Žárlivost

Muj pritel je obklopen hodne divkami. At uz jsou to kamaradky ze skoly, jeho byvale lasky (az na jednu s nimi udrzuje pratelske vztahy) nebo vztahy pres internet... Kolikrat ho zaujmou i divky, ktere jen tak potka na ulici nebo v nejakem dopravnim prostredku... A ma reakce na to vsechno? Samozrejme - zarlim. I kdyz rika, jak me miluje, ja proste myslim, ze kdyz je nekdo opravdu do nekoho zamilovany, protoste ho "ty ostatni" nezajimaji. To jsem ve svych 21 letech tak naivni? Opravdu jsou vsichni chlapi v tomto smeru stejni? Pochopila bych, ze po nekolikaletem vztahu se muz obcas ohledne za jinou, ale po 5ti mesicich chozeni? Nejak ztracim iluze, co se muzu tyce... Pritom ME ted opravdu jini muzi nezajimaji. Proste nemam potrebu koukat a flirtovat s jinymi, kdyz mam ted jeho a kdyz ho mam opravdu moc rada... Obcas me i napada, ze divna jsem ja a ne on... Co vy na to?

Zarlivost...znam ty pocity, kdy jeden nevi, co delat, zzira se a trapi a predstavivost pracuje naplno...Smazila jsem se ve vlastni stave a muj partner, jen zakroutil hlavou a sel si po svem ( do prace). A ja treba probrecela i cele hodiny. Slo to az tak daleko, ze jsem ho videla na rohu s jinou, jak se libaji, vybehla jsem z domu jako silena primo az k nemu a on....to nebyl on. Uplne nekdo jiny, ani se mu nepodobal. Kdyz se mi tohle zacalo stavat casteji, doslo mi, ze se mnou neni neco v poradku, vlastne jsem to vedela, zarlivost byla nesnesitelna. Trapne sceny z me strany, trapeni a znechuceni partnera. Radeji byl s kamarady dyl, delal prescasy, jen aby nemusel domu a ma me to pusobilo hrozne. Predstavivost me nenechala v klidu az jednoho dne, pri obvykle scene, kdy manzel sel na fusku a ja zase vyvadela, odesel znechucene, ani nerekl ahoj. A ja brecela a brecela a rozhodla se definitivne. DOST!!! Zadne sceny, zadna zarlivost, vzdyt ani poradne neziji, v hlave mam jem same pitomosti, atd, atd...Tedy jasne a strucne DOST!!!Zadna zarlivost. To me taak unavilo, ze jsem usnula. Vecer me muz vzbudil, prisel domu a byl nejaky divny jako vzdy cekal vybuch a ja....nic... Byla jsem jako na prascich. Uplne klidna. Az jsem dostala strach, ze jsem se nejaak ochudila o emoce. Nic zadna zarlivost. A tak to slo den po dni. Ja se divila sama sobe a zacala se bat, ze mu budou me sceny chybet. On mi ddokonce zacal vycitat, ze ho nemam rada, ze jsem jina. Musela jsem ho zacit ujistovat. Nekdy jsem nejakou malickou scenu i zahrala, aby mel radost. Jsem s nim stale, nezarlim, co se mi nelibi, ci jemu si ted v klidu vyrikame a bud volime kompromis, nebo jeden z nas ustoupi. Zacala jsem si vazit sama sebe. Ted vim, ze zarlivost je nedostatek sebeduvery. Jde to, prestat zarlit, ale clovek se k ttomu musi sam rozhodnout v tech nejvetsich mukach. Uvedomit si v cem se nachazi a rozdodne si rict DOST! Skuste to a uvidite, co bude dal.

Nevim, asi bych s tim nesouhlasil. Odejde-li, budem mit moznost( spis pricinu) dotahnout internetovy flirt az na pokraj neceho, ceho...!?To uz zalezi na nasi predstavivosti.

Mila Zlato, z pohledu druhe osoby clovek vidi problem trochu odlisne, nez prave ten, ktereho se to tyka. Jana ma pravdu, ze jsi asi prilis tolerantni, z tveho prizpevku je dost zrejme, ze tvuj partner ti s nejvetsi pravdepopdobnosti lze a obstastnuje svou "kamaradku". Jsi preci nezavisla zena, mas taky svou hrdost, tak se nenechavej ponizovat jeho podlym chovanim a dej mu to najevo. Po 8mi letech partnerstvi by mel snad mit k tobe uctu a aspon ti rict na rovinu, ze ma jinou partnerku. Pokud nemas deti, urcite by se naslo nekolik nezadanych muzu, kteri by mohli nahradit tveho partnera - pro jedno kviti slunce nesviti. Jsem jeste dost mlada a prvni naivni velke lasky jsem mela uz ve 14 a byla jsem i v pozdejsich letech dost zklamana chovanim mych partneru, jejich podvadenim. Nema smysl se plne vazat v mladem veku - urcite se citis mlada, ne? Zacala jsem zit vlastni sexualni zivot a jsem jen stastna. Poznala jsem kouzlo bisexualni lasky. Sice jsem vystridala uz nekolik partnerek i partneru, ale za to jsem ziskala nadherne vzpominky a zkusenosti. Je mi jasne, ze svou situaci nebudes resit objevovanim sve bisexuality, ale zkus se zamyslet, jestli se plne oddat a byt zavisla na jednom partnerovi, je prave ta nejlepsi varianta. Pokud si chces o tvem problemu promluvit, tak se mi muzes ozvat na 0604/154 493

Asi jsi dost tolerantní, nebo já moc nedůvěřivá a žárlivá.Já bych ho hnala! Pokud bych ho vzala nazpět, jako ty/a to bych neudělala/, musel by se hodně snažit. A spát u své bývalé milenky..?To teda ne.Sama z vlastní zkušenosti vím, žila jsem se třemi partnery, že na ně často, i když jsem se současným partnerem spokojená, vzpomínám, a někdy, když nemám šťastné období, něco se mi přihodí,radši je nechci potkávat, vyhýbám se jim, protože mě nijak nikdo z nich neublížil a prostě mě pořád trochu přitahují...tak pozor na NĚJ!Zrovna včera se má přítelkyně rozešla se svým klukem po osmi letech.On jí zahnul v počátku vztahu, pak ji odprosil a vrátil se k ní i přes obavy a varování všech jejích kamarádek,že se to bude opakovat ho vzala zpět. Zopakoval to po osmi letech. Teď už by mu nikdy nevěuřila.Slepená váza už nikdy nebude tak krásná.

Jsem taky hodně žárlivá a vím to o sobě, že někdy až zbytečně.:-) Měli jsme teď s přítelem po osmi letém vztahu krizi v tom směru, že po jedné hádce (která však navazovala na půlroční tichou domácnost) jsem si zabalila nejnutnější věci a odstěhovala se. Myslela jsem si, že je to konečná a 3 měsíce bydlela jinde. On se mezitím s kamarádil s jednou slečnou K. a začali spolu chodit. S mými známými s kterými se stýkal a zjišťoval jak se mám mluvil o tom, že slečnu nemiluje, že mu dává jen záplatu na tu bolest, kterou já mu způsobila a že se tomu neumí postavit. Vrátili jsme se opět k sobě (je tomu měsíc) a já se bohužel nemohu ubránit žárlivosti na ni !! Ona je totiž bohužel z party přátel, s kterou on se často stýká. Občas si volají, když je nemocná, tak ji volá jak se má. Neustále mi tvrdí a chce abych pochopila, že jde opravdu jen o kamarádku, a že zatím nic není. Ale já si myslím, že jestliže k sobě něco cítili a spali spolu - nejde přeci na všechno hned zapomenout. Nebo se mýlím ?? Tento pátek dokonce po oslavě narozenin jednoho z party u ní spal (spolu ještě s 2 kamarády). Jsem slepá nebo jen málo tolerantní ??! Prosím, napíše mi někdo svůj názor ??

No, Filipe, rozumím Ti. Víš co já ten večer dělala? Byla s kamarádkou a jejím klukem v hospůdce, povídali jsme si, byli tam nějací studenti, hráli na kytaru a my zpívali s nima... Byl to moc pěkný večer. Já byla klidná, na hodinky se nedívala a přitom jsem věděla, že on je s ní... Kdyby mi to mělo přinášet až takové bolesti, že bych doma seděla a koukala na hodinky, tak bych poslechla pana Plzáka a rozešla se s ním. Takový vztah by mi přinášel víc trápení než lásky a radosti. Na druhou stranu, co jsem podle tebe měla dělat? Dát mu ultimatum? Jakým právem? Nebo mu zakázat někam jít? Myslíš, že by mě poslechl? Jednou, dvakrát možná ano, ale potřetí by stejně nevydržel. Vždyť zakázaného ovoce... Možnost navázání vztahů s jinými nesmí být přece nedostupná a nemožná, jinak se to může zvrtnout v pravý opak...

hmmm, tak jsem si tady pěkně početl... Překvapilo mě, že do téhle rubriky nenapsal svůj názor žádný kluk! Že by kluci nežárlili? :-)) Já žárlím, ale je dobře, že to nedávám nijak najevo. Asi není dobré si myslet, že máš partnera/manžela "jistého". Na druhou stranu je ale dobré si uvědomit, co vlastně muže a ženu k sobě poutá, jsou to hlavně pudy... Když oba mají pocit že "si jsou rovni", tak jim to může dlouho a dobře klapat... Žárlivost ale taky plyne z komplexů, že nejsemi tak "hezká, dobrá..." jak někdo jiný. Proto si myslím, že člověk musí být spokojený s tím "co má", tím se dá nakazit i partner! Je ale ubohé /a taky se mi to stalo/, když mi holka vyčítá, že jsem se na nějakou koukal /přitom jsem třeba jen zvedl oči od kafe, nebo jsem se otočil od ní/. Nemá smysl si nic namluvat a upřímně řečeno asi by to nebyl chlap, kdyby se nepodíval na hezkou holku /a holky nejsou jiné/. Simono: Ale na druhou stranu tolerovat klukovi rande s jinou, ještě aby se líbali a on jí hladil kožíšek, to je podle mě stejné jako skupinový sex. Při tom alespoň vidíš partnera, víš co dělá, něco se přiučíš a okoukáš a koneckonců užiješ si taky, ale koukat doma na hodinky a vědět, že se pusinkuje s jinou....????

Z vlastní zkušenosti mohu říct, že i můj přítel chodil se mnou a ještě si dopisoval s dívkou na netu. Řekli jsme si, že si vše budeme říkat, tak mě dopodrobna seznamoval s jejich vztahem. Můžu říct, že jsem zezačátku hrozně žárlila. Pak jsem si ale uvědomila, že tím škodím jen sama sobě. Že se nervuju. I přítel okamžitě zaregistroval tu změnu. V té době se už asi potřetí setkali. Byli spolu ve vinárně, pak se v parku líbali... Myslím, že to nám oběma moc pomohlo. Já jsem si uvědomila, že se ho dokážu vzdát a on zase, že mu dovolím, ať si to vyzkouší i jinde. Nevyspal se s ní. Když už jí rozepínal zip u kalhot, najednou ho to přešlo. A já mu opravdu věřím. Děkoval mi, že jsem mu to dovolila, že tím, že to neměl zakázané, přestalo to pro něj být zajímavé... Já si gratulovala, jak krásně jsem to zvládla. Jejich setkání nakonec vyvrcholilo její scénou, kdy mu vnucovala náš rozchod (ona o mě taky věděla). Nakonec ho tedy odradila sama... Co bych poradila té paní, která má stejný problém? Zkuste do manželství vnést také trochu romantiky. Začněte se zajímat, co manžel ve volných chvílích dělá, zaměstnejte ho buď dětmi, domácností nebo právě Vámi... Nebude mít čas na net. Navrhněte mu procházky, večeře ve dvou... Oživte Váš vztah. Možná manželův vztah Vám má naznačit, že manželství všední a je třeba ho okrášlit... Přeji hodně štěstí, hodně odvahy a sil! Opravdu Vám rozumím, chápu, že Vás to ubíjí. Ale vemte to jako výzvu k osobnostnímu rozvoji.

I laska přes internet je věc ošidná. Začíná to u nevinného flirtování přes internet a končí.... Měla by sis opravdu někam vyrazit sama (a nemusí to být zrovna s chlapem) a být pro něj tajemná a vrátit se pozdě večer. Uvidíš jak to zahýbá s jeho sebedůvěrou a najednou začne mít o tebe zájem a vyzvídat. Řekl bych, že v tomhle jsou chlapi hodně sobečtí a to co dělají sami (laškují s jinými) tak u svých protějšků absolutně, teď nevím jak to nazvat - netolerují. Když to tak uděláš párkrát, tak potom na nějakou "kamošku" na intertu rychle zapomene, protože mu bude vrtat hlavou kam si to zase šla a na internet nebu mít ani pomyšlení.

Ahoj, ja bych zarlila, myslim si, ze to je duvod. Ale asi neni dobre se rozcilovat. Mozna bych jen rekla, ze mi to vadi. A pak bych chodila nekam za zabavou, sportem a tvarila se tajemne.Nebo bych si na chatu taky nekoho nasla.Hlavne nedelat sceny a neponizovat se.Drzim palce.

Chtěla jsem se zeptat jesli má cenu žárlit na přítelkyni mého muže,kterou si našel na internetu,když vím jak si píší,jak něžně a romanticky.Slibujou si schůzky a podobné věci.Jsem vdaná sedm let máme dvě děti a tento způsob vztahu mně hrozně ničí,co mám dělat?Alena

cetla jsem tvuj problem, mam ten samy. Jsem se svym pritelem 24 hod denne..ale brzo se budeme vracet z ciziny domu a bydlet od sebe,on je nezavisly, vi ze jsme dal odsebe, ze v jeho meste nikoho neznam.Je na blond. ja jsem tmavovlasa astale vidim jak je ocividne vyhledava.Pritom jsme spolu uz 3 roky ale staledennodenne psychicky trpim, ze nevimco prave dela.Prosim napis a porad mi....diky K

Já jsem žárlivá také docela hodně. Myslím si, že přirozená odůvodněná žárlivost je na místě a je to projev zájmu o toho druhého. Ale ta přehnaná žárlivost vede k paranoidním myšlenkám. Znám to z vlastních zkušeností, už jsem to tak v našem vztahu přeháněla, že mi přítel řekl, že jsem paranoidní. A řekla jsem si dost, musím se sklidnit a chovat se trochu rozumněji. Začala jsem s vlastní terapií a docela to funguje. Víte co opravdu pomůže? Udělat sama sobě radost, věnovat se sama sobě, cítit se dobře a neodolatelně. Prostě být v pohodě a váš přítel vás bude milovat. Je třeba vědomí, že jsme lepší než všechny ostatní ( pro našeho partnera ). A tak když moc žárlíte a připadáte si sama nesnesitelná , seberte se a jeďte na víkend s kamarádkou na nějaký ozdravný pobyt krásy. Budete se cítit dobře a bude to z vás vyzařovat. Váš partner to vycítí a bude se držet VÁS. Když budete vyzařovat pozitivní vlny, muže budete přitahovat, když negativní, muže budete odpuzovat. Tak pozor!!! Hodně zdaru.

Žárlím. A to hrozně. Ten pocit mě každý den sžírá, když jedem v autě a manžel kouká po jiných kolemjdoucích, když zdraví všechny ženy ve městě..ehm,ehm,je totiž učitel v autoškole....!!Když nakupuje a prodavačky s ním laškují,jako bych tam ani nebyla, když si jede ke své bývalé pro syna na víkend a když mu ona volá....je toho prostě moc, zatím vím , že nemám důvod žárlit, ale co když jednou...Je to chlap a ti už jsou takoví..bohužel."Příležitost prý dělá zloděje".

Souhlasím úplně s Alenou, já žárlím na přítele, jen proto že mám strach že ho stratím, že se zakouká do jiné atd.. Je to vlastně strach z toho že bych pak zůstala sama, svou žárlivost se snažím krotit jen jak to jde, aby mě přítel kvůli tomu neopustil, ze začátku jsem žárlila na všechno i na modelky z časopisů co si zálibně prohlíží, máte někdo takové zkušenosti tak napište.

Mila Simco a vsichni ostatni,ja osobne jsem si prozila oboji - absolutni nezarlivost a takovou trochu vetsi zarlivost ze strany partneru. Myslim si si zadna zarlivost neni dobra a chorobna zarlivost take ne. Muj partner a nyni i manzel je zarlivy, tak asi normalne. A ja se musim priznat, ze me osobne to dela docela dobre vedet, ze tomu druhemu nejsem zcela jedno. Nes,i se to prehanet samozrejme, ale zarlivost je vlastne strach, ze by clovek o toho druheho mohl prijit, at uz vinou jeho samotneho, ci spis vinou okoli. Vim, ze muj muz by me nikdy nepodvedl, neopustil. Ne, nejsem naivni, ale znam jeho nazory na manzelstvi a jeho vychovani, ac neni verici, manzelstvi je mu svate, neco, co da spoustu prace, ale neco, od ceho se neutika pri problemech. Je to slib na doby hezke i zle, zdravi i nemoc... Ale i tak, kdybych si mela predstavit, ze by prece jen " pohlednul" jinde, citim zarlivost. Kazdy, kdo ma opravdu a zdrave rad, chce mit toho sveho mileho jen pro sebe. Laska je cit vlastne velmi sobecky... A z toho plyne ona zarlivost. Je to proste strach. Kdyz se to ale prehani, muze to vztahu naopak hodne ublizit, protoze ten, kdo je objektem zarlivosti muze zacit mit plne zuby neduvery, i kdyz jen on prece nejlepe vi, ze on nic spatneho nedela. To by i me po case prestalo bavit...Asi kazdeho.... Takze zarlivost urcite ano, ale neprehanet.

Napadlo mě, že by bylo dobré založit téma i o téhle mnohdy "těžké" psychické poruše. Trápí občas i mě. Hodně jsem o ní četla, snažím se s ní "bojovat", leč občas jí podlehnu. Partner mě bere takovou,jaká jsem, snaží se to chápat, ale já bych přece jen, pro svůj i jeho klid přestala se žárlivostí úplně. Ráda bych vyslechla názory jiných, možná stejně bojujích, jako já...