Utrpení v Africe
Její stav je strašný, tato keňská žena trpí při každém kroku
bolestmi, sípe a musí se přemáhat, aby mohla mluvit alespoň
šeptem. Benta Adhiambová má AIDS.
"S dobrou životosprávou přežije roky," říká zdravotník John
Warah ve slumu Kibera v Nairobi. "Jenomže Benta nic nemá, je to
tedy otázka několika měsíců," dodává.
Žena středního věku, matka několika dětí, pomalu umírá. To je
v Africe běžný scénář. Snadno léčitelné nemoci pustoší nejchudší
světadíl, ale místní zdravotní péče buď vůbec neexistuje, nebo je
podprůměrná či příliš drahá, a dostupná tak jen elitě.
V Africe jsou lidé jako Adhiambová všude, často jen kousek od
opevněných paláců místní elity. Místním boháčům stačí nasednout
do letadla a zaletět si na Západ za svým vlastním doktorem.
Státní nemocnice jsou přeplněny, nedostatečně vybaveny a bez
dobrých lékařů.
Na celém světě je 38 milionů HIV pozitivních nebo nemocných
AIDS, v Africe žije 25 milionů z nich. Malárie zabije africké
dítě každých 30 sekund. Více než čtvrtina nemocných tuberkulózou
žije v Africe.
Vzácné viry, jako jsou Ebola a Marburg, vznikly v Africe a
děsí média a lékaře po celém světě. Ale existují zde i další
nemoci, které nezaplňují přední stránky novin - průjem si denně
vyžádá mnoho mrtvých. "Patnáct tisíc Afričanů zemře každý den na
vyléčitelné nemoci," napsal nedávno Bono Vox z U2.
Chudoba je samozřejmě podstatou afrických potíží se zdravotní
péčí. Nedostatek čisté vody, léků, úbytek odborníků, vzrůstající
populace a korupce jsou jen krátkým výčtem faktorů ovlivňujících
místní situaci.
Již dříve se ozývaly hlasy volající po změně. Ale
pravděpodobně nikdy nedosáhly celosvětového ohlasu jako před
červencovým setkáním skupiny G8 ve Skotsku.
Africká komise, sponzorována Británií, požaduje, aby sedm
miliard amerických dolarů bylo ročně určeno na zdravotní péči.
I když se tak stane, pro Adhiambovou je příliš pozdě.
Prozradila, že tuberkulózou se nakazila dříve než virem HIV.
Sama živí tři děti, ale musela přestat pracovat - prodávat
ryby. Dluží nájem za sedm měsíců a nemá nic než šálek čaje denně,
takže ani nemůže brát léky, které dostala od americké humanitární
organizace. "Nemám nic. Žádný cukr, mléko, dokonce ani mouku,"
stěžuje si návštěvníkům.
V Kamerunu Marie-Noelle Edjangueová rodila jako nezletilá na
cestě do nemocnice. "Prosila jsem sestru, aby se nejdříve
postarala o mé dítě. Chtěla po mě 100.000 kamerunských franků
(asi 4600 korun), aby mohla sehnat inkubátor," říká.
Edjangueová měla v tu chvíli pouze polovinu peněz, a tak
sestra odešla. Mariin soused přinesl zbylou částku o dvě hodiny
později. Ale bylo příliš pozdě - dítě zemřelo.
V Rovníkové Guineji obchodník Momo Fofana říká, že jeho
těhotná žena zemřela, protože si nemohl dovolit předpis za
300.000 guinejských franků (asi 2000 korun). "Přes to, že bylo
pozdě, okolo třetí ráno, vzal jsem si taxíka a jel si půjčit od
přátel. Ale když jsem se vrátil, moje žena byla mrtvá."
V Kinshase, hlavním městě Konga, jsou pacienti fakticky
uvězněni v nemocnici, dokud nezaplatí všechny své účty. Někteří z
nich se snaží během návštěvních hodin utéct.
Podél hranice Rwandy je mnoho místních žen HIV pozitivních
nebo nemocných AIDS, protože byly znásilněny během genocidy v
roce 1994. Lékařů je zde pouze 200, tedy jeden na 50.000 lidí.
V Malawi ve městě Blantyre zdravotníci nechávají podvyživené
a nakažené děti spát na podlaze kvůli nedostatku lůžek. "V noci
je tu velice chladno... Děti se k sobě tulí a udržují si tak
teplo," tvrdí dětská lékařka Jane Ellisová.
V nejbohatším africkém státě, Jihoafrické republice, jsou
státní nemocnice na pokraji zhroucení. Země má v přepočtu na
celou populaci nejvíce HIV pozitivních či nemocných AIDS na světě
- pět milionů z 45 milionů. Nevládní organizace se snaží zaplnit
mezeru ve státní správě, ale nemohou být všude.
Ale vše není jen zkáza a zmar. Množství projektů ukazuje, že
při správném financování a rozdělování darů, se situace může
zlepšit.
Například Eritrea od roku 1999 snížila nákazu malárií o 85
procent, částečně díky vládní distribuci sítí proti komárům. A v
Ugandě snížily počet HIV pozitivních nebo nemocných AIDS
přibližně na sedm procent z 30 procent v některých oblastech země
ještě na počátku 90. let, a to díky státnímu vzdělávacímu
programu.
Zdroj: ČTK
Komentáře
Stačí se podívat na snímky cca 100 - 150 let staré z pionýrských výprav po Africe. Všude se to hemží osvalenými domorodými "primitivními" bojovníky. A dnes? Bída, kost a kůže, podvýživa. 3 - 4 generace a z lidí jsou trosky. Zavinili si to sami? Kdo jim dal zbraně? Kdo jim vnutil cenu zlata, stříbra, diamantů? Kdo z nich udělal otroky? A korupci si nevymysleli sami, tu se naučili od kolonizátorů. Každý z nás, přátele, Africe hodně dluží. Zkuste si přečíst něco od Holuba nebo Livingstonea než začnete kafrat vo tom, že si za to můžou sami, protože jsou přemnožení. Tomas
- Odpovědět
Pošli odkaz