Deprese

Adame , prosim Te ozvi se mi.Vidim,ze nejsem sama,kdo trpi dlouhe roky touhle nesnesitelnou chorobou.Je mi taky pres dvacet let a utikaji mi nejhezci roky zivota.Tahle nemoc me doslova nici.M.....

Mily Adame.Cetla jsem Tvuj prispevek.Mam presne podobny problem jako ty.Trpim depresemi uz tri a pul roku v kuse.Je to hruza,jsem na dne.Momentalne jsem v Olomouci na psychiatrii.Mela jsem uz plno antidepresiv a nic vubev nezabira.Jen prezivam vsechny dny a modlim se,at to nekdy skonci ta deprese.Pokud ctes me radky,ozvi se mi v tomto diskuznim foru.

Pajko,tvá poslední věta: máš ji(pp) je dost výstižná, nemyslíš?Báře nic nechci vsugerovávat,naopak mi připadá, že ty chceš lidem vsugerovávat pp.Nezlob se, ale přečti si pozorně Bářin příspěvek: má změny na EKG, užívá nitroglycerin spray, a ty ji řekneš: máš pp, znám to, já ji mám taky. Je to od tebe dost nezodpovědné.Proboha, já přece neříkám, že má infarkt! Ale proč je tedy doma na neschopence? S pp? Nesváděj prosím tě všechno na pp.Já věřím, že je to nepříjemná psychická porucha, ale mohlo by se stát, že by dotyčný také mohl něco zanedbat tím, že si řekne. aha mám pp, srdce je v pořádku, tak není třeba žádné vyšetření. To se mi zdá dost nezodpovědné.

Heleno, máš pravdu, že je těžké uprostřed ataky dělat věci, o kterých mluvím. Jenže, jakmile se přinutíš, začne se psychika vracet do normy a nebo přinejmenším se tam vrátí rychleji.

Lado, mohla bys uvést větu, ve které stanovuju diagnózu? Říct o něčem, že vypadá to na... nerovná se přece konstatování. Možná Tě naše debata provokuje, ale zavírat oči a tvářit se, že problém jménem panická porucha neexistuje, se mi jeví dost zcestné. Nevím, o co Ti jde. Chceš snad Báře vnutit přesvědčení, že srdce ji skutečně bolí od infarktu? Pokud má člověk bolesti, ještě nemusí mít nepříčetný strach, který ho omezuje v normálním životě. Jsou lidi, kteří mají skutečně infarkt a nebojí se přitom. Panikář se bojí, klepe se strachy a stačí mu k tomu většinou velmi málo...

Ahoj Báro,Pajka a Katy už ti stanovily diagnozu-panická porucha, ale já si myslím a stále to opakuji, že se o panickou poruchu nemusí jednat. Jak to Pajka prosím Tě poznala? Podle toho, co píšeš? To se mi zdá strašně jednoduché. Já si myslím, že ta panika u tebe nastoupí až po uvedených obtížích.Bylas u lékaře, tak ti něco musel říct-píšeš, že máš změny na EKG, řekl Ti k tomu něco?Taky by tvé potíže mohly být od páteře. Jedna lékařka mi kdysi říkala, že několikrát vyjížděli jako záchranka k lidem, co se třeba vůbec nemohli nadechnout, měli svíravé bolesti na prsou-a bylo to od páteře.Já vím, pokud má člověk zdravotní potíže-a se srdcem jsou obzvláště nepříjemné, zaručeně musí pěkně zpanikařit, má přece strach. Ale to podle mě není panická porucha. Protože tady je příčina a od toho se odvíjí strach.Jediné s čím souhlasím s Pajkou je to, že by ses měla naučit odpočívat a relaxovat. A ležení podle mě relaxace je.Nech se pořádně vyšetřit a věř lékařům. Držím Ti palce. Lada.

ahoj,náhodou jsem sem zabrousila a přečetla si pár posledních příspěvků...taky jsem trpěla panickými ataky (skoro 2 roky - hrůza!!!) a musím oponovat, že to postihuje aktivní, společenské a "neposedné" lidi, já sama jsem klidná, mírná, introvertní, tzv. typ "leklá ryba". I když je fakt, že vnitřně dokážu být šíleně nervozní a roztřesená. Na ataky mi pomáhal jenom prášek - nějaké sprchování, čtení nebo dýchání - vůbec! Když jsem se snažila klidně ležet a zhluboka dýchat, dostávalo se to naopak do ještě větších obrátek. Měla jsem vždycky hrozný strach, že dostanu oběhový kolaps - otékaly a modraly mi ruce, nemohla jsem dýchat, bolelo mě u srdce atd., to asi znáte. Pomohlo mi když jsem ubrala práce a pak jeden léčitel.

Báro, Tvá odpověď jen potvrzuje, že neumíš relaxovat, aktivně odpočívat, radovat se z volného času a vychutnat si ho, vše do sebe nepěkně zapadá, jsem přesvědčená: máš ji (PP), znám ji... Dobrou noc

Díky Pajko a Katy.Jdu do hajan.Zítra se ozveme.ahoj.Jo ještě odpověď,co dělám,když mi je dobře.Je to podivné ale ležím!!!!!Pokud do jde spím,jinak prostě ležím.Protože nemám chuť doma cokoli dělat.Ahoj zítra.Bára.

Snažíš se přeladit mysl, uklidnit rozklepaný prsty, vyděšenou mysl a zrychlený dech, který přesycuje organismus kyslíkem a nastává kolotoč, kdy ještě více připravuješ tělo na "boj-útěk", který se ovšem nekoná. Soustředit se na jednoduché dechové cvičení: osm dob dlouhý nádech do břicha, osm dob dech zadržíš, osm dob pomalý dlouhý výdech. Opakovat, počítání přelaďuje mysl, dýcháním vydýcháš přebytečný kyslík (někdy se to řeší dýcháním do sáčku), chemie v organismu se dává do normy, s tím mizí i strach. Můžeš si masírovat kůži, dát sprchu, něco číst, psát, poslouchat hudbu, donutit se zpívat, mluvit, myslet, opakovat si, že už to tu bylo a nic se nestalo, vzít si lék, pokud ho máš... Párkrát zvítězíš a strachu ubývá. Je to jednoduše přetěžké, když člověku ta mrška otravuje život...ale vyzrát nad ní lze :)

Je možný a není divný,že tě ta bolest budí.Je to začarovaný kruh.Čím častěji máš bolesti,tím větší strach a následkem toho ti tělo odpoví ještě větší bolestí.Já byla na neschopence rok,je jasné,že ti práce chybí,nikdo nechce,abys přestala pracovat,ale musíš se naučit po práci relaxovat.My měli v léčebně každý večer půlhodinový relaxační cvičení.Hudba,mluvení..prodávají se i konkrétní CD kde ti navozují pocit klidu a uvolnění.Ale chce to fakt trpělivost.Než sem se to naučila,myslela jsem,že se scvoknu.Myslím,že u tebe je to hodně o tom,že neumíš vypnout,jsi přesně jako ta spolupacientka.Ta než jí na to doktorka přišla chodila v léčebně okopávat záhonky,myla nádobí,prostě děsný.My hráli karty a ona okopávala rajčata a sela trávník.No schválně,co děláš když máš neschopenku a je ti zrovna "dobře"?

Tak to sedí!!!! Myslím ten společný jev.A najednou bum. CO? dobrý.Začínám chápat,ale pořát mi tam nějak nesedí ty bolesti a k tomu ještě na prsou.Víš,to jsou ty pochybnosti=infarkt může být nebo ne,páteř - ´to by bylo lepší než ten infarkt a když to příjde tak panika.Fuj.

No,jestli to takhle funguje,tak to bych brala i bych si to logicky mohla zdůvodnit.To by souhlasilo.Podvědomí - ano.No a co dál??Sice si řekneš,je to brnkačka,nic mi není,bolest nebude-ale ejhle ona přijde jako smrt??? co dál....

Není to divné, ataky přicházívají nečekaně a taky přímo ze spánku. Myslím, že jsou nejzákeřnější, protože člověk nemá šanci se na ně připravit a pevně se jim postavit. Radím Ti, začni s tím rychle něco dělat. Největší mrcha je "přechozená" panická porucha. Nepříjemné pocity se zavrtají do podvědomí a o to déle a s větší námahou se jí pak člověk zbavuje. Je třeba na ní jít rychle, odhodlaně, rázně a bez předsudků. Společným jmenovatelem "panikářů" je nezkrotná aktivita, společenskost, úspěšnost a dokonce i to, že na své okolí působí dojmem energických, schopných a vesele zábavných lidí...

Já sem se ptala své psycholožky,proč se mě to děje.Řekla mi,že jsou dva důvody.Buď se tělo už předem brání,abych je vystavila stresu např.:mám jít do práce a vím,že to bude zápřah.Telo si řekne "už jsem toho mělo dost,tak si omdlím,bude muset zůstat doma a já si odpočnu" :) Nebo byl kolotoč v práci a vůbec ses nezastavila,muselas vypnout všechny síly,abys to zvládla.Když přijdeš domů,je po všem a můžeš vydechnout.A najednou to přijde:bolest na prsou nebo něco jiného čím si tělo po prožitém stresu uleví.Mám v tom zatím ještě trochu zmatek,ale řekla bych,že to opravdu funguje na základě našeho podvědomí,protože jsou to stavy,kderý svou vůlí nedokážeme ovlivnit.

Sice máš pravdu, vlastně určitě máš pravdu, ale jak tu paniku ukočíruješ,když najednou na tebe přijde bolest,která je stejná jako infarkt,takže vlastně to může býtinfarkt a ty se s tím musíš vypořádat.Tak za prvé: bolest je tak úporná,že si myslíš,že je tvoje poslední hodinka a dále pak ta panika.Pokud bude bolest,neni možné/podle mě - laika/panice se vyhnout.Prostě si myslíš,že všechno končí.Je tato myšlenka zcestná??Bojíš se.Strach má každý člověk,ne?Asi si něco budu muset o tom přečíst,co??

Báro, panická porucha není katastrofa. Je to Tvůj strach, stav mysli, který jsi schopna, když pochopíš, co, proč a jak se v Tvém organismu odehrává, ovládnout, dostat pod kontrolu. Ruku v ruce s tím vymizí i nepříjemné příznaky včetně strachu. Ale k odborníkovi bych zašla. Jsou lidé, kteří, když ji zachytí a řeší v počátku, nepotřebují brát antidepresiva, bez terapie to však nezvládneš. Minimálně je třeba, aby Ti někdo, v krajním případě příručka pro postižené, ukázal cestu.Záměrně se vyhýbám označení nemoc, protože panická porucha je prostě "pouze" porucha :)

Jo ještě jsem zapoměla napsat,že včera mě vlastně ta bolest vzbudila, což je divné,ne??

No to je právě to.Odpočívat neumím.Práce mi moc a moc chybí.Protože jsem od té doby na neschopence.Neumím marodit.Je to už bezmála 2 měsíce.Myslím,že se začínám pozorovat a tím je hůře.Neni to na umření,ale v okamžiku těch bolestí to od toho daleko nemá.No nevím.

Nemáš se za co omlouvat.Je to bezvadný,alespoň pro mě,protože jsem úplný laik, co se týká nemocí.Proto jsem tak zaskočená.Zajímá mi jaký mechanizmus tu bolest u mě spouští????Proč.Sice na EKG jsou nějaké změny,ale není to infarkt,přesto bolesti pokračují.Určitě si tvoje doporučení přečtu.Je to ale hrozný.Když to tak bezmeš ještě do nedávna jsem byla celý život zapřažená v zaměstnání,celkem dobře zajištěná a najednou bolest člověk je bez života.No uvidím. %Cauky