Cipralex

Tino přesně tak, je depka a deprese a v tom je dost velkej rozdíl, ale nemůžeme to lidem, kteří neví mít za zlé, bez zkušenosti se to asi pochopit nedá. Jinak já měla výkyv od soboty po třech měsícíh klidu a dnes už jsem v celku OK, tak si pomalu oddechuju. Fuj, ale byl to teda šok.

No,já občas holky zase slýchávám: co blbneš, debku má dneska skoro každej. Fakt ale nevědí o čem to je.

Petro, hlavně že to je lepší. Jinak taky mám hodného muže, 2 super děti......Kdo depresi, úzkosti apod nezažil asi těžko může pochopit o co jde. Ale slyšet slova vzchop se bych asi mooooc těžko rozdejchávala, naštěstí mi tohle nikdo neříká. Jinak holky a třeba i kluci, dr říkala, že je teď pro nás citlivky dost blbé období a to díky výkyvům počasí, takže to musíme brát jak to jde. Moc všechny zdravím a komu je blbě ať věří, že zítra, za týden nebo možná i bohužel déle bude líp, ALE BUDE.

To mě taky bere, když mi říkají, máš dvě děti, hodnýho manžela, tak se seber, jenže to vážně sama o své vůli nejde. Nikdo nechce být nemocnej. Šáry,já si zvedla dávkování na 1 a půl tablety, 5 dní to bylo dobrý a pak hroznej propad. Tak mi doktorka nasadila ještě jedny a je to po týdnu daleko daleko lepší a když mi zaberou jak když jsem to brala poprvé, tak mám do 14 dní pokoj. Mám spoustu známých, kteří berou 2 prášky AD, když jsem brala AD poprvé, tak jsem taky brala 2 a bylo to za chvíli úplně super, žádný propady, ale je to na tom se domluvit s doktorkou já mám super.

Jo,reaguji na to, jak píšeš, že si okolí myslí,že si vymýšlíš.Taky jsem se s tím setkala,že mi říkali,ale vždyť ti nic není,to si jen něco namlouváš.Kravina,nevědí, o čem mluvěj.Taky mne dokáže nastartovat pro jiné úplná blbost.Svý stavy s nikým neprobírám,nerozuměli by tomu.V rodině jen říkám,je mi lépe nebo hůř.A kyž brečím,je jim to jasný.V rodině mám taky podporu,to je fakt moc důležitý.

Ja ti dekuji za podporu,ale...To co nám to vždy nastartuje tu asi neví nikdo alspoň vmém případě si toho vědom nejsem ale teť myslím úplný prvopočátek kdysi před léty začlo se to vkrádat pomalounku polehounku prodělal jsem všechny možný vyšetření a nic nezjistily. Na konec mi doporučily psichyatra tenkrát jsem se tomu smál bylo mi vté době 22 let po propuštění znemocnice mi zas půl roku nic nebylo a když tak jsem to hravě překonal protože jsem měl zdřejmě vpodvědomí daný vysledky z nemocnice které byli vpohodě. Dnes je mi 36 žiju docela v harmonii asi jako v každej rodině žádnej extrém takže teoreticky bych neměl mít taky žádný důvod abych ty stavy prožíval a přesto......průser je vtom že stou nemocí člověk stává že sní usíná skoro neustále naní myslí jakákoliv malá změna dokáže spustit stav úzkosti blbí zadejchání píchnutí prostě cokoliv... Moje okolí to ví že mám tydle problémy ale asi si nedovedou předctavit jak to člověka může paralizovat kdo nezažil neví. Nesnažím se jim to ani vysvětlit protože mám strach že bych dopadl jako ty nevěřili by mi. Naštěstí moje rodina mě podporuje a vím že to má semnou těžký ale nikdy mi manželka nebo děti slovem nevičetly nic a zato i když ateista děkuji bohu.

Májo já bych se těch...Ja ti dekuji za podporu,ale veř,že tem praškum veřim,ale ani sama moc dobře nevim co to nastartovalo.Mám dobrou doktorku a s ní se dá mluvit tak se poradim a snad mi nějak pomuže.Moje okolí si myslí,že si to vymýšlím,ale opak je pravdou.

Peťulo ten strach je fakt děsnej, člověk si říká, že tu hrůzu kterou prošel než nějakej ten lék zabral už by nezvládl, vi´d.Ale já prostě pevně v léky věřím a tudíž nás již, když nám zabraly, nenechají padnout na dno a nenechají v těch blbejch dnech moc dlouho. Jak se říká-víra tvá tě uzdraví- něco na tom bude a ty léky mají rozhodně svou velkou váhu. Jinak mě se dělá zase lépe a to mi od soboty, jak jsem psala po 3měsících kdy mi bylo dobře, bylo špatně. Možná už se zase vrací díky lékům vyrovnanej stav. Nebo také ne, uvidím zítra (večery mám vždy lepší).Každopádně dám vědět jestli to tak skutečně je.Klidnou noc.

Lidičky taky z toho mám vždycky strach když se mi jeden den udělá hůř, bojím se návratu tech stavů :o(

Uživateli pozvedl jsi mi náladu, já také věřím Cipralexu a myslím si, že je to důležité něčemu věřit. Myslím si, že i když občas může nastat hup, že člověka nenechá spadnout na dno a to je důležitý. Hup se dá překousnout a za pár dní se vše zase upraví. Věřme tomu všichni, protože to je podle mě hodně důležitý.

Koukam na stranky protoze...Májo já bych se těch vracejících stavů tolik nebál myslím že to bude jen přechodný období a bude to možná zapříčiněný tím žes těm práškům přestala důvěřovat. Taky záleží na dávce jakou užíváš já třeba beru 10mg na den a to vždy ráno skus se poradit na navíšení a nebo by ti mohlo pomoci skusit navštívit psichologa tam si člověk přeci jen lépe a hlavně déle promluví než ze svím lékařem. Já AD užívám mnoho let začínal jsem Seropramem byl dobrej ale stále to nebylo ono pak jsem přešel ne Cipralex což jak my můj doktor řek ve vlastně vylepšenej Seropram a byl jsem sním spokojenej. Taky jsem měl pauzu kdy jsem AD nebral vůbec ale pak se to vrátilo. Před třičtvrtě rokem jsem Cipralex změnil za Trittico měl jsem ktomu důvod a kolem vánoc se ty moje stavy začly rapidně zhoršovat leden byl nejhorší měsíc vmém životě co se týče nemoci nebyl jsem schopen vstát spostele nebo vůbec nikam dojít nemít Neurol nebo Diazepam tak jsem nepřežil.... Vrátil jsem se k Cipralexu a dneska už zas skoro normálně funguji je pravda že vkapse mám vždy tu pomocnou berličku a když se nikam vydávám tak si projistotu půl tý berličky vemu preventyvně ale jak říkám každým dnem je to lepší a lepší a věřím že je to i tím že tomu Cipralexu prostě věřím

Šárko, ale i ostatní.Mám cipralex, a je to mé první AD. Zdálo se mi to už ale málo účinné, tak jsem brala cipralex plus lexaurin, pak v horší době 2 cipralexy,ale to se prej nemá po 2 brát dlouho. Teď mám trochu lepší období, tak mám zase cipralex a lexaurin. stejně ale mám svý dny, kdy mě, pro jiné lidi, "dostane"úplná maličkost.Jako třeba,že manžel v PC měl otevřenou prezentaci,která se týkala mé bývalé práce a už jsem "v tom zase lítala" a brečela, že se tam nemůžu vrátit. Někomu se to zdá třeba malicherné,ale pro mne je to těžké.Z počátku jsem měla stavy,že jsem čuměla doblba,nic nevnímala.Nic mne nebavilo.Byla jsem i líná fyzicky,někam dojít atd.Kdo to nezažil,nepochopí. Tak asi tak mé zkušenosti s depresí. Pááá všem a těším se na příspěvky,Tina

Tino, to co jsi prožila v...Koukam na stranky protoze Cipralex beru uz rok a ted se ty moje uzkosti a sileny stavy pomalu a jiste vraceji zpatky a to uz pozoruju od pulky listopadu,ale posledni 3 mesice je to hruza.Budu muset rict doktorce jestli s tim jde neco delat.Premuzu se jen kdyz jdu do prace,ale to si musim vzit neurol abych byla relativne v poho.

PÉťo a jakou dávku toho Cipralexu jsi brala? Nechtělo to jen zvýšit na nějakou dobu dávkování?

Přesně tak Šáry, já si taky říkám, proč právě já, ale vím o spoustě dalších lidí, kteří tím trpí, je to asi tou dobou. Beru AD již podruhé a měla jsem i 5 let pokoj - brala jsem 3 roky a pak 2 roky bez problémů, ale najednou bum a zase to bylo zpátky, ale naštěstí ne v takové míře jak poprvé, tak jsem je začala brát znovu, no a teď po těch třech letech se mi to vrátilo i přes prášky. Teď beru už týden ty druhý a je to o hodně lepší, ale je to teda moje třináctá komnata a nepřeju to nikomu

Petro, to jsi mě tedy nepotěšila, já myslela, že když jednou léky zaberou, tak je z toho člověk venku (když je i nadále bere).Pravdou je, že depky jsou opravdu hrozné a člověk když je prožije, tak pak se z každého zhoršení skládá, protože ví co ho může čekat. Ach jo, člověk si řiká, proč zrovna já, ale to si asi říká každej co má nějakou nepříjemnou chorobu.

Ahoj holky, Šáry já brala cipralex teď tři roky a najednou se mi depky vrátily i přes braní léků, samozřejmě obrovská panika, vždycky mě to strašně vyděsí, že už je to zase tady. Musela jsem začít brát ještě jedny AD, doktorka mi řekla, že už ho tělo asi rychleji vylučuje, ale to se mi zdá divný. No nicméně beru ráno Cipralex a večer něco na A.. ted přesně nevím ten název, protože jsem v práci. Lepší se to, ale ty depky jsou fakt strašný, já takovej pracant a pak jenom sedím a nic se mi nechce jenom brečet. Holky držme se.

Tino, to co jsi prožila v práci je jasně dost zdrcující a ten pláč mi připadá naprosto patřičnej. Je to loučení s něčím a někým (lidmi v práci) a to je vždy hodně náročný.To naprosto chápu. Třeba to chce skutečně obrečet a časem to odezní. Má švagrová zažila totéž a čas vše zahojil. Bereš nějaké AD?

Ahoj holky, zdravím vás po delší odmlce. Už chodíme s pejskem ven, tak 6x denně, do toho dítko... ale stihla jsem vás dočíst.

Jani, máš to teď těžké, ale uvidíš, že zas bude líp. Ono je to pořád jak na houpačce.

Petulo, bohužel to dědičné je. Já to podědila po mojí mámě. Její táta to měl taky.

Šárko,víš, u mne to způsobilo několik věcí dohromady,ale to největší bylo,že si mne zavolal niovej šéf s tím,že už mne nebude potřebovat.pár dní to šlo,ale pak jsem se sesypala.prostě po cestě do práce i v práci jsem hodiny brečela a tak jsem zatím na neschopence. až mi zkončí,dostanu výpověď.chyběj mi tam ty lidi,ta sranda a těžce to nesu.minule jsem tam byla na návštěvě za kamarádem a jako naschvál všichni šli na poradu a viděli mne a já bych v tý chvíli byla nejraději neviditelná.doma jsem to obrečela a manžel mi zakázal tam chodit.do mý kanceláře jsem od tý doby nevstoupila a nevstoupím.teď mám zas to období,že se s nikým nechci vidět,bojím se,že se mne zeptaj na práci a já nic nemám,jsem jako trubka doma a zatím to moc dobře s prací nevypadá.nejvíc mi vadí,že jsem se změnila a jsem domácí buchta,ale zatím to jinak nejde.tak pááá a zase napiš.Tina