Žárlivost

Simčo, proč myslíš, že by neodolal, kdyby ho někdo sváděl? Co by to v tom případě znamenalo pro tebe?

Asi ne uplne ale omezit snad ano. Je to tvuj prvni se kterym takhle zarlis ? Nebo zarlis odjakziva? Duverujes mu ?

No je to pravda,kdyz si zodpovim na ty otazky,tak je videt,jak je moje zarlivost smesna,on nic takoveho nedela.Tedy alespon co vim,podle toho,jak se chova prede mnou...Vite,ja vim,ze je to muj problem,ze se nejspis trapim uplne zbytecne,ale proste se toho nedokazu zbavit.Kdyz je nekde,kde ja ne a vim,ze je tam spolecnost,tak si hned predstavuju,jak ho nekdo zacne svadet a on neodola...Delam si to sama,ale poradte,da se toho nejak zbavit?

Trefne otazky ... pomuzou ti rozresit tvuj problem.

A jaké pocity máš, když si představíš, že by se mohl setkat např. na večírku s jinými ženami či dívkami? A jak se chová on, flirtuje s nimi, nebo se jen pobaví a jde se dál? Co děláš v tu chvíli ty, když jsi např. s ním? Co si myslíš?

Je nám oboum s přítelem 26, žijeme spolu 3 roky a já jsem moc žárlivá,ačkoli mi k tomu přítel nedává žádný důvod.Vadí mi,když jde někam do společnosti,a já vim,že tam budou nějaké ženy,prostě žárlím pořád,téměř na kohokoli...Přítele moc miluji a nechci ho ztratit.Četla jsem,že většinou žárlí lidé,kteří mají nízké sebevědomí,ale tím já rozhodně netrpím,takže proč ta přehnaná žárlivost,kvůli které se často hádáme...??!Poraďte mi prosím.Díky.Simona

ahoj,Smajli,no myslim,ze pokud jste se takto opravdu domluvili, melo by se asi jeste rozlisovatz mezi necekanym vzplanutim a pominutim smyslu kdy se s nekym vyspis o dovolene nebo na vecirku a mezi dlouhodobeji udrzovanym vedlejsim vztahem, to chvilkove pominuti mysli,ktere vazne,vazne nemusi nic znamenat,ikdyz to zeny nechapou,muj muz me presvedcil,ze to opravdu nema nic docineni s laskou,ze muzi si jen neuvedomuji,jak moc je to proi jejich drahou zavazne,pro ne to zavazne proste neni, dlouhodobejsi vztah uz ale vzdycky neco znamena,tak to bych chapala, ze jste si rekli,ze o tom nebudete mlcet, no pravdepodobne budete,protoze neni zas tak lehke prijit a rict,vis milacku ja jeste pospavam s nekym jinym ale nic si z toho nedelej, nicmene taky bych byla pro se o tomto typu nevery dozvedet od manzela s tim, ze bychom se dohodli,co komu v te chvili vyhovuje a jestli se to bude resit ci se to necha tak,nez si nechat lhat a mazat med kolem huby ze jsem jedina. Mas pravdu,uzivejme si toho, co je ted a na budoucnost moc nemysleme, kdovi,co nam prichysta lepsiho ci horsiho nez konec stribrneho vetru

Kapko, snažím si užívat si těchto hezkých dnů, kdy jsme spolu a kdy se máme opravdu myslím rádi. Ale i tak chápu, že nic netrvá věčně. Dříve by mi to tu radost z toho kazilo, dneska mě právě tato skutečnost dokáže vyburcovat ještě k většímu pocitu štěstí. S přítelem jsem o nevěře mluvila, on sám říkal, že dříve se snažil být věrný proto, že to bylo společensky žádoucí (a ne vždy se mu to podařilo), ale v současné době se snaží být věrný z vnitřního přesvědčení. Myslím, že i on udělal na sobě kus práce a opravdu se snaží být věrný a zdá se, že s ničím konkrétním v budoucnu nepočítá. I když život vždycky ty karty tak divně promíchá, vid? Já mám spíš smýšlení ještě takové, že jsem věrná dokud je věrný on. Já vím, může to znít naivně, protože nevěra se většinou tají, ale my jsme si řekli, že kdyby se

Smajli, stejne tak ale nemuzem zahazovat, ze prece jen se to stat muze,je to proste padesat na padesat a moyna i vic,jak o tom furt tak premzslim uz delsi dobu, zacinam se vracet ke svzm starsim nazorum,ze vazne nic nestoji za velke trapeni, vzdyckz, VZDYCKY se nam v zivote stava to, co nejvic potrebujeme a to je pro nas to nejlepsi, pokud jsme hodne silne,zivot neni prericko, ale nejak to zvladame, jen slabym naturam zivot nepripravuje nic moc hroznyho, aby to prezili, a pokud ta zkouska bude roychod po mnoha hezkych letech ci naopak spousta let s jednim clovekem ci nevera nebo vsecko dohromady + kdovico jeste horsiho,musime nechat na osudu a hlavne si udelat kazdy den necim krasny dokud je nam dobre,at mam aspon na co navazovzt a vzpominat, az nam zivot zamicha karty, uz jsem se nazarlila dost,bylo to asi potreba, snad jsem schopna s tim skoncovat, doposud jsem nebyla a ani ted jeste nejsem uplne nezarliva,ale aspon se obcas soustredim i neco jineho,doufam,ze az mi zarlivost otravi zivot natolik, ze ji budu mit opravdu plne zuby,vzdam se ji uplne, ted jeste nejsem schopna, tak v pondeli,stredu patek zarlim a zbytek si uzivam,haha, no tak presne zozdelene to neni,zkus to takyme pomohlo si dovolit zarlit,dokud jsem se tomu branila, jako ze to je neco hodne trapneho,bylo to cimdal horsi,ze strachu ze me to popadne jsem byla tak nervozni, ze me to vayne popadlo,tak jsem spis dycky pozdeji radsi pocitala s tim,ze me to chyti a ouha jaka radost,kdyz me to obcas chyti jen trosku mej se kapka

Kapko, napsalas to moc hezky, mám stejného přítele jako ty. Taky jsem dříve neměla problémy se žárlivostí, ale s ním ano. Protože zrovna jako ty vím, že jsem sice jeho miláček, ale že po světě chodí spousta jiných žen... Taky mi nerozdává lichotky, zrovna tak třeba polibky. I tak ho mám ale moc ráda a vím, že jsem pro něj v jeho životě velmi důležitá. I přesto ale zůstávám při zemi a nedělám si iluze, že mohu být taky poslední...

pokud mate opravdu chorobnou zarlivost, bude to chtit psychologa, mozna to je trapas,nekam se obedant, ale podle me vetsi trapas jsou zarlive sceny, ja uz kaslu na to,jestli jsem nebo nejsem blazwen, je to uplne jedno, hlavne,kdyz se citim lip a neotravuju partnera. Kdyz si zlomim nohu, taky si ji necham osetrit, proc bych neudelala neco pro dusi, napoprve linka duvery a pak vzdy kdyz je to akutni,kdyz se potrebujes ted hned vykecat, vybrecet,pak psychoterapie,je to zdlouhave,ale neni to tak povrchni jako poradny,tam ti daji navod na asertivni chovani,ktery znas od pate tridy ZS,ty ale rozumove vetsinou vis, co mas delat,nezarlit, byt klidna,byt hrda na to,ze ze vsech tech krasek si nakonec vecer vzdycky zvoli tebe atd,psychoterapie je dlouha zaleyitost, ale zase se vyplaci,ikdyz je to trosku zastarala metodapokusd ta zarlivost je takova normalni,zdrava,nenicici vytah kazdodenim resenim jestli se podival nebo nepodival,je to jedno,patri to k zivotuja sama mam za sebou tri delsi vztahy,kdy me ani nenapadlo zarlit, byla jsem moc stastna, ze se me tento pocit netyka, pritom jsem mozna i mela duvod,ne,ze by se divali,proboha,ti kluci meli spoustu kamaradek,chodili s nima na kafe a me to nepsipadlo divne,jeden z nich byl spanel,denne pri kazdem setkani s nejakou znamou zenou ji poluibil na obe tvare, me libal parkrat do roka,vedela sjem to,ale mela jsem zarlit na zvyk one zeme?Ted mam rok kluka,na ktereho zarlim az nehorazne a proto to resim s psychologem,rozhodne se mi to zarleni nezamlouva.V cem je rozdil? Ti tri drivejsi kluci mi vzdycky dali pocit,ze jsem pro ne jedina volba,prestoze nejsem zadna kraska,byli ze me tzv navetvi nebo se tak aspon tvarili,zvůlaste spanel byl vyborny na reci o me krase a tak,no sranda,muj soucasny pritel,prestoze me asi ma rad nejvic z tech kluku a ja se snim citim nejlepe,se ze me proste odmita dokonale zblaznit,proste jsem jedinecna svou nedokonalosti,je mu se mnou dobre a proto se mnou chodi.tecka.dal to nerozpitvava.Zadne milacku ty jsi uzasna a podobne recicky,kdybych prece nebyla uzasna,nebyl by se mnou. Reci jsou pro nej jen reci,on je muz cinu, no a to je prave to, co ja nechapu,a proc se o nej tolik bojim-tedy o sebe ze me opusti pro hezci tvaricku. Nedavno jsem z nej ani nevim jak vydolovala par tech lichotek,ktere my zenske tak zereme,rekl je jaksi z povinnosti,takze neznely moc presvedcive,ale nekde mezi nimi bylo ono nezapomenutelne jak si vubec muzes myslet,ze se mi nelibis a ze bych te vymenil? Teba me vymeni,treba vymenim ja ho,ale je fajn vedet (nemyslim tusit, ale fakt to slyset,sice jsou to jen slova,ale delaji divy,aspon teda se mnou),ze to nema v planu. Najednou jsem zjistila,ze mi nevadi spousta holek, ktere se kolem nej motaji a vsechny se jmenuji kamaradka,navic zacinam mit radost z toho,kdyz se diva po ostatnich:kdyz chlap porad hledi jen na vas, pak neni tezke byt jeho mila,ale kdyz si vas (jakoze) vybira mezi ostatnimi,je to dokonce lepsi pocit,davno nemyslim na to,na co ci koho mysli pri sexu,myslim si sve

Mate nekdo z vas zkusenosti, resp. trpite nekdo chorobnou žárlivostí? Ja ano, a abych pravdu rekla, prestavam ji zvladat, zarlim na cokoliv a kohokoliv v blizkosti meho pritele, nici to nas vztah a mam strach, ze o nej prijdu...Ale jak to ovladnout? Je to silnejsi nez ja! Prosim o nazory a postrehy...snad v tom nejsem sama :(

Ahoj Jani,jsem mladá, poměrně atraktivní dívka. BOHUŽEL nevím, jaké to je, zažít dlouhodobý vztah. Nejspíš (určitě?) je to ve mě, ale vždycky uteču. První vztahy dopadly katastrofálně pro mě, posléze se situace obrátila a se svým přítelem jsem se rozešla já. Připadnu si jako zakletá princezna, jejíž prokletí spočívá v tom, že hledá a hledá..bez toho, aby našla. Můj nejdelší vztah trval 4 měsíce. Ráno jsem byla od 8 do 12 na škole, hned potom jsem odjela na brigádu, kde jem byla do 18. Před prací na mě každý den čekal přítel, se kterým jsem trávila čas až do raních hodin. Na víkendy se mnou jezdil na chatu..Byli jsme spolu pořád. Zpočátku se mi to líbilo, romantické vycházky, výlety a podobně byly skvělé. Jenže já, jakožto od přírody člověk chtějící svobodu a volnost, jsem se začala cítit omezovaná. Když jsem ale chtěla být jeden večer s rodinou, nebo na chatu odjet sama, hned byl oheň na střeše. Píšu to proto, že se divíš, že jen po 5 měsících už s Tebou nemusí být POŘÁD. Občas si připadám v některých myšlenkových pochodech podobná názorům mužů. Není to nic špatného, spíše Ti bude ještě vzácnější a po kraťoučkém odloučení se na sebe budete těšit víc. Můj přítel mi tenkrát dal ultimátum - on, nebo chata. Jednou jsem se "přemohla", ale nezvládla jsem nechat se vydírat. Dnes vím, že rozchod byl správný. Od té doby se motám mezi 2-3 týdenními známostmi a jsem z toho všeho nešťastná. Ze sebe, že nedokážu milovat. No, ale to už sem asi nepatří...

Ahoj aaa. Teda naprosto jsem se vzila do Tveho pribehu. Me by to asi nastvalo, ale ON za to nemuze. Ta kraska, ktera si dokazuje kdovico, si ho vybrala. No, co nadelas. Me se to radi.Ja bych to zkusila zkusila vzit v legraci a v duchu bych si myslela, jaka je to chudinka.Vem si, ze to je jeji obziva.Telo ji zivi.Ja, prestoze se zarlivosti mam take problemy, vzdycky se snazim(treba si i napisu) to, co se mi na me libi,co jsem dokazala v zivote a na co jsem hrda.Hlavu vzhuru a drz se! Ahoj

Mílá Simono. Se žárlivostí na modelky a podobné mám stejnou zkušenost. J8 žárlila i na jeho spolupracovnici, která byla o 15 let starší. Volala jsem mu na mobila z skrytého čísla apod. Byla jsem nesnesitelná, až mě nakonec nechal. Teď mám jiného přítele, vybrala jsem si o něco méně hezkého a už i má žárlivost je menší.

Jsem naprosto polosilena, kdyz se muj pritel kouka po jinych zenskych.Vim, ze je to negativni pristup a emoce, ale proste se toho nemuzu zbavit. Vzdycky me to nastve a skoro pokazde se pohadame.On tvrdi, ze se nediva a to me jeste vice rozzlobi.Nemuzu se toho pocitu zbavit.Dela mi i problemy se treba bavit o jinych zenach a pritom vim, ze by to mohlo vztahu jenom prospet.Mam uzkostny pocit, ze muj partner musi patrit pouze me a bojim se, ze ho takhle ztratim.Co bych mela zkusit delat, aby me ta zarlivost presla? Tesim se na Tvou radu.Sonja

Pro Katku:Ahojky, reaguji na tvůj příspěvek. Víš dlouho jsem nad ním přemýšlel a nalezl v něm spojitosti se sebou samým. Vím, že mnoha mužům asi teď tady nebudu hrát do noty, ale říkám si, že jseš asi dost silná. Stát se to mně a být ve tvé pozici, vím, zní to blbě, ale asi bych to nesl dost těžko. Já vím, že jsem hrozně moc žárlivý ale opravdu hodně. Hrozně mě to ubíjí a mám v plánu zajít za psychologem. Snad právě proto mi tato povaha nedává na výběr. Já vím, že máš svého partnera ráda a že Ti ubližuje už jen pocit jeho případné nevěry. Proto říkám, zkus jít na to s nadhledem a využij svého věku. Jseš oproti němu o hodně mladší. Tak toho využij!! Vím, asi se ptáš jak, ale nemysli si, i Tvůj přítel si je toho vědom a pokud Tě má upřímně rád tak si to uvědomí a snad se bude na ulicia jinde chovat jinak. Žárlivost je o nedostatku sebedůvěry, jak už tady bylo párkrát napsáno. Takže se sexy oblékej, buď milá na okolí a dej svému příteli najevo, že pro Tebe není pupkem světa (i když možná je :-) ). Věř mi, výsledky se dostaví. A co se týče jeho nabídky, abys byla přítomnan fotografování. Možná Tě jenom zkouší a doufá, že odmítneš. Ale přesně toto musíš udělat. Odmítni to!! Nesmíš mu dát V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ najevo svou žárlivost. Doufám, že mě chápeš a že Ti to aspoň trochu pomůže. Takže Ti držím pěstičky. A až nastane chvíle kdy poznám, že lidi jsou tady přátelští a chtějí naslouchat, tak se rád svěřím se svým problémem. čauky

Pro Šárku:Sice nevím,jestli je odpověd stále aktuální.Sice neznám Tvého partnera,takže posuzovat zda-li je Tvůj partner věrný či ne není na místě. Nicméně k "výkonům" - třeba u mě,mám chuť se milovat se svojí partnerkou,ale když jsem přepracovaný, tak ho sice mám jak z Pb., ale pak holt bych radši dělal něco jiného než se milovat a je to slabší.Taky je prokázána nižší sexuální výkonnost u sportovců, což souvisí s produkcí hormonů atd...Takže buď to chce jiného přítele nebo si na to zvyknout.

Plně s Tebou Janičko souhlasím.Jenom bych něco maličko dodala. To, že někdo omlouvá svou žárlivost velkou láskou k tomu druhému je ubohé a omlouvá tak především sebe samého před sebou. Dokud si člověk nepřizná především sám sobě, že trpí žárlivostí, nikdy se nezmění.

Myslim,ze nadpis mluvi za vse.Na druhou stranu,nechci mluvit pouze o zarlivosti.Takze:Vztah s mym partnerem trva nyni uz skoro dva roky.Me je dvacet let,studuji. Pritel je o 12 let starsi,takze je zde trosku vetsi vekovy rozdil. Vetsinou nam to neprinasi moc problemu,ale pokud ano,tak to opravdu stoji za to...A obzvlast co se tyce zarlivosti.Nerikam,ze zarlivost je otazkou veku,ale jelikoz jsem pred timto vztahem mela jen jednu zkusenost( a to mi byl expritel cely nas vztah neverny ,ja to samozrejme nevedela a nyni souhlasim,ze jsem byla opravdu nezkusena mlada 'krava'),zrejme se na vse stale divam moc mladyma ocima a porad jeste 'dozravam',jak mi muj pritel nekdy sam rika.Ale moje zarlive chovani na cokoli,co se tyce jine zeny, nevzniklo jen tak.Muj pritel je totiz modni fotograf.Nekdy mody ,nekdy aktu.Po celou dobu , co jsme spolu ,se hadame,kdyz prijde rec na toto tema.Musim ale rici,ze cim jsem starsi,snazim si udret chladnou hlavu a pokud ho miluji ,mela bych respektovat jeho zaliby ,jeho povolani.A pokud je silnejsi muj odpor k jeho praci,nez laska k nemu,neni o cem mluvit a mela bych vztah ukoncit.To je vse logicke ,ale rika se to lehce,tezsi je udrzet se pred vybuchem zarlivosti.Jelikoz s nim chci zustat i nadale,musim se naucit ovladat,protoze i on ma jen jedny nervy.Nechci tu prosit nikoho o radu,ci rozebirat muj vztah.Musela bych se stydet za to ,ze nejsem schopna si o tom pohovorit s mym pritelem.Ale byla bych rada za par nazoru nezavisleho pozorovatele.Problem zacina,kdyz spolu jdeme jen po ulici a on nevynecha ani jeden pohled na kazdou zenskou,ktera vypada alespon trosku zajimave,vsak vite,o cem hovorim.Take vim,ze tohle je 'nemoc' skoro kazdeho chlapa,ale v jeho pripade je to trosku posilnene jeho povolanim, jeho zalibou fotit zeny,divky.A pokud jde o to pokukovani,mam to brat jako deformaci z povolani...Ma pry slabost pro zeny,myslim tim jejich krasu,ne po strance vyfotit a uzit si s dotycnou.Ne,takovy on opravdu neni.To bych uz prehanela,ma proste rad svoji praci.Ale proc sakra tento druh prace..Co se tyce jeho touhy,to uz mu do hlavy nevidim.A to je ten nejvetsi problem.V nasem vztahu se nestalo zatim nic jako je nevera atd..Ja nejsem zadna modelka a opravdu po nicem takovem netouzim.Jsem uplne normalniho vzhledu i mysleni a vdycky jsem o sobe mela primerene mineni.Nyni se ale moje sebevedomi snizuje a proto nastupuje pocit zarlivosti. Moje predstavy jsou typu:co kdyz ho zaujme nejeka zenska po strance fyzicke ,tak i mentalni.Tohle muze v zivote nastat kdykoli,ja vim,ale v tomto povolani ma clovek kolem sebe v pritomnosti trosku vice toho opacneho pohlavi-zen.Dale chci podotknou,ze muj pritel nyni nefoti nikoho.delo se tak pouze ze zacatku naseho vztahu.Ma ale v planu znovu zacit a ja uz zarlim predem.Dale jsem si take vedoma,ze toto vsechno je i otazkou duvery.A to je to nejdulezitejsi a my to oba vime.Ale kdyz prijde nekdo treti,k cemu mi bude ,ze mu budu verit,kdyz ta jina muze znicit nas vztah.Ja takova nikdy nebyla a vim,ze se nekdo i zhrozi ,pokud si precte muj problem,a proto bych se rada z teto hloupe situace nejak dostala.Nejak si znovu zacit verit a chovat se jako normalni clovek.jak uz jsem psala,partnera moje sceny taky nekdy vycucavaji.Pozor,nejsem zadna hysterka ,ale rada si nekdy dloubnu,ci ulevim nejakou poznamkou.S pritelem spolu uz pres rok bydlime.Nechtela bych nas vztah nejak znicit,moji zarlivosti ho ohrozuji vic nez dost.Davam tim tak najevo,ze duvera je pro me tabu,ale tak to neni.Musim si jen znovu zacit verit a mozna i zmenit fakt,ze pritel si je se mnou az moc jisty...Pisi toho hodne najednou,ale snad je vse pochopitelne.Mozna jsem trosku poznamenana z predchoziho vztahu,jak uz jsem je neco malo zminila.Jak se mam s tim vsim vyporadat,neznicit vztah a presto byt stastna?Na druhou stranu,kdyz mi partner nabizi,abych s nim byla v budoucnu u samotneho foceni,asi bych se mela nad vsim poradne zamyslet a trosku se zmirnit.Ale jak rikam,vse se rika vzdycky lehce...Katka