko už čekala a nemyslím, že by v tomhle směru něčím trpěla;-) Je to o tom, že když člověk vidí něco zajímavého, může se o tom s tím druhým bavit, ať je to hezký zadek nebo cokoliv jiného.

A sexualita bez duše? Každý chlap se chce někdy něžně milovat, ale někdy taky zvířecky mrdat. Sorry, ale je to tak. Taková Kitkat donutí svýho chlapa tohle v sobě potlačit. Pár let se jí to bude dařit, ale jednoho dne zažije nepříjemný překvapení.

Pro mě je ideální partnerka, která mě nenutí na něco si hrát, ale můžu se s ní bavit o čemkoliv a taky to se mnou prožívá. A může se to týkat třeba i toho porna. Naopak - s nikým jiným než s partnerkou se o lecčems z toho bavit nebudu.

Tohle popírání chlapský přirozenosti je od ženy jednak dost egoistické, jednak cesta k neupřímnosti a následně do pekel vztahu. A povyšování na něco vyššího je imo jen známkou sebestřednosti.

Som tu asi jediný chlap ??(možno by sa o tom dalo polemizovať vzh?adom na moje správani :-)) Som zamilovaný do svojej manželky a som neštastný z toho, že nám to obom kazím svojou žiarlivostou. Niekedy sa mi v hlave odohrávajú zničujúce konštrukcie,ktoré nezmyselné ale ja mám v danom okamihu temno aj ked si myslím, že mám jasno a mám hlúpe niekedy až urážlivé reči. Naopak keď mám pocit, že si moja manželka s niekym naozaj rozumie a ja sa cítim skutočne ohrozený tým, že sa do neho zamiluje, nerobím nič len sa modlím aby sa to nestalo. Neviem ako to prekonať aby som mohol urobiť svoju ženu štastnou.

K1: diky moc za odpoved. je to presne jak pises s tema plakatama a barvou na vlasy. pro me je to uplne nove. nikdy jsem se nepotrebovala delat nejak zajimavejsi, proto me to ted tak zaskocilo. nejsem zarliva ve smyslu, ze by mi vadily telefony, smsky, maily atd. nikdy by me nenapadlo procitat treba telefon nebo maily a to ani ted kdyz mam pocit ze do jeho idealu mam fakt daleko:) ze zacatku mi to bylo uplne jedno (protoze jsem opravdu mela sebevedomi dost), pak me to stvalo, pak mrzelo a ted uz me to ubiji (jde i o rostouci cit k nemu asi). nejvic me mrzi,to neustaly casty opakovani i kdyz mu musi byt jasne,ze me to vadi. take bych mela vyhrady k vzhledu,ale muj zebricek hodnot je postaveny jinak a proto nemam potrebu denne opakovat, ze mam radsi (ja nevim...placnu) muznejsi hrud. on si tam chlupy nenaimplantuje a bude ho to akorat mrzet. takze me spis boli tahle jakoby neoheduplnost. nikdo nejsme dokonaly. mas pravdu s tim nevsimanim si. zkusim to,i kdyz je to nezvyk. i o vymene jsem uz uvazovala.

Lss

já ti rozumím, máš stejný problém jako já - sebevědomí. Ovšem nemůžeš za to. Přítel by měl víc vážit slova aby ti pomohl zbavit hlavu od čených myšlenek.
Mám přítele 4 roky a na začátku stačila věta: "sem vysazenej na velký kozy" když jsem u něj na dílně zírala na sbírku porno plakátů se silikonovýma slečnama. Jsem holt plochá, ale nikdy předtím mi to nevadilo, protože předchozí partneři to nerozebírali a když už,tak mi řekli, že je to naopak vzrušuje.
Pak párkrát při nákupu barvy na vlasy ukázal na blond barvu(jsem bruneta) a bylo vymalováno!
Oni si neuvědomují, že by neměli tolik zdůrazňovat, že se jim líbí opak toho, co mají doma. Ale být silnější a víc si věřit, řekla bych: Mě je to fuk, tak si najdi blond kozatku, mě předělávat nebudeš! A našla bych si Kluka, co je na méně vyvinuté brunetky.
Ale stejně tak, jako oni nemají sebevědomí na to, nabrnknout si onu blond kozatku, já nemám dost sil na to, opustit ho a hledat milovníka brunetek. Prostě nás to k sobě přitahuje a máme jiný důvody proč jsme přes to všechno spolu.
Mě se taky líbí ferrari a nekoupím si ho (když neberu v úvahu stav mého konta). Je totiž na mne moc rychlé a nezvládla bych ho, měla bych z toho auta strach. Ale raději si koupím třeba BMW 1 - malé a praktičtější. o ferrari si nechám zdát, protože každý má mít něco nedosažitelného, po čem by mohl toužit. Ty touhy nás totiž naplňují víc, než jejich realizace.

Spešl tip pro tebe:

Hlavně nedávej příteli najevo, že se tě dotýkají jeho poznámky! zkus se přemoct a naopak jen tak zahrát, že ti to je úplně jedno - hlavně né ironicky. Mého přítele dostalo, když jsem z ničeho nic obrátila a stala se silnou a sebevědomou(hrála jsem nezájem o jeho zvonící telefon nebo úsměvy na prodavačky - smála jsem se na ně taky a žertovala s nima tak jako on, začala jsem o sebe víc dbát,měla na něho méně času. Bolelo to a o samotě jsem často plakala. Ale jaké bylo překvapení, že můj herecký výkon, který by zasloužil oskara, přinesl vytoužené růže. Přítel začal žárlit, více si mne všímal, obdivoval mne a toužil po mne. Nesměla jsem ovšem polevit a sklouznout do starých kolejí - občas musím pro utužení zase trochu provokovat, ale už se netrápím, protože nemám proč)

Ale jestli ti přítel neustále dává najevo, že by ses měla měnit, měla by si spíš změnit přítele.

ahoj,zacinam mit taky trochu problem a proto sem pisu a doufam,ze mi nekdo napise svuj nazor.Nikdy jsem netrpela nizkym sebevedomim,samozrejme nikdo se nelibi vsem,kazdy mame nejaky idol a je to tak dobre.Ale muzu rict,ze se muzum libim a ackoliv casto meli radi moji partneri jiny "typ",tak jsem citila respekt,ze si me vazi a libim se takova jaka jsem (a opacne, coz je myslim zaklad dobreho vztahu) protoze ale moje sebevedomi neni zase nijak prehnane,nastal ted problem se soucasnym partnerem.jeho "typ" je uplne jiny nez jsem ja.nevadi, ale je mi to casto ruznymi zpusoby naznacovano, jako vtip, jako poznamka, jako narazka.denne! nekolikrat jsem se ho ptala co tim sleduje, protoze clovek se tezko rano probudi s vizazi te vysnene:) pry nic,"libim se mu,ale jen mi rika,jaky je jeho ideal".opravdu to opakuje CASTO. jinak se ke me chova moc hezky, je videt, ze o me stoji, rika mi kdyz mi to slusi a tyto komplimenty na muj vzhled mysli vazne - je "bohuzel nebo bohudik" velmi uprimnej,takze to mu verim. v sexu neni problem. jenze tim neustalym opakovanim,ze jemu se libi to ci ono (co ja nemam) jsme dosli do nasledujiciho stavu: i kdyz nektere jeho sny jsou realizovatelne (oci si asi neprebarvim, ale vlasy muzu nosit jinak) ja uz jsem se uplne zabejcila a sverepe trvam na svem vzhledu. pomerne dost mi to chovani podryva sebevedomi a z toho pak vychazi zacinajici sklon k zarlivosti (coz jsem NIKDY nemela). jenze nezarlete na nekoho, kdo je sam atraktivni, casto na hranici flirtu komunikuje s zenama (i to by mi v pripade kdyby se nedelo to co vyse popisuju vubec nevadilo, nevadilo mi to u vsech ex...) ale zijete s vedomim,ze jeho fyzicke pozadavky neplnite. dnes uz jsem to nevydrzela a obrecela jsem to (to skoro nikdy nedelam, nemam rada slzy,zensky to casto zneuzivaj k vydirani), krome toho, ze me promluvala ona zarlivost (me jindy tak cizi). ted z toho mam silenej pocit ponizeni. nejdriv mi rekl "ze jsem vztahovacna, ze si ze me nemuze udelat ani legraci a ze se snad ze me nestane zarlivka". pak se omluvil (opravdu malokdy brecim a sceny nedelam),ze si neuvedomil ze to muzu tak spatne nest. ja citim jak se mi vedle nej deformuje osobnost, zacinam byt takova jaka jsem nikdy nebyla a to nechci. myslite, ze jsem labilni ja? muze to vypadat jako vymluva, ale mam pocit ze bez tech jeho neustalych narazek,bych tento problem vubec neresila :(

strasne zarlim a uz nevim co mam delat.je mi jen 18-let a mam 31-leteho pritele.jen se podiva na jinou zenu a muzu se zblaznit jak zarlim.jsem kvuli tomu hodne ve stresu a zhubla jsem kvuli tomu 5 kg.myslim ze mam duvod zarlit jeste nez jsme se neznali tak chodil neustale do nocnich podniku.pritel se semnou chce rozejit prave kvuli me zarlivosti a nevim jak prestat...nechci o nej prijit.prosim poradte mi nekdo...prosim

Evicka - máš asi velmi nízké sebehodnocení, když se pořád srovnáváš a bojíš, že někdo bude lepší. Pokud víš, že toi to komplikuje život, tak zajdi za prychoterapeutem. Nějaká neděje tu je.

pro Evicku:
Projed si internet, co se o zarlivosti pise, kup si o tom nejakou knizku, a predevsim poradne zapracuj na svem sebevedomi, pokud nebudes pochybovat o sobe, budes kolem sebe sirit to pozitivni a nebudes muset pochybovat o priteli. Je to beh na dlouhou trat, ale vyplati se a je to sazka na jistotu, pokud to ale opravdu chces...Existuje nespocet knizek, ktere by ti mohly pomoct, staci jen nebyt lina a zacit. Jedine potom se ti ulevi. Zkus si taky projet forum "Objevte v sobe zase zenu" v kategorii Duchovno, filozofie atd...

Těžko radit,ničíš tím jeho a především sama sebe.Měla jsem velice dobrou kamarádku,díky její žárlivosti ukončila dost nechutně naše letitý kamarádství a to jen kvůli hloupému tanečku s jejím přítelem před jejíma očima,nechápu.Dej si na to pozor.

ja jsem neskutecne zarliva,ze zacatku vztahu ne,to byl pritel,zakazoval mi nekam chodit,hlidal me,projizdel mi telefon,mel me u sebe neustale a me to neskutecne stvalo,ja zarlila jen trochu,ale postupem casu,jsem zacala zarlit ja,a ty role jsme si vymenili,ja mu zakazuju kamaradi,protoze je snimi vice,ja mu projizdim telefon,muzu se zblaznit,kdyz se jen podiva na jinou,pac se bojim ze by ho okouzlila vic nez ja,byla by lepsi,zarlim jen kdyz se kouka do casopisu na zensky,jsem z toho zoufala,ale bojim se ze proste pozna ze existuje lepsi a hezci pro nej nez jsem ja,ja proste zarlim i na jeho kamaradi,uz vazne nevim,jsem ztoho uplne ve stresu,porad te mi.....prosim

Od žárlivce pryč zavčas!!! Na léčení nespoléhejte. Raději obětujte majetek a peníze a pryyyč!!!

Žárlivost je nemoc,není to zlozvyk který se dá odnaučit.Jednoho chorobného žárlivce jsem zažila a už nikdy víc,trápí se znovu s nějakou jinou,pomoci může jen psycholog,jenomže žárlivec si nikdy nepřipustí že je nemocnej,je to začarovanej kruh.

Prezdivka Strizlivy realista je v tomhle pripade docela mimo, ne?

Jo a zarlivci se muzou napravit temer vsichni, ale sami musi udelat ten prvni krok. Musi sami chtit a udelat pro to vsecko, jinak to skutecne nejde. Pravo na vztah ma kazdy, pokud na nem bude i sam za sebe pracovat.

No abych pravdu rekla, nemuzu se ztotoznit ani s jednim z vas. Sama jsem docela zarliva, ale nijak prehnane, a presto s tim chci neco delat, protoze duchovne vyrovnany a sebejisty clovek by na tohle forum ani nesel. V otazce zarlivosti nejsou na miste zadne omluvy, vymluvy, sliby a naivni vira v nemozne. Prozila jsem vztah s extremnim zarlivcem, neco podobneho jako Petra, a muzu vas ujistit, ze NIKDY nikoho takoveho ze zarlivosti nedostalo ujistovani a dukazy lasky a ja nevim co, jak rikate. Naopak, je to pak jeste horsi, protoze zarlivec si "nezaslouzi" takove zachazeni jako s miminkem (vy prece chcete vedle sebe mit nejakou oporu a porozumeni, ne velke mimino, ktere vas nepusti na krok). Nikoho nemuzete zmenit jen vy, to je jasne naivni nazor, ktery jsem taky mivala, ale muj byvaly vztah me ledacos naucil (a to jsem jeste dost mlada a verte, ze optimista:). Clovek, co zarli, musi sam chtit se zmenit a i pak je to beh na dlouhou trat a myslim, ze bez odbornika se to neobejde. Natoz pak pokud je zarlivec muz, nic proti, ale vsechny zeny urcite znaji jak je tezke dostat muze k jakemukoliv lekari, natoz pak k psychologovi, to by byl pak doma asi mazec, Petro. Nedavno jsem se docetla, ze je treba byt na zarlivce tvrdy a dat jim jasne najevo, ze nehodlate trpet jeho zarlivecke projevy. Muj byvaly me take takhle vydiral, nemela jsem pak uz zadny svuj zivot, skoro zadne kamarady a byla jsem na dne. Postupem casu jsem ho prestala milovat uplne a snazila jsem se s nim rozejit. Na radu prislo vydirani, ze me potrebuje a ze si neco udela. A ja nechtela mit odpovednost za neci zdravi, takze dokud jsem zazrakem nepotkala novou-a OPRAVDOVOU nemajetnickou lasku-nemela jsem silu ho vazne opustit. Zacala jsem si v byvalem vztahu tajne zit svuj zivot a mit pred byvalym spoustu tajemstvi, protoze jinak bych se snad zblaznila i ja. Uz nikdy bych stejnou chybu neopakovala, jednou tahle hruza stacila. Takze Petro, radim Ti s tvym chlapem durazne a otevrene si promluvit, zadny chozeni kolem nej po spickach. Vim, ze to bude bolet jak tebe, tak jeho, ale tohle musis dokazat. Musis byt silna, sebrat svou hrdost, zatnout pesti a rict mu, ze tohle nehodlas tolerovat. A jestli se to nezmeni, opust ho. Jinak budes mit zkazenej zivot, nebo minimalne ztratis nekolik let zivota. Jako ja. Ver mi, ze pokud to dokazes, neskutecne moc te to nauci a do budoucnosti posili.

Řekl bych, že to platí i obráceně. Tak že ženy, co si stěžujete na žárlivé partnery, asi nemilujete tak moc. Ano trvalým láskyplným přístupem se to změnit dá a nebo hodně zhoršit lhostejností, nezájmem a flirtováním s jinými muži. Mluvím zde o přirozené žárlivosti, nikoli chorobné, chorobní žárlivci nemají právo na vztah, protože jsou nezmněnitelní a vy, co si myslíte opak (viz Petra) nemáte pravdu, ale on vás život naučí.

já sama jsem taková žárlivka.....je to vždycky tak,že pokud hodně miluju a od toho chlapa nemám absolutní pocit jistoty a lásky,tak se chovám stejně jako Petřin přítel.Pokud ale miluji míň než on a tím pádem mám tu jistotu,tak nežárlím,dokonce mě jeho přítomnost občas obtěžuje......mám už svoje roky,ale takto jsem to vypozorovala....jednou se mi kvůli tomu rozpadl vztah...chovala jsem se nemožně a normálně jsem toho chlapa umořila......není mi v tomto pomoci,potřebuju cítit absolutní oddanost a to málokdo je ochoten podstoupit.....a kdybych se změnila,tak u mně to znamená,že ho nemiluju tak moc....už by to nebylo ono,takže jedině najít někoho,komu to nevadí...rozhodně se to nedá změnit.Jedině snad trvalým láskyplným přístupem a ujištováním......

Přes 30let žiji v takovém vztahu.Tímto chováním se mi manžel zprotivil,žiji s ním jen proto,že nejsem schopna se rozvést.Naprosto mě nepřitahuje,vidím v něm závislé dítě.Pokud je zde nějaká emoce,pak tato."Maminka,která nedokáže opustit a ublížit svému dítěti".
Jsem často podrážděná jeho chováním,pak si vyčítám,jaká jsem zlá,obzvlášť ,když slyším od svého okolí,jak je strašně hodný.

Já děkuju za vaše reakce, ale připadá mi to trošku moc jednoduchý... Ono to totiž nejde jen tak zabalit. Mám ho vážně ráda. Jen bych s tím ráda něco dělala a nevím co. Jednou mi někdo řekl, že žárlivost lze odbourat, a tak jsem se toho chytla a teď jsem přesvědčená o tom, že by to časem třeba mohlo jít - nejsem naivní v tom, že by úplně zmizela, ale chci, aby si ten člověk jen uvědomil, že je něco špatně a chtěl s tím něco dělat. A nejen chtěl. Aby s tím prostě něco dělal, zatnul zuby a byl více benevolentní. Neříkejte, že je to nemožný...