Cipralex

..ahojte holky ještě jednou..tak jsem musel ,,utéct,, z firemního předvánočního večírku - fakt mazec - úzkosti jako prase..návaly do atak..holky chce se mi bulit-fakt to bolí..zobnu si nadlimitní půlku xanaxu..mějte se fajn

Jo jo Susan, to máš pravdu. To by normální člověk ani nevěřil :-)

Susan je to až takový...Rozumim, sem tam mě taky zamrazilo, ale myslela jsem to tak, že když se zpětně koukneš z čeho máš strach, tak jak je to napsaný, tak to jsou fakt kraviny.
Díky taky všem.

Susan je to až takový neuvěřitelný, co? Ale mě z toho místo smání furt ještě mrazí. Máš pravdu, mě to taky moc pomáhá, že si tady všichni píšem, je to bezva pocit, mít někoho, kdo nám rozumí.Díky za to!

Holky, když to takhle zpětně čtete i třeba to co jste sami napsali, nemáte chuť se tomu zasmát? Jakoby to na tom "papíře" ztratilo tu sílu, co? Nemáte ten pocit? Mě se teda strašně ulevilo, když jsem se tady z toho vypsala a třeba, že to i někomu pomohlo, jako mě pomohlo to co zase píšete vy :)

Lily klobouk dolů, teď jsem si všechno přečetla a jakobych četla román, ale smutný. Jsi moc silná holka, že jsi to všechno takhle zvládla! A té učitelce bych nafackovala za tebe!!! To co ti udělali doktoři, je mi strašně líto! Ale neboj se, zase bude líp!!!!!!!!!!!!!! Opravdu máš můj obdiv.
Holky jinak já taky zapomínám a celkem dost. Jdu z obýváku do kuchyně pro něco a v kuchyni se zastavím a říkám si, co jsem to chtěla. Fakt mazec! No a zalehlé uši a hučení v uších mám taky.
Peti a ty derealizace patří, jak už holky psaly, k panice a hlavně k úzkostem. Prý se tak tělo brání stresu. Moje psycholožka mi říkala, že je to strašně časté. Taky jsem to měla, ještě teď někdy mám, ale už slabounce (ťuky, ťuk), snad na to ad zaberou úplně!
Držte se!

Přesně vystiženo slovy "jiná a divná" :) S tim bojuju do dneška, že se bojim, že jsem divná :)

Takze uz tu derealizaci...Už ne, ale to taky bylo hrozně hnusný, prostě podle mě to všechno dělá psychika.
Jinak já to mám do určitý míry genetický, matka i ségra se potýkají s podobnýmy problémy, i když v daleko měnší míře. No a pak v tom určitě velkou roli hraje výchova a to jaký "pohled" ti na okolní svět a sebesamu podají rodiče. Vzpoměla jsem si, že matka mi jednou řikala, že v době kdy jí nebylo nejlíp měla pořád pocit, že má předkus, přitom má úplně normální krásný zuby.

No léčí se dnes na psychiatrii taky. Nedávno jsem jí potkala po mnoha letech a chtěla jsem jí říct, co udělala, ale když jsem viděla, že je asi celkem mimo, tak jsem se na to vykašlala. Kdysi jsem jí na radu psychologa napsala dopis, kde jsem slušně popsala.Že málokterý žák si na ní s láskou vzpomene.

Petruš: derealizace může být opravdu u atak panik, já jí tak mívám, ale i při silných úzkostech a nebo také sama. Nevím jestli máš na mysli derealizaci, kdy se Ti třeba zvětšuje nebo něco zmenšuje, nebo se mění tvar. Ale většinou je přidružená k úzkosti.Mně teď například psycholog řekl, že o čem se domnívám, že je derealizace, derealizace není, že tam dochází ke zvětšení nebo zmenšení prostoru, nebo jako by se naklápěl stůl. Já to mám tak, že mi věci a lidé přijdou divné, cizí, neznámé, ale přitom vím a vidím, že vypadají stejně, jako by někdo přestřihl vazbu, kterou jsem k nim měla od mala, co jsem se je učila vidět a vnímat. Mají zmizet po zklidnění, když jsou přidružené k úzkosti. AD bereš krátce a začátky bývají nepříjemné. U mě vždycky byly, ale nemusí být u Tebe.

Leniku: to že zapomínáš může být jak roztržitostí a nesoustředěností, že Ti lítají myšlenky, tak i ad. Já po nich rozhodně nemám pamatováka jako dřív a je to normální. Mají zastavit myšlenky, zpomalit a tudíž to dělají ve všech směrech. Neumí vychytat tohle je dobrá emoce tu neotupím, tahle špatná tu ano. Proto se hůř dosahuje orgasmu a taky snižují práh bolesti. Ta koncentrace na něco je nižší. Já když je poprvé vysadila, tak i kvůli práci, protože jsem potřebovala myslet a bylo to jako by mi někdo sundal poklop. Zpomalují i metabolismus, proto lidé často přiberou. Já po cipralexu přibrala za rok a půl 8 kg. Je pár lidí, co po ad nepřibere, ale je jich menšina. Jinak je jasné, že nám myšlení úplně neztupí, berou to jak právníci, tak doktoři, ale je tam podle mě narušená krátkodobá paměť hlavně, což je opravdu cílem léčby, zastavit myšlenky.

Susan: přesně tak, mě napadaly divné myšlenky už taky jako dítě, jak koukám, tak nás většinu. Stejně tak to měla má kamarádka, že už ve školce si přišla jiná a divná, ta slova "jiná a divná" pro nás byla klíčová. Pak bohužel zažila to co nikdo z nás a celý život v sobě nese taková muka, že když mi je sdělila a že jsem toho už zaslechla a zažila dost. Tak jsem zůstala paralizovaná několik dní a litovala, že vím co vím. Teď ten hnus nesu spolu s ní a nejde nic udělat.Hrdinové jsou ve filmech.
Jinak já to mám s DR taky jako bych hrála ve filmu, nebo jak to popsat, ale to prý DR (derealizace)dle mého psychologa, tak nevím.

No navíc řeším, zda se rozejít s přítelem, nebo ne. Obávám se, že se nějak moc míjíme a chystáme se motat v něčem, z čeho se minimálně mně bude pak daleko hůře vymotávat:-(

Ahoj,

já si to, že jsem...Lily, krásně si to popsala :) Nemůžu jinak než souhlasit. Dost už jsme toho napsali, všichni to máme v určitých věcech podobný. Já doufám a věřim, že to zvládneme.

Takze uz tu derealizaci nemas,Susan? Pomohly Ti na to AD?

Ahoj,

já si to, že jsem jiná a divná než ostatní taky začínala uvědomovat už ve školce, respektive jsem si tak připadala, tudíž myslím, že jsme se narodili s onou určitou dispozicí, pak už jen sami víme, jak na nás působili rodiče a jaké zázemí kolem nás dotvářeli a také co bylo ve školce a škole. Mně na prvním stupni učitelka týrala jak fyzicky tak psychicky. Nenáviděla mé vlasy, teda mě celou, říkala mi, že chodím neupravená, urousaná, že by se k nám domu štítila pustit své dítě na návštěvu.Česala mě před celou třídou, nechávala pořád po škole, tak, že jsem šla s ní a jinými dětmi, co se aspoň střídali na oběd a pak zpět.Doma jsem to řekla asi 2x a když moji rodiče nezareagovali, tak jsem uvěřila a potvrdilo se mi, že jsem horší než ostatní,špatná, ale proč na to jsem nemohla přijít. Vím, že tehdy jsem se začínala odtrhovat od reality, protože ty chvíle, kdy mě česala a celá třída koukala byly hrozné, nechtěla jsem tam být a nechtěla brečet. Snažila jsem se to ustát tak, že jsem si říkala, že jednou budeme všichni mrtví, že tu nejsem, že jednou to bude hodně let co je tahle chvíle. Nikdy už jsem sebevědomí nezískala, přesto, že jsem dostala v životě hodně komplimentů, starý vzorec to nepřemazalo. Pak mi zemřel taťka a nastalo ještě horší období...,ale o tom už fakt nemůžu. Něco už jsme v sobě prostě měli a něco to pak spustilo, tolik můj názor, ale i odborníků, všeobecně je v knihách psáno, že původ je v dětství a částečně v genech. Jen bych ještě dodala.Nebyli jsme žádní sociálně slabí, má rodina, nechodila jsem špinavá, normální průměr. Jen jsem v sobě měla něco, co v té učitelce budilo to, že já byla její oběť. Měla to tak v každé třídě kterou vedla ty první 4.roky.Když koukám na fotky, tak to dnes vidím, že jsem byla normální, normálně učesaná a upravená, ale dodnes vidím, jak jsem ráno stála před zrcadlem a nevěděla co s těmi vlasy.Když mě pak třeba potkala v 16cti, tak mi byla schopna říct, že mám krásné vlasy.

jo jo, holky, je to tak, pořád se mi nezdálo, že by se to objevilo jen tak. Já si taky vybavuju jak jsem večer nemohla spát a budila jsem ségru nebo mě napadaly hnusný myšlenky už jako dítě, třeba, že se táta vyboural, když měl pro nás někam dojet a tak. Jinak mě se zase hodně stávalo, když jsem byla hodně rozhozená, tak jsem koktala nebo se hodně přeříkavala. A tak jsem se zase bála, že už mi to zůstane, no prostě fakt hrůza, jeden strach za druhym. A k té derealizaci, já měla takový pocity jako, že jsem si připadala jako když hraju ve filmu, jako když jsem mimo tělo a vidim sama sebe, fuj hnus. Jinak pak taky mívám pocit zalehlých uší.

rozumím Ti Pete

taky jsem od 16 byla 3x v nemocnici a od té doby se to se mnou jen táhlo, chodím na endokrinologii, na kardiologii, na gastroenterologii - mám celiakii...taky mi to vše začalo tím, že mi bušilo srdce víc než by mělo a měla jsem závratě, tak teď vidím, že už od těch 16 let jsem ty úzkosti asi měla...

..holky já jsem byl jako.....samozřejmě, že mně nic v tom špitále nezjistili (divím se, že u doktorů obecně je t - a dříve to bylo dost tragický, je tak malé povědomí o příznacích psychosomatických onemocnění)..i v pubertě mne nevhali ze začátku všichni veštychu - tehdy to propuklo naplno...

S tou pamětí to mám úplně stejně, ale tento problém jsem měla ještě dřív, než jsem začala brát Cipralex, myslela jsem si, že to je k těm úzkostem.

Susan, přesně mi mluvíš z.....holky já jsem byl jako děcko ve špitále, že jsem nemohl polykat..už jako dítě, si fakt vybavuji, jsem se nějak stranil a odlišoval od ostatních..dává to souvislost - prostě v mozku nám, co máme PP (apod), něco nefunguje tak dobře jak by mělo...

Dobrý večer...Lily, koukám, že se docela vyznáš. Beru Cipralex a uvědomuju si, že jsem na tom špatně s pamětí. Třeba si čistím zuby a říkám si, že hned, jak si je dočistím, skočím pro něco do kuchyně. A zapomenu to za tak krátkou chvíli. To je denně 100x, prostě pořád zapomínám v krátkých časových intervalech. Stalo se mi několikrát i to, že jsem v půlce věty zapomněla, co jsem vlastně chtěla říct, prostě se ta myšlenka někam poděla. Může to být cipralexem? To už mám dýl, beru cipralex od února 2010. Teď mi před dvěma týdny psychiatr zvýšil dávku od začátku prosince a zdá se mi, že mám pořád, ale fakt pořád hlad. Najím se a už bych jedla znovu. To se mi taky moc nepozdává.

Ahoj Leniku, děkuju moc za odpověď. Můžu se zeptat, jak s tím bojuješ? Já beru Cipralex teprve 3. den, je mi po něm akorát špatně, tak se chci zeptat, zda AD na derealizaci pomáhají, až mi zaberou?