Panická porucha 2

Ahoj, ještě k AD, dost se po nich potím, dokonce se i cítím, člověk aby se sprchoval pomalu třikrát denně. Já mám navíc nadváhu, no hrůza, MUSÍM ZHUBNOUT!!!Taky mám po nich problémy se spaním, ale vydržím to. Nakonec jsem ráda, že jsem je začala brát, třeba mi konečně něco pomůže. Ale už je mi jasný, že je to běh na dlouhou trať.Jdu se něco učit, čekají mě v lednu dvě zkoušky. Tak ahoj Romana

Jistě, Pajko, je to tu dobrovolné a svobodné, a tak i Jan reagoval. Já jeho pocity sdílím: doopravdy některé pocity by měly být jasně vyřčeny. Já jsem také byla z Atd zmatená - člověk by rád poradil, ale nebylo nějak čeho se chytit, Jan to popsal přesně. Byly jen náznaky, a tak se vařilo nějak z vody... Jindro - díky za tvoji radu, ano, cítím to tak; je jasný, že když se někde bojíš, má to tendence se to právě tam opakovat.Snad to přejde... je to ale fakt hnus!!!Leníku - je mi někdy blbě z tý naší profese, někdy ta touha po senzaci jde přes etiku. Odpočívej a jdi dělat, až se budeš cítit... Jo- teď mám v Tině rozh. se S. Rašilovem, dopsla jsem reportáž o krotiteli pejsků, pak ti dám vědět, kdy to vyjde...Edito - no, to je přesně ono, co popisuješ...Až mě z toho zamrazilo - mě taky odvezla záchranka před půl rokem... Bude-li se mi to opakovat, asi zase naskočím na xanax, nechci se trápit...Lucie - ahoj, jdem na čajík, ale ještě si zajdi na tu gyndu, ať máš jistotu, že je to jen nervama...Tak zatím, už nejsem připuštěna... Vaše Eva R.

Ahoj. Atd, většina z nás sem chodí, protože se cítí nějakým způsobem osamělí - i když máme rodiny, partnery, potřebujeme někoho, komu se svěřit - to je začátek, svěřit se, pak už je to touha po pohlazení, po někom, kdo nám naši bolístku pofouká. Většině z nás se taky uleví, když se konkrétně svěří se svým trápením, nebo s tím, co s ním teď momentálně hnulo, když se "vykecá". Ty jsi jiná, mám pocit, že se cítíš sama a chceš někam patřit, máš nějaké zábrany se svěřovat, ať už je důvod jakýkoliv. Myslíme na tebe všichni, máme tě rádi, já jsem kvůli tobě dokonce začala chodit i na deprese - a není to zvědavost, prostě chci o tobě vědět co nejvíc, abych tě líp mohla pochopit a to asi tady většina z nás. Zůstaň tu s námi, když nemůžeš, nemusíš psát, stačí, když dáš nějak najevo, že jsi tu, stačí jen "ahoj, nebo ty tvoje závorky, kterýma ses připomínala už o svátcích - chápu to správně? Manžel mi stojí za zadkem, že blokuju telefon, protože má pohotovost, tak musím končit. Zase zítra.Bára

Cítím, jak to všichni myslíme s Atd dobře. Jste zvyklí, že každý napíše konkrétně, co ho trápí, klade dotazy, otvírá se a volá o pomoc. Atd je poutník, vstoupila, pobyla, doufám, že zůstane, dejme jí právo svobodné volby otevřít se, zůstat tajemnou, odejít. Takové právo máme přece všichni. Chápu Evu, jak jí chce pomoci a hledá záchytné body, není to přece o zvědavosti. Jsem ráda, že tu Atd je a přiznávám, že jí její tajemno sluší. Její bol mě znepokojuje, neudivuje mě ani, že na Jana působí sebelítostně. Každého nás občas zasáhnou vlny sebelitování. Mě teda určitě a vím, že škodí, ale někdy se z nich ne a ne dostat, a vždy odezní...Každý má právo psát, třeba tajemně, nikdo nemá povinnost pomáhat, je tu volnost a svoboda, proto je chat PP blahodárný...

Milý Honzíku, nezjevovala jsem se tajemně a na odchodu jsem až dnes - po svátcích, kdy jsem podlehla sebelítosti... to tedy máš pravdu... Až na to, co nemohu říct - a byli po léta nějací kujóni, kteří si mysleli, že znají řešení! - jsem snad v tomto pokecu nefungovala ani jako idiot ani jako nepřítel - to docela jistě naopak. Myslím, že tomu, kdo sledoval průběžně naše rozhovory - příspěvky, mohou věci dávat dobrý smysl. To, co zůstává nedořečeno - a dořečeno být nemůže, je důvod, pro který jsem se omlouvala za vstup (A už musím říct DO PRDELE), a proč tedy raději odcházím.Ano, měla jsem zmizet po anglicku. Ale chtěla jsem se prostě rozloučit s osůbkami, které jsem si zamilovala. Že si i u toho popláču, to už je dnes viz major. Od zítřka už budeš číst jen věci, kterým porozumíš... Věřím, že si neumíš představit, že jsou věci hodně neběžné - buď rád. Ale občas si to připusť, mohl bys třeba někdy i ublížit. Promiň,A ještě jednou do .....Pozdravit je slušnost, odpovědět povinnost

Lucko, vím, jak je to těžké začít se znovu usmívat, natož smát. Ale přijde to, neboj, zkus být trpělivá a spolupracuj se svým optimistickým já. Opravdu to trvá dlouho a po krůčkách, nikdy takový smutek nepřejde ze dne na den. Vyhledávej rozverné umění, veselohry, které máš ráda, romantiku, která Ti sedí, jdi vstříc a nebuď zklamaná, když to půjde pomalounku. Vyjdeš z toho a dítě Tě vrátí do normy a dá životu smysl i motivaci. Ušla jsi obrovský kus cesty, to nejhorší je už za Tebou, dno už bylo, odrazila ses a teď už stoupáš pomalu směr hladina. Obdivuju Tě a držím pěsti. Bude dobře, určitě a nikdo Tě neopustí, natož Tvůj muž :)

Lucko, musím reagovat. Musím ti napsat, že ti moc držím palce, aby bylo všechno v pořádku. Nevím, na jaké jsi byla operaci. Z tvých příspěvků si ale myslím, že je úžasný, že se sama snažíš dostat zase zpátky do normálního života. Já se taky teď pokouším o dítě, zatím to ne a ne vyjít, tak mě to taky trochu znepokojuje. Beru Zoloft a prý to nemá vliv na plod, je to prý bezpečné AD. O tom stacionáři nás průběžně informuj, mě to moc zajímá, jak to probíhá. Já byla jednou na skupinové terapii, ale sešla se tam zrovna nějaká divná společnost a vůbec mě to nesedlo. Měla jsem z toho ješt horší náladu. Musím vám všem říct, že vám tady vyprávím věci, který neví ani moje dobrá kamarádka :-) Jste všichni moc fajn.

Lucko, musím reagovat. Musím ti napsat, že ti moc držím palce, aby bylo všechno v pořádku. Nevím, na jaké jsi byla operaci. Z tvých příspěvků si ale myslím, že je úžasný, že se sama snažíš dostat zase zpátky do normálního života. Já se taky teď pokouším o dítě, zatím to ne a ne vyjít, tak mě to taky trochu znepokojuje. Beru Zoloft a prý to nemá vliv na plod, je to prý bezpečné AD. O tom stacionáři nás průběžně informuj, mě to moc zajímá, jak to probíhá. Já byla jednou na skupinové terapii, ale sešla se tam zrovna nějaká divná společnost a vůbec mě to nesedlo. Měla jsem z toho ješt horší náladu. Musím vám všem říct, že vám tady vyprávím věci, který neví ani moje dobrá kamarádka :-) Jste všichni moc fajn.

Kájo, ono asi záleží, jak kdo to prožívá, někdo má motání někdo bušení a tak. Ty jsi už ok?

Ahoj holky a moji drazí přátelé!Dnes jsem byla poprvé na centru krizové intervenci v Bohnicích na dopoledním stacionáři psychoterapetutické, bylo nás tam jen pár. Tři. Víte lidičkové moji drazí, beru již 7 týdnů Cipralex, ten mne zbavil panické poruchy a úzkosti to jo, už spím dobře, nemyslím,že umirám atd., ale ta deprese ze mne ne a ne slézti!!Holky a kluci já se bojím!!Peru do sebe ještě Remeron 30mg a zatím žádná sláva, mám sice stavy, že se i usměju,ale není to prostě taková ta normální radost!!!Já fakt nevím, co už mám dělat, vždyť jsem ležela 7 týdnů v léčebně, přece to sakra není možné, kdy už mi to zabere na 100%?Nechci, aby se mi rozpadlo manželství, manžela mám světového , rodinu taky, jsem 5 měsíců marod a už bych chtěla do práce,ale tam se taky bojím,mám nějaký strachy a obavy porád. Asi to zítra povím tam na tom krizáči té doktorce, že nevím, co mám dál dělat, že mi to trápí. Kurnik šopa, mám to poprvé v životě a nechci skončit na invalidním důchodu, já chci přece mít dítě a ne tohle,..Pardon, musela jsem si uleviti.Evičko jsem ostříhaná na krátko,asi bys mne nepoznala, na kafíčko zajdem už se těším,ale ty tlaky do hlavy a ta nálada blbá nevím, jestli mi ty léky porádně zabírají.Dojíždím z Kladna do těch BOhnic,je to docela fuška.Snažím se být v pohodě,tak to nějak hraju,ale je poznat, že to není tak v pohodě, jak bych si představovala a mělo by to být tak.DOufám, že vás tady lidičky neprudím, ale začínala jsem zde a nechce se mi do depkařů,ikdyž tam ted patřím víc, ale úzkost asi mám taky, ale ne uplně co jsem měla.Taky jsem se ptala doktorky, zda mohu být těhotná na ty léky a psala, že to nemá vliv na plod, tak jestli se někdy dám dokupy, chtěla bych zkusit to umělé oplodnění sakra fix, zatím mi utíká čas a deprese se mrcha drží.Omlouvám se za vykecání,ale musela jsem se vykecat.Hezký zbytek dne, zase se ozvuEvičko ještě jsem nebyla na té gyndě,ale už jsem to nedostala 3 týdny což bych měla ohlásit, bůh ví, co mi fakt na tý operaci provedli a ted mám všechno rozházený, protože test byl jak jinak než negativní:o(((

Milá atd jen čtu,a jdu kolem ale nedá mi to.Opravdu nevím zřejmě si prožila nesmírné trápení,a nikdo nemá právo tě soudit,ale tvé příspěvky jsou z části dost zmatené,některé věci nedávají souvislost.Nikde tu nepíšeš jestli se na depresi léčíš,přece pokud celé Vánoce probrečíš to není normální,přeci kdyby si brala AD nebo aspon něco tak by ti bylo líp a dalo se s tím nějak pracovat, i když tvé problémy,o kterých nevím ani jakého jsou rázu nic nevíme,bylo by ti aspon trochu líp na duši,vzdyt je plno lidí kterým se stalo něco tragického,ale třeba se s tím snaží prát a najít smysl života v něčem dalším.Nezlob se ale já to musel napsat,když nevím nic o tvých problémech proč deprese vznikla aspon náznakem,připadáš mi spíš sebelítostivá.Ale jelikož věřím,že tvé utrpení a to cos prožila bylo velké,tak se aspon těm lidem zkus tady otevřít at ti mohou konečně pomoci a nejen prchat a tajemne přicházet.Promiňte ostatní jen Vás tu během svátků čtu a tohle mi už nedalo.Jan S.

Evi R., jak čtu o tvém motání hlavy, tak naprosto vím, o čem mluvíš. Mně se asi před dvěma měsíci stalo, že jsem se v noci převalila na druhý bok a začala se mi šíleně motat hlava, že jsem se probrala s hrůzou. Bžela jsem na záchod, abych se to ho nějak zbavila, tam se mi udělalo zle od žaludku, studený pot po celém těle, pak zimnice. Dostala jsem hrozný strach, tak jsem běžela o patro níž ke tchýni, ta zavolala manžela a zavolali pohotovost. Doktor mi píchnul Torecan a Diazepam a přestalo to. Byl to hnus. To samý se mi opakovalo asi za měsíc v práci, ale to jsem ti už psala, jak pro mě nechtěl manžel přijet. Vidíš, já to mám taky njak často a ani se manželovi nedivím, že mě odmítá, když se mi to tak často opakuje. HNUS!

Ahoj všichni!Doufám, že všichni jste ustáli dobře po svátkách pracovní den.Milá Atd,doufám že jsem se Tě nějak nedotkla, to jsem neměla v úmyslu. Já jsem začala k psychiatričce chodit teprve nedávno, teprve 3 týdny beru antidepresiva, bereš nějaké léky? Mohla bys to zkusit, třeba by Ti to aspoň trošičku pomohlo.Jestli si chceš "popovídat" tak neodcházej. Všichni máme nějaké problémy, možná ti připadají malé proti Tvým, ale je lepší si povídat alespoň s někým, než s nikým a být sama.Dito, mám pořád ES nedávno jsem zase měla takový stav jako v létě, motanice, podlamovali se mi kolena, ale už je to dobrý. ES se asi nikdy nezbavíme. Jsem po AD pořád unavená a divně spím. Usnu sice hned jak lehnu, ale k ránu se každou chvíli probouzím, to jsem dřív neměla, vždycky jsem spala docela dobře.Ahoj Romana

Jindro, dekujiPajko - ježíšikriste, proč se stále omlouvají ti nejpozornější... Vždyť tobě neunikne potřeba nikoho, (jse-li "disponibilní")Navíc ve svém současně rozjitřeném stavu - přece srále foukáš bolístky mnohých, nech se virtuálně pofoukat.Není tu, kdo by se měl omlouvat.Je to nějak v tom smyslu mého předchozího mailu - trošku jiná, mám trochu jiný způsob vyjadřování, jiné "zázemí", jiné potřeby... Prostě jsem vánoce probulila u počítače - nenormální jsem já, ne vy... Ale brzy by se to mohlo zopakovat z jiných důvodů... Nemám vaše zážitky ani plányDnes ještě doznívají sváteční dny, zítra už nutno natáhnout stroj, který teď žije místo mneUž to šlo, už je mi zimaKarlovy korálky a pár dalších vět jsem si zkopírovala pro příští svátek šášaA není tu celkem nikdo

Vánoce jsou krásné láskyplné svátky, to jen my si s nimi často nevíme rady a podléháme melancholii. Příspěvky tady tak vygradovaly, že už je téměř nad lidské síly a na plný úvazek všechno stíhat přečíst a reagovat...Drahá Atd, ve svém egu mne nenapadlo osobně každého oslovit s přáním (a měla jsem), slova napsaná určená všem evidentně nestačí..., člověku nedojde, že lidi čekají na oslovení, pohlazení. Žiju hekticky a jsem vděčná času, že jej kousek utrhnu pro tenhle chat. Všem, koho se neprojevením zájmu dotknu, se omlouvám. Má kapacita je omezená, celá jsem omezená... Nestíhám pohladit všechny tady ani jinde a pohlazení navíc nikomu ještě nikdy neublížilo...Cítím, že bys sem měla chodit dál, ale podstatné je, co a jak cítíš Ty... Nejsme uzavřená kasta, každý sem přišel odněkud a většina už někam zmizela... Je tu svoboda a volnost vstoupit, promluvit, číst, mlčet...Radko, jedinec nemůže spasit celý svět, může jen usnadnit pár lidem život a to právě děláš. Nevyčítej si, vždyť dáváš!!!

nejmilejsi atd posilam ti otevrenou naruc plnou vrelych sluvek :o))))

Ahoj Evi,Tinu si občas koupím. Až Ti tam zas bude něco vycházet, tak mi to tady napiš a já si tou určitě koupím. Já jsem rok dělala v Denících Bohemia a teď pracuju v České televizi. A jak to tam chodí? Kladná zpráva, žádná zpráva. Letos jsem hodně točila o výskytu meningokoka v Ústeckém kraji. A naprosto mě zlomilo, když přímo přede mnou umřela studentky střední školy. Tehdy brečely i sestřičky v nemocnici. Bylo mi mizerně a šéf měl jen radost z toho, že jsem u toho a máme to první. Tak to šlo dál a v srpnu jsem tři týdny marodila s nervama. Na dva týdny jsem se vrátila do práce a pak se složila. Od půlky září marodím a do ČT se už nevrátím. Hledám si kancelářskou práci... teď půjdu na výběrové řízení, tak mi drž palce. Ale musím říct, že šéf se ke mně zachoval dobře. Přiznal, že se mu stalo to samé a ať nechodím na pracák. Zkrátka mi doporučil, ať klidně marodím, než si najdu práci. Tak to mě mile překvapilo. Jenže mě to doma nebaví.Dnes je mi lépe. Včera večer jsme s přítelem blbli v posteli. Lochtali jsme se a smáli se a prostě... moc mi to pomohlo a dobilo na celý dnešní den. Už se těším, až přijde z práce.A co to setkání? Kde by mělo být? Jestli v Brně, tak to u mě asi neprojde, protože jsem ze severních Čech.

Milá atd!! I Ty se měj krásně a přijď se zase ohřát, kdykoliv to budeš potřebovat:-))))).Ahoj Jindra.

Tfuj překlepy A vůbec

Jindro, neboj, chápeš dost. A není nutno za každou cenu hledat radu (radu dá ti v nouzi každý dobrá přítel...). Však jsem radu nechtěla. Jen se ohřá. Trpím v souvislosti se svým příběhem silnou vyřazeností, takže byl můj podnik předem riskantní... .... protože jsem ... se těšíla. že dostanu od vás přáníčka ... ... ne ode všech... ale že skoro od nikoho... a pak je tu štědrý večer, je noc, je další ráno... a nic... kolaps...Tak proto říkám, že já jsem udělala chybu Měj se hezky, je vás tu hodně nastavených stejně a s obdobnými problémy, takže si můžete pěkně vyjít vstříctA to děláte pěkně