Panická porucha 4

Ahojky, zdravím vás všechny. Papkám tady Aero čokoládu, za mnou žvejká granule pes i kočka a já si říkám "zaplaťpánbůh za tu únavu". Nemyslím totiž na blbosti a nemám čas na PP. Snad to nezakřiku. To víte, že jsem občas smutná, ale už to není tak hrozné, jako když jsem byla doma :-) Dneska jsem byla na čtyřech akcích i s přítelem. On fotil, já psala. Jedna akce byla v palírně, tak jsem tam hned koštla hruškovici :-) Další akce byla s ochutnávkou vína... no super den :-) Akorát škoda, že jsem tu teď sama...

Mám tady prosbičku pro angličtináře...jak se přeloží věta: Čím je starší, tím je zkušenější. A ještě taková lahůdka: Kdyby bylo tenhle rok lepší počasí, bývali bychom jeli k moři.Strašné že? Nějak to nemůžu dát dohromady.

Ahoj..Alberte (Romane) tys opravdu uhodil hřebíček na hlavičku:-))) Katastrofický scénaře dopředu...to jsem přesně já. Manžel mi vždycky říká, že si tím zbytečně komplikuji život, protože tak to prožívám buď to 2x...když se toho teprve bojím, a pak když to nedejbože přijde...anebo 1x ale úplně zbytečně...když to jenom prožívám dopředu, a ono to nakonec není tak strašné. Každopádně je to zbytečné...ale jak sundat ty černé brýle? Já bych chtěla a byla by to obrovská úleva...ale nejde mi to. Děti jedou na výlet a já už vidím bouračku na cestě, lezou někam na strom a já už vidím jak padají:-((( Snažím se je alespoň svými strachy neomezovat, aby nebyly úplně skleníkové kytičky:-)) ale přesto to občas nezvládám a pokřikuji "nechoď tam, nelez tam, pozor ať nespadneš...atd". Ale to se netýká jen dětí...maluju si ty katastrofické scénaře ve všech možných situacích:-(((Věřím tomu, že občas jsem si přivodila ataku jenom tím, že jsem myslela na to, abych ji tam někde nechytila...Je to docela začarovaný kruh.Ono se řekne, bojuj s tím...ale já to zkouším a pořád je ten strach silnější než já.

Ájo,já přijedu na sraz v sobotu ráno,v pátek se tam nedostanu.Ještě potom upřesním,kdy dorazím,podle toho jak pojedu. Rezervuj mi (s Tebou) pokoj ze soboty na neděli a pokud nás tam nebude nějak víc,tak přespi první noc s Rokytkou,tak jak jsi mi to psala. Ať nemusíš platit pokoj sama,to bych nechtěla a ještě bych musela dorazit v pátek :-)Doufám, že není Ája někde mimo a přečte si to,když tak to radši ještě pošlu na mail.

Ahojte kamarádi,pěknou sobotu!U nás je dnes divné počasí,sice svítí sluníčko,ale je dusno a dost fouká vítr.Nevím,jestli něco nepřinese.Je mi dnes nějak divně,všechno mě bolí a mám nějak po náladě.Nevím proč,ale nějak to na mě dnes sedlo.Na Vyvolený se těším a doufám,že vyhodí Honzu,Vladko je mi sympatický a přála bych mu,aby tam zůstal.Taky ten život asi nemá zrovna jednoduchý.

Do prcic ja tady pisu skoro romany a zase me to neslo odeslat.Takze ve zkratce.Na gyndu pujdu, ja to tusila,ze tam budu muset, ale rikala jsem si ze treba nekdo napise, ze to je ve 45 normalni atd. Ale to jsem se jen tak sama sebe utesovala.Mam to casto a je to sila, takze naklusu.Jinak je tady dusno a bude asi pekna bourka a doufam, ze ne kroupy.Mam na zahrade par jablicek, letos poprve rodila, tak bych rada ochutnala.Mejte se hezky a uzivejte vikendu.Ahoj.

ahojky jo s tím cestováním má Albert naprostou pravdu - já se vzdycky děsim dopředu taky co se bude dít, nebo co by mohlo, s tou zácpou na silnici je to u me 100%, nedávno jsem málem zešílela. Ale te´d jezdím denně do školy 45km tam i zpět a ztím za ten týden jsem mela opravdovou krizi,kdy jsem chtela vystoupit jen 1. jinak se uklidnuju vetšinou diskmenem a nebu taky koukam ven. Je to ale fakt, kdyz jedu s nekym, kecame celou cestu, nebo usínam, tak i to nevadi,jsem v pohode a ani neberu, ze vůbec sedim v preplnenym buse, ale jakjedu dál a vim to třeba delš dobu dopředu,tak je zle. i když už se snažim si to coby mohlo být nepřipouštět, no občas to jde, občas ne....Tak co Vyvolení . koho myslíte, že dneska vyhodí?já si tipuju, že Honzu. Jaké je u vás počasí - na netustraší s bouřkama a deštěm, ale tady svítí sluníčko a je pěkně.Tak krásnej bezatakovej den.

Jééééééé, Juditko, jak ses rozhodla? Nějak si to bez tvýho Slávka nedovedu představit! Kdo za mě bude u stolu dojídat??? Já se tak ráda dělím o ty svý poloviční porce!:-)))

Eduško - Albert má pravdu: "... je průser si to dopředu představovat, co tam bude !!! To nám škodí, vlastní katastofické představy." - to je boží pravda. Představy nás dopředu ničí, je třeba se jich vystříhat, prostě už dopředu nemalovat čerta na zeď.... Ty představy jsou nás pak schopny v tý daný situaci i ovlivnit (k horšímu, samozřejmě). Zajímá tě Rhodos, Kanáry? Tak neváhej a leť! Nesměj se moc nahlas: já, klaustrofobička, byla na služebce v Pekingu! :-))... Když mi to řekli, poklesla jsem při tý představě v kolenou: 13 hodin letu bez přestávky! :-((( Bylo blbý takovou nabídku odmítnout, parníkem, vlakem či autobusem to separé nešlo...:-))), tak jsem to riskla! Obludné představy se nenaplnily! :-)) Sice sem byla, pravda, dosti fetlá (xanáxek s gelsemiem a ingatií), ale neumřela jsem!!!! Takže, Editko, udělej to samý: nepřemejšlej, co by, kdyby - a prostě do toho prašť a leť!!!! Katarínko, napsalas to jako vždy moc hezky, ale musím si to vytisknout a dát k tomu aspoň dvojku ňákýho drinku, bych to líp zažila :-)))Alberte, posílám ti sobotního PP Oscara za větu: "Mám pp (schválně to píšu malými písmeny ať už to slábně a zmizí)." Kesonko: to, co píšeš o špitále, není morbidní, ale ze života. Remarque píše v jedný ze svých knih o nejlepší polívce svýho života: byla to hrachovka z úšúúúsu v zákopech, kerou do sebe lil, zatímco vedle něj umíral jeho nejlepší kamarád. On mohl jíst - kamarád už nikoliv.... Proto by se ty sestry na tzv. krizových odd. měly často měnit... by nedocházelo k těmto prof. deformacím.Karle, je tu po tobě sháňka :-))), na chvíli se odnoř od očí zelených... a polaskej se taky s námi! :-)))Hezkou sobotěnku všem!!!

Ahojky Edušo. To co popisuješ s cestováním zažívám naprosto stejně jako ty. Není ovšem pravda, že to nelze změnit postupně k lepšímu. Mám pp (schválně to píšu malými písmeny ať už to slábně a zmizí ...) od 18let a nyní je mi 36. Nazačátku jsem nevěděl kudy kam a motala se mi hlava celé dny, začalo to chvíli po probuzení a bylo mi opravdu na umření. Tenkrát pro to nebyl ani název a ani lidi kteří by tomu rozuměli. Cca tři měsíce po vzniku mi nasadili Melipramin (II. generace AD) a problémy se podstatně zlepšily. Od 20 do 35 jsem nebral nic. Stejně ovšem jsem celá léta nikam nejezdil, měl jsem strach, max. do školy 30km a pak do práce (s Radepurem v kapse atd). V 95 roce jsem jel sám autobusem do Prahy a hle, ono to šlo a celkem dobrý, později jsem tam jel i autem, pak jsem řídil do Mnichova, pak do Chorvatska atd. Letos několik vlivů způsobilo že se to vrátilo v plné síle, nekecám, nedojel jsem ani 20km. Opravdu tomu porozumět mi až letos pomohl internet kde jsem se dozvěděl o co kráčí přesně. Pajka píše, že neví co u ní pp akceleruje, já to vím celkem dobře. Je to obava, nebo minulá obava. Minulou obavou myslím třeba stres z něčeho co již proběhlo (testy, delší cesta někam, důležité rozhodnutí, atd.) po vyřešení tohoto problému (následující dny), když už mě nic netrápí se pod tlakem těchto zážitků ozve opožděně pp. Ozve se u mne taky v situaci teoretického ohrožení - vlak zastavil v tunelu, zabouchly se dveře, někdo předemnou zaparkoval a nelze odjet, dálnice se ucpala, jdu někam sám a bez léků, atd. Lze s tím ovšem pracovat na zlepšování a hlavně - nastálá situace je v reálu vždy podstatně lepší než v myšlenkách ! Tedy, což jsem zkusil osobně - je opravdu skoro bezproblémové v Německu pracovat, ale je průser si to dopředu představovat co tam bude !!! To nám škodí, vlastní katastofické představy. Jsem se nějak rozepsal.Hezký den.

Alenko, ještě mě napadlo vyšetření vnitřního ucha na ORL...Jinak koukám, že tady nikdo není, že vy všichni kecáte přes ICQ nebo SKYPE, ale mám taky v plánu si to pořídit, abych byla in :-)Linka psychopomoci mi neporadila. Napsali mi, že si mám pořídit knihu Jak zvládat paniku a strach cestovat od Praška. Tuhle knihu znám nazpaměť a stejně, kdž jsem v cizině, daleko od domova, tak je mi bídně a dovolenou si neužívám, jak bych chtěla. Když jedu někam sama, tak jedině tak do 50 km mi to nedělá problém, do Prahy už to je pro mě problém. Když cestuju s někým blízkým, tak můžu i do ciziny, ale tam je mi pak divně celé dny pobytu. Když jedu s blízkým po Čechách, tak je mi to nevadí, ale sama se bojím. Mám strach, že se toho do smrti smrťoucí nezbavím, přitom bych ráda letěla i někam dál, zajímalo by mě, jak to vypadá třeba na Kanárech, třeba Rhodos mě láká.... Miss říká, že se nenechá ničím ani PP omezovat, ale já bych nikde v zahraničí ani nemohla pracovat, protože by se mi tam tak motala hlava a bylo mi zle, že bych to tam nezvládla. Obdivuju miss, že dokáže odletět tak daleko a ještě tam navíc pracovat. Tak to jsem vám chtěla napsat a teď běžím vařit oběd... zatím ahoj všem.... Taky jsem si vzpoměla, co dělá asi Karel, že už sem vůbec nechodí... škoda

Ahoj lidičové milí!Tak jsem tady zase přistála až v tuto pozdní hodinu.Nejprve přeji se zpožděním Miss vše nejlepší k narozeninám,ať se Ti splní všechna Tvá přání a hlavně ať jsi zdravá!!!Jinak jsem Ti ještě chtěla říct,že i já beru Serlift50mg 1xdenně,mám ho asi 3apůl měsíce.K němu ale ještě Neurol a někdy Oxazepam,takže jsem spíš unavená po těch ostaních dvou.Snáším ho docela dobře,jen na začátku jsem měla trochu průjem,to stejné když mi psych.chtěl zvýšit dávku na 100mg,k tomu ještě velkou motolici.Ale myslím,že každému z nás sedne asi něco jiného a v jiných dávkách.Jsme holt každý"originál"jen se stejným stigmatem:a tím je PP!Takže to určitě zkus!Evi z Krk,taky si myslím,ať je na té gyndě uháníš,aby udělali pořádné vyš.,já nevím,mě už to dohání k šílenství,jak jsou lidi nespokojený s doktorama a sestrama!!!A mají pravdu!!!Je to tak....Je to tak smutný.Pracovala jsem kdysi3roky na septické chirurgii,která zároveň fungovala v naší okr,nemocnici i vlastně jako onkologie.Můžu Vám říct,že to pro mě byla velká škola,být tak blízko smrti,každý den,každou hodinu,sedět u umírajícího,který už ví do čeho jde,ví,že má třeba jen pár dnů,pár hodin před sebou...Nebyli tam jen staří,ale i lidé kolem 30 a nikdy,nikdy by mě nenapadlo,jakkoli jim jejich utrpení ještě ztěžovat,ačkoli jsem byla hodně mladá a nezkušená v oboru.Víte,je fakt,že člověk časem otupí,tak nějak se deformuje a ta psychika vlivem náporu těch smutných a -promiňte mi ten výraz-hnusných věcí-se nějak brání poddávatse tomu,jinak by se jeden z toho musel zbláznit nebo psych.sesypat.Je to hnusný,co vám teď napíšu,ale aby jsme to vůbec vydržely,tak jsme se kolegyněma někdy sázely,kdo kdy umře,komu kdo umře při službě a tak.Morbidní co?Nechutný...Taky jsme tam meli jednu rádoby "sestru",taky s ní z nás skoro nikdo nemluvil alidi jí neměli rádi.Nakonec sama odešla,že na to nemá žaludek.Myslím,že by se aspoň nižší zdr.personál měl střídat na odděleních,aby se té profes.deformaci předešlo,taky by se měly dělat nějaké kontroly,nebo bodování,klidně ze strany pacientů.To by si pak sestry fiflenky daly sakra majzla,aby nepřišly o prémie,nebo o místo,nemyslíte?Já bych to ale rovnou vyházela.Takoví lidi tam nemají co dělat.Pajko,dík za podporu,já se snažím bojovat proti té PotvořePanický,ale nějak mi to teď vůbec nevychází.Myslela jsem si přes 3roky,že už jsem se jí nadobro zbavila a ono "prásk" a je tady zase:(Tak to zase nějakou dobu potrvá,než se narovnám.A tak se chodím sem utěšovat,ale i bavit Vašimi příspěvky,spolupanikařit i soucítit.Je mi tady s Vámi se všemi dobře.Díky,díky všem!Alenka!a co změnit neurologa?To co píšeš,není jen tak!Myslím si taky,stejně jak už Ti psali ostatní,že by to chtělo pořádné vyšetření!!!Minimálně aspoň to EEG a CT hlavy,přikláněla bych se i k vyš,krční páteře a taky očí,tlaku!!!Drž se a nenech se nikde odbýt a hlavně,neklesej na mysli,musí existovat nějaké řešení,minimálně na zmírnění tvých stavů.Myslím na Tebe,ozvi se jak jsi na tom.Tak jsem to tady zase popsala za všechny noční můrky a teď šup jdu spát,ne do komůrky,ale do postýlky voňavé ,kde už vrní děti moje-dvě.Manžel opět v ř..i,někde směrem na Hungary se řítí.Jsem tu sama jako kůl,jeho šéf je totiž vůl.No,to byl pokus o pár rýmů,snad to nejsem moc trapná a nezabírám zbytečně moc místa na PP4.Mějte se všichni moc a moc hezky a brzy ahoj!A jinak:sobotěnku pohodovou přeju!!!

Ahojky moji milí, po delší odmlce se ozývám, Pracovní Povinnosti způsobily Příšerné Přetížení, a jsem SU (strašně utahaná) také mám nějaké problémy k vyřešení doma, často tedy večery místo zde trávím snahou o řešení disharmonie v rodině, a je poněkud složité aby se pět lidí (nyní vlastně 6) každý to svérázný jedinec domluvilo na spolupráci. Upřímně řečeno, v úterý jsem byla přesvědčená, že z domova odcházím, a zabrzdilo mě to, že pokud bych byla kdesi v podnájmu, nebude tam internet. (fakt:))) A taky mě zlobí zub, chodím 2x týdně k zubařce, zdá se že to bude na nic, asi bude vytržen. Zlobí mě už od ledna, a od června je bez nervu a stále bolí. Ale vlastně o tomhle jsem původně psát nechtěla. Hlavní důvod, proč jsem se dřív neozvala, je že se nemohu rozhodnout, jestli na srazík pojedu nebo ne. Ten termín máme sraz spolužáků a já nevím kam. Včera jsem se zajela zeptat, jestli se náhodou nezušil, ale ne. Dnes vím, že mě to táhne více k vám, ale nevím jestli je to správné, o tamtom srazu vím od června a slíbila jsem to. Takže, prý se říká ráno moudřejší večera, jdu se vyspinkat a rozhodnu zítra. Nezlobte se, že na vás dnes nereaguji, něco jsem letmo přečetla, ale už dnes nemůžu. Myslím na vás. AHOJKY.

Miss, krásné narozeniny aj ode mě!!! Hlavně ať už je líp, nejlépe dobře a štěstí, ať se na Tebe usmívá, láska kvete, ať jsi nejen krásná, ale i spokojená!!!

jé děkuju za oskárka to je 5. :-)))))))))tak posílám tu energii...........už cítíte jak na vás leze.......................a už jí v sobě máte.-)))))))))))No počkej v pondělí, to jí budu potřebovat zase já.-))Z chvilku razim na ta setkání,ale možná pojedu až na půlnoc, kdy bude oh?ostoj, zatím nevím. Kamčo já v autobusu usínám vždy a nemusím se ani praštit do hlavy:-)Ať je ti lip pěkne se z toho vyspi.

PP ako aj iné strachy, poruchy ktoré sa označujú ako duševná choroba, kde pod duševnou chorobou rozumiem len a len disharmonické pôsobenie nálad, citov, emócií na organizmus a našu myse?. Duševná porucha je poruchou elektro

Miss naša milúčka - tak si to večer hezky užij!!!:-))) Dobrá, v úterý dáme popraviště. My tě máme taky rádi, ujišťuju tě za nás za všechny!!!!!!!!!!!!!!!!!!Budeš nám tu chybět, budeme tady na tebe vzpomínat... a v duchu taky budem stále s tebou! :-)) PP komunita tě nikdy neopustí! :-))Niko - za větičku: ".... mám v sobě dneska nějako moc energie, chce se mi normálně tancovat, zpívat, sedla bych do auta a nejradši odjela někam na Šumavu, mám nějakou pozitivní náladu, tak vám každému kousek posílám..." ti posílám PP Oscara!!!!:-)) A šup sem s tou energií, stojíme ve frontě...

Dakujem vsetkým za blahoželaniaaaaaDandy,Evi z Krk, Evi R, Nika, Ája...diky, neviem preco, ale absolutne si neuvedomujem,že mam dneska narodeniny a že od dneska ked sa ma niekto pýta kolko mam rokov už nemožem povedat 22:))Bola som dneska na psychoterapii, celkom fajn som si p okecala s psychologickou..teda skor len ja som kecala, mala som pocit že s amusim vykecat:)))mi vravela že si musim najst nejaku jednu pozitivnu formulku ked pride na mna atak aby som si ju povedala a on rýchlejsie odoznel a vravela mi, že spravne dýchanie je vtedy, ked sa dýcha tak, že sa vypučí brucho, hodinku som si tam posedela a sla som vyberat kufor, pretože ten moj starý je už polorozpadnutý, bože ludia toolko veci mi treba este vybavit, poistit sa nakupit, ani neviem co na seba ake tam bude pocasie v novembri, no nic opýtam sa este taliana, dneska som si dopriala taký rozkošný svetrík bielej farby uplne kratucky vypasovaný v páse,tak som si urobila zas radost:))a zbalim si ho na chladne vecery pri sardinskom mori:))Dnes som si aj prvý krat vzala rano 50mg Serliftu som zvedava co to so mnou urobi, teraz co som bola 4 dni bez AD som nepocitovala unavu dufam že nebudem pri nom zaspavat, na sardini sa maka každu noc. A teraz k vasim prispevkom:Evi z Krk-viem o com pises to o tvojom otcovi muselo byt strasne:(((sa mi chcelo až plakat, nechapem ako mohli byt tie sestricky tak bezcitne,ja by som v nemocnici robit nemohla mne by bolo vsetkých tak luto a tak by som chcela každemu pomoct akeby som videla že to nejde mala by som asi peknu depku. Mojej mame rovno povedala doktorka že ked chce aby babka umrela dôstojne nech ju do nemocnice nedava, mama chcela babke ulavit infziami ale kedže mala take stadium rakoviny kde by ju to udržiavalo len pri umelom živote, vzali sme ju domov a tu sme sa o nu starali, krmili lyžickou, vymienali misky s vyzvracanou krvou, mama ju prebalovala;(((((((viem že v nemocnici by sa o nu tak nepostarali, kto by sa staral o bezvladnu starku...dobre si urobila Evička, aj ked tieto veci su strasnou psychickou zatažou, bola som odrvovnana na rok psychicky.Kolko mas rokov že pises o prechode?Evi R. to popraviste si možme dat najskor v utorok, Evinka moja, dneska budem s miláškem mojim krasnym, ale taku mam víziu ako sedime vsetci na nejakej chate, ja otvaram šampanske a vsetkým nalievam, mam vas velmi fakt velmi rada vsetkých!Nika - no odvažna ani nie, keby si videl ateraz ten zmätok a chaos co sa odohrava v mojej hlave, nocne desy a prebudzania že letim o týžden, neviem psychologicka sa na mna tak neveriacky pozrela že s panikou si tak veselo odchadzam, ale povedala som jej len jedno ja sa v živote nenecham nicim a nikým obmedzovat a už vobec nie nejakou panikou, ved ona ma neuživi, mam taký istý strach ako vy vsetci, len momentalne chut prežit je silnejsia:)Tunely mi tiež nevadia,ale vadia mi to co popisovala Dandy, ciernobiele stvorce, ci ine pravidelne utvary napriklad tie oká sieťoviny, ale ked pridem do elektra a tam je zapnutých naraz 50 televizorov to sa idem rovno zblaznit:))

Ahojík moji nejmilovanější..Teda musím se přiznat, že bojuju dneska s agorafobkou a zatím docela vyhrává. Hned na imatrikulaci mě to popadlo, naštěstí ta imatrikulace netrvala moc dlouho. V jednu chvíli jsem se chtěla zvednout a odejít, ale bylo mi to blbý. Byla to taková dlouhá místnost a nelíbila se mi. No, pak jsem přijela domů (k našim) a pěkně jsem se flákla do hlavy. Když jsem pak jela domů (k broučkovi), začala se mi zas motat hlava (teď nevím, jestli je to agorafobka) a začala jsem v autobuse příšerně usínat. Teď jsem dojela, tak jdu lehnout. Jen doufám, že nemám otřes mozku, flákla jsem se do rohu skříňky, kterou jsem měla otevřenou a nevšimla jsem si toho (ta skříňka je asi tak o 2cm nižší než já, takže mi projela celou hlavu). Myslela jsem si, že jsem si jí snad i rozbila, ale krev naštěstí netekla. Fůj, fakt jdu lehnout, páč se pěkně motám...Niki, ta imatrikulace nebyla nic moc, takže jsi o nic nepřišla. Závidím ti tvou energii. Taky bych nějakou potřebovala, jenže já jsem zralá tak na spánek a to se jde večír kalit. Asi budu doma.

Huráááá, je pátek...ještě 10 minutek a pádím domů:-))Přeju všem hezké páteční odpoledne...a určitě se za vámi ještě stavím.