Čekanka obecná (Cichorium intybus)
Sběr a zpracování drogy
Pro farmaceutické účely se sbírá především kořen planě rostoucích rostlin, méně často také nať.
Kořen:
- Doba sběru: září–říjen
- Kořeny se vyrývají rýčem, omyjí se a rozřežou na cca 15 cm dlouhé kousky
- Sušení: na stinném místě nebo lépe umělým teplem do 50 °C
Popis kořene:
- jednoduchý nebo větvený, válcovitý až vřetenovitý
- délka až 30 cm, průměr do 15 mm
- barva žlutohnědá až světle hnědá
- suché kořeny jsou slabě kroužkovitě zvrásněné
- téměř bez pachu, hořké chuti
Kořenová droga nesmí obsahovat jinak zbarvené kořeny ani zbytky nadzemních částí.
Nať:
- sbírá se v době květu od července do září
- suší se ve slabé vrstvě bez obracení, na suchém a stinném místě
- suchá droga má zelenou až šedozelenou barvu, květy při sušení zbělají
- kvalitu snižují zhnědlé části a zbytky stonků silnějších než 5 mm
Obsahové a účinné látky
Hlavní účinné látky jsou obsaženy v mléčné šťávě rostliny.
- terpenické a glykosidické hořčiny (podporují chuť k jídlu, trávení a vylučování žluče)
- inulin (až 15 %) – zásobní polysacharid složený z fruktózových jednotek
- třísloviny
- manit
- kaučuk
- cholin
- arginin
- minerální látky
Inulin:
- bílý, bez chuti a zápachu
- špatně rozpustný ve studené, dobře v horké vodě
- používá se jako výživa pro diabetiky
- slouží k výrobě fruktózy
- využívá se jako diagnostická látka při měření glomerulární filtrace ledvin
Dalším zdrojem inulinu je např. oman pravý (Inula helenium L.), pěstovaná hvězdnicovitá rostlina původem z Asie.
Léčebné použití
V lidovém léčitelství se z kořene i nati připravuje odvar:
- dávkování: 2 čajové lžičky drogy na šálek vody
- užívá se 2× denně
Účinky:
- čistí krev
- podporuje vylučování žluče
- podporuje tvorbu žaludečních šťáv
- zlepšuje trávení a chuť k jídlu
Používá se při:
- nechutenství
- žaludečních potížích
- zácpě
- onemocněních jater
- žlučových kaméncích
Zevní použití:
- obklady při kožních zánětech a vyrážkách
Význam v potravinářství a historii
Dnes má čekanka větší význam jako pěstovaná rostlina.
- čekankové puky se používají do salátů
- připravují se vařením nebo dušením na másle
- slouží jako zimní příloha k masům
Již od 17. století se čekankové kořeny používají k výrobě kávovin. Pražením dochází ke karamelizaci inulinu a cukrů, vzniku tmavého zbarvení a uvolnění aromatických látek, přičemž část hořčin se rozkládá.
Význam čekanky výrazně vzrostl na počátku 19. století, během napoleonských válek, kdy byl omezen dovoz kávy a třtinového cukru do Evropy.
Jako zelenina byla čekanka známa již ve starém Egyptě. Řekové a Římané pěstovali příbuzný druh štěrbák zahradní (Cichorium endivia L.), jehož kadeřavé listy se dodnes používají jako salátová zelenina bohatá na vitamín C.