Existuje Bůh?

Samozřejmě že existuje. Důkazem je, že na ní kázal (nebo přednášel) Václav Klaus.

Bohužel já znám pouze 4...Nevim, jaka pravidla logiky znas, ale nemyslim si, ze k pochopeni meho predchoziho prispevku je potreba jakehokoli vzdelani v logice.

Pokud vim, logika je deduktivni disciplina, ktera se dokazovanim pravdivosti jakychkoli premis nezabyva. Ukazuje pouze, k jakym dusledkum vede, kdyz jsou jednotlive premisy pravdive, ci naopak nepravdive.

zda má důkaz, že existuje...> Tázat se kohokoli,
zda má důkaz, že existuje VŠE???

Ruzna nabozenstvi nabizeji svym vericim i daleko mene samozrejma a daleko kontroverznejsi tvrzeni, nez pouze to, ze existuje VSE.

Nektera nabozenstvi (respektive nektere proudy v nich) napriklad predpokladaji existenci boha jako jakehosi vsemohouciho otce, tvrdi, ze Jezis je synem takovehoto boha otce a ma lidskou i bozskou podstatu, ze byl pocat z panny, po sve smrti byl vzkrisen, pote vystoupil na nebesa, odkud se vrati zpet na zem, aby zde soudil zive ci mrtve.

Myslim si, ze takova (a mnoha podobna) extremni tvrzeni by mela byt dokazovana temi, kteri neco takoveho tvrdi.

Jinak pokud jde o ztotoznovani boha s universem, uz jsem k tomu rekl svoje. Jakmile jiz je universum oznacovano slovem "universum", je zbytecne zavadet jeste navic i slovo "buh" k oznaceni tehoz.

> Důkazy pak může...bych raději pomlčel,může tak činit i tvůj vlastní mozek.

> Důkazy pak může... zda má důkaz, že existuje VŠE??? No když v tom vidíš zdravý rozum,budiž.

a je jich ne málo, VĚŘÍ,...> Důkazy pak může chtít jen zfetovaný nihilista.

Tazani se po dukazech patri k dobrym zvykum tech, kteri nepostradaji zdravy rozum. Naopak ti, kterym chybi, se radi nechavaji opijet rohlikem od svych predku, kazatelu a fararu.

Člověk má rád své věci...> Člověk má rád své věci jisté. Co má v hrsti, co uchopí a drží, to považuje za jasný majetek svého života. A přece je v životě mnoho věcí, které takto uchopit nelze a které jsou přes to pro nás svrchovaně důležité. Jsou to především lidské vztahy, něco, co pro zdravého člověka vytváří základní předivo jeho života.

Prave o vztazich budou ruzni bohoslovci a kazatele recnit cele dny, a psat o nich stohy traktatu. Budou pouzivat zamerne kluzke, vagni formulace, aby jejich slova nemohla byt kriticky analyzovana a posuzovana. Nebudou apelovat na lidsky rozum, nybrz na lidske city, pudy a instinkty.

Mnoho jinych temat - vedle nejakeho "spolecenstvi" a "vztahu" - uz jim k jejich recneni ani nezbyva. Drive si osobovali narok na vyklad historie celeho universa, zeme a zivota na ni, a povazovali se za ty, kdo vedi, kam universum, zeme a zivot smeruji. Vedecke poznani poslednich staleti je vsak mnohokrat nachytalo na hruskach a postupne vytlacilo z podobnych oblasti a temat. Proto dnes radeji vagne, nezavazne a "neskodne" recni o nejakych vztazich a jakemsi spolecenstvi.

Jejich recneni o vztazich je vsak bez jakekoli substance. Krome staletych zkusenosti ohledne toho, jak s lidmi manipulovat, o lidech zase az tak mnoho nevedi. Recnice vagne a nezavazne o vztazich, nerozumi lidem jako nositelum a prusecikum mezilidskych vztahu. Kam se hrabou na prirodni vedy nebo experimentalni psychologii.

Tak. Jak to víš, že bůh... a je jich ne málo, VĚŘÍ, že BŮH jest vše. Důkazy pak může chtít jen zfetovaný nihilista.

Tak. Jak to víš, že bůh existuje?
Důkaz máš?
Ne?
Tak proč kecáš že existuje?

Pokud tam nepřidáš slůvko VĚŘÍM (věřím, že Bůh existuje a proto se dá říci, že... ),
pokud tam to slůvko VĚŘÍM chybí, pak prostě LŽEŠ.

Bez víry v něj Boha není.

.

.

.

.

- vigilie / myšlenky k biblickým textům Stůl slova (AO)

Aleš Opatrný

Jediným symbolem vzkříšeného Krista ve velikonoční liturgii (srovnatelný s křížem jako symbolem utrpení) je velikonoční svíce.

Slavnost zmrtvýchvstání Páně - vigilie

Rozbor textu

1. čtení
Řím 6, 3-11
Hlavní dar Krista pro nás, hlavní věc, kterou jsme mohli od něho získat, bylo to, že jsme spojeni s jeho smrtí a vzkříšením. Tedy ještě jinak - hlavním darem není něco, co bychom jako "věc" mohli přibrat ke svému životu, ale hlavním darem je on sám, on, který spojuje svůj život s naším. Mrtvi hříchu (když v něm nevidíme nic dobrého, žádnou budoucnost) - živí Bohu v Kristu Ježíši - to můžeme a máme být po křtu. Teprve pochopení našeho křtu v souvislosti s velikonočním tajemstvím, v perspektivě Velikonoc, nám umožní pochopit, kdo vlastně jako křesťané jsme.

Evangelium
Mk 16, 1-8
Nalezení prázdného hrobu a slovo mládence (posla - anděla) není ještě jádrem věci. Tyto skutečnosti jen ukazují k tomu, co má nastat, a to je setkání s živým, vzkříšeným Ježíšem. Teprve z tohoto setkání může vyrůst velikonoční víra a z ní zvěstování vzkříšeného Krista lidem. Jak toto setkání může vypadat, ukazuje modelovým způsobem Lk 24, 13-35 setkání Ježíše s učedníky na cestě do Emauz.

K úvaze
Právě tak, jako je Ježíšovo vzkříšení nepochopitelné (evangelia jen konstatují prázdný hrob a mluví o různých setkáních se Vzkříšeným, o samém faktu vzkříšení zprávu nepodávají), právě tak není samo o sobě symbolicky vyjádřeno ani v liturgii. Obstarožní zvyk v našich zemích, kdy se vezme na konci liturgie monstrance z Božího hrobu a za zpěvu se jde průvodem kostelem nebo jeho okolím, právě tuto zdrženlivost evangelií nechápe a snaží se posunout vzkříšení tam, kam nepatří, totiž do oblasti smyslově zachytitelných událostí lidské historie. Liturgie konstatuje, že Kristus vstal a že je světlem a životem. Jediným symbolem vzkříšeného Krista ve velikonoční liturgii (srovnatelný s křížem jako symbolem utrpení) je velikonoční svíce. V této liturgii je křesťan především zván k tomu, aby Kristovo vzkříšení prožil sám na sobě, vždyť kvůli tomu Ježíš podstoupil utrpení a smrt, abychom žili z něho. Centrálním textem je zde epištola, vyvrcholením účasti z naší strany je křest a obnova křestního slibu. Eucharistie toto vše pak dovršuje, je obnovením staré smlouvy, stvrzené Kristovou krví a s námi jednotlivě uzavírané na křtu.

Myšlenky k promluvě
Mk 16,1-8; Řím 6, 3-11
Člověk má rád své věci jisté. Co má v hrsti, co uchopí a drží, to považuje za jasný majetek svého života. A přece je v životě mnoho věcí, které takto uchopit nelze a které jsou přes to pro nás svrchovaně důležité. Jsou to především lidské vztahy, něco, co pro zdravého člověka vytváří základní předivo jeho života. Jistě, i milovaného člověka máme rádi na očích, i jeho se lze z lásky dotknout, uchopit, gestem vyjádřit náklonnost - a přece to není totéž, co vztah. I kdybychom toho člověka drželi vší silou, jako v kleštích, může se nám vzdálit, ač bude stále u nás...

Vzkříšený Ježíš patří k těmto neuchopitelným skutečnostem. Setkávali se s ním, ale nikdo ho nemohl uchopit tak, že by ho "podržel" a ukázal dalším. Lidé byli odkazováni dál, do dalšího života. Tam ho mohli potkat a hlavně tam mohli pocítit jeho moc, poznat, co vlastně vzkříšení pro nás zde na zemi znamená. A tak ženy v evangeliu mají vyřídit vzkaz učedníkům, aby šli do Galileje, tam Ježíše uvidí.

To platí stále: je třeba jít tam, kam Ježíš vybízí, pak lze očekávat setkání. Pro každého z nás může vypadat ta cesta trochu jinak. Ale může to probíhat i jiným způsobem, jako u Pavla. Ten se setkal bez předběžné přípravy se vzkříšeným Kristem jaksi přímo, v zážitku u Damašku. To byl náraz a obrat. A potom přišly další kroky života s Kristem neuchopitelným, neviditelným, ale přítomným. A ze zkušenosti a poznání těchto roků píše Pavel to, co čteme v listě Římanům. Neznáme Ježíše jen z popisu, nemáme možnost se ho dotýkat, svírat ho v objetí. A přece je nám dáno nekonečně víc - při křtu jsme byli s ním pohřbeni a s ním vstali k životu. To, co se odtrhlo od Boha, to, co podléhá smrti a zániku, to, co nechce být svaté, pro nás přestalo být perspektivní. To zemřelo nejen kolem nás, ale mělo zemřít i v nás. Protože to ale stále křísíme, musíme se znovu a znovu obracet.

Dá se ale říci, že Boha přestala při křtu zajímat naše hříšná minulost a tedy i naše konečnost a smrtelnost. Toto pro něho umřelo, nejsme už pro něho jemu cizí lidé, odsouzení ke smrti, k věčné smrti, k věčnému životu bez Boha. On nám dal při křtu nový život. To, co způsobil v Ježíši až v jeho smrti, to začal konat v nás už při našem křtu. Naše smrt už Boha nezajímá. Dívá se na nás jako na ty, kdo začali teď na zemi přecházet do věčného života, jako na ty, u nichž se jejich smrtí tento přechod stane dokonaným a definitivním. A tak vzkříšený Kristus je už teď v nás živý, nebo naopak - my už teď, ač tady na zemi, žijeme spojeni s ním. Z něho máme své žití, a pokud naše spojení s ním je nějak porušeno, pak je i náš život jakoby podvázán, umenšen, může se změnit ve smrt. Snažili jsme se odstranit to, co náš život umenšuje, co nás od Krista odděluje.

A nyní přichází chvíle, kdy to máme vědomě dokonat: obnovit svůj křest. Máme s plným vědomím vyznat, že ve zlu nevidíme žádnou perspektivu, že pro toho Zlého, pro jeho lákání, jsme umřeli, že to pro nás není žádná šance, žádná cesta. A máme vyznat svou vůli žít z Boha, z toho, co nám daroval, počítat tedy s tím, co ve vyznání víry říkáme. Nemůže to být nic formálního. Vždyť je to otázka života a smrti. Věčnosti. Hrajeme o všechno - celý život. A tam, kde jsme Kristovi, kde v nás pulsuje jeho život, kde je v nás činná moc jeho vzkříšení, tam toto "všechno" už máme, teď a tady, byť v nedokonalých podmínkách tohoto pozemského života. Obnovíme- li tedy svůj křest, pak se samozřejmě na vnějších podmínkách našeho života téměř nic nezmění. Ale změní se ten, kdo v těchto nezměněných podmínkách žije, to jsme my. A to znamená, že se v našem životě mění - díky Bohu - všechno. Ovoce z toho uvidíme ovšem až po čase.

Já bych řekl taky,ale jako...Máš pravdu,je to homouš, proto tady dělá admina, na víc nemá, jen aby tu psal ty jeho výblitky.

Vlastně pardon,bohatý syn...přesně tak, je to psychopat ten admin

Zřejmě bohatý syn...Nebudeme se zabývat tím kretenem adminem co se tu exhibuje aby získal pozornost a bezhlavě blije ty svý zvrácenosti a pak to sítem své věro-fobické psychopatologické sociofobie schazuje na svou úroveň.Zvlᚍ se snaží působit jako odpadlý SJH nebo pronásledovaný homosexuál ŘKC komunitou,nebo chudák nucený svou debilitou a potom vyobcovaný za oplzlé jednání a chování. Bude tam nejspíš freudovský oidipovský komplex otec-syn-matka a sociopatie vypěstovaná v dospívání nepřijetím opačným pohlavím.Prostě ČURÁK.

Ritné ridlo je kdo ?To je...Nech si ty šaškárny.

Nebudeme se zabývat tím kretenem adminem co se tu exhibuje aby získal pozornost a bezhlavě blije ty svý zvrácenosti a pak to sítem své věro-fobické psychopatologické sociofobie schazuje na svou úroveň.Zvlᚍ se snaží působit jako odpadlý SJH nebo pronásledovaný homosexuál ŘKC komunitou,nebo chudák nucený svou debilitou a potom vyobcovaný za oplzlé jednání a chování. Bude tam nejspíš freudovský oidipovský komplex otec-syn-matka a sociopatie vypěstovaná v dospívání nepřijetím opačným pohlavím.Prostě ČURÁK.

Nebudeme se zabývat tím...Ano ano admine jen mu to nandej, nositeli věro-fobické psychopatologické sociofobie.